ONE DIRECTION FAN FICTION

HARRYHO POHLED

Když mi Melinda všechno řekla, upřímně jsem zůstal v šoku. Bylo mi jí líto a věděl jsem že jí to musí opravdu bolet. Ale i tak to ani v nejmenším neomlouvalo Claudiino neodpoustitelné chování.

"Mel, miláčku, trvám na to aby jsme podali na Claudii žalobu. Vždyť tohle ji nemůže jenom tak projít," stiskl jsem její ruku.

"Já vím. Ale teď na to nemám sílu. Jestli chceš udělej to. Ale já ne. Pořád je to moje sestra," řekla tiše.

Zakroutil jsem hlavou. "Lásko, jsi až příliš hodná. Nic z toho co jsi mi řekla nebyl důvod aby ti Claudia tak ubližovala, jasné?" zvedl jsem ji něžně hlavu.

"Chápu tě. Ale prosím, chci už být jenom s tebou, bez starostí, bez vzteku, bez obvinování. Myslíš že můžeme začít odznova?" podívala se na mě se slzami v očích.

"Co bys řekla začít znova v Dublinu? Nabídli mi tam dobrou práci a mám tam tátu, který by nám ze začátku pomohl," řekl jsem.

Ona jenom kývla a pevně mě objala.

Už jsem byl odhodlaný odjet s ní pryč, ale tak nějak jsem nechtěl odejít dřív než se nenajde Claudia a nedostate zasloužený trest nebo dokud ji nepošlou k cvokařovi.

MELINDIN POHLED

Vážně dlouho jsem váhala než jsem se odhodlala zavolat matce. Teda, nevlastní matce. Potřebovala jsem s ní mluvit a taky zjistit jestli neví kde je Claudia.

"A-hoj," vydechla jsem nervozně.

"Melindo? Proč mi voláš?" zeptala se matka překvapeně.

"J-já, víš co se stalo?" zeptala jsem se.

"Co se stalo?"

"Ehm, Claudia zmizela," řekla jsem.

"Jak to myslíš že zmizela?" zeptala se.

"Víš, stala se mi nehoda, kterou zapříčinila Claudia a ublížila i Harrymu, a pak... zmizela. Nikdo neví kde je."

"Já to taky nevím," řekla po chvíli. "Co se přesně mezi vámi stalo?"

"To je na dlouho. Ale... já... chci ti říct... že... že vím že nejsem... že nejsem tvoje dcera," vydechla jsem.

Chvíli nastalo ticho. "Kdo ti to řekl?"

"Claudia," hlesla jsem.

"Proč ti to říkala," vydechla. "Mluvila jsi se svým otcem?"

"Ano, řekl mi co se stalo. Kdo...byla moje matka," řekla jsem.

Opět nastalo ticho. "Mrzí mě to. Vím že ty za nic nemůžeš, ale nikdy jsem tě nemohla brát jako dceru."

V té chvíli mi začaly téct po tváři slzy a snažila jsem se, aby nepoznala že brečím.

"Nechápej to zle. Vychovala jsem tě a svým způsobem tě mám možná i ráda, ale nemohla jsem ti být dobrou matkou. Stejně jako Claudii," řekla.

Já se jenom dál pokoušela přestat brečet.

"Já... odjíždím na Havajské ostrovy. Vrátím se až za několik měsíců."

"Co? Ale proč..."

"Chci odsud pryč. Chci si ještě trochu užít života dokud jsem mladá."

"Ale..."

"Promiň Melindo. Prosím, ať se mi ozvou až se Claudia objeví. Už musím jít."

"Dobře," vzlykla jsem.

"Ještě jednou se omlouvám," řekla tiše a pak zavěsila.

Já dál brečela. Opravdu to bolelo. Sice jsme spolu nikdy neměli vroucný vztah, ale skoro 18 let mi byla mámou. A měla jsem ji ráda. Navíc, pořád jsem nevěděla kde je Claudia. Upřímně jsem jenom doufala že někde daleko.

CHAPTER 20 THE END

MELINDIN POHLED

"Lásko, co se ti stalo?" přišel ke mě po chvíli Harry znepokojeně.

"Nic, nic se nestalo," utírala jsem si slzy a pokusila jsem se o úsměv. "Jenom jsem mluvila s matkou."

