ONE DIRECTION FAN FICTION

Malý Liam Payne měl těžké dětství. Jeho rodiče umřeli mladí, a malý Liam byl donucený žít v sirotčinci. Hodně rodičů si ho chtěli adoptovat, ale nakonec z toho vždy sešlo. Liam nikdy nevěděl co je s ním špatně. Proč ho nikdo neadoptoval? Vždy si myslel že je to možná jeho zvladem, možná měl divné vlasy...? Nebo to bylo v jeho osobnosti? Liam byl velmi stydlivé dítě a vždy když se sirotčinec otevřel, seděl v koutě a hrál si se svými hračkami z Toy Story. Když si hrál s Andym a Buzzem Lightem Yearem, cítil se jako normální dítě. Ale vždy, když mu hračky vyrvaly z rukou a hodili je do krabice s hračkami, Liam věděl že se to opět vrátilo k chladnému životu sirotka.

Malý Liam už nebyl až tak malý, měl už 10, a cítil se jako dospělý. Jasně, Liam byl pořád ten hodný kluk který si hrál v rohu s Toy Story hračkama, ale to všechno odmítání rodin, z něho udělalo ještě uzavřenějšího kluka. V mysli si pořád promítal všechny ty rodiče, co si ho vybrali a byli jako ."Ano