ONE DIRECTION FAN FICTION

PART 10

Zayn a já jsme vyšli z řeky a vzali jsme si oblečení.
"To byla zábava," zamumlal jsem během smíchu.
"To byla." Zayn si dal ručník přes rameno a přejížděl rukou po mém pasu během toho, jak jsme šli.
Podíval jsem se na Zayna. Začal jsem upravovat jeho mokré vlasy a on se na mě usmál. Usmál jsem se taky.
Byl to ten úsměv, z kterého cítíte lásku. Ty náhodné, tiché úsměvy, díky kterým víte, že se někdo zajímá, že je někdo rád, že tě má, prostě to cítíš. Jsou to ty nejlepší úsměvy, ty které nevíš, že přijdou. Vážně je miluju. I když to zní hloupě, je to jednoduchý znak, že je to pravé...
Když jsme přišli k zadním dveří, Zayn mluvil a já jsem se smál, když jsme najednou zjistili, že Harry se dívá na televizi. Tak brzo ráno, to je úplně normální. Trošku sarkasmu.
"Um...ahoj," řekl Zayn divně.
Harry jen podezřívavě řekl. "Ahoj...?" Harry si nás prohlídl ze shora dolů asi padesátkrát, jeho oči byly přimhouřené a jeho tvář byla podezřívavá.
Kouknul jsem se dolů. Přecházel jsem z nohy na nohu a hrál jsem si s rukama, kousal jsem si ret. Chytil jsem se za rameno a podíval se na něj.
"Zajímá vás, jestli vím, proč jste tak mokří?" zeptal se Harry.
"Já-já…" začal jsem, ale Zayn mě přerušil.
"Byl to můj nápad..." řekl Zayn.
"Ne," dal jsem Zaynovi pohled, jako bych řekl 'sklapni proboha'. "Vzbudil jsem Zayna, protože jsem chtěl jít řece... a nechtěl jsem jít sám, protože jsem se bál medvědů... a já... jsem chtěl jen ochranu."
"Kecy," zasyčel Harry. "Proč bys chtěl jít k řece v chladné letní noci?"
Sklopil jsem zrak. "Jen... jen jsem chtěl dobrodružství."
"Kecy," zopakoval Harry. "Nejsi žádný dobrodruh."
"Ale já jsem." Zayn vykročil. "Proto jsem ho vzal k řece."
"Tak, proč jsi lhal, Liame?" zeptal se Harry.
"Protože...protože jsem chtěl, aby ses naštval radši na mě než na něho," řekl jsem a stále jsem se na něj nepodíval.
"Dobře, dobře, Liame, jdi do pokoje a odpočiň si, já si promluvím se Zaynem, jestli nenamítáš," propustil mě Harry.
Cítil jsem se jako bych byl v ředitelně. A on byl, jako tak fajn, vypadni. Nemíním s tebou ztrácet čas. Šel jsem do haly a přitiskl jsem se na stěnu, abych slyšel, co Harry řekne Zaynovi.
"Dobře, poslouchej mě dobře, Zayne., zasyčel na něho Harry.
Ticho.
"Chápeš že je to, sakra, můj bratr, že jo?" zasyčel Harry.
"Ano, vím," řekl Zayn sebevědomě.
"Cokoliv s ním děláš, okamžitě přestaň," slyšel jsem bouchnutí.
Nahlídl jsem a viděl jsem, jak Harry Zayna držel za límec a přitlačil ho k stěně.
Zayn se na Harryho podíval nafoukaně podíval. "Co si,, sakra myslíš, že s ním dělám?"
"Bereš ho k řece... v noci?" Harry zatřásl hlavou. "Co to kurva je?"
Zayn si založil ruce, stále bylo mezi nimi jen málo prostoru.
"Nezajímá mě, co děláš s mým bratrem, ale přísahám bohu, že okamžitě přestaneš, nechci vidět takového kluka, jako jsi ty, s mým bráchou. Představuju si ho s krásnou holkou, která si ho zaslouží, ne s tebou. I kdybys nebyl gay, chci, aby ses od něj držel dál... okamžitě!" Harry zaječel na Zayna a pustil ho.
Schoval jsem se do nejbližšího pokoje, teda do koupelny. Nechápal jsem, co se právě stalo. Proč Harry napadl Zayna? Proč se vůbec zajímal o mě a mé city? Proč by se mě snažil ochránit, když mě tak nesnáší?"
Čekal jsem u zdi na Zayna, až se objeví, obejme mě a přitulím se k němu... ten čas nepřišel. Cítil jsem chlad, a beznaděj. Noc skončila a neměl jsem Zayna u sebe. Nebyla žádná šance, že by přišel, a objímal mě, dokud neusnu. Bylo nad ránem a já se snažil zahřát. Neměl ani kuráž přijít a zahřát mě. Možná žádám moc, měl bych být vděčný, že se mnou vůbec ztrácí čas.

***

Osprchoval jsem se a dal jsem si ručník okolo pasu. Dveře se otevřely a Zayn se objevil. Jen tam stál a tiše se na mě díval. Jen jsem zíral do zrcadla. Přitáhl jsem si ručník pevněji. Zayn vešel do koupelny, zavřel dveře a zamkl je. Přiložil mě ke zdi, a začal mě hladit po tváři. Jeho oči vypadaly zlomeně.
"Harry mi řekl, abych se od tebe držel dál," Zayn vydechl a dával mi polibky. Pak mě políbil na ucho a zamumlal: "Ale jak se můžu držet dál od někoho tak nádherného?"
Přisunul jsem se blíž k Zaynovi, klouzal jsem rukama po Zaynově tričku a zarýval jsem nehty do jeho zad, když mě on vášnivě líbal.
"Z-Zayne," zašeptal jsem. "Může nás slyšet."
Zayn mě přiložil ještě víc ke zdi a podíval se mi do očí. Jeho oči nebyly tak zlaté jako vždy, byly temnější, plné chtíče. "Myslíš, že mě to zajímá? Jen ať nás slyší, ať to ví."
Polknul jsem. Tohle nebyl můj Zayn. Můj Zayn by byl opatrný, aby neriskoval náš vztah.
Zayn mě opět políbil. Jeho rtům jsem nemohl odolat. Dal jsem ruce okolo jeho pasu. Zayn mi skousl spodní ret, jemně a toužebně. Zasténal jsem.
Podíval jsem se na Zayna a přiložil jsem si ho blíž. Chtěl jsem víc jeho polibků, jeho dotyků... Zayn mě pak opět políbil, chtěl mi dát víc polibků i dotyků, ale pak někdo zaklepal na dveře.
"Liame, kámo, vím, že jsi dost čistotný a tak, ale fakt musím srát, tak si kurva pospěš," řekl Niall.
Snažil jsem se nabrat dech na odpověď ale Niall opět zakňučel. "Vážně, kámo, co tam, sakra, děláš. Jestli brzo nevyjdeš, budu muset jít ven a budu sežraný těmi tvýma medvědy nebo čím, prosím."
"Jo, hned," odpověděl jsem bez dechu.
"Nezajímá mě, jestli vyjdeš nahý, jen prosím, já musím fakt srát."
 

