ONE DIRECTION FAN FICTION

PART 16

Posral jsem to… Věděl jsem, že jsem to posral, nic z tohoto by se nestalo, kdybych to tak nepokazil. Všechno jsem zkazil a všechno byla jen moje vina. Zayn opět odešel a to jen kvůli mně. Nechtěl jsem, aby mě zase opustil, ale odešel zpátky do Bradfordu kvůli mně. Bylo to celé moje vina. Nikdy jsem nechtěl, aby se tam vrátil, chtěl jsem ho mít u sebe. Byl už zřejmě tam, se svou rodinou a já jsem tady, bez něj… Ani mi nenapsal, nenávidí mě.
Kdybych neodešel v ten den, kdy byly trhy, tohle by se nestalo, kdyby ten hajzl neřekl o nás Harrymu nebo by mě neurážel, nic by se nestalo. Ale určitě by se to nestalo, kdybych neuvěřil tomu, co mi říkal o Zaynovi. Ale samozřejmě protože jsem Liam Payne, sračky se mi stávají. Nemůžu tomu zabránit, prostě se mi to děje. Kdokoliv mě ovládá, je přímo z pekla, nemůžu to ovládat, nemůžu to kontrolovat.
"Liame!" slyšel jsem Harryho volat na mě a zoufale klepat. "Pojď dolů najíst se."
"VYPADNI!" zařval jsem mezi vzlyky.
Nepřestal jsem brečet ode dne, kdy jsem sledoval, jak taxi odjíždí. Bylo to bolestivé vidět kluka, kterého miluju, jen tak zmizet… Bylo to nepopsatelná emoce… Necítil jsem se skutečný z toho, jak moc to bylo bolestivé. Cítil jsem jako by to byl film nebo co. Tohle se přece nestává normálním lidem. Vážně, vidí normální lidi odcházet své lásky, jen tak mrknutím oka?

Jednu vteřinu celí šťastní, jíte cukrovou vatu, mrkneš a odjíždí v letadle? To je prostě… v prdeli. To se nemělo stát. Proč mi nikdo neposlal varovný signál, který by mě praštil přímo do obličeje… Nebo mi neposlal milion babek, aby zaplatil za všechny ty kapesníky a toaleťák, které jsem použil na svoje slzy… Kdokoliv řekl, že muži nebrečí, zřejmě nepotkal mě, protože hodlám probrečet celý týden.
"Budeš muset odtud někdy vyjít, víš?" řekl Harry beznadějně.
"Už jsem vyšel…" zamumlal jsem. "Ale nechytils mě."
"Jednou ano," řekl Harry.
Vždycky jsem vycházel z pokoje jen, když jsem věděl, že Harry byl v tom svém. Nemohl jsem ho ani vidět. Jak to mohl udělat svému nevlastnímu bratrovi? Kdo by vykopl svého nejlepšího kámoše? A hlavně lásku jeho nevlastního bratra?
Čekal jsem, až ucítím Zaynovi ramena kolem mě. Chtěl jsem cítit jeho ruce kolem mého pasu. Aby mě líbal, od krku až k mým rtům, aby mi šeptal, že mě miluje… Chybělo mi, jak jsem bloudil prsty jeho černými vlasy… Chybělo mi otevřít po polibku očí a vidět ty jeho, které se otevřely jako truhla plná zlata.
Dotkl jsem se své tváře a ukápla mi další slza. Brečím celý den.
Vzal jsem si mobil a přejížděl jsem po displeji, prohlížel jsem si historii hovorů. Už jsme se Zaynem nějakou tu chvíli nemluvili. Chyběl mi jeho hlas, měl silný hluboký hlasem se silným přízvukem, miloval jsem ho. Jeho přízvuk dokázal to, že každé slovo, které řekl, znělo krásně. Měl prostě magický hlas, který přemění i ty nejhnusnější slova, aby zněly krásně… Chyběl mi jeho hlas, jeho tvář, jeho ruka v té mojí, jak naše prsty do sebe dokonale zapadaly. Chyběl mi celý…
Sklouzl jsem k prvnímu záznamu o hovoru se Zaynem. Váhal jsem, než jsem zmáčknul zelené tlačítko. Zhluboka jsem se nadechl, třásl jsem se. Ton několikrát zvonil. Utřel jsem si slzy a držel jsem telefon mýma oběma třesoucíma se rukama.
"Ahoj!" ozval se Zaynův krásný hlas. Tak moc mi jeho hlas chyběl.
"Liame? Jsi tam?" zeptal se Zayn.
"Liame…?" zeptal se ještě zoufaleji.
"Z-Z…" snažil jsem se říct jeho jméno, ale teklo mi příliš mnoho slz a nedokázal jsem ze sebe dostat ani slovo.
"Liame, nevím, jestli mě slyšíš, ale hrozně mi chybíš," Zayn řekl se známkami smutku.
"Z-Zayne," dostal jsem ze sebe.
"Miluju tě, Liame. Já-já… Musím jít…" Zayn položil. To… Bylo všechno.

