ONE DIRECTION FAN FICTION

PART 13

Sedl jsem si před dveře a přemýšlel jsem o tom, co řekl Zayn. Řekl, že ho mrzí, že tak zbil Taylora, ale to, co mi opravdu běželo myslí, byla chvíle, kdy mi skoro řekl, že mě miluje... Cítil jsem studené slzy, jak mi stékají po tváři.

Flashback

Měl jsem Taylorovu ruku kolem mého krku, když jsem ho vedl do chatky. Měli jsme si dát zmrzlinu a užít si zábavný den, ale pak se Zayn rozhodl překazit to. Myslel jsem, že by měl svůj vlastní ráj s Niallem, kde by se pořád smáli, ale místo toho mi zničil můj ráj.
Otevřel jsem dveře a všichni kluci si stoupli. Vypadali zmateně a vyděšeně.
"Co se to sakra stalo?"
"Taylore!"
"Kdo to kruci udělal?"
Paul vypadal obzvlávšť naštvaně. "Kdo...t ohle... sakra... udělal.... Hned mi to řekni, Liame. Kdo. To. Kurva. Udělal." Paulovi světlé oči se změnily do temných, rozzlobených očí.
Rozhodl jsem se Zayna krýt. "Nějaký opilec."
"Nějaký opilec?" řekl Andrew. "Proč by tady byl někdo opilý tak brzo?"
"Nevím?" zamumlal jsem.
Logan měl zmatený úsměv, ale rozhodl se mi podat ruku. "Podívejte se, kluci, nebudeme se hádat a pojďme prostě pomoct Taylorovi, a pak uvidíme, co uděláme."
Andrew se nadechl a kývnul, pak vzal Paula za ramena a posadil ho na gauč. "Podívej, kámo, bude to v pohodě, jasný?"
Paul zatřásl hlavou a vrhl na mě temný pohled a nedivil jsem se mu. Byl jsem jen cizí kluk, který přespal u nich doma a teď přináším jeho kamaráda dobitého do krve.

Logan a já jsme seděli na Taylorově posteli. Taylorovo tělo bylo zakryté dekami až po hlavu a jeho oči byly zavřené. Byl ošetřený a vypadal mnohem klidněji a líp.
"Tak," podíval se Logan z Taylora na mě. "Liame, řekni mi, co se stalo?"
Podíval jsem se na něj a skousl jsem si ret, pak jsem se zas podíval na Taylora. "No," řekl jsem tiše a upravil led na Taylorově čele.
"No?" zeptal se Logan a snažil se, aby nezněl příliš nevraživě.
Opatrně jsem rukou prohrábl Taylorovi vlasy. Cítil jsem se tak špatně… "Můj kluk..."
Logan chvíli vypadal zmateně, ale pak si to všechno složil dohromady. "Oh... jasně... Taylor... Je někdy až příliš...důvěrný..."
Rychle jsem zatřásl hlavou. "Oh, bože, ne. Byl to Zayn. Všechno to byla jeho chyba, věř mi. V dětství měl trochu násilné sklony, jak jsem slyšel od mého nevlastního bratra a jeho kamarádů... A zřejmě některé věci ho dokážou dovést k zuřivosti. Myslím, že to není tak špatné jako dřív, ale... Když je naštvaný, tím myslím vážně, vážně naštvaný, může...," podíval jsem se na Taylora, "...udělat tohle..."
"Jsem jen překvapený, že to Taylor dostal nakládačku, protože to on je ten zlej, nakope každému zadek," řekl Logan.
"Jo... Ale, Zayn... Zayn nemůže být poražený, když dostane záchvat, věř mi," zamumlal jsem. Viděl jsem to už několikrát, ale tohle bylo poprvé za opravdu velmi dlouho dobu. Vyměnil jsem Taylorovi led i obvazy a snažil jsem mu co nejvíc pomoct.
"Měl bys jít. Myslím že se vrátíme domů do města," řekl Logan smutně.
"Oh... Mrzí mě to. Nechtěl jsem vám zničit výlet," sklopil jsem zahanbeně zrak.
Logan mi položil ruku na rameno. "Ne, kámo. Nebyla to tvoje vina, za dva dny jsme se měli vrátit a nevadí, když půjdeme už teď. Musíme se o něj postarat, nechceme, aby se mu něco stalo."
Slabě jsem se usmál. "Jo... Omlouvám se".
"Hej, nemůžeš tomu nijak pomoct."
Pohladil jsem Logana po vlasech a vstal jsem. "Řekni mu, že jsem ho rád poznal."
"Určitě řekne to samé," řekl Logan a objal mě. "Snad tě někdy zase uvidíme, kamkoliv nás naše cesty zavedou, kámo."
Smutně jsem se usmál. "Uvidíme se, díky, že jste mě tu nechali."
Logan se na mě zazubil. "Kdykoliv."
Opatrně jsem zavřel dveře, abych nevzbudil Taylora, chtěl jsem se ještě rozloučit s Andrewem a Paulem.
"Ahoj, kluci, promiňte, že jsem zkazil výlet... Sbohem," řekl jsem, když jsem už stál u dveří.
Andrew vstal a objal mě, pak mě ještě poplácal po zádech. "Je to v pohodě, kámo, stejně mi už chyběl domov, tihle kluci jsou prasata, hlavně Paul."
Paul pak Andrewa praštil, a pak mě poplácal po zádech. "Někdy se uvidíme, a dávej si pozor na ožraly."
Usmál jsem se a podíval se na Logana. "Uvidíme se ,Liame, dík, žes přišel," zazubil se na mě Logan a zavřel za mnou dveře.
-----------------