Zayn mě přiložil ještě víc ke zdi a podíval se mi do očí. Jeho oči nebyly tak zlaté jako vždy, byly temnější, plné chtíče.

PART 11

Zayn a já jsme se dohodli, že si budeme držet odstup, aby nás Harry nepodezíral. Zayn trávil víc času s Niallem a já jsem trávil víc času s...no...sám se sebou... Bylo to těžké vidět Zayna s Niallem tak často, hlavně protože si byli dost blízcí už v osmičce. Byli si blízcí, myslím, že dokonce bližší než Zayn a Harry. Co nejvíc bolí je, že Niall a Zayn měli takové přátelství, že se pořád dotýkali, a... Já nevím, bolí to. Vím, je to spíš takové blbnutí, ale i tak to bolí.
Vidět Zayn, jak si hraje s Niallovými vlasy a on se ho dotýká, nebo vidět Nialla, jak bere Zayna kolem pasu a "pouští ho", ale Zayn ho nechce pustit, tak dá ruce okolo Nialla a změní se to v objetí... Jo... Dost to bolí.
Naučil jsem se, že je to tak nejlepší. Myslím, kdyby se nedělo tohle a já a Zayn jsme dělali všechny ti "hrací" věci, všichni by nás podezírali. Protože než Zayn odjel, téměř jsme spolu nebyli. Díval jsem se, jak se Zayn a Niall těsně objímají. Snažil jsem se soustředit na knížku, kterou jsem četl u okna, ale bylo to těžké slyšet je, jak se smějí. Podíval jsem se a Niallova hlava byla na Zaynově hrudi a téměř se dusil od smíchu. Zayn cosi mumlal Niallovi do vlasů a viděl jsem, jak se Zaynovy oči setkaly s mými. Když jsem pak opět podíval, viděl jsem Zayna, jak je smutný z mojí reakce a pustil Nialla. Ten se na Zayna podíval a odešli se smíchem do Niallova pokoje. Hluboce jsem si povzdechl a přál jsem si, abych teď byl Niall.
"Ahoj, Li, co to tam čteš?" slyšel jsem Harryho z haly.
Upřímně jsem vůbec netušil, proč je ke mě Harry najednou tak hodný, ale rozhodl jsem se užít takové chování.
"Nějakou knížku, kterou jsem našel."
"Hezký," sedl si Harry do rožku. Dal jsem si nohy k hrudi, abych mu dal víc prostoru na sezení.
"Tak jak to jde?" hodil jsem knihu na stolek.
"Nic moc, co ty?" zeptal se Harry s pohledem, jako by ze mě chtěl dostat pravdu.
"Nic," řekl jsem.
"Dobře, pravdou je, jen chci vědět, co se děje mezi tebou a Zaynem," řekl Harry přísně. "Proč jste najednou nejlepší kámoši a plížíte se k řece? Chodíte spolu?"
Zhluboka jsem se nadechl a řekl jsem si: Liame, dobře. Je to teď' nebo nikdy. Musíš bratrovi lhát, musíš být konečně velký kluk.
"Nejlepší kámoši? Chození? Uvědomuješ si, že mluvíš o Zaynovi? Zayn a já, to myslíš vážně, Harry?"
Harry se hloupě podíval dolů. "To je pravda, já myslím..."
"Je to bez šance, on je… on je Zayn... a já jsem...já... i kdybychom byli gayové, nechodil by se mnou, ale s Niallem, nebo s tebou, ne se mnou," podíval jsem se smutně, když jsem si uvědomil že je to pravda, dodal jsem: "Kromě toho, nejsem gay."
" 'Kromě toho nejsem gay', to myslíš vážně, Liame? Viděl jsem, jak ses díval na moje ostatní kámoše na plážovém večírku, vím to, Liame," mrknul na mě Harry a pak řekl: "Myslím, že všichni Stylesovi chlapi mají gaye v krvi. Protože přiznávám, že jsem možná taky tak trochu gay, pamatuj si, jsi praktický Styles."
Usmál jsem se, když řekl poslední větu. Připomněla mi, že jsem součást jeho rodiny... Jemně jsem se usmál a zopakoval jsem jeho: "Přiznávám, že jsem taky tak trochu gay". V hlavě jsem si řekl 'Louis' protože když jsem viděl, jak se na něj díval... Jako by ho miloval...
"Teď, Liame, chci, abys mě pozorně poslouchal," řekl Harry vážně. "Jestli Zayn s tebou někdy něco zkusí... Prosím, prosím, řekni mu, ať tě nechá na pokoji. Nechci, abys s ním chodil."
"Proč?" zamumlal jsem a podíval se na něj.
"Protože..." Harry vzdychl. "Je to zlobivej kluk, nechci, aby na tebe měl vliv nějaký zlý kluk, protože jsi příliš milý a sladký, abys byl s ním. Zasloužíš si lepší."
Zamumlal jsem: "Ne, to on je pro mě příliš dobrý. On si zaslouží lepší."
"Prosím, Liame, rozumíš mi?" prosil Harry.
Zlomeně jsem kývnul.