VZPOMÍNKA

Byl to zřejmě ten nejtemnější den, který jsem kdy zažil. Byl to den, kdy Zayn odešel…
"Zayn se stěhuje," řekl Harry, zatímco jsem jedl cereálie v kuchyňském koutu.
Ruka, která držela misku, oslábla a lžička, která držela lžíci s Corn Flakes, které se chystaly do mé pusy, spadly zpátky do misky a mléko se rozstříklo. "Co, kde?"
"Zpátky do Bradfordu," odpověděl Harry, zatímco zavíral skříňku a dělal si taky misku s cereáliemi
"Proč?" zeptal jsem se a oddělal jsem misku, můj hlad jsem nechal tak.
"Rodinné problémy," pokrčil Harry rameny.
"Proč jsi tak… Klidný?" zatřepal jsem zmateně hlavou.
Harry se zastavil a podíval se dolů na podlahu. Zhluboka se nadechl a podíval se mi do očí. "…protože se snažím znít silně."
Podíval jsem se do Harryho hlubokých očí a snažil jsem se o úsměv. "Jak dlouho tam zůstane?"
"Navždy…" Harry vzdychl.
Sklopil jsem zrak. "Oh… To je mi líto."
Harry si sedl vedle mě a stejně jako já pohupoval nohama dopředu a dozadu. "Jo, jsem jen… Smutný. Protože byl můj kamarád už od dětství… A teď bude pryč…"
Podíval jsem se na Harryho a usmál jsem se, snažíc udržet silného jeho i sebe...
"Nenavštíví tě?" zeptal jsem se a doufal jsem, že řekne ano, abych ho taky znovu uviděl.
"Jo, ale.. Nebude to stejné, protože to bude jen pár týdnu během dvou nebo tří let," vzdychl Harry smutně.
Dal jsem ruku okolo Harryho ramena. "Hej, kámo, bude to v pohodě."
Harry pokrčil rameny. "No, doufám."
"Kdy se stěhuje?" zeptal jsem se.
"Za dva dny," odpověděl Harry a nabral si lžičku cereálii.
Vstal jsem a dal jsem svou nedojedenou snídani do dřezu. "Oh."
"Jo…" řekl Harry a dojedl.
"No… Uvidíme se." odešel jsem do koupelny.
Tiše jsem zavřel dveře a zamkl jsem. Hned jak se dveře zavřely, moje záda se opřela o dveře a sklouzl jsem na podlahu. Počasí bylo prakticky jako moje emoce. Pršelo a mě tekly slzy, a nepřestaly, stejně jako déšť. Lidi venku měli deštníky, aby se ochránily před studenými kapkami, a já jsem se snažil ochránit sám sebe od smutku. Cítil jsem se hrozně. Vzal jsem si mix, který mi Zayn udělal na moje narozeniny, byl plný mých oblíbených písniček. Pustil jsem to nahlas, aby Harry neslyšel moje hlasité vzlyky. Ten mix je vážně krásný, miloval jsem to, ale v ten moment to byl ten nehorší nápad. Nejen že většina byli depresivní písně, ale připomínaly mi, jak se mě Zayn tajně ptal na moje oblíbené písničky, a já jsem mu je zmateně říkal, a on je pak přidával na mix, který mi udělal. Zabořil jsem se pod velkou deku a nechal jsem polštář, ať vsákne moje slzy. Zayn se mi líbil už od chvíle, kdy se moje hnědé oči setkaly s těmi jeho zlatými a teď jsem byl v hajzlu. Odcházel a neměl jsem čas říct mu, že ho miluju. Nebylo to jenom, že by se mi Zayn jenom líbil, přerostlo to v lásku… Myslel jsem, že se zblázním, můj život je tak nefér. Cítil jsem se naštvaný. Cítil jsem se tak hloupý, nechal jsem svůj strach, ať mě ovládne a neřekl jsem mu, že ho miluju, pokašlal jsem to. Nenávidím sám sebe.

