Once In A Lifetime (PART 11)
"Komisaři, je něco nového?" zavolal jsem mu ráno.
"Bohužel," vydechl. "Je dost možné že utekli ze země. A to naše pátraní značně stěží."
"Sakra," zasyčel jsem.
"Jak Zayn snáší to o své rodině?" zeptal se.
"No... já... mu to ještě neřekl," přiznal jsem.
"Bojíte se jeho reakce?"
"Ano, vážně se bojím," vydechl jsem. "Vím že se to musí dozvědět, ale nevím jak mu to mám říct. Nechci aby ještě víc trpěl."
"Chápu," řekl. "Ale musí to vědět.
"Já vím," pokývl jsem. "Potřebuju na to ještě nějaký čas."
"Dobře," řekl. "Pokud se neodhodláte, jsem ochotný pomoct vám.ů
"Děkuju," pousmál jsem se. "A... víte... je tu ještě jedna věc. Nevím jestli by jste ji měl vidět.
"Jestli to je něco podstatného, ano,ů řekl.
"nO... je to spíš osobní," řekl jsem.
"Pokud to neohrožuje vás nebo Zaynův život či zdraví, nemusíte mi to říkat,"
"No... myslím že vám to radši řeknu ted," řekl jsem.
"Dobře,"
"Já... no... já,... já a Zayn... my... jsme... spolu," řekl jsem nejistě.
"Jak spolu?" řekl nechápavě. "Vy snad...
"Ano," vydechl jsem. "My spolu tak... trchou chodíme."
"Aha," taky vydechl.
"Víte, doufám že s tím nemáte problém. J-já.."
"Ne, jistě, je to jenom vaše věc," řekl rychle. "Ale musíte být opatrný. Víte v jaké se Zayn nachází situaci a nevíme jak je na tom po psychické stránce. Myslím že by měl k někomu zajít, aby ho pořádně vyšetřil, možná zkustit zjisti víc informací ohledně jeho únosu a následných letech."
"Dobře," kývl jsem. "udělám všechno abych mu pomohl.
"Tak fajn," řekl. "Víte... možná opravdu nebyla náhoda že v ten večer jste tam byl. Možná to byl osud, co vás dva svedl dohromady."
"Děkuju," usmál jsem se. "Rád bych si to myslel. Víte... já Zayna... opravdu miluju a chci jenom to,aby byl štastný."
"Zaynie, zlatíčko, co to děláš?" vešel jsem s úsměvem do kuchyně.
"Pomáhám," řekl tiše. Ná tváři měl něžný úsměv, který jsem už ted miloval.
"To nemusíš dělat," pohladil jsem ho po zádech.
"Chci," otočil se čelem ke mě a já ho políbil.
"Dobře," řekl jsem. "Tak budeme vařit spolu jo?"
Zayn pokývl a já se teda dal do práce. Po tom co jsme byli hotoví, jsme pozvali mámu s tátou ke stolu.
"Tak... tady je večeře," usmál jsem se když jsem přinesl poslední talíře.
"Hmm, vypadá to úžasně," zasmála se máma lehce.
"To jsi udělal ty?" podíval se na mě táta.
"Vlastně, hlavně Zayn," pohladil jsem ho po rameni. "Je vážně šikovný. Myslím že je lepší kuchař než ty mami."
"O tom nepochybuju," řekla zatímco se pomalu dala do jídla. "Je to vážně výborné.ů
"To jsem rád," pokývl jsem.
"Ch-chutná vám?" zeptal se Zayn tiše.
"Je to úžasně broučku," usmála se máma. V tu chvíli se natáhla aby ho objala, a Zayn ji nechal. Nechal někoho jiného kromě mě aby se ho tak dotknul. Měl jsem z toho vážně radost. Políbil jsem ho do vlasů a sami jsme si sedli ke stolu.
"Film?" chytil mě váhavě za ruku když jsme přišli do ložnice.
"Jasně," usmál jsem se. "Na co se chceš podívat?" pohladil jsem po tváři. "Komedii? Animák?"
Zayn kývl a já pak pustil nějakou starší pohádku co jsem měl v počítači.
"Zlatíčko," políbil jsem ho do vlasů.
Zayn se pak ke mě přitulil a když jsem viděl jak je štastný, teda, tak, jak jenom mohl za danýh okolností být, lámalo mi srdce vědomí že brzo už to tak nebude. Protože až se dozví pravdu o svých rodičích, vím že bude hrozně neštastný. Ani jsem si to radši nepřipouštěl, nedokázal jsem na to ani myslet bez toho aby se mi netlačily slzy do očí. Zayn si toho musel tolik vytrpět, nevíme z toho ani čtvrtinu. A ještě tohle. Byl jsem odhodlaný k tomu, zařídit, aby jeho zbýající život byl zahrnutý péči a láskou, jakou si zaslouží.
"Zayne, vážně tě miluju, opravdu tě miluju," zašeptal jsem než jsme usnuli.
"Milu-ju tě," řekl jemně.
V tu chvíli jsem ho s dojetím dlouze políbil. Miloval jsem ho. Miloval. On mě taky. Byl jsem v tu chvíli opravdu možná ten nejštastnějí chlap na světě. Ani jsem nedoufal že by mohl moje city opětovat, natož že by to řekl nahlas. Ale miloval mě. A já jsem byl ochotný udělat cokoliv jenom proto abych ho ochránil a byl štastný.