Byl jsem v posteli a díval jsem se, jak se sluneční paprsky odrážejí v okně. Přemýšlel jsem o všem, když jsem najednou uslyšel klepání.
"Zayne, prosím...," zamumlal jsem po tom, co pár dalších slz vyšlo z mých očí. Rychle jsem je utřel.
"To není Zayn," řekl hluboký, drsný hlas. "Otvírám dveře..."
"Ne!" zaječel jsem, ale už bylo pozdě.
Harry vešel a sledoval mě ve velmi smutné pozici. Seděl jsem na posteli s pokrčenýma nohama, které jsem si objímal rukama a tvář jsem měl otočenou k oknu.
"Co... co se děje?" zeptal se Harry pomalu a zvědavě. S každým slovem se přibližoval ke mně.
"Nic," zakašlal jsem. "Odejdi, prosím."
Harry zatřásl hlavou. "Ne." Sedl si na hranu postele. Povzdychl jsem si a změnil jsem pozici. Podíval jsem se na Harryho a určitě jsem vypadal jako troska se zarudlýma očima.
"Co chceš?" zeptal jsem se, i když jsem to věděl.
"Co se stalo?" zeptal se Harry. Nevěděl jsem, jestli byl smutný, nebo jen zvědavý.
"Nic...," řekl jsem. Pak jsem si zamumlal: "Stejně tě to nezajímá."
Harry se přisunul blíž. "Ano...," zašeptal Harry. "Zajímám se... Jsi můj bratr."
"Nevlastní bratr."
"Nevlastní bratr, to je jedno. Ale ty víš, že od prvního dne jsem tě věděl v sirotčinci, že jsi můj perfektní bratr, kterého jsem nikdy neměl."
Nesnášel jsem slovo sirotčinec. Nenáviděl jsem všechno, co se toho týkalo. Navíc to, jak to řekl, mi znělo, jako bych byl nějaké zvíře. Pejsek, kterého si přivezl z útulku.
"Co se děje, Liame?" vzal mě Harry za ramena.
Neodpověděl jsem.
"Je to Zayn, že jo?" zeptal se Harry. "Co udělal tentokrát? Co ti udělal? Věděl jsem, že se to stane."
Zmateně jsem se na něj podíval. Věděl to? Ne, nevěděl...
"Něco udělal," řekl Harry víc sobě než mně. Podíval jsem se na něj zhnuseně. Proč tak mluví o nejlepším kamarádovi?
"Zbil někoho?" zeptal se Harry. "Vím, že tebe nezbil, díky bohu."
Tiše jsem seděl a unikal jsem Harryho pohledu.
"Koho zmlátil?" zeptal se Harry jemně.
"Nikoho," zalhal jsem.
"Kdo to byl? No tak, Liame... Můžeš mi to říct," zašeptal Harry.
Podíval jsem se na něj. "Mého... mého kamaráda."
"Proč, Liame?" zeptal se Harry. Cítil jsem se jako ve vězení a měl jsem někoho napráskat.
"Já - já - já," snažil jsem se najít slova. "To je ten problém. Já vlastně nevím proč."
Harry si stoupnul a kývnul hlavou. "No, vlastně jsem ti šel říct, že jedeme domů, ale zjistím to pro tebe."
Vstal jsem a rychle jsem Harryho přitlačil ke dveřím. "Ne, ne, ne Harry! Prosím, ne! Prosím neptej se ho! Prosím Harry! Zjistím to sám. Prosím!"
Harryho oči se zúžily a přísně mi řekl "...dobře..."
Uklidnil jsem se a pustil jsem ho. "Díky, brácho..."
"Nemáš zač." Harry mě poplácal po rameni a odešel. Pak ještě zavolal: "Sbal si věci!"
 