_________

Harry, Zayn a já jsme šli spolu na letiště. Čekali jsme na Zayna, až si vyřídí věci s lidmi z letiště. Pak k nám pomalu přišel a my jsme ho následovali k místu, odkud měl jít do letadla.
Zayn se podíval dolů a pak zpátky na nás. "No, je to tady."
Harry se slabě usmál. "Budeš mi chybět, kámo."
Zayn rozšířil své ruce. "Pojď sem, chlape."
Harry přijal pozvání a dal ruce kolem Zayna. Já tam jen stál a díval se dolů a nahoru, smutně jsem se na ně usmíval a díval se kolem.
"Budeš mi chybět," řekl Harry a zatlačoval slzy.
Zayn pohladil Harryho po zádech. "Taky mi budeš chybět."
Zayn se pak podíval na mě. "Chceš obejmout, Liame?"
Smutně jsem se usmál a běžel jsem mu do náruče. Moje ruce se obtočily kolem jeho pasu a pevně jsem ho stiskl. Snažil jsem se v tom objetí vyjádřit všechny mé emoce, že ho miluju od té první chvíle, co jsem ho uviděl. Ale to bylo nemožné, vyčíst to z pouhého objetí.
"Budeš mi chybět," vzlykal jsem do jeho hrudě.
Pohladil mě po zádech. "Mě taky… taky mi budeš chybět."
Ještě víc jsem ho stiskl. "Neodcházej."
Zayn dal svou tvář na mou hlavu a dál mi hladil záda.
"Třicet minut do odletu do Bradfordu v Gate B36," ozvalo se.
"Liame, nech ho. Nech Zayna jít," řekl Harry hořce.
Vzlykl jsem do Zaynovi hrudě a vdechl jsem jeho úžasnou vůni. "Uvidíme se…"
Zayn se odtáhl a usmál se na mě, a pak na Harryho. "Uvidíme se, kluci. Snad. Řekněte Anne, že mi bude chybět."
Lehce jsem se usmál a kývl jsem. "Sbohem."
Harry a já jsme pozorovali Zayna, jak jde ke kontrole zavazadel, a stále jsme na něj mávali, až dokud neprošel kontrolou a nezmizel v hloučku lidí. Nenáviděl jsem loučení. Všechny jsou hloupé a smutné… Nesnáším je. Jsou hrozné a způsobují jenom smutek a slzy… 

PART 17

Niallův pohled (před několika dny)

