ONE DIRECTION FAN FICTION

MELINDIN POHLED

Začala jsem se probouzet. Cítila jsem bolest a hlavně hrozný zmatek a strach. Těžce jsem otevřela oči a před sebou jsem viděla jenom nějaké dveře. Nevěděla jsem kde jsem, ale došlo mi že zřejmě v nemocnici.

"Lásko," slyšela jsem Harryho tichý hlas. Otočila jsem hlavu za hlasem a viděla jsem Harryho tvář. Vypadal vyděšeně ale na tváři měl lehký úsměv a pevně držel mou ruku.

"Co se stalo? Jsem v nemocnici?" zeptala jsem se zesláble.

"Ano," políbil mou ruku. "Našel jsem tě ve vašem domě. Ležela jsi pod schody, byla jsi v bezvědomí. Bože, tak hrozně jsem se bál," vzlykl.

Přejela jsem mu rukou po vlasech a on se sladce usmál.

"Co se stalo?" zeptal se.

"Byla to Claudia, ona..." řekla jsem po chvíli.

"Věděl jsem to," procedil mezi zuby. "Až ji najdu..."

"Ne," zašeptala jsem. "Řekla mi hrozné věci."

"To věřím," povzdychl si. "Neboj se, postarám se aby se za to zodpovídala a hlavně aby za to zaplatila," dal mi pusu na čelo.

Já už jsem nic neřekla, protože hned na to jsem začala zase usínat.

HARRYHO POHLED

Když jsem se ujistil že Melinda v klidu spí a po tom co mi doktor řekl že by měla nerušeně spát několik hodin, jsem na nic nečekal a vydal jsem se do jejich domu.

Dveře byli otevřené, tak jsem vešel.

"Claudio!" zakřičel jsem zatímco jsem procházel bytem a hledal jsem ji. "Pojď sem!"

Neozývala se žádná odpověd.

"Claudio, sakra!" kopl jsem do něčeho. Vážně jsem byl vytočený, kdyby byla kluk, byl bych připravený na rozdání pořádných ran.

"Co je lásko?" přišla ke mě Claudia najednou s úsměvem.

Hlasitě jsem dýchal, srdce mi bušilo a obracel se mi žaludek jenom při pohledu na ni.

"Jak ze sebou můžeš sakra žít?" zasyčel jsem.

"Proč to říkáš?" dala ruce okolo mého krku, ale já jí je rychle sundal.

"Jsi odporná. Jak jsi jí to mohla udělat? Vlastní sestře," řekl jsem znechuceně.

"Co jsem udělala? Spadla. Nemůžu za to že je to takové nemehlo," zakroutila hlavou.

"Víš co?" ukázal jsem na ni prstem. "Neprojde ti to. Udám tě na policii jasný?"

Rozesmála se. "Udáš mě? A za co?"

"Za ublížení na zdraví," řekl jsem.

"Jo? Tak to si nemyslím miláčku," zašeptala smyslně a začala mě hladit po tváři.

"Jsi šílená. Měla by ses jít léčit," sundal jsem znova její slizké ruce a otočil jsem se zpátky ke dveřím. Než jsem je otevřel mě ale něco praštilo do hlavy a pohltila mě tma.

***

"Slyšíte mě?" uslyšel jsem vzdálený hlas.

"C-co se stalo?" zeptal jsem se zmateně tichým hlasem.

"Udeřil jste se do hlavy. Právě vás vezeme do nemocncie," uviděl jsem před sebou neznámého muže.

"Do nemocnice?" zeptal jsem se.

"Nebojte se, budete v pořádku," řekl povzbudivě.

Já jenom kývl a po chvíli jsem zase upadl do hlubokého spánku.  

CHAPTER 17

 MELINDIN POHLED

"Zlato je ti už líp?" pohladila mě Andrea po tváři.

"Jsem v pořádku," řekla jsem tiše. "Kde je Harry? Od včerejška jsem ho neviděla."

"Mel, prosím slib mi že se nevyděsíš," řekla Andrea starostlivě.

"Proč? Řekni mi to," zmocnil se mě strach.