"A co ti řekla?" stiskl mou ruku.

"Povrdila mi že vlastně není moje matka... a neví kde je Claudia," řekla jsem.

"Myslíš že vážně neví kde je?" zeptal se.

"Jo," řekla jsem. "Teda... nevím. Myslím že jo."

"No dobře. Ale musíme ji najít," řekl Harry.

"Já vím," kývla jsem. "Ale můžeme si dnes večer prostě lehnout a na nic nemyslet?" vzala jsem jeho ruce. "Být jenom spolu?"

"Jasně," usmál se. "Miluju tě. A udělám všechno pro to abys byla štastná ano?"

Kývla jsem. "Taky tě miluju."

"Pozítří odjíždíme a budeme spolu," políbil mě. "Motýlku," usmál se.

***

O NĚJAKÝ ČAS POZDĚJI

Po tom co jsme se rozloučila s Andreou jsme s Harrym nastoupili do auta a odjeli jsme na druhý konec Anglie. Možná to nebylo dostatečně daleko, ale hlavní bylo že jseme byla dost daleko od mého bývalého domu a od toho všechno jsem se tak nějak odpoutala. Nedávno mi začala škola a poznala jsem tam pár fajn lidí. Harry je v práci úspěšný, a i náš nový byt je vážně hezký a útulný. Mohla bych být šťastná ale Claudia pořád nebyla k nalezení a ikdyž bych asi neměla, měla jsem o ni docela strach, a upřímně i o nás.

"Miláčku nad čím tak dumáš?" objal mě Harry zezadu.

"Nad ničím," usmála jsem se. "Jenom... už víc než dva měsíce není po Claudii ani stopy."

"Neboj se Mel. Vůbec by mě nepřekvapilo kdyby tehdy odjela se svou matkou někam daleko. Tak by to taky bylo nejlepší ne?" dal mi pusu na tvář.

"Harry, nemyslím si že by byla někde na Havajských ostrovech. Určitě je pořád někde poblíž," řekla jsem.

"Mel, nemysli na ni ano? Je na ni podaný zatykač," řekl.

"Jo, ale to neznámená..."

"No tak motýlku," posadil mě na kuchyňskou linku a já dala ruce okolo jeho krku. "Soustřeď se na to že jsme tady spolu a šťastní, prosím. Slíbíš mi to?" usmál se.

"Dobře," usmála jsem se a přitáhla jsem si ho k polibku.

HARRYHO POHLED

Všiml jsem si že Mel pořád není úplně šťastná, tak jako já. Pořád si dělala starosti kde je Claudia a ikdyž jsem si to nechtěl přiznat, já taky. Přece jenom, mohla se před námi kdykoliv zjevit... Ale byl jsem odhodlaný Mel před ní ochránit.

Zrovna když Mel vlezla do sprchy mi někdo zavolal.

"Halo?"

"Je to pan Harry Styles?" zeptal se nějaký muž.

"Ano," řekl jsem. "Co se děje?"

"Našli jsme slečnu Claudii," řekl.

"Cože? Kdy?"

"Před pěti minutami dorazila na stanici," řekl. "Policie ji našla na základě anonymního typu."

"A... co s ní teď bude?" zeptal jsem se.

"No, bylo mi dobré kdyby jste vy a slečna Sorensnová přišli," řekl.

"Dobře," řekl jsem. "Jsme v Irsku ale pokusíme se příjit co nejdřív."

"V pořádku. Nashle."

"Nashle," vydechl jsem.

"Někdo volal?" vyšla po chvíli Mel z koupelny.

"Lásko... našli Claudii. Je na policejní stanici," řekl jsem.

"Co?" zeptala se zmateně.

"Prosím, obleč se at můžeme co nejrychleji vyrazit," dal jsem jí ruce na ramena a krátce jsem ji políbil.

"Dobře," řekla tiše.

***

Když jsme dorazili na stanici, seděli tam nějací policajti a mezi nimi Claudia. Vypadala jinak. Měla delší vlasy a byla oblečená celá v černém, taky neměla skoro žádný make-up. Prostě, myslím že na první pohled bych ji ani nepoznal.