Ležel jsem na gauči v mých Nike šortkách bez trička a měl jsem přes sebe přehozenou hebkou deku. Díval jsem se na fotbalový zápas, když mi někdo zavolal. Váhal jsem, jestli to mám zvednout, kdyby to náhodou byl nějaký puberťácky vtípek. Na to jsem neměl náladu.
Povzdechl jsem si a zvedl jsem telefon. "Halo?"
"Nialle, ahoj!" řekl někdo.
"A to je…?" zeptal jsem se. Nepoznal jsem ten hlas.
"Byl jsem v Bradfordu jak dlouho… Tři roky, kámo"
"Zayne! Jak je? Proč mi voláš?" zeptal jsem se a věnoval jsem pozornost hře.
"Dávej pozor, prosím. Mám problém." řekl Zayn.
"Co se děje?" řekl jsem a nedával jsem příliš pozor.
"Díváš se na fotbal? Kdo hraje?"
"Irsko proti tvejm, nakopeme vám zadky." řekl jsem s úšklebkem na tváři.
"Sni dál, každopádně, ztiš si na chvíli TV, prosím. Pro mě," žádal Zayn. "Jsem u telefonní budky, proto ti to neukázalo moje číslo."
"Proč jsi v tel. budce? Proč nepoužiješ Harryho telefon?" zeptal jsem a stále sledoval hru bez ztišení zvuku.
"To je ten problém a ztiš tu zatracenou TV, Nialle, slyším rozhodčího v pozadí," Zayn zavčel. Věděl jsem, že určitě protáčí otráveně oči v sloup.
"Fajn," zavrčel jsem a vypl jsem zvuk. "Pohni si!"
"Potřebuju dům, kde bych mohl zůstat," řekl Zayn.
"Tak to jsem nečekal. Co se stalo mezi tebou a Harym, pohádali jste se?" zeptal jsem se.
"Hůř," Zayn odpověděl.
"Co se stalo?" zeptal jsem se a natáhl jsem se na gauč.
"No," povzdychl si Zayn. "Harry zjistil, že já a Liam spolu chodíme a no, vykopl mě a chce, aby odletěl zpátky do Bradfordu, ale to se nestane."
"Protože musíš být pan romantický a získat svého kluka zpátky…" dokončil jsem větu s otravným vysokým holčičím hlasem.
Zayn byl chvíli ticho. "Tak trochu… Myslím tím, měl jsi vidět Liamův pohled. Ani jsme se nerozloučili. Nemůžu takhle odejít… To by nebylo správné. Nebylo by to vůči němu fér… Zaslouží si mnohem lepšího…. Harry má pravdu, víš? Já si Liama nezasloužím… On si zaslouží někoho mnohem lepšího. Já… Jsem… Já. Zayn Malik. Děvkař, který už spal se všemi tady i v Bradfordu, myslím, Liam vypadal tak smutně… Jen mi slabě zamával, z očí mu tekly slzy… A tak moc mě to zabolelo… U srdce."
"Počkej, zpomal, kruci, kdo to řekl?" zeptal jsem se naštvaně.
"Co? Že jsem děvkař a spím se všemi v Anglii?" zeptal se Zayn slabě.
"J-jo," řekl jsem smutně. Zayn si to nezasloužil.
"Ten kretén, co to řekl Harrymu," odpověděl Zayn.
"No, jaký máš plán?" zeptal jsem se.
"Kdybych mohl přespat pár dní u tebe, aby to vypadalo, že už jsem v Bradfordu… Souhlasíš? Jo? Ne? Možná… Zřejmě ne, asi, prosím?" řekl Zayn dětským hlasem.
Povzdychl jsem si. "Jasně, jsi zván."
Zayn zapískal jako malá holka. "Jo! Díky, Nialle!"

Slyšel jsem zaklepání na dveře. Byl tu, Zayn s unaveným obličejem, ale stále s úsměvem na tváři.
"Nialle!" objal mě. Taky jsem ho objal.
"Zayne, kámo, pojď dál." Pozval jsem ho dovnitř.
Zayn si položil svoje tašky a vyzul si boty. "Tak, kdo vyhrál?"
"Irsko. A máš to!" smál jsem se.
"Tak kde můžu spát?" zeptal se mě Zayn.
"Záleží na tom, jak dlouho chceš zůstat. Chtěl jsem být dobrý kamarád a nechat tě spát v mé krásné posteli, ale jestli zůstaneš víc než týden, musíš se spokojit s pohovkou."
Zayn zatřásl hlavou. "Jsi krutý."
"Jdi do postele, já budu mít dnes gauč." řekl jsem.
Zayn pokrčil rameny "Jsi si jistý?"
"Jsem," odpověděl jsem.
"Tak jdu do postele, dnes byl hrozně dlouhý den," řekl Zayn a pomalu se přesouval do ložnice.
"Dobrou," řekl jsem a ulehl jsem na gauč. Nechal jsem myšlenky proudit…
Bylo mi líto Zayna, Harry byl dobrý kámoš. Měl jsem s ním spoustu zábavných vzpomínek. Ale byly dvě stránky Harryho: zábavný Harry a kretén Harry. Zábavný Harry byl ten, kterému jsme věřili, že byl náš kamarád. Vtipkoval a byla s ním pořád sranda. Kretén Harry byl nejhorší Harry. Je to Harry, který ti rozkazuje, co máš dělat.
Ale nemyslím si, že Zayn se přátelí s kreténem Harrym. Myslím, že Zayn je kamarád s druhou stránkou Harryho. Myslím, že Harry se někdy tak choval, protože se cítil v Zaynově stínu, protože si byli dost podobní… Nevím. Možná si Harry myslí, že Zayn je na výsluní. Nevím, něco musí být za tím, proč se tak chová k Zaynovi a Liamovi…