***

Probudil jsem se uprostřed noci, protože jsem musel do koupelny. Slyšel jsem nějaký smích z Niallova pokoje. Jeho pokoj byl vedle koupelny a dveře byly mírně otevřené, takže jste mohli slyšet všechno.
Potichu jsem do pokoje nahlédl. Viděl jsem Zayna a Nialla, jak pohodlně sedí na posteli. Seděli na kraji postele a jejich nohy se dotýkaly. Niall měl obrovský úsměv na tváří a Zayn si skousnul ret, aby nevybuchl od smíchu. Niall si přitáhla Zayna blíž a něco mu zašeptal. Cítil jsem, že vybouchnu. Cítil jsem se zrazený a naštvaný. Zayn vzal Nialla za ruku a to už bylo na mě příliš.
Praštil jsem blbými dřevěnými dveřmi a vyšel jsem na vzduch. Do mých očí se tlačily slzy. Měl jsem všeho dost. Měl jsem dost Harryho jiného chování, Nialla a jeho blbých rukou, které nemůžou zůstat samy, nemít u sebe Zayna. Zayn, jeho nádherná tvář... jeho... Je to těžké být na něj naštvaný. Louis... no.. Louis je v pohodě, byl prostě tam a neotravoval mi život. Ale, byl jsem tak hrozně přešlý.
Dal jsem si bundu těsněji a šel jsem k dřevěnému mostu. Pak jsem uslyšel nějaký hlas.
"Kámo, co děláš venku tak pozdě? řekl nějaký chlap s lucernou.
"Můžu se zeptat na to samé!" zařval jsem. Nemohl jsem si pomoct, bylo mi hrozně.
"Oh, divočáku," řekl.
"Sklapni," přitáhl jsem si bundu. Mrznul jsem, ale nehodlal jsem se vrátit do chaty.
"Je ti zima?" zeptal se mě a přišel blíž. Stará lucerna ho ozářila a mohl jsem vidět jeho vypracovanou figuru.
"Děláš si srandu? Jo je mi zima. Mám pyžamové nohavice a lehkou bundu." převrátil jsem oči v sloup.
Chlap udělal pár kroků ke mně a zřejmě mě testoval, jestli mu nevrazím. "Chceš zůstat v chatě mých přátel?"
Podíval jsem se dolů. Přemýšlel jsem. Mohl jsem za A jít s tím divným chlapem, být zavražděn a snězen jím a jeho přáteli, nebo za B vrátit se do chaty, kde mě všichni štvou. "Umm, jo jasně."
Chlapovy modré oči se rozšířily a změnily se v modré krystalky. "Myslíš to vážně?"
"Jen mě tam vezmi, než si to rozmyslím," zamumal jsem naštvaně.

"Tak... Řekneš mi, proč jsi tak naštvaný nebo jsi takový pořád?" zeptal se mě, zatímco jsme šli k chatě.
"Vážně chceš, abych ti řekl moje životní těžkosti, když ani nevím tvoje jméno?"
"Logan," podal mi ruku na představení. "Logan Lerman."
Taky jsem mu podal ruku. "Liam." Nehodlal jsem říct mu příjmení.
"Dobře. No, Liame, tak co se v tvém životě děje, že se tak chováš?" zeptal se.
"Vážně? Nemůžu mít zábavnou noc místo dramatu a lidí, kteří se do mě starají?" řekl jsem.
"No, u nás se budeš mít dobře," mrknul na mě Logan. Protočil jsem oči v sloup.
Logan se zaškebil a ukázal své perfektní bílé zuby. "Fajn, můžu ti zaručit, že se budeš cítit v pohodě."
Zakývl jsem.

Logan otevřel dveře do jeho malé chaty. "Hej, všichni našel jsem čerstvé maso, všichni pozdravte Liama." Všichni se na mě podívali a usmáli se. Ale nijak zvlášť se nezajímali, až na jednoho kluka, který na mě mrknul. Logan zavřel dveře, zhasl lucernu a položil ji na stolek. Pak mi všechny představil. "To je Andrew." Logan ukázal na vysokého kluka s hnědými vlasy, které byly upravené tak, aby zvýraznili jeho velké čelo, ale vypadal dobře. A měl krásné hnědé oči. Vypadal jako zábavný kluk. Ten, který žertuje o tom, jak to dělal s tvou holkou atak. Jako Lou. Měl hezké tělo s velkými svaly. Logan pak přešel ke klukovi, který ležel na špinavé staré sedačce a byl zahleděný do svého iTouche. "Ta věc tam je Paul."
Paul se na něj podíval. "Jdi do prdele, nejsem věc," hodil prázdnou plechovku od Coly na Logana.
Paul měl modrozelené oči. I když jeho obočí je tak trochu schovávaly. Měl taky hezké tělo a měl i sexy tvář. Měl taky hnědé vlasy vyčesané nahoru.
Pak se Logan podíval na posledního kluka. "To je Taylor."
Taylor se na mě podíval a mrknul. "Je gay, jak je zřejmé. Můžeš ho mít, jestli chceš. Ani jeden z nás není gay, a tak ho bohužel mít nemůžem."
Prohlídl jsem si Taylora. Měl vážně atraktivní tělo. Měl na sobě bílé tílko, které mu perfektně sedělo. Hned jste viděli, že pod tím má vypracované břicho. Všiml jsem si, že se dost ušklebuje, což ukazovalo jeho perfektní perly. Měl taky hezké hnědé oči. Jeho nos byl trochu jako můj, trochu velký, ale stejně roztomilý. Jeho tvář byla taky velmi atraktivní. Jeho vlasy byli jako všech v místnosti, vyčesané nahoru.
Taylor mě pozval, abych si sedl k němu. Bylo to spíš místo pro jednoho, ale udělal mi tam nějaké místo, a tak jsem si sedl. Dal ruku okolo mého ramene. "Jako doma, zlato."
Nemohl jsem si pomoct, hned jsem poznal americký přízvuk. Byl jsem tak trochu ohromen. No, žiju v Británii a ne moc často slyším někoho s americkým přízvukem.
"Máš vážně krásný obličej, jen říkám," Taylor zamumal. Upravoval moje vlasy, dával mi je pryč z tváře. Podíval jsem se dolů. Taylorova ruka pak zabrouzdala k mým líčkám.
"Tvoje ruce jsou hezké a teplé, díky."
Čekal jsem, že se budu třást jako se Zaynem. Pobaveně jsem jeho ruku odsrčil. "Sklapni."
"Hej, jen jsem si dělal srandu. Nemusíš tu na mě vybalit kung-fu," mrkl na mě.
Protočil jsem oči. "Jsi fakt hloupý," řekl jsem a stiskl jsem mu nos.
Taylor mi to oplatil. "Jsi fakt hloupý."
"Ne, ty jsi," zasmál jsem se a stlačil jsem mu noc dvakrát.
"Ne, ty jsi," stlačil mi nos třikrát a to jsme dělali až dokud jsme neskončili na podlaze, kde jsem se skoro zbláznil smíchy, protože objevil, že jsem lechtivý.
"D-dobře, vyhrál jsi," začal jsem se dusit z tolika smíchu.