PART 14

Byli jsme zpátky doma. Jízda byla hrozně tichá. V polovině mi přišla zpráva od Logana, která říkala, že Taylor už je v pohodě.

Od: Logana
Ahoj, kámo, jak se máš? Jen ti chci říct, že Taylor je úplně v pořádku, tak se o něj neboj. Vzali jsme ho k doktorovi a ten řekl že je v pohodě až na to černé oko. Uvidíme se!

Uklidnilo mě to. Obvykle Zayn po sobě zanechal ošklivé jizvy, ale pak se jeho zlost tak nějak uklidnila. Stále mě mrzelo že nedokáže držet na uzdě svou žárlivost, nebo jednoduše svou zlost, ale zřejmě si sám nedokáže pomoct.

Když jsme se konečně dostali domů po nekonečné jízdě, šel jsem do pokoje, abych si šel uklidit oblečení, a taky dát to špinavé do pračky. Když jsem pral, Zayn ke mě přišel.
"Ahoj, Liame... um... můžu s tebou mluvit?" zeptal se Zayn.
Podíval jsem se od pračky do jeho očí, do kterých už jsem se nějakou chvíli nepodíval. Naposledy jsme spolu mluvili když jsem mu řekl že ho miluju... skousl jem si ret a kývl jsem.
Šli jsme ven na pozemek za domem a sedli jsme si na schody. "Podívej... mě... mě je to tak líto..."
Podíval jsem se na něj a viděl jsem v jeho očích upřímnost a bolest. Usmál jsem se na něj.
"J-já... ty... víš, že se to někdy stává. Nevím, jestli ti to Harry řekl, ale když jsem byl v Bradfordu, našel jsem si pomoc a fungovalo to, vážně jo." řekl Zayn slabě. "Ale... někdy to nepomáhá..."
Dotkl jsem se Zaynova ramena, a dal jsem si na něj hlavu. "Je to v pohodě, zlato."
"Ne, není... Nenávidím to."
Podíval jsem se na něj. "Zayne, je to v pořádku, dnes jsem dostal zprávu od jednoho z jeho kamarádů a Taylor je v pohodě."
"Ne není." Zayn namítl.
"Co tím myslíš? Ano, je."
"Ne... není... Liame." Zayn zavrčel. "Víš, jak ublížím lidem."
Zhluboka jsem se nadechl. "Zayne, zlato." Sedl jsem si na jeho nohy. Moje ruce šly k jeho krku a hrál jsem s jeho vlasy, aby jsem ho uklidnil. "Podívej, Zayne, pomohlo to. Všechno v Bradfordu pomolo, jsi dobrej. Skoro nic jsi mu neudělal. Slibuju ti, nikdy bych ti nelhal a ty to víš." Políbil jsem ho na čelo a zašeptal jsem: "Slibuju."
Zayn se na mě váhavě podíval. "Slibuješ?"
Laskavě jsem se usmál. "Slibuju."
Zaynovi ruce šli k mým zádům. "Stále se chci s tebou udobřit."
Zašlebil jsem se. "Vážně?"
Zayn kývl a mrknul na mě. "Ano, vážně."
Podíval jsem se na něj zvědavě. "Jak?"
"Uvidíš," mrknul Zayn a tahal mě pryč. "Následuj mě."
Po dlouhé debatě jsem konečně nechal Zayna, aby si vzal moje auto, aby mě mohl převapit a odvézt mě, kam chce. Bylo to trochu znepokující, ale vrzrušující. Myslím tím, nikdy jsme nebyli na opravdovém rande.. Měli jsme pár romantických momentů, ale nic oficiálního, žádné rande, nevěděl jsem, co mám čekat.
V autě jsem se stále díval z okna, abych zjistil kam to asi jedeme. Pak mi to došlo. Bylo léto a trhy se vracely do města. Podíval jsem se na Zayna s velkým úsměvem. Miloval jsem trhy!
"Ano!" zapískl jsem štěstím.
Zayn se na mě podíval, vzal mou ruku, a položil ji mezi sedadla. "Nech mě hádat, už jsi to zjistil?"
Vzrušeně jsem kývl. "Jo!"
Zayn se usmál. "Stále miluješ trhy, stejně jako než jsem odešel."
Podíval jsem se na něj s úsměvem a zamumlal jsem: "Pamatuješ si?" Začervenal jsem se a sklonil hlavu. Pamatoval si i ty malé detaily o mě. Vždy jsem miloval trhy, byla to moje oblíbená část léta. Naneštěstí, zůstávali ve městě jen týden, takže jsem se vždy snažil si to co nejvíc užít.
"Samozřejmě, pamatoval jsem si, jak jsi vždy přemlouval Harryho, aby tě sem vzal. A kdyby řekl ne, přemlouval bys mě nebo ostatní kluky," usmíval se Zayn.
Dokončoval jsem příběh: "... a pak jsem se tě zeptal, souhlasil jsi a šel jsi se mnou..."
Zayn se na chvíli podíval kolem, ale pak se na mě krásné usmál. "Pak jsem ti koupil cukrovou vatu."
"A rozesmál jsi mě když jsi narazil do zrcadla v zrcadlovém bludišti," zasmál jsem se.
"To si pamatuju!"
Smál jsem se a hrál si s jeho prsty. Nemohl jsem ho dostat z hlavy, stále mi tam běhaly vzpomínky.