---------

Bylo to už víc než tři týdny, co Zayn přišel ke mně domů. Stále jsme spali stejně, nenechal jsem ho spát na gauči, i když on to po mě chtěl. Bylo to proto, že vypadal zlomeně, slabě, prostě hrozně.
Stále měl červené oči a byl bledý a vyzáblý. Byl fakt hrozně hubený. Stále jsem ho nutil do jídla, ale on vždy řekl, že si uvaří později. Ale já vím, že neumí vařit, a myslím, že už dokonce ani nemá sílu jíst. Vypadal jako troska.
Někdy, když jdu v noci do koupelny, slyším vzlyky a šeptání, vážně mi to láme srdce. Rád bych mu pomohl, ale nic nepomáhá.
Například, jednou jsem nutně musel na záchod, a když jsem šel, uslyšel jsem prosebný hlas. Byly asi 3 hodiny ráno, takže mi to připadalo divné, a tak trochu strašidelné.
Opatrně jsem otevřel dveře. Zayn měl zavřené oči, ale ústa měl pootevřená.
"Neopouštěj mě prosím, vím, že já jsem tě opustil. Neměl jsem nad tím žádnou kontrolu…"
Přešla asi minuta a někdo zřejmě Zaynovi odpověděl.
"Ne… Zlato… Ne, já vím… Ne, neopustil jsem tě, byla to Harryho chyba, už tě nikdy neopustím."
Dal jsem si ruku přes pusu, abych ho neprobudil. Jeho hlas byl plný bolesti, cítil jsem to. Jeho hlas byl naprosto zlomený, s každým slovem mi běhala husí kůže.
Zayn se pohnul a ječel, jakoby byl vzhůru. "NE! LIAME! NEODCHÁZEJ! NE!"
Zayn se pak probudil a snažil se popadnout dech.
Tiše jsem k němu šel. "Zayne, jsi v pořádku?"
Zayn zděšeně odpověděl. "J-o, j-jsem."
"Co to bylo?" zeptal jsem se.
"Noční můra…"
"Další?" zeptal jsem se.
"Jo, stává se mi to často. Ale tahle byla nejhorší," řekl Zayn a skousnul si ret.
"Bylo to o Liamovi?"
Zayn kývl hlavou.
Sedl jsem si na postel, usmál jsem a obejmul jsem ho. Zayn tiše vzlykal na mé hrudi.
Musel jsem ukončit jeho bolest, protože mě samotného to ničilo.
Další ráno jsem Zayna poprosil, aby šel nakoupit. Vytočil jsem Liamovo číslo a mumlal jsem. "Zvedni to, Liame!" dokud to konečně nezvedl.
"Halo?" zeptal se slabý hlas.
"Liame, ahoj, tady Niall." řekl jsem. Velmi málo jsem Liamovi volal. Nikdy jsme nebyli příliš velcí kamarádi.
"Oh… Nialle, jak se máš?" odpověděl Liam trochu zmateně.
"Jak se má Zayn?" zeptal jsem ho, i když jsem věděl odpověď.
"Já-já nevím," řekl tiše.
"No, já jo," řekl jsem.
"Co?"
"Kde je Zayn?" ptal jsem se.
"V Bradfordu," řekl Liam ještě tišeji.
"Ne, hádej znovu…" řekl jsem. Užíval jsem si to, protože je udělám šťastnými po všem tom trápení.
"Nialle, přestaň, nelíbí se mi to, co je to za pitomou hru?" osočil se na mě Liam. "Moje láska, jediný kluk, kterého jsem tak strašně miloval, mě opustil a ty se směješ jak dvanáctiletý debil, který si myslí, že je tohle debilní hra. Teď mi řekni, proč mi voláš a co chceš?"
Vypadá to, že někdo taky dost trpěl. "Vím, kde je Zayn a není v Bradfordu."
Liam zůstal ticho.
"Liame?" ujistil jsem se, že je tam.
"...p-počkej," odpověděl ještě tišeji. "P-poslouchám."
"Přijď ke mně domů a řeknu ti, kde je," řekl jsem a položil jsem to. 