VZPOMÍNKA

Seděl jsem na posteli, nohy zabalené v černé dece. Držel jsem ovladač od GameCube a zíral jsem obrazovku, která byla vedle mých modrých dveří. Sledoval jsem auto, které se na obrazovce hýbalo, hrál jsem Need for Speed. Moje soustředění se narušilo, když jsem slyšel Zaynův smích doprovázený Niallovým chichotáním. Harry, Niall a Zayn měli opět sraz. Když jsem slyšel Zaynův krásný smích, jak se rozléhal po mém pokoji, na tváři se mi vykouzlil malý úsměv. I když nebyl u mě, jeho smích mě dělal šťastným. Ale pak, Niall zničil můj ráj s jeho blbým, ale hezkým irským smíchem. Samozřejmě, Niall byl důvod Zaynova sexy smíchu, ne já. Podíval jsem se smutně na ovladač a slyšel jsem zvuky vycházející z TV. Hlasitě se rozzvučely v mých uších. Moje auto nabouralo do zdi a chytili mě policajti. Slova KONEC HRY se rozsvítily na obrazovce a já hodil ovladač do polštáře na zemi, lehl jsem si a přikryl se dekou. Otočil jsem se na břicho a zaječel jsem do polštáře. Všechno jsem nenáviděl, hlavně Nialla a jeho hloupou sympatickou osobnost. Všichni ho měli rádi... až na mě, no mám ho rád, protože má tak dobrou povahu, ale já prostě nesnáším, že je tak sympatický, já ani nevím. Přitáhl jsem si polštář ještě těsněji a zabořil jsem do něj hlavu, zatímco jsem do něj křičel.
Je těžké vysvětlit můj vztah k Niallovi. Zahrnuje to i Zaynovův vztah k Niallovi a jejich blbé, perfektní přátelství. Já prostě... není to láska-nenávist, je to závist... Závidím Niallovi. Přeju si být Niall, má všechno, vážně. Má jeho hezký irský přízvuk, ty esmeraldové oči, které všichni obdivují, jemné vlasy s malými hnědými pramínky, hezký obličej, tenké rty, ten dlouhý, hlasitý smích, který všichni milují a hlavně, má Zayna. Má s ním perfektní kamarádství, pořád spolu blbnou, smějí se všemu, co vypustí z pusy, mají prakticky přátelství, které chce každý, včetně mě.

Ještě jsem zavzdychal do polštáře. Potom jsem vynořil hlavu, takže už nebyla na polštáři, a opřel jsem se, zatímco jsem si otíral slzy plné závisti. Zakryl jsem si rukou pusu a vzdychal jsem. Rozčílím se, fakt, proč je můj život tak na hovno, proč mám rád nejlepšího kámoše mého nevl. bratra? Proč... Zatřásl jsem hlavou a ironicky jsem se usmál sobě a svému životu. Měl jsem život fakt na hovno... Přišel jsem ze sirotčince, odtud do domovů, z kterých mě vykopli, pak jsem konečně našel domov, ve kterém jsem měl začít nový život, ale i to se ukázalo špatné. Nikdo mě nemá rád, jsem příšerný, říkal jsem si a opět jsem zabořil hlavu do polštáře, do kterého jsem brečel, až dokud jsem neusnul.

Vzbudil jsem se po pár hodinách a doufal jsem, že večírek už skončil, ale ne. Šel jsem do obýváku, ale předtím jsem se ujistil, že nemám úplně červené, napuchlé oči a hrozné vlasy. Šel jsem dolů po schodech. Uviděl jsem Harryho, Nialla a Zayna, jak dělají dort.
"Kluci, potřebujeme misku," oznámil Harry. Niall a Zayn byli zaneprázdnění smíchem a Harrymu nevěnovali pozornost. Vážně, ty dva se uměli jenom smát a mluvit o tom, proč se smáli, aby se smáli ještě víc. Obrátil jsem oči v sloup, vešel jsem do kuchyně a podal jsem Harrymu mísu.
"Tady máš," řekl jsem a obrátil jsem se, abych odešel pryč.
"Alespoň někdo ví, jak poslouchat," řekl Harry směrem k Niallovi a Zaynovi. Podívali se na sebe, pak na Harryho, pak na mě, jak odcházím, pak zas na sebe a dál mluvili a smáli se.