"Harry je v nemocnici. Policajti kteří tam přišli vyšetřit ten tvůj pád a našli ho ve vašem domě a odvezli do nemocnice. A ta mrcha Claudia zmizela. Nikdo neví kde odešla. Její auto zmizelo. Ani tvoje máma se ještě nevrátila"

"Cože?" tlačili se mi do očí slzy. "Jak je na tom? Prosím rychle mi to řekni."

"Neboj se. Bude v pořádku. Schytal ránu do hlavy ale neboj, nechali si ho tady jenom na pozorování."

"Ale... já ho potřebuju vidět. Musím s ním mluvit," chtěla jsem vstát ale neměla jsem dost sil.

"Pokusím se to nějak zařídit ano? Teď spí, před chvíli jsem za ním byla. Později za ním zase zajdu?"

"Dobře, děkuju," stiskla jsem její ruku. "Bože, to se to nikdy neskončí?"

"Neboj se, až najdou Claudiu všechno se skončí, jasný? Musí za to zaplatit, nemůže jí to projít. Vždyť se vás pokusila zabít," řekla Andrea.

HARRYHO POHLED

Když jsem se probudil, všechno na co jsem dokázal myslet byla Melinda a že ji musím okamžitě vidět. Už jsem chtěl vstát, když do pokoje vešla Andrea.

"Tak už jsi vzhůru," pousmála se.

"Jo," řekl jsem slabě. "Musím jít za Mel. Pomoz mi prosím."

"Ona tě taky chce moc vidět, řekla jsem jí že budeš v pořádku ale vím že se neuklidní dokud se o tom nepřesvědčí na vlastní oči," opřela se o postel.

"Tak zavolej doktora, prosím tě. Musím vstát," posadil jsem se opatrně. Hlava mě pořád bolela.

"Dobře, zkusím to," kývla a odešla ze dveří.

Já zase klesl zpátky na postel a toužil jsem jenom po dvou věcech: být s Melindou a potrestat Claudii za všechno co udělala.

***

"Harry," podívala se na mě Mel překvapeně když jsem vešel do jejího pokoje.

"Lásko moje," vydechl jsem a pomalu jsem přišel až k ní a sedl si na postel.

"Jsi v pořádku?" přejela jemně po obvaze na mé hlavě.

"Jo jsem, o mě se bát nemusíš," pohladil jsem jí po tváři a naklonil jsem se abych ji políbil na čelo.

"Tak mě to mrzí, je to moje vina," řekla se slzami v očích.

"To vůbec není pravda motýlku. Ty nemůžeš vůbec za nic," políbil jsem její ruku, kterou jsem pevně stiskl.

"Ale ano. To kvůli mě jsi zraněný, to kvůli mě..."

"Pššt," dal jsem prst na její ústa. "Ještě odpočívej ano? Za pár dní odejdeme daleko, jenom my dva, ano? Jak jsem ti slíbil."

Melinda jenom kývla a zavřela oči. Já jí dal ještě polibek na čelo a čekal jsem až dokud neusne.

CHAPTER 18

(O TÝDEN POZDĚJI)

MELINDIN POHLED

"Tak lásko, opatrně," vzal mě Harry jemně za ruku.

"Jsem už v pořádku," usmála jsem se.

"Ale pro každý případ. Ještě nejsi úplně zdravá, ale já si tě teď odnesu a budu se o tebe starat jako o královnu," políbil mě krátce.

"Nemusíš si dělat starosti vážně," stiskla jsem jeho ruku. "Půjdeme do bytu tvého bratrance?"

"Jo, můžeme tam ještě nějakou dobu zůstat. Příští týden odjíždíme pryč, škola už je tam domluvená a já můžu nastoupit okamžitě do práce. I byt už na nás čeká," řekl.

Usmála jsem se. "Jsem vážně ráda že odjedeme ale musím to vyřešit s Claudií."

"Co chceš řešit? Až se najde šoupnou ji do basy nebo na psychiatrii," řekl podrážděně.

"Je to pořád moje sestra. A řekla mi takové věci... se kterými se budu muset vypořádat a ověřit si je," sklonila jsem hlavu.

"Jaké věci?"

"To bych si zatím nechala pro sebe ano?" pohladila jsem ho po tváři.

"Dobře," pousmál se. "Teď pojď," vzal mě kolem pasu a potom mě odvezl z nemocnice.