PART 18

"Přijď ke mně domů a řeknu ti, kde je," řekl Niall a pak jsem to položil.

Věděl, kde je Zayn, nebyl v Bradfordu, byl blízko. Neopustil mě. Neopustil mě znovu, zůstal. Problém je, kde je?
Rychle jsem si vzal klíče od auta a vyklouzl jsem z dveří od Harryho bez toho, abych mu řekl čau. Bylo mi jedno, jestli pojedu nepovolenou rychlostí, musel jsem vědět, kde je Zayn. Toužil jsem po jeho dotyku, po jeho ruce v té mojí, chybělo mi brouzdat prsty v jeho vlasech, ale nejvíc mi chybělo cítit jeho rty…
Zaparkoval jsem auto a rychle jsem zabouchnul dveře. Pak jsem šel k Niallovým dveřím a začal jsem klepat.
"Liame," přívítal mě Niall klidně.
"K-kde je Zayn?" nabíral jsem dech.
"Taky nejíš? Nejsi ve formě." zakroutil Niall hlavou.
"Jo, jím, kde je Zayn?!"
"Oh, on se ukáže," usmál se na mě Niall. "Teď pojď dovnitř, kámo."
Zavrčel jsem a šel jsem do jeho domu. Když jsem vešel, chodil jsem jen naštvaně po pokoji.
"Můžeš přestat?" řekl Niall zaraženě.
"Co?" řekl jsem a dál jsem překračoval z nohy na nohu.
"To! Jsi fakt nervózní?" Niall zatřásl hlavou.
Podíval jsem se na něj. Byl někdy zamilovaný? Rozhodně to tak nevypadalo. Zayn mi hrozně chyběl. A když jsem mu zavolal a on mi řekl, že mě miluje… Chyběl mi ještě víc než předtím. Ta bolest byla nesnesitelná. Myslím, že jediné, co mě drželo nad vodou, byla naděje, že ho ještě uvidím…
"Co?" zeptal se Niall vyjeveně.
"Nerozumíš? Já Zayna miluju… A-a nemůžu si pomoct, hrozně mi chybí," řekl jsem tiše.
Pak se otevřely dveře a ozval se hlas, který už jsem dlouho neslyšel. Rozezvučel se ve mně jako bubny, měl jsem husí kůži, cítil jsem slabost v kolenou a moje srdce začalo nekontrolovaně tlouct. V břiše jsem měl motýlky.
"Nepomáhej mi s taškama, to je v pohodě, Nialle," zavolal Zayn sarkasticky.
Zůstal jsem přikovaný k podlaze, nemohl jsem se hýbat… Byl tam vážně Zayn nebo to byl vtip? Tohle nemohla byt skutečnost.
Slyšel jsem, jak Zayn jde do kuchyně.
"No, jdi za ním!" zasyčel na mě Niall a pobízel mě.
Zhluboka jsem se nadechl a usmál se. "Díky," řekl jsem a vděčně jsem se usmíval.
"Jdi!" strkal mě Niall.
Skousl jsem si ret a pomalu jsem šel do haly, která vedla do kuchyně. Tiše jsem vešel kuchyňskými dveřmi a uviděl jsem Zayna. To jak vykládal věci z tašek a dával je na správná místa, jak si rukou prohrábl vlasy, jak si mumlal písničky. Nikdy jsem si neuvědomil, jak hrozně mi vlastně chybí…
Pomalu jsem vešel a podíval jsem se dolů na své boty. "Z-zayne…"
Stále jsem se díval na zem, ale všiml jsem si, že se Zayn zastavil, když slyšel můj hlas. Pak se otočil.
"Liame…?" zamumlal Zayn.
Podíval jsem se na něj a slabě jsem se usmál.
"Liame!" Jeho oči se rozsvítily a vykouzlil se mu obrovský úsměv. Přišel ke mně, pohladil mě a podíval se mi do očí. "Jsi tak nádherný."
Skousl jsem si ret a podíval jsem se do těch zlatohnědých očích, které mi tak chyběly.
Zayn se ke mně ještě přiblížil, ta touha byla neskutečná. Zaynova ústa se přitiskla na moje, chytil jsem se Zaynova trička a přitáhl jsem si ho.