Lehl jsem si na gauč a přetáhl přes sebe deku. Přepínal jsem televizi, až dokud jsem to nenechal na MTV a díval se na blby, jak chlastají a jsou na hadr. Zatřásl jsem hlavou a pomyslel jsem si, kam to lidstvo dospělo, že si myslí, že tohle je zábava. Vzal jsem si krém, který byl na stole, a nalil jsem ho do už použité misky. Byla tam i Nutela a Nesquick, tak jsem to tam dal taky. Chtěl jsem si udělat dobrý dezert. Naspod jsem dal nutelu, pak pořádná porce krému a nakonec Nesquick. Zavrčel jsem, když jsem si uvědomil, že nemám lžičku a musím si pro ni jít do kuchyně, za těma "třema mušketýrama."
Protlačil jsem se mezi nimi.
"Co je, Liame, proč jsi tak ticho?" slyšel jsem Niallův přízvuk. Ignoroval jsem to a proklouzl jsem až k zásuvce s příbory.
"Vzchop se, kámo," řekl Zayn a vzal mě za boky. Věděl, že jsem tam lechtivý. Poskočil jsem a používal jsem svou lžičku jako zbraň.
"Přestaň!" řekl jsem pištivým hlasem. Zayn si mě otočil, abych se na něj podíval. Viděl jsem, jak se Harry napnul, když viděl, jak na mě Zayn sahá. Vzal jsem Zaynovy ruce a dal jsem je pryč. Bolelo to, bránit mu, aby se mě dotýkal, ale měl jsem fakt špatnou náladu. Zaynova tvář zesmutněla, když jsem jeho ruce sundal ze mě. Niall se na mě znepokojeně podíval.
"Prostě mě nech na pokoji," řekl jsem a odstrčil jsem je.
Harry vrhl na Zayna vražedný pohled. Slyšel jsem ho, jak říká: "Nešahej na mého bratra."
Nahlédl jsem ze dveří, abych viděl Zaynovu reakci, ale ten to nechal být. Šel jsem zpátky na gauč a jedl jsem svůj výborný dezert. Snažil jsem se věnovat maximální pozornost čemukoliv, co bylo na obrazovce, protože jsem viděl přicházet Zayna.
"Proč se tak zaujatě díváš na reklamy?" zeptal se mě Zayn.
Pokrčil jsem rameny.
"Zayne, pojď!" zavolal na něj Niall
Zayn protočil oči v sloup a dal mi ruku na rameno. "Vzchop se, kámo."
O chvíli později jsem uslyšel, jak mi vibruje telefon. Rozechvěl jsem se, když jsem uviděl, od koho to je.

Od: Zayna
V pohodě, kámo? Bojím se o tebe. Co se děje? :(

Váhal jsem, jestli mám odpovědět, ale nakonec mi to nedalo.

Pro: Zayna
Nic.

Hned mi přišla odpověď.

Od: Zayna
Nemyslím si, že nic je něco, něco ti je. Řekneš mi to?

Rozhodl jsem se neodpovědět a nechal jsem ho, ať čeká na mou odpověd', teda jestli fakt čekal. Dal jsem si deku až k očím a zadržoval jsem slzy. 