Když jsme se dostali na trh, byli tam malé děti, rodiče a teenageři. Všude se ozýval nadšený křik. Pro tohle jsem miloval trhy. Všude bylo cítit štěstí a láska. To jsem chtěl cítit každý den. Proto byl ten týden, co tu byli, můj oblíbený týden v roce.
"Tak, kam půjdeme první?" zeptal se Zayn nepouštící mou ruku.
"The Ring Of Fire!" řekl jsem s úsměvem.
Zayn se netvářil nadšene "... Liame..."
"Já vím, já vím. Není to zrovna horská dráha -"
"Je to ještě stokrát horší!" řekl Zayn.
Stoupl jsem si před Zayna a pustil jsem jeho ruku. Pohladil jsem ho a jeho ruka se obmotala kolem mého pasu.
"Zayne, miláčku, věříš mi?" Podíval jsem se mu do očí. Třásl jsem se, protože jeho oči byly moje slabost.
Zayn rychle kývl.
"Tak mi teď věř. Slibuju, že jestli vyjdeme živí, koupím ti cukrovou vatu."
"Ale..." Zayn zavzlykal. "Ale..."
"Proč se tak bojíš The Ring Of Fire?"
The Ring Of Fire je horská dráha, která je tvořená kruhem. Je to jen kruh, jeden kruh. Zayn je roztomiloučký, bojí se horských drah. The Ring Of Fire není výjimka. Jízda byla okolo kruhu, nahoře se na 5 sekund zastavila, pak zas dokola. Ta jízda tě nutila cítit, že žiješ. Nevím proč, ale miloval jsem to!
"Čeho se bojím..." Zaynův hlas zněl dětsky a zranitelně. "Že to je v noci! Co když se něco stane a zůstaneš na vrcholu navždy! Nebo ještě hůř, co když vypadneš a zemřeš! Co když jsou ta sedadla nebezpečná, spadneš a zemřeš!"
Vzal jsem Zayna kolem ramen. "Zlato, bude to v pořádku. Slibuju."
Zayn se zhluboka nadechl a kývl. "Dobře, jen pro tebe."