Pak jsem ucítil něco jako elektrický šok. Bylo to jakoby Zaynova ústa byla z elektřiny, podlamovala se mi kolena, když jsem slyšel jeho hlas, a dal jsem ruce okolo jeho ramen, abych nespadl. Byl to ten nejperfektnější polibek na světě. Dlouho jsme na něj čekali, dlouho jsme po něm toužili.
Když jsme se odtáhli, naše čela byla o sebe opřená, a dívali jsme se do očí. "Tak hrozně jsi mi chyběl, zlatíčko…" šeptal Zayn.
"Já myslel, že jsi mě opustil… Zase," zamumlal jsem a podíval se na zem.
"Ne, Liame," řekl Zayn. "Podívej se na mě."
Povzdechl jsem si a váhavě se na něj podíval.
"Nikdy, ano, nikdy tě už neopustím. Slibuju," řekl mi Zayn
"Slibuješ?" podíval jsem se Zaynovi hluboce do očí, abych poznal, jestli říká pravdu.
"Slibuju," řekl Zayn a pohladil mé rty.
Později se objevil Niall. "Noooo, nechám vás tu kluci, já půjdu… Někde jinde. Použijte pokoj pro hosty, jestli budete… Vy víte co."
A my jsme vážně udělali… Vy víte co. Ale upřímně, nevím, jak se to stalo, prostě jsme skončili v pokoji pro hosty.
Zayn za mnou zavřel dveře, ale nepustil mou ruku. Pak mě zavedl k posteli a položil mě na ni.
Rozkročil se a podpíral se rukama, zatímco mě líbal. Jemně mě líbal na ústa, a pak pomalu přešel k mému krku.
"Všem řeknu, že jsi můj," zasyčel Zayn.
Zayn mi pak dál líbal vášnivě krk. Skousl jsem si ret. Otočil jsem hlavu na stranu, aby měl víc prostoru.
"To funguje," řekl Zayn a dál mi líbal krk.
"Můj ďáble." Otočil jsem nás, takže jsem byl na něm.
Prohlížel jsem si toho řeckého boha. Hladil jsem ho po tváři, lehl jsem si na něj těsněji. Zayn zavzdychal a pevně mě stiskl. Zašklebil jsem se a políbil jsem ho. Zvedl jsem se, ale stále jsem byl na něm, a sundal jsem mu tričko. Hodil jsem ho pryč, protože ho zřejmě nějakou chvíli nebudeme potřebovat.
Nikdy mě neunaví přejíždět prsty po jeho hrudi, po jeho svalech. Líbal jsem ho, nikdy nepochopím, že jsem měl takové štěstí, že ho mám.
"Jsi tak dokonalý," řekl jsem během polibků.
"Podívejme, kdo to mluví," řekl Zayn a prsty přejížděl po mých vlasech.
Začervenal jsem se a zatřásl jsem hlavou. Přejel jsem rukou po malém Zaynovi juniorovi, ale dělal jsem jakoby nic.
Zayn si skousl ret, ale i tak zasténal. "L-Liame."
Zašklebil jsem se na něj. "Co jsem udělal?" Šel jsem k Zaynovi až jsme se téměř dotýkali nosy.
"Ty zatraceně víš, cos udělal," řekl Zaynův nízký hlas, když se díval do mých očí.
Nevinně jsem zatřásl hlavou.
Zayn mě chytil za nohy a obrátil nás. "Myslím, že víš."
Zayn si na mě sedl a roztrhl moje tričko, které pak hodil na podlahu. "Co kdybych ti ukázal, cos udělal?"
Zůstal jsem ticho.
Byl přímo nade mnou. Naše nosy se dotýkaly a dívali jsme se vzájemně do očí. Jeho ruce šly k mým bokům a začal se na mě houpat.
Skousl jsem si ret, abych nezasténal.
Měl jsem prsty v Zaynových vlasech, ale stejně jsem to nevydržel a hlasitě jsem zasténal.
"Tak už si pohni a miluj mě," řekl jsem.
Zayn se pak zatvářil vážně. "Tohle… Je tvoje poprvé, že?"
Vyhnul jsem se Zaynovým očím a podíval se na stěnu.
"Liame," Zayn položil prsty na mé líčko a jemně mi zvedl hlavu. "Liame…"
"Jo…" zamumal jsem bez dechu.
"Chci, aby sis byl jistý, a nedělal to jen…" podíval se na mě.