PART 12

ZAYNŮV POHLED

Probudil jsem se, moje nohy se dotýkaly hrany postele a moje ruce byly na čele postele. Vzpomněl jsem si na včerejšek, na mé rozhovory s Niallem a Liamův smutek. Vždycky mě mučilo vidět Liama smutného, myslím, že je to reflex, protože už když jsme byli mladší, jsem se ho vždy snažil chránit. Ne protože jsem vždy cítil jiskru, když jsem mu ochranářsky dal ruce kolem ramen, ale protože jeho psí oči vždy zasáhly moje srdce.
Mluvil jsem s Niallem o svém životě. Věci se změnily od doby, co jsem se vrátil. Věci jsou jiné a nemůžu jen tak jít za Harrym, protože naše přátelství je... jiné než s Niallem. S Niallem jsme jak bratři, s Harrym jsme jen kamarádi. Niall a já jsme mluvili o spoustě věcí a jedna věc skočila k jiné, až jsem nakonec řekl, že jsem gay a tajně chodím s Liamem. Přijal to... i když jsem viděl v jeho tváři známky obav kvůli Harrymu, ale dal mi svůj souhlas. Poslední věc, kterou řekl, bylo, abych byl opatrný.
Sedl jsem si a položil nohy na studenou, dřevěnou podlahu. Podlaha praskala, jak jsem se pohupoval nahoru a dolů, praskala i v noci. Vstal jsem a odebral jsem se do pokoje, kde spalo moje zlatíčko.
Tiše jsem otevřel dveře, abych ho neprobudil, ale pak jsem uviděl perfektně ustlanou postel. Svraštil jsem obočí. Vešel jsem, jestli náhodou neleží na zemi nebo něco, ale nikde jsem neviděl jeho krásné hnědé oči. Nepanikařil jsem, mohl být v obýváku nebo v kuchyni, ale mýlil jsem se.
Můj andílek nebyl v chatě. Nebyl nikde. Moje srdce začalo hrozně tlouct a třásly se mi ruce. Přetřel jsem si bradu a vzal jsem si bundu. Rychle jsem si nazul boty a dal jsem si šortky. Dveře se za mnou zabouchly.
Díval jsem se zoufale kolem. Kde byl? Proč nebyl na chatě? Věděl jsem, že to byl špatný nápad, chodit sem! Proč jsem s ním nebyl každý večer a neměl ho u sebe, aby spal v mém objetí? Proč jsem ho pustil z dohledu! Nikdy jsem neměl být tak moc s Niallem, zřejmě si myslel něco špatného! Myšlenky proudily mou hlavou, až mi vyvolaly malou závrať. Příliš moc se toho dělo v mé hlavě. Běžel jsem k řece, kde jsem myslel, že bude, ale nebyl tam. Nebyl nikde.
Šel jsem k mostu, a nasedl jsem do auta. Rychle jsem zmáčknul plyn a vyjel jsem. Měl jsem strach, tohle byla jen moje vina. Kdyby nebylo mě, byl by Liam v bezpečí doma, teď určitě někde mrznul. Zpomalil jsem, když jsem uviděl nějaké lidi, jak jdou po cestě. Jeden byl větší se svaly a opálený, druhý byl hubenější. Ten silnější měl ruce okolo toho druhého, jako by ho ochraňoval. Díval se na něj a usmíval se, jakoby zamilovaně. Přimhouřil jsem oči, abych líp viděl. Vypadalo to jako Liamovy vlasy. Zpomalil jsem když jsem je míjel, určitě to byl Liam... s jiným mužem. Byl jsem překvapený. Co tady sakra dělá s někým jiným? Vážně mě opustil kvůli někomu jinému? Co to sakra je? Rychle jsem to otočil. Byl jsem zničený. Zapakoval jsem auto na nejbližším parkování a zavřel jsem dveře.
Šel jsem k Liamovi a k tomu blbovi, se kterým byl. Ten chlap vypadal jako takový ten namyšlený surfař co říká: "Pojďme si zajezdit, brácho!" převrátil jsem v oči v sloup. Zaskřípal jsem zuby. Když mě ten chlap uviděl, dal ruku okolo Liama. To mě ještě víc namíchlo. Konečně jsem byl dost blízko, aby mi Liam viděl do tváře. Zbledl a polknul, jeho oči se s obavami zvětšily.
"Co to kruci, Liame?" zařval jsem.
Chlap se zmateně podíval na Liama. "Znáš ho?"
"J-jo," zakoktal Liam.
Zhnuseně jsem mávnul rukou. "Samozřejmě že mě zná, ty debile, je můj."
Chlap se snažil oddělat diskrétně jeho ruku z Liama.
Byl jsem téměř nepříčetný. Když se na Liama podíval, měl jsem toho už dost. Pomalu jsem k němu přišel, dívaly jsme si přímo do očí, moje oči byly plné nenávisti. Ani jsem nevěděl jeho jméno, ale už teď jsem ho nenáviděl.
"Poslouchej, ty sráči," řekl jsem se sevřenýma zuby. Moje ruce už bolely z toho, jak byly sevřené.
Ten chlap se snažil nedát najevo strach a dařilo se mu to.
Přišel jsem ještě blíž k němu a sledoval jsem ho. Snažil jsem nadechnout a uklidnit se, ale pak udělal chybu, když odstrčil Liama jakoby ho chtěl chránit.
Dal jsem mu pěstí.
"ZAYNE!" křičel Liam.
Odstrčil jsem toho chlapa na zem a vyhoupl se na něj.
"Kdo si sakra myslíš, že jseš?" moje tělo se nedokázalo kontrolovat z toho vzteku. Dohnal mě až k tomu, že jsem cítil, jakoby ho moje ruce odíraly sami. Mlátil jsem ho a bombardoval jsem ho vším, co jsem si o něm myslel.
"ZAYNE! ZABIJEŠ TAYLORA!" řval na mě Liama a tahal mě za tričko.
Opět jsem mu dal ránu a řval jsem na Liama: "JDI PRYČ, LIAME!"
Podíval jsem se dozadu na Liama, kterému tekly slzy. "Zayne... prosím... přestaň... zabiješ ho."
"Proč se sakra zajímáš o toho ubožáka?" zatřásl jsem hlavou
Chlap pode mnou měl obličej od krve s ránami, které určitě brzo budou fialové. "Ty jedna sračko, dej mu pokoj."
Liam mě tahal za tričko a táhnul mě pryč, ale ještě než jsem vstal, dal jsem mu ještě jednu ránu. Chtěl jsem přestat, ale nemohl jsem. "NECH MĚ, LIAME! JÁ MU DÁM LEKCI!"
"Přestaň, Zayne!" zmáčkl mě Liam silněji.
Ještě jsem ho kopnul, a pak mě Liam konečně odtáhnul pryč. Šli jsme ke stromu, kde jsem uviděl jeho smutnou tvář. Tu smutnou tvář, kterou nenávidím vidět.
Snažil jsem se odstranit slzy z jeho tváře, ale odehnal mou ruku. Ublížil jsem mému andílkovi.
"Zayne... proč jsi to udělal?" zatřásl Liam hlavou během vzlykání.
Zhluboka jsem se nadechl. "On...já...ty." Liam zvažoval své pohyby a téměř se dotknul mého líce, ale pak vzal svou ruku zpátky. "Ne," řekl jsem zlomeně.
Liam sklopil zrak. "On...On byl ten, kdo mě rozesmál, když ses ty smál s Niallem, a skoro jsi ho políbil. Tohoto kluka ani neznáš!"
Opřel jsem se o stromovou kůru. "Já... bál jsem se, když jsi nebyl doma a hledat tě a...najít tě s cizím klukem...bolelo to."
Liam se na mě podíval "To neznamená, že jsi ho měl takhle zmlátit."
Podíval jsem se do jeho očí. Nebyly to ty veselé, zářící oči jako obvykle měl. Byli plné bolesti. "Promiň."
Liam mávl rukou a šel pomoct tomu klukovi, co jsem ho zmlátil. Jen jsem zlomeně pozoroval, co jsem to udělal.

Seděl jsem na kraji postele v mém pokoji, ruce jsem měl v dlaních, které byly na mých nohou. Vzlykal jsem a vzdychal, oddělal jsem si ruce a přejel jimi po vlasech. Byl jsem hrozně vystresovaný. Mohl jsem dnes někoho zabít, umlátit ho k smrti. To jsem nebyl já. Nemlátím každého na potkání, nikdy jsem nikoho tak nezmlátil. Kvůli Liamovi blázním. Má mě otočeného kolem prstu. Když ho s někým vidím, ozve se ve mě žárlivost, dokonce chuť někoho zmlátit. Ponořil jsem se do dlaní a čekal jsem, až se Liam vrátí.
"Zayne?" ozval se Niallův ohlas.
Podíval jsem se na něj. "Co chceš?"
"Jsi v pohodě, kámo?" sedl si vedle mě.
"Jo, Liam mě nenávidí, protože jsem skoro zabil jeho novýho... kámoše," řekl jsem hořce.
Niall se na mě vystrašeně podíval. "Zayne... co jsi udělal...jak to myslíš zabít?"
"Prostě řekněme, že mám násilnické sklony," řekl jsem kysele.
"Zayne..." řekl Niall přísně.
Sevřel jsem deku. "Skoro jsem ho umlátil k smrti, jasný?" vstal jsem podrážděně. "Fajn. Je mi jedno, jestli půjdu do pekla, nebo jestli budu mít V.I.P vstupenku rovnou na přední sedadla v očistci, všechno, co chci, je Liam v mém objetí, protože mi hrozně chybí. Nenávidím tenhle zatracený výlet, protože musím držet svou lásku v tajnosti, i když bych se nejradši rozběhl a všem řekl, že chodím s andělem, zatímco já jsem zatracený démon, který mlátí ty, co nic neudělali."
Niall vstal a dal mi ruce okolo ramen. "Kámo, uklidni se. Bylo to jen jednou, každý to někdy přežene, ale ty se dáš dohromady a budeš v pohodě. Slibuju."
"Ale, Liam je ten, co mě vždy dal do pořádku," řekl jsem a sklopil jsem zrak.
"No, určitě není jediný, kdo tě dá do pořádku," mrknul na mě a poklepal mě po zádech. "Hodně štěstí."
Jemně jsem se usmál. "Díky…"

