ONE DIRECTION FAN FICTION

"Řekl jsi mu že ho miluješ?" zeptal se mě Louis nadšeně.

"Jo," kývl jsem.

"A co on na to?" podíval se na mě s napjetím.

"Nic, vždyť v tu chvíli strašně brečel a bůhví jaké vzpomínky se mu v tu chvíli honily hlavou," řekl jsem.

"Jo, jasně," pokývl Louis. "Ale jsi si tím jistý? Vážně ho miluješ?"

"Nebyl jsem si tím jistý, ale už jsem. Do něho se ani nejde nezamilovat. Je tak... je prostě dokonalý," vydechl jsem s úsměvem. "Myslím že bych nikdy nenašel lepšího kluka než je on."

"Podívej," dal mi ruku na rameno. "Jsem rád že jsi se zamiloval, ale nezapomeň jak je Zayn na tom a ani nevíš co k tobě cítí on. Ikdyž já myslím že tě má opravdu, opravdu rád," usmál se jemně.

"Já vím," povzdechl jsem si. "Musím tomu dát čas."

"Jo," pokývl. "Zayn je vážně hodný kluk. Navíc je i strašně hezký. Je podle mě i chytrý a statečný. A určitě má i další skvělé vlastnosti. Ale nesmíš zapomínat co se mu stalo ani co se ještě může stát. V první řadě musíme najít ty hajzly a taky jeho rodinu. Pak přijde na řadu to ostatní."

"Jo," pousmál jsem se. "A ty mi pomůžeš?

"Jasně," objal mě "Víš že i když se neznáme tak dlouho, mám tě rád jakobys byl můj brácha."

"Jo, já vím, taky tě mám rád," usmál jsem se.

Ještě chvíli jsme se tam objímaly, dokud jsem si nevšiml že nás vidí Zayn a jeho výraz... ne, nedokážu říct že by to byla žárlivost, ani vztek... spíš strašný smutek a bolest.

"Zee?" pustil jsem Louiho. "Film už skončil?"

On nic neřekl, jenom rychlým krokem odešel nahoru kde se zavřel do koupelny.

"Zee, jsi v pořádku?" doběhl jsem ke dveřím.

Nic se neozývalo.

"Zayne, zlatíčko, odpověz mi prosím tě," řekl jsem naléhavě.

Pak jsem uslyšel jenom vzlyky.

"Jdu dovnitř ano?" vzal jsem za kliku.

"Ne," ozvalo se najednou.

"Zayne, co se stalo?" přitiskl jsem se o stranu dveří. "Můžeš mi otevřít prosím?"

"Jdi pryč," řekl Zayn zesláble.

"D-dobře," řekl jsem nakonec a neochotně jsem sešel zpátky dolů.

"Co se děje?" zeptal se mě Louis zmateně.

"Já nevím, zavřel se do koupelny a myslím že tam brečí," řekl jsem.

"Ale proč?" svraštil Louis obočí."
"J-já fakt nevím, stalo se to po tom co nás viděl objímat se," složil jsem si ruce na prsou.
"No... tak asi znám odpověd," pousmál se.
"Co?" podíval jsem se na něj. "Myslíš že snad... žárlil?"

"Je to možné," kývl.

"Loui," vydechl jsem. "Já nevím co mám vlastně dělat."
"Myslím že ti asi neporadím," rozhodil rukama. "Ale hlavně mu pořád ukazuj svou lásku a že ti na něm záleží. To nejvíc potřeuje. Musí vědět že ti na něm opravdu záleží."

**

"Zaynie? Jsi v pořádku?" šel jsem přímo k němu když konečně vyšel ale on uhnul, když jsem se pokusil dotknout.

Stáshlo se mi hrdlo.

"Zeee, prosím, mluv se mnou ano?" zeptal jsem se jemně.

Zayn se na mě podíval těma jeho očima které byli mírně opuchlé od slz a pak sklonil hlavu.

"Zayne, prosím," pohladil jsem ho po vlasech.

On jenom vzlykl.

"No tak. Jde o něco s Louim? Prosím odpověz mi jestli ano nebo ne," řekl jsem.

On po chvíli kývl na znamení ano.

"Fajn," vydechl jsem. "Ty ho snad nemáš rád? Řekl ti něco?"

Zayn zakroutil hlavou.

"Tak co se stalo, hmm?" zvedl jsem jemně jeho bradu.
"O-on a... ty," řekl tiše.

"Co já a on?" řekl jsem. "Zee, řekni mi to ano? Prosím. Prosím, tohle mě ubjíí. Vidět tě tak neštastného.

Zaynovi po tváři stekla další slza.

"No tak," utřel jsem mu ji něžně. Viděl jsem jak se zatřásl při tom doteku.

Pohladil jsem ho po tváři... a pak jsem ho políbil na čelo.

"Zee, jestli ti.. z nějakého důvodu vadilo... že jsme se já a Louis objímaly, tak..."

Zayn najednou přitiskl svoje rty na ty moje. Já dal automaticky ruce okolo jeho pasu a taky jsem ho líbal. Byl to něžný, sladký, dlouhý, ale hlavně procítěný polibek. Rozhodně ten nejkrásnější v mém životě. Jeho rty byli dokonalé. Ale pak... se ode mě odtáhl a utekl do ložnice.

"Zayne, počkej," běžel jsem hned za ním. Když jsem ho dohonil, on už ležel pod peřinou.

"Zee, zlatíčko," sedl jsem si na postel a pomalu jsem odhalil jeho tvář.

"P-promiň," vzlykl.

"Za to že jsi mě políbil?" pousmál jsem se. "To ti nemusím odpouštět. Vždyt já tě mám rád, záleží mi na tobě. Já... miluju tě."
"Milu... miluješ?" podíval se na mě.

"Ano," zasmál jsem se lehce. "Miluju tě."

On se na mě jenom díval a nedokázal jsem přesně odhadnout co si myslí.

"Nemusíš na to nic říkat," dotkl jsem se jeho nohy. "Nechci aby sis myslel že jsem... že tě chci jakkoliv využít. Ani nic podobného. To co k tobě cítím je naproto upřímné... a čisté."

Zayn stále nic neříkal.

"Tak... já půjdu nachystat nějaké jídlo ano?" řekl jsem po chvíli.

On se ale natáhl po mé ruce a naznačil mi že chce abych zůstal. S úsměvem jsem si teda lehl k němu a nechal jsem ho ať si lehne do mé náruče, kde po chvíli sladce usnul. Políbil jsem ho do vlasů a uvědomil jsem si jaké mě vlastně potkalo štěstí, když jsem ho poznal. Kdybych tam s Louim tehdy nešel, kdyby tam nebyli Harry a Niall... nejen že by už Zayn dost možná nebyl mezi námi ale ani bych se tak nezamiloval.... do nejkrásnějšího, nejsladšího a nejúžasnějšího kluka na světě.