***

"Kdy jsi říkala že přijde tvůj otec?" zeptal se mě na druhý den Harry

"Za hodinu. Musím si s ním promluvit o něčem důležitém," řekla jsem

"Dobře. Mám vás nechat o samotě že?" pohladil mě po vlasech

"Budu ti vděčná," usmála jsem se.

Vážně jsem si potřebovala s tátou promluvit a zjistit jestli to co mi řekla Claudia je pravda. Jestli vážně matku podvedl s prostitutkou, která mě porodila a jestli právě proto mě moje matka ani sestra nikdy neměly rády.

***

"Ahoj Mel," objal mě táta ve dveřích. "Zlato, tak moc jsi mi chyběla."

"Ty mě taky," zamumlala jsem. "Pojď dál."

Táta si sedl na pohovku a já vedle něj.

"Tati, musím se tě zeptat na něco velmi důležitého. Na něco o čem stále nemůžu uvěřit že by byla vážně pravda. Je to... bojím se tě na to vůbec zeptat," sklonila jsem hlavu.

"Co je zlatíčko?" zeptal se mě táta znepokojeně.

"Víš, v nemocnici jsem byla kvůli Claudii. To kvůli ní jsem spadla ze schodů," přiznala jsem.

"Cože? Jak ti to tvoje sestra mohla udělat?" podíval se na mě nevěřicně.

"No," vydechla jsem. "Asi mě nebere jako sestru."

"Co to říkáš? Vždyť jste přece sestry. Ona by na tebe měla dohlížet, dávat ti rady..."

"Jo to plní úžasně," řekla jsem sarkasticky.

"Mel, řekni mi co se mezi váma stalo. Co se stalo s tebou. Připadáš mi tak smutná," pohladil mě po rameni.

"Tohle... tohle mi dokáže udělat," vyhrnula jsem si tričko, aby viděl některé rány které mi Clauida uštědřila.

"Bože," podíval se na ně zděšeně. "Jak to mohla udělat?"

"Myslím že mě nenávidí. Nikdy mě neměla ráda ale po tom co zjistila pravdu se to zhoršilo."

"Jakou pravdu?" zeptal se táta.

"Tati, jsem dcera svojí matky?" podívala jsem se na něj zlomeně.

Tátovi se stáhlo hrdlo. "Už... to víš?" řekl po chvíli.

"Ano, vím," cítila jsem jak mi po tváři teče slza.

"Nechtěl jsem aby jsi se to někdy dozvěděla. Nechápu jak to zjistila tvoje sestra," sklonil hlavu.

"No, už je pozdě na litování ne? Už to vím a chci vědět celou pravdu."

"Myslím že nechceš," podíval se na mě.

"Mám na to právo, nemyslíš si?" řekla jsem. "Jestli mě máš rád, řekni mi celou pravdu.

"Dobře," vydechl nakonec. "Před 18 lety, naše manželství procházelo krizí. Veronica byla nesnestielná. Nic jí nebylo dost dobré, ani já. Pak, když zjistila že už nebude moct mít děti, se to ještě zhoršilo. Zafixovala se na Claudii a mě ignorovala. Já se uchýlil k tomu, že jsem začal vyhlédávat... ženskou společnost. V jednom baru jsem poznal jednu mladou ženu, byla velmi hezká a atraktivní. Začal jsem za ní chodit čím dál častěji a jednoho dne mi oznámila že je těhotná. Veronica se to nějakým způsobem dozvěděla a řekla že jí mám zaplatit, aby nám to dítě dala. Ona souhlasila. Přivedl jsem si tě teda domů a myslel jsem že to možná nakonec naše vztahy spraví, ale brzo jsem viděl že Veronica se k tobě nechovala tak jako ke Claudii, prostě to nedokázala. Nikdy si k tobě nenašla cestu. Ale dohodli jsme se že nebudme dělat rozdíly mezi vámi dvěma a budeme se snažit aby jsme byli rodina. Ale jak vidíš, moc to nevyšlo," pousmál se slzami v očích.

"Kde je?" utřela jsem si tvář. "Kde je moje skutečná matka?"

"Je... mrtvá," řekl táta. "Předávkovala se těsně po tvém narození."

Propukla jsem v ještě větší pláč a táta mě rychle objal. Už jsem znala pravdu, ale moc mě bolela.