Šel jsem k Liamovým dveřím, když jsem zjistil, že se právě vrátil.
"Liame…" řekl jsem přes zavřené dveře. Postavil jsem se zády ke dveřím, nechtěl jsem je otevřít. "Vím, že se mnou nechceš mluvit... a chápu to...je to v pohodě...skoro jsem zabil tvýho novýho kámoše...ale...víš...chci si promluvit...já...já...tě milu...víš co...zapomeň na to, jestli se mnou chceš mluvit, budu ve svém pokoji." Sklouzl jsem na zem a opřel jsem si hlavu o dveře. Slyšel jsem z pokoje vzlyky.
Slyšel jsem jemný hlas jak říká: "Taky tě miluju, Zayne."
"Liame," zakňučel jsem.
"Zayne," zavzlykl.
"Já...já..."
"Taky tě miluju, Zayne, ale chci teď být sám…"

VZPOMÍNKA

Naposledy, co jsem viděl, jak se Zayn vážně rozčílil, byl můj první den na střední.

"Jsem tak nervózní..." řekl jsem, zatímco jsem seděl vzadu v autě a zabořil jsem ruce do kapes mé mikiny.
"Neboj se, kámo," řekl Louis, který právě končil střední a smál se na mě z okénka. Řídil, Niall seděl vedle něho, Harry byl vedle mě napravo a Zayn nalevo. Snažili se mě uklidnit, ale nic nepomáhalo.
"Bude to v pohodě," zašeptal mi Zayn do ucha a stiskl mi stehno.
Harry pozoroval Zaynovy pohyby, ale pak se na to vykašlal a poplácal mě po zádech. "Přežiješ, Liame."
Slabě jsem se usmál, ale cítil jsem, jak se mi potí ruce. Bez přemýšlení jsem si je položil do klína a mou levou ruku jsem omylem položil na tu Zaynovu.
Skousl jsem si ret a začervenal se, jeho ruka byla větší než ta moje a jeho prsty byly delší. Zayn se usmál a spojil naše prsty. Cítil jsem, jak mi v břiše lítají motýlci. Bylo to příjemné. Sklopil jsem se zrak snažíc se nevypadat jako rajče, ale zřejmě jsem selhal. Dal jsem naše ruce mezi naše nohy a Zayn mi každou chvíli mačkal ruku.
Když jsme dorazili, vyděsil jsem se, naše ruce se oddělily a cítil jsem se víc nervózně. Zaynova uklidňující ruka byla pryč, tak jsem si jen pohrával s mýma rukama. Vystoupil jsem z Louiho jeepu a byl jsem ztracený. Nevěděl jsem, kam jít.
Rozhlédl jsem se, všichni teenageři byli s jejich skupinami přátel a Harryho parta se rozprchla a já jsem byl ponechán osudu. Každý krok, který jsem udělal, byl divný a bez vědění, kam mám jít. Neměl jsem ještě skřínku a nevěděl jsem, kde mám první hodinu. Podíval jsem se na hodinky, bylo 8:05. Ještě jsem měl pět minut do první hodiny.
Přišel jsem se ke stolku a položil jsem si tam tašku. Podíval jsem se na svůj rozvrh. Moje první hodina byla chemie v místnosti 305. Svraštil jsem obočí a sledoval jsem, jak všichni mávali a chodili do svých tříd. Kde byl Zayn nebo Harry, když jsem je potřeboval?
Můj mobil zapípal a zoufale jsem ho vzal. Prosím, prosím, buď Harry, nebo někdo jiný, kdo mi pomůže.
Od: Harryho
V pohodě ,kámo?

Moje prsty se přesunuly k displeji a napsal jsem odpověď.

Pro: Harryho
Ne! Jsem ztracený! Kde je třída 305!?! Prosím, Harry, pomoz mi! Jsem tak ztracený!

Překračoval jsem z nohy na nohu, zatímco jsem čekal na Harry odpověď.

Od: Zayna
Ztratil ses?

Zúžily se mi oči, když jsem se podíval na jméno. Rozhlédl jsem se, ale byl jsem sám, všichni byli ve třídách.
Pro: Zayna
...možná...

Dal jsem si batoh na ramena a zmateně jsem procházel obrovskou školou.

Od:Zayna
Ne tam, pane! To je špatná cesta!

Zastavil jsem se a točil jsem hlavou. Nikde jsem Zayna neviděl.

Od:Harryho
Vlastně, Zayn tě hlídá... Tak proč mu prostě nenapíšeš.

No, to bylo drsný. Převrátil jsem oči v sloup a odpověděl mu.

Pro: Harryho
Díky moc, brácho.

