ONE DIRECTION FAN FICTION

"Zayne, dnes se vrátím až odpoledne. Potřebuju si něco vydělat," pohladil jsem ho lehce po vlasech. "Bude tady s tebou máma. Ano? Můžeš trénovat psaní. A až se vrátíš ukážeš mi jak jsi pokročil."
Zayn jenom se smutným výrazem pokývl.

"No tak," usmál jsme se. "Můžeš se v obýváku dívat na televizi, nebo si pustit DVD."
"D-DVD?" podíval se na mě.

"Jo, neměj strach jestli to neumíš ovládat ,máma ti pomůže," řekl jsem.

Zayn zase jenom kývl.

"Tak já už půjdu. Brzo se vrátím," řekl jsem ještě a nechal jsem Zayna ležet v posteli.

"Mami, prosím postaráš se o Zayna? Teda, udělej mu nějaké jídlo, zapni mu televizi, nebo nějaký film, myslím že s elektronikou moc neumí zacházet. A když bude chtít, ať trénuje psaní. Nechal jsem mu knihu a papíry u mě na stole. A nenuť ho do mluvení, když nebude chtít. Ani na něj moc nešahej," řekl jsem.

"Zayne, neměj strach zvládneme to," zasmál se máma lehce.

"Dobře," řekl jsem."Nerad ho opouštím."

"Ale no tak. Ten chlapec si toho určitě hodně prožil ale my se postaráme aby se měl dobře a aby se cítil miovaný," řekla.

"Já vím mami," objal jsem ji krátce. "Vrátím se kolem jedné."
"Tak dobře zlatíčko," dala mi ještě pusu na tvář. "Měj se dobře."
"Vy taky," řekl jsem ješě než jsem vyšel ze dveří.

Když jsem se vrátil domů, uviděl jsem v obýváku Zayna, a spolu s ním i Louiho. Zayn zrovna něco psal.

"Ahoj," usmál jsem se na ně.

"Ahoj," podíval se na mě Louis letmo.

"A-hoj," řekl Zayn tiše s jemným úsměvem.

"Zee, opravdi jsi mi chyběl," přišel jsem k němu. "Tohle všechno jsi napsal?" podíval jsem se ohromeně na tři popsané papíry.

Zayn jenom pokývl.

"Vážně mu to jde," zasmál se Louis lehce. "Myslím že se učí dost rychle. Anglicky umí fakt dobře, myslím že jsme ho podcenili."
"Jo, to vidím," pohladil jsem Zayna po vlasech. "Už jste obědvali?" zeptal jsem se.

"Máma říkala že měl jídlo, ale moc toho nesnědl," řekl. "Vypadá to že nebyl zvyklý na velké porce."
"No... to chce čas," usmál jsem se.

"Jo... a taky říkala že hned jak dojedl, umyl nádobí, vytřel podlahu... prostě se dal do uklízení. Máma mu pak zapnula televizi aby ho donutila přestat," pousmál se.

"Je vážně úžasný," pokývl jsem. Ikdyž jsem si uvědomoval že to to bylo dost možné způsobené tím že byl týraný, dost možná musel dělat nejrůznější práce. Bylo mi z toho vlasntě docela dost zlo.

Potom jsme si všichni tři na chvíli pustili televizi, a když jsme se na chvilku s Louim vzdálili, řekl mi že ještě pořád nepromluvil ani s ním ani s mámou, ale zdálo se že už jim věří víc než na začátku a nevypadá tak vyděšeně. A prý je to moje zásluha. Když mu máma ukázala nějaké naše fotky, vždycky se usmál když na nich viděl mě. Byl to takový něžný, zamilovaný úsměv. Já si ale rozhodně nedělal nějaké naděje, prostě se na mě svým způbosem upnul, měl mě rád. Ale nic víc. Ikdyž já k němu možná choval silné city, vlasně nejspíš dokonce lásku, nechtěl jsem nic uspěchat a v první řadě jsem chtěl aby cítil že je u lidí, na kterému jim záleží. A byl jsem odholadný postarat se o to abych našel jeho příbuzné a aby ti hajzlové dostali co si zaslouží.

"Jo, Niall dneska volal," řekl najednou Louis.

"Co říkal?" zeptal jsem se ho.

"No... nic moc. Jenom se ptal jak se má Zayn, jak se máš ty, já..." potutelně se usmál.

"Hele, co se to mezi váma děje?" zeptal sjem.

"Co? Nic," pokričl rameny.

"Loui," podíval jsem se na něj.

"Tak fajn," rozhodil rukama. "Líbí se mi, a možná že i já jemu."
"Takže on není s Harrym?" zeptal jsem se.

"Ne, Harry má holku," řekl.

"Jdete na rande?" usmál jsems e.

"Ještě jsme se nedohodli na konkréním dnu, ale jo, pozval mě ven," usmál se.

"To je skvělý," dal jsem ruku na jeho ramene když jsem usylšel z kuchyně nějaký hluk.

"Zayne," přítil jsem se tam. "Co se stalo?

Zayn seděl na zemi a snažil se sesbírat rozbité sklo.

"Zayne, co jsi rozbil," sehnul jsem se k němu na zem a v tom se skrčil, jakoby se chtěl vyhnotu ráne. "Zee, co je zlatíčko? Já ti neublížím."

On se jenom na mě vyděšeně podíval.

"No tak," pomohl jsem mu pomalu na nohy. "Ty jdi zpátky do obýváku a já to tady uklidím ano?" pohladil jsem ho po vlasech. "Nic se nestlao."
"Já, n-nem-mehlo," řekl slabě.

"Ne, to nejsi," políbil jsem ho na čelo. "A teď jdi stranou prosím ano? Nechci aby ses zranil.
Zayn mě nakonec poslechl a já zatím uklidil rozbitou sklenici a vrátil jsem se k němu.

"P-promiň," řekl Zayn tiše když jsem se vrátil. "To nic. Všechno je v pořádku."

Louis po chvíli odešel a já navrhl Zaynovi aby jsme šli podívat na film nahoru do mého pokoje na notebook.

"Líbí se ti ten film?" zeptal jsem se ho po chvíli.

Zayn jenom s úsměvem kývl.

"To jsem rád," pousmál jsem se a objal jsem ho okolo ramen. K mému potěšení se neodtáhnul. Kdybych alespon věděl jestli je na kluky, jestli se mu opravdu líbím. Ale rozhodně jsem nechtěl aby si myslel že ho chci zneužít ani nic takového. Bůhví co všechno se mu vůbec stalo... Je mi ho tak líto, chci mu pomoct vážně, ale musím uznat že sleduju i vlastní zájmy. Nikdy jsem nepoznal někoho jako je on. A myslím že si už ani nedokážu představit že by odsud odešel.