Po snad milionové řadě jsme se konečně dostali k The Ring Of Fire. Seděli jsme v prostředku, protože Zayn nechtěl sedět nahoře. Zayn se ujistil o bezpečnosti, a řekl i tomu, co to řídí, aby pořádně zkontroloval naše místa.
"Prosím, drž mě za ruku, Liame" řekl Zayn rozkošně.
"Samozřejmě." Usmál jsem se na něj a spojil jsem naše prsty. Cítil jsem, jak je nervozní, můj chudáček.
"Liame... můžeme, prosím, vystoupit? Už to nechci. Liame, prosím," naléhal Zayn.
Chtěl jsem odpovědět, když se to najednou spustilo.
"Liame." Zayn zaknučel.
Stiskl jsem jeho ruku. "Je to v pořádku, zlato."
Bylo to příjemné, že to já tentokrát držím jeho ruku. Vypadal tak male, bylo to roztomilé!
"Za chvíli to půjde nahoru," řekl Zayn tiše.
Podíval jsem se za něj a kývl jsem.
Jízda jela nahoru, pak zpátky, zase nahoru, zase zpátky.
Pamatoval jsem si, že když jsem měl 10, jel jsem šestkrát, a bylo mi jedno, jak dlouho jsem čekal. Miloval jsem ten pocit!
"Jedem!" ječel jsem na všechny.
Jeli jsme na plný plyn. Pak když jsme byli nahoře, na chvíli jsme zastavili. Všichni křičeli. Stále jsem držel Zaynovu ruku, pevně jako nikdy. Jeho oči byli zavřené a jeho tvář byla plná strachu.
Pak se to zase celé zopakovalo. Zayn se tvářil pořád stejně.
"Zayne, otevři oči."
"Nikdy!"
Zatřásl jsem hlavou, křičel jsem se všemi ostatními. Po chvíli to skončilo.
"Jsi naživu, zlato," řekl jsem.
Zayn si vydechl. "Chvalme pána, hallelujah!"
Zatřásl jsem hlavou a vzal jsem ho za ruku z atrakce.
"Tak, kde je cukrová vata?" řekl Zayn posměšně.
"Ty malý ďáble." Smál jsem se.
"Vezmu to," řekl jsem a vzal jsem peníze.
"Ne, já to vezmu, zůstaň tady. Modrá, že?"
Jemně jsem se usmál a kývl jsem. Pamatoval si...
Když jsem čekal na Zayna, slyšel jsem nějaké povídání. Byli to nějací kluci.
"Myslím, že se jmenuje Liam," jeden z kluků řekl.
"Ne, je to?" řekl druhý.
"Jo, jsem si jistý," řekl třetí.
Zhluboka jsem se nadechl a řekl: "Ano?"
"Seš ten adoptovanej podivnín, že?"
Skousl jsem si ret, a začal jsem skřípat zubama. "Co. Jsi. To. Řekl?"
Nikdo mi tak neřekl už od základky a nenáviděl jsem to. Věděl jsem, že když se ještě víc rozčílím, rozbrečím se. Tak je to vždy a já to nesnáším.
"Adoptovanej podivín. To je ten co se snaží dostat do rodinu Stylesů," řekl jeden z nich.
Byli to kluci kteří taky letos odmaturovali. Chodili se mnou i na střední. Byli to fakt debilové, kteří ostatní ponižovaly. Dva z nich byli fotbalisti, a třetí dělal wrestling. Měli dost velké svaly.
"Nejen, že jsi adoptovanej, ale navíc jsi ještě homouš?" řekl wrestler. "To je patetický."
"Myslel jsem, že se budeš snažit zlepšit si reputaci," řekl ten nejhorší z nich.
"Ale místo toho je to ještě horší," řekl další fotbalista.
Slyšel jsem někoho za mnou. Samozřejmě to byl Zayn. Když si Zayn za mě stoupnul, přítahl jsem si ho k sobě a zasyčel jsem mu do ucha. "Nestarej se o to. Ne dnes. Má to být to nejlepší rande."
Zayn se naštvaně nadechl a kývl. "Fajn."
"Hej, není to malý princ krasoň přicházející na záchranu?" řekl wrestler uštěpačně.
Zayn skousl ret a skřípal zubama. "Sklapni, kurva."
Jeden z nich se posměšně usmál. "Ví Styles o tomto teplošském vztahu?"
Zaynovi oči se zúžily.
"Vsadím se, že ne," řekl ten, co to celé začal.
"Co máš, sakra, za problém? Co chceš?" řekl Zayn a upustil cukrovou vatu. Nepouštěl jsem jeho tričko.
"Co chci? Nic..."
Zayn zatřásl hlavou. "Tak proč si sakra začínáte, kokoti?"
Ten kluk pokrčil rameny. "Jen jsem chtěl trochu zábavy v tyto nudné letní dny."
"Chceš zábavu? Tak proč si nenajdete další blbečky, kteří hledají trochu zábavy a myslí si jak nejsou cool, a přitom jsou to ubozí kreténi," řval na ně Zayn.
"Nejsi lepší," řekl jeden z nich. "Vsadím se, že Liam je tvoje malá hračka. Vsadím se, žes přefiknul víc než tisíc holek v Bradfordu a teď ses vrátil k Liamovi, protože už nemáš koho přefiknout!"
To bolelo... Sklopil jsem zrak.
"Vidíš, dokonce i ten adoptovaný blbec ví, že je to pravda!" řekl kluk a ukázal na mě.
Věděl jsem, že se Zayn na mě dívá, ale nehodlal jsem se na něho podívat.
"Liame..." řekl Zayn.
Skousl jsem si ret a pustil jsem jeho tričko. Utekl jsem od něj. Nemůžu uvěřit, že jsem se mu otevřel. Hluboko uvnitř jsem věděl, že to byla pravda. Každý den na střední přefikl snad sto holek. Věděl jsem to, ale já blbec jsem to ignoroval. Vždy jsi vzal stranou nějakou holku na Harryho večírku. A v Bradfordu to určitě nebylo jiné.
Utíkal jsem k částí trhu, kde skoro nikdo nebyl. Nehodlal jsem odejít, protože jsem chtěl vidět ohňostroj, a tak jsem se schoval. Nechtěl jsem vidět Zayna, ani ho slyšet. Myslel jsem, že tohle bude naše skvělé první rande, ale samozřejmě realita mě udeřila přímo do ksichtu.
Slzy každopádně nezadržím. Ti blbečci zkazili mou noc. Nekontrolovatelně jsem brečel, ale stále jsem si slzy utíral. Sedl jsem si a objal jsem si rukama kolena. Nechal jsem padat na sebe slzy, zatímco jsem čekal na ohňostroj. 

