ONE DIRECTION FAN FICTION

Uběhlo dalších pár dní a se Zaynem jsme se stále víc sbližovali. Začal se víc smát a pomalu začal komunikovat i s mámou, tátou a Louim. Taky se zlepšil v psaní. Mohl jsem být na něj vážně hrdý. Co se týkalo těch... intimnějších věcí, pořád jsme spali v obětí, objímal jsem ho, dával jsem mu pusu na čelo, i na tvář a jednu krátkou na dobrou noc na rty. Ale nic víc. Ani dlouhé polibky, ani vášnivé doteky. Nechtěl jsem nic ukvapit nebo ho vidět. Respektoval jsem i to že nechtěl abych viděl jeho tělo. Hlavně hrud a břicho, které pořád pokrývali rány. Trochu mě trápilo že pořád moc nejí, ale i to se postupně lepšilo. Ikdyž se zdálo že všechno jde dobře pořád mě trápilo že nemají stopu po těch hajzlech a taky že ještě zaynovi musím říct o jeho rodičích. Bál jsem se mu to říct, protože jsem nevěděl jak to přijme.

"Nialle," objal jsem ho dveřích.

"Ahoj," usmál se.

"Tak jsme se na vás přišli podívat," uviděl jsem pak Harryho tvář.

"Jsem rád," zasmál jsem se lehce. "Zayn je nahoře. Hned pro něj zajdu."

"Dobře," řekl Harry.

"Zatím si sedněte," zavedl jsem je do obýváku.

"Zlatíčko," vešel jsem do ložnice. "Jsou tady Harry a Niall. Rádi by tě viděli."

"Ha-rry a N-Niall?" podíval se na mě.

"Ano, ti co byli v nemocnci. Těší se at uvidí jak jsi pokročil," políbil jsem ho na čelo. "Tak... půjdeš se mnou?"
Zayn jenom pokývl a já ho vzal za ruku. Věděl jsem že pořád je nesvůj když je u něj víc lidí, ale máma byla ted pryč, Louis ve škole, a tak jsme doma byli jenom my čtyři.

"Páni. Zayne," vydechl Harry nadšeně když jsme k nim přišli.

"Vypadáš skvěle," řekl Niall a chtěl ho obejmout, ale na poslední chvíli si asi uvědomil že by neměl. Ikdyž, byl jsem si jistý že Zayn by to už zvládnul. Ale znova, bylo asi lepší jít na to pomalu.

"Tak, povídejte," sedl jsem si spolu se Zaynem na pohovku. Naše ruce byli pořád spojené, a ikdyž na ně spadlo hned několik pohledů obou kluků, ani jeden to nekomentoval. Ikdyž jejich potutelný úsměv to říkal za ně.

"No," nadechl se Niall zhluboka. "Myslím že oba se máme dobře. Harry se bude ženit."
"Cože? Budeš se ženit," řekl jsem.

"Jo, chtěl jsem vám to osobně oznámit a dát vám pozvánky, ale někdo mě předběhl," podíval se na nialla.

Ten se jenom pousmál.

"No tak ti gratuluju," řekl jsem.
"Díky," usmál se. "Než půjdeme dám vám ještě ty pozvánky. Svatba je za tři týdny a byl bych rád kdyby jste oba přišli. Vím že se skoro neznáme, ale myslíme že to co se stalo nás nějak sblížilo."

"Jo," pokývl jsem. "Přijdeme. A Nialle, s Louim vám to jde dobře co?"
"Jo," zasmál se lehce. "Vážně jo. Je úžasný."

"No... jo. Ale má i svoje chvíle. Však uvidíš," zasmál jsem se taky. "Ale ne. Vážně je to svkělý kluk a přeju vám to."

"Díky," řekl Niall.

"Zayne, nemáš hlad," podíval jsem se na něj.

"Ne," řekl s lehkým úsměvem.

"Rád slyším jeho hlas," pousmál se Harry.

"Jo, vážně se za tu dobu co tady je hodně zlepšil. Je to až neuvěřitelné," pohladil jse mho po vlasech.

"Sluší vám to spolu," řekl Niall.

"Ehm," podíval jsem se na něj. "My... nejsme... takhle spolu. Alespon zatím."

Viděl jsem že Zayn sklopil zrak a já ho pevně objal.

Když asi o hodinu později odešli, na chvilku jsem zase nabral odvahu říct mu pravdu o jeho rodině, ale když jsem viděl jak se s úsměvem dívá na film a má hlavu na mém klíně, a vypadá tak spokojeně, tak... štastně, zase jsem to odložil. Radši jsem s mámou udělal nějaké jídlo a pak jsme si i s tátou dali večeři. Věděl jsem že mu to musím říct, ale nechtěl jsem. Nebyl jsem si jistý jestli by pro něj nebylo lepší, kdyby si myslel že někde žijí a jsou v pořádku než ta krutá pravda. Ikdyž možná to bude krok k začátí nového života. Se mnou...

"Zaynie, co je s tebou?" podíval jsem se na něj, když už ležel v posteli. Vypadal vážně zvlášně.

"Nic," řekl tiše.

"No tak. Vím že mě jenom tak neodbiješ," dotknul jsem se jeho ruky. "Prosím."

"Nic," zopakoval.

"Zee, zlatíčko," políbil jsem ho na tvář. Pořád nereagoval a jenom si víš přitáhl deku.

"Prosím tě," řekl jsem jemně.

"T-ty nech-chceš b-být se mnou," řekl po chvíli slabým hlasem.

"Cože?" podivil jsem se. "Proč si tohle myslíš."

"Vím t-to," vzlykl.

"Ale to není pravda zlatíčko," řekl jsem. "Chci být s tebou. Ani nevíš jak moc. Ale ted to není správné. Napřed se musíš dát do pořádku. Musíme najít ty co to udělali, a potrestat je. A potom... jestli budeš chtít můžeme být spolu štastní."

"Proč n-ne ted?" podíval se na mě. Jeho pohled smutného štěnatka mi doslova lámal srdce.

"Pojd ke mě," lehnul jsem si k němu a držel jsem ho ve své náručí. Jestli chceš.... odted jsme spolu. Ano?" dal jsem mu pusu do vlasů.

Zayn jenom kývl a já se usmál.

"Miluju tě."