"Ztratil ses?" zeptal se mě hluboký hlas, který se umístil v mém srdci už od prvního dne.
Otočil jsem se. Jeho tělo bylo opřené o strom, jedna noha na zemi, jedna noha opřená o strom a měl založené ruce. Měl malý roztomilý úšklebek na tváři a mrkl na mě.
Sklopil jsem zrak. "Možná..."
Zaynovo tělo se ke mně blížilo a já jsem tam jen čekal a pozoroval jsem ho. "Jakou třídu se snažíme najít?"
"Třídu 305, chemii s paní June," odpověděl jsem.
"No, někdo si pamatuje," řekl Zayn překvapeně.
"Zíral jsem na tu blbou tabuli snad tisíc let, jasně že jsem si zapamatoval, co tam je," řekl jsem otráveně. "Proč tam prostě nedali mapu, tahle škola je zatraceně obrovská!"
Zayn mi dal ruce na ramena a začal je masírovat. "Liame, relaxuj." Přitisknul se ke mně, takže jsem cítil jeho hruď na mých zádech.
Jeho ruce sklouzly z mých ramen k mému pasu. Dal své rty k mému uchu a zašeptal :"Dýchej ,Liame."
Nestávalo se každý den, že Zayn měl ruce okolo mého pasu, a chtěl si to vychutnat co nejvíc. Chtěl jsem dát ruce na ty jeho, ale radši jsem udělal to, co mi řekl. Zhluboka jsem se nadechl.
"Tak vidíš," zašeptal. Myslím, že si všiml, jak se třesu při jeho dotyku, a přitáhl si mě ještě blíž. "Teď to ze sebe dostaň, Li."
Opět jsem vydechl a cítil jsem se líp. Ale ne kvůli tomu, ale kvůli Zaynovým rukám okolo mého pasu. Cítil jsem se s ním tak pohodlně, pohodlněji než doma...
Zayn se ode mě odtáhl a pro mě nebylo jednoduché být opět bez jeho doteku. Opatrně mě otočil a jeho ruce zabloudily k mým líčkům a intenzivně hleděl do mých očí. "Povedeš si skvěle, teď tě vezmu na tvou první hodinu."
Moje oči se pár sekund dívaly do těch jeho a kývl jsem.
Po prvních třech hodinách byl čas oběda. Louis asi šel s Harrym ven, protože byl v posledním ročníku a mohl si sebou vzít, koho chtěl, a Zayn s Niallem mi říkali, jak rádi obědvají jenom oni dva sami. Zayn byl taky v posledním ročníku, ale neměl auto, Niall a Harry byli v 1. ročníku stejně jako já. Ale první týden školy jsem byl nemocný, takže jsem propásl najít si nějaké kamarády. Prostě jsem propásl ten první týden.

Vyšel jsem ze třídy geometrie a šel na oběd. Šel jsem divnou halou, snažíc se nedívat se nikomu do očí. Ucítil jsem, jak někdo narazil do mého ramena a zastavil se. Vzhlédl jsem a ten kluk byl snad třikrát vyšší než já. Tak tady skončil můj život. Sbohem.
"No, omluvíš se?" zeptal se obrovský kluk. Nebyl obrovský jako tlustý, ale jako svalnatý. Vypadal jako mlátička a já jsem ztuhnul.
Zatřásl jsem hlavou, abych se vzpamatoval, a slyšel jsem ho zaječet.
"Ne?!" zařval.
"Ne! Ano! Promiň," zakňučel jsem.
Ten blb to špatně pochopil. Zatřásl jsem hlavou, abych si utřídil myšlenky, a on mě teď zmlátí, umřu. Takhle jsem si nepředstavoval svůj první den. Když tak jsem si představoval, že to nejhorší by bylo, kdybych uklouzl na obědě a vyklopil na sebe jídlo.
Teď, místo toho tady bylo dvacet lidí, kteří zírali na mě a toho rváče. Mysleli si, že je to představení nebo co?
Vzal mě za mé bílé tričko a mrštil mě přímo na skřínky. Trhl jsem sebou, když jsem narazil do kovových skříněk. Fakt to bolelo.
"Podívej, ty malý parchante, opovaž se mi ještě někdy zkřížit cestu, nebo toho budeš litovat," zasyčel.
Otevřel jsem a oči a rychle jsem kývnul, abych se z toho dostal.
"Myslel si, že budeš litovat dnešek?" slyšel jsem známý hlas, který vycházel z moře lidí a chytil toho blba za tričko a dal mu ránu, která ho srazila na zem.
Nebyl jsem šťastný, že ho slyším, protože jsem věděl, kam tohle míří.
"Zayne," zavrčel jsem. "Ne... kurva... opovaž se!"
Nesnažil jsem se jenom pomoct tomu klukovi, abych neschytal pár ošklivých jizev, ale nesnášel jsem, když byl Zayn takový, nejen že jsem se ho bál, ale myslel jsem, že to bylo fakt hrozný.
'Příliš pozdě' řekl jsem si, když jsem viděl, že Zayn je už na tom klukovi a mlátil ho. Po každém těžkém tvrdém úderu, bylo slyšet žuchnutí.
Zatřásl jsem hlavou a naštvaně jsem zavzdychal. "Zayne!" popadl jsem ho za tričko a snažil jsem ho odtáhnout, "Nech to kurva jít! Jsem živý, vážně, PŘESTAŇ!"
Zayn ale pořád pokračoval, kromě čelisti ho teď udeřil i do nosu.
Zhluboka jsem se nadechl a snažil jsem se vymyslet jinou metodu. Ať' radši zabere, protože někoho to možná znechutí nebo tak něco.
Pomalu jsem dal ruce kolem Zaynova pasu a dával jsem malé polibky na jeho rameno. Nebyli jsme spolu a mohlo ho to dost vyděsit, ale doufal jsem, že to bude stát za to. Líbal jsem až ke krku a šeptal jsem mu do ucha "Zayne... dýchej. zlato..."
Zayn popustil klukovo tričko a snažil se uklidnit. Pomalu a roztřeseně vydechoval.
"Dobrá práce. Ted' dýchej," políbil jsem ho na tvář.
Zayn zhluboka dýchal a skousl si ret.
"Ted', prosím, pojď' se mnou a vstaň," sundal jsem z něho ruce a vstali jsme.
Zayn udělal, co jsem mu řekl, a odešli jsme, kámoši toho kluka mu pomohli na nohy.