PART 15

Harryho pohled

Seděl jsem na gauči, nohy jsem měl na stolku, měl jsem přes sebe deku a nevěnoval jsem pozornost televizi. Zayn a Liam mě opustili a odešli na letní trhy. Neměl jsem to rád, neměl jsem rád, když lidi křičeli na horských dráhách, a protože Liam miloval horské dráhy, věděl jsem, že by mě určitě na nějakou vytáhl.
Když jsem se díval na Živé mrtvé, můj mobil zapípal. Bylo to zpráva od někoho, kdo mi sotva napíše, od Coltona. Byl to jeden z nejlepších fotbalistů na škole... Přečetl jsem si zprávu.

Od: Coltona
Ahoj, Harry. Nevím, jestli to je tvůj profil, jestli jo, napiš mi zpátky.

Svraštil jsem obočí a odpověděl jsem.

Pro: Coltona
Jo, proč?

Otevřel jsem další zprávu.

Od: Coltona
No, znáš svýho adoptovanýho bráchu? Liama? Chodí se Zaynem. Viděl jsem, jak si cukrovali na trzích. Jen jsem ti to chtěl dát vědět, protože to vypadá, že ti to ještě neřekli. Nemáš zač ;) Dlužíš mi to.

Moje ospalost najednou přestala a byl jsem víc naštvaný, než kdy jindy. Věděl jsem, že ti dva něco dělají za mými zády. Byla ve mně zlost. Vydechl jsou zoufalé vzdechy, které pro mě byly jako oheň. Byl jsem tak naštvaný. Odhodil jsem deku a vzal jsem si klíče.