Sotva jsme si sedli a některý z policajtů dostal příkaz aby spolu s ostatními někam jel, a tak jsme v místnosti zůstal, jenom já, Mel, poručík a Claudia. A Myslím že ještě někde vzadu byli dva policajti, kteří nám ale nevěnovali příliš velkou pozorznost. V tu chvíli jsem si vážně přál aby měla Claudia pouta.

"Takže, co bude teď následovat?" zeptal jsem se po chvíli.

"No, podali jste na slečnu Sorensonou žalobu za ublížení na zdraví," řekl. "A ukrývala se před zákonem víc než dva měsíce. Kvůli podezření na psychické problémy, bude napřed svěřena do péče našeho psychiatra, který určí její diagnozu. Teda jestli nějaká je."

Claudia se na nás upřeně dívala. Její pohled mohl zabíjet. Držel jsem Mel pevně za ruku, protože jsem cítil jak se třese.

"Jenom teď potřebujeme vaši výpověď a ještě nějaké formality. Nepodařilo se nám vypatrát její rodiče, matka by měla být na Havaji, a otec nám nezvedá telefon."

"Myslím že odjel," řekla Melinda tiše. Když jsem se podíval na Claudii, uviděl jsem v jejím pohledě zrovný vztek. Upřímně jsem se vážně začal bát zůstat s ní v jedné místnosti.

"Ehm, detektive, mohli by jste Claudii odvést pryč, aby jsme byli sami," zeptal jsem se ho.

"Jistě," řekl a mávl dopředu, asi na ty dva policajty u dveří. Sotva to udělal, Claudia mu vzala zbran kterou měl položenou na stole. Vůbec jsem si jí do té chvíle nevšimnul.

Melinda zděšením vykřikla.

"Odhoďte tu zbran Claudie, rozumíte," řekl nervozně detektiv.

"Ani se nehni," zamířila na něj Claudia zbraní. "A vy taky ne," ukázala na ty dva.

"Claudie, uklidni se prosím," řekl jsem, zatímco jsem se snažil chránit tělem Melindu.

"Ne lásko. To nemůžu," usmála se až nevinně. "Odpusť mi to, ale nedovolím aby jste byli šťastní," namířila zbraň zase na nás a mě nenapadlo nic lepšího, než že jsem Melindu strhl dolů a vrhl jsem se na Claudii, která stále držela zbraň. Ikdyž to bylo šílené, musel jsem jí nějak zbraň vyrazit z ruky. Detektiv se v tu chvíli odhodlal pomoct mi a snažili jsme se jí ji vyrvat, ale najednou... se ozval výstřel. A pak nastalo ticho, následované vzlykem a křikem. Otevřel jsem oči a viděl jsem před sebou Claudii s ránou na hrudi. Se zděšením jsem se od ní odtáhl a detektiv zatím nechal zavolat záchranku. Všechno bylo jako spomalené. Melinda vstala a s pláčem sledovala Claudii, jak se snaží nadechnout. Všude byla krev a mě se třásly ruce a myslel jsem jenom na to co jsem to udělal. Policajti utíkaly pro pomoc a my s Melindou jsem chtěly jít Claudi zachránit snažit se jí pomoct, ale najednou... jsem viděl že v ruce opět drží pistoli. Namířila ji proti nám a zamířila přímo na Melindu. V poslední sekundě jsem ji stáhl sebou na zem. Pak už si pamatuju jenom to, jak se do místnosti nahrnulo několik lidí a jak o chvíli později oznamují že záchranka je na cestě. Já pevně držel Melindu a brečel jsem spolu s ní. Bylo to všechno tak neskutečné, jako z filmu, ale bylo to opravdové.

MELINDIN POHLED

Claudii zachránili a byla poslaná do psychiatrické léčebny. Byla u ní objevená vážná psychická porucha. Její matka se vrátila z Havaje a občas ji chodí navštěvovat, stejně jako táta. Ale já a Harry jsme za ní nikdy nešli. Snažíme se žít spolu, šťastně a bez strachu. Milujeme se a cítím při něm konečně spoustu lásky, kterou jsem dlouho postrádala, ikdyž občas, občas mám noční můry a někde v koutku duše čekám jestli si nás někdy Claudia najde a dokončí to co začala.