Pohladil jsem Zaynovu tvář a podíval se na něj. "Myslím to vážně, když říkám, abys mě pomiloval, Zayne, miluju tě a chci, abys to byl ty…"
Zayn se podíval na mě, pak dolů, a pak zase na mě. "Určitě?"
"Ano," usmál jsem se na něj.
Zayn pohladil mé rty a usmál se na mě. Pak mi vysvlékl kalhoty a hodil je na zem.
Hladil jsem Zaynova záda a mumlal jsem si kurva z toho, jak byl sexy, když mi prakticky za sekundu sundal kalhoty.
Pak jsem rozepl Zaynovy kalhoty a sundal jsem mu je. On je odkopl pryč.
Zahákl jsem si prsty o lem Zaynových boxerek a přitáhl jsem si Zayna k sobě. Chtěl jsem cítit jeho rty. Naše rty prostě patřily k sobě. Během líbání jsem mu vysvlékl spodní prádlo a on mě taky. Putoval jsem prsty po jeho břichu, miloval jsem ten pocit. On přejížděl rukama po mých stehnech a hrudi. Miloval jsem ten pocit mít ho tak blízko u sebe. Zayn se odtáhl a opřel si čelo o to mé.
"Miluju tě, Liame" vydechl Zayn.
To bylo poprvé, co mi to řekl přímo do očí a ztratil jsem dech.
"Já… Já tě taky miluju, Zayne… Hrozně moc." Přitáhl jsem Zayna na polibek.
"Tohle možná bude bolet, ano?" řekl Zayn a upevnil si svou pozici.
Podíval jsem se mu do očí, ale věřil jsem mu celým svým srdcem. "Dobře."
Zayn pak do mě opatrně vklouzl, opravdu pomalu, abych si zvykl na jeho velikost.
Zhluboka jsem dýchal a zatínal jsem nehty do Zaynových zad. Kousal jsem si ret a Zayn do mě pronikal. Zayn se mi stále díval do očí, aby věděl, jestli jsem v pořádku.
Pak vzal mou ruku a jeho prsty do ní přesně zapadly. Držel jsem jeho ruku pevně.
"Zlato, jsem tu pro tebe, jestli to bude příliš moc, jen mi to řekni," řekl Zayn a podíval se na mě.
Kývl jsem na něj.
O několik minut později, moje ruka stiskla Zaynovu ještě silněji.
"Jsi v pohodě, zlato?" zeptal se Zayn a stále se na mě díval.
"Ano…" usmál jsem se slabě.
"Dobře, tohle možná zabolí," řekl Zayn.
Začal pomalu přirážet, bylo to opatrné. Mísila se sladkost s trochou bolesti, bolest však začala ustupovat..
Naše ruce se pustily, aby mohly jít, kam chtěly. Já jsem zabořil nehty do jeho zad a on dal jeho ruce na má stehna a přirážel.
Konečně mizela bolest a nastoupila rozkoš. Zatínal jsem zuby a stále jsem měl zabořené nehty v jeho zádech. Proudilo to celým mým tělem. Vypustil jsem sten, což povzbudilo Zayna, aby přirážel silněji a rychleji. Zavrčel jsem a hlasitě zasténal.
"Z-zayne," vydechl jsem.
"Hlasitěji…" naléhal Zayn.
"Z-zayne!" sténal jsem hlasitěji.
Zayn pak hluboce přirazil a já jsem zakřičel jeho jméno.
"To je moje zlatíčko," řekl Zayn, zatímco dál přirážel.
Brzo jsme se dostali do víru orgasmu a sténali jsme a ječeli naše jména. Podívali jsme se do očí a nebyla potřeba slov.
Zayn pak dopadl na stranu postele a oba jsme se vydýchávali. Naše hrudě se zvedaly a klesaly, hluboké výdechy nám vycházely z úst. Zayn vzal přikrývku a zakryl nás ní.
Pak mě políbil na čelo a zamumlal: "Miluju tě."
"Taky tě miluju," zašeptal jsem a položil jsem ruku okolo Zaynova těla. Spojili jsme naše ruce a stále jsme se dívali tiše do očí… A s tím jsem usnul šťastnější než kdy předtím.