Moje ruce držely volant tak pevně, až mi zbělaly klouby. Bylo mi to jedno, byl jsem příliš naštvaný na Zayna. Bylo mi u prdele, jestli je Liam gay, ale co mi u prdele nebylo, byl Zayn. Kdyby mi Liam řekl, že se mu Zayn líbí, nikdy, ani za tisíc let, bych ho nenechal s ním chodit. Byl špatný příklad, Zayn byl špatný. Liam nevěděl, jak špatný byl, viděl jeho zlost jen dvakrát a to byla ještě na minimu. Kdybych ho nedržel zpátky, někoho by zabil. Bál jsem se, že by to mohl udělat i mému nevlastnímu bratrovi. Kdyby se pohádali, klidně by z něj vymlátil duši. To jsem nehodlal dovolit. To byl důvod, proč jsem nechtěl, aby byl Zayn s Liamem, ale dost jsem selhal, jestli teď spolu chodí. Liam si vždy myslel, že jsem k němu hnusný, ale nejsem. Vidí to z jiného pohledu. Já nejsem hajzl. Vím, že jsem někdy dost extrémní a chovám se špatně, ale to je proto, že chráním Liama. Možná ho ochraňuju až moc, ale to proto, že ho miluju. Je to můj bratr. Nechci, aby se mu něco stalo.
Hluboce jsem dýchal. Zaparkoval jsem auto vzadu u trhů. Bylo to tajné místo vzadu, takže jsem nemusel platit lístek, neplánoval jsem žádnou jízdu. Ujistil jsem se, že tam nebyl hlídač. Nikdo tam nebyl. Pak jsem uviděl toho kluka, kterého jsem hledal. Jeho oči byly velké a nafouklé.
"H-Hary?" Byl to Liam.
"Liame?" Nevěděl jsem, jestli ho mám obejmou nebo fláknout, protože randil za mými zády.
Jeho hlas byl chraptivý a všiml jsem si jeho krvavých očí z jeho slz. "Stále se plížíš zadními dveřmi."
"Jasně." Mrkl jsem na něj a šel jsem k němu. "Jsi v pohodě?"
"Jo, jsem v pohodě." Slabě se usmál.
"Rozhodně tak nevypadáš"
"Je mi fajn, Harry," usmál se na mě víc přesvědčivě.
"Kde je Zayn?" zeptal jsem se.
"Nevím," řekl jsem nejistě.
"Liame... kde... je Zayn...? zeptal jsem se pomaleji.
"Já... já... já nevím, Harry," řekl a polknul.
Kývl jsem. "Dobře"
Mohl jsem jít za Zaynem později, teď musím uklidnit Liama, řekl jsem si.
Přitáhl jsem si Liama a objal jsem ho. "Liame, co se děje, řekni mi to, prosím."
"Nic," zalhal mi a dal hlavu na mou hruď.
Brouzdil jsem rukama jeho vlasy a něco jsem mu šeptal. "Malý ptáček mi řekl, že ty a Zayn spolu chodíte, klidně mi řekni, co se děje."
"Co?" napjal se Liam.
"Liame, je to pohodě," řekl jsem a hladil jsem ho po zádech.
Liam byl stále napjatý. "Ty, ty nejsi naštvaný?" Podíval se na mě.
"Ne, na tebe ne."
Liam sklopil oči. "Oh, oh, dobře."
"Tak mi řekni, co se děje," naléhal jsem, aby mi odpověděl.
"Nic."
Zavřel jsem oči. Stále byl tak tvrdohlavý.
Ohňostroj začal přímo před našima očima.
Liamova hlava se zvedla z mé hrudě a díval se na světla z ohňostroje. Otřel si slzy a pozoroval jen ohňostoj.
"Podívej se, jak je to krásné, Harry."
"Vím..." Podíval jsem se na něj, vypadal tak klidně...
"Miluju je. Navždy budou moje oblíbená část trhů. Jsou tak krásné," řekl a smál se při pohledu na světla.
"Podívej! Podívej se, Harry, smajlík." Podíval jsem se a vážně tam byl, ohňostoj utvořený do smajlíka.
"Podívej se na ten, Li, je to srdce." Ukázal jsem.
"Je to úžasné," řekl Liam.
Při té hlasitě explozi ohňostrojů jsem si nebyl jistý, ale myslím, že Liam zamumal: "Kdyby se tu Zayn díval se mnou..."
Po ohňostroji jsem řekl: "Fajn, jdu hledat Zayna."
"Půjdu s tebou," řekl Liam a vstal.
"Ne, zvládnu to sám, zůstaň tady, Li," usmál jsem se na něj.
Liam kývnul. "D-dobře."
Volal jsem na Zayna asi pět minut, ale neodpovídal mi. Zabralo mi to nějaký čas, ale našel jsem ho. Když jsem ho našel, vypadal zoufale.
"Maliku!" řekl jsem a konečně jsem ze sebe vypustil zlost.
"Harry?" zeptal se zmateně.
Vzal jsem ho za jeho tričko a skřípal jsem zuby. "Proč, kurva?"
Zayn se snažil vyprostit. "Co jsem udělal tentokrát, Stylesi?"
Ignoroval jsem všechny, co nás sledovali. "Ty sakra víš, co jsi udělal." Pustil jsem jeho tričko a strčil jsem ho na zem. "Následuj mě, hned."
Zayn obrátil oči sloup, očistil si tričko a šel za mnou.
Když jsme vyšli k zadnímu východu, kde byl i Liam, Liam nás následoval jako ztracené štěně.
Pak, když jsme byli venku, skutečná hádka začala.
"Co to s tebou, sakra, je Maliku?" řekl jsem a byl jsem připravený použít pěsti.
Zayn zavřel oči. "CO. JSEM. KURVA. UDĚLAL?"
"TY JSI, KURVA, CHODIL S MÝM BRATREM, KDYŽ JSEM TI ŘEKL, AŤ HO NECHÁŠ," ječel jsem na něj.
"ŘEKL JSI MI TO SNAD PŘED MILIONY LET!" Zayn křičel zpátky.
"ANO, ALE TY JSI MI TO, SAKRA, SLÍBIL," křičel jsem na něj, měl jsem ho jen kousek od sebe.
Zayn mě vzal za tričko, takže jsme byli jen kousíček od sebe. "JÁ HO, KURVA, MILUJU"
"COŽE, KURVA?" Dal jsem mu facku, místo aby jsem mu dal pěstí.
Zaynovy oči byly plné zloby. "MILUJU HO A TY S TÍM NIC NEUDĚLÁŠ."
"OH, VÁŽNĚ?" štiplavě jsem se na něj usmál. "SLEDUJ. TY, KURVA, ODJEDEŠ. SBALÍŠ SI VĚCI A OPUSTÍŠ MŮJ ZASRANEJ BARÁK A NIKDY SE, KURVA, NEVRÁTÍŠ, TY HAJZLE. UŽ SE NIKDY NEPŘIBLIŽUJ K MÉMU BRATROVI."
Zayn se podíval na Liama. "FAJN."
"OKAMŽITĚ VYPADNI," řekl jsem naštvaně.
Zayn pustil moje tričko a odešel. "JE MI Z TEBE ZLE."

***
Seděl jsem ve svém pokoji a pozoroval jsem cestu, na které byl Zayn, a dával si věci do taxíku. Co začalo perfketním rande, začalo být špatné a skončilo to nejhůř. Měl jsem zlomené srdce. Ne jen kvůli tomu, co jsem si myslel, že Zayn dělal v Bradfordu, ale byl jsem zlomený hlavně proto, že můj bratr odehnal lásku mého života. Co to, kurva?
Otíral jsem si slzy z tváře. Bylo to to nejhorší léto. Viděl jsem Zayna, jak hází poslední věci do taxi. Zayn odcházel zpátky do Bradfordu. Prostě zmizí... Všechno to byla Harryho vina, jak mohl jen tak vykopnout nej kamaráda, co to je za přátelství?
Sledoval jsem Zayna, jak se zhluboka nadechl a podíval se na dům. Najednou se na mě podíval. Zamával jsem mu, zatímco mi tekly po tváři slzy. Zayn se na mě slabě usmál a vyskočil do taxi. Jen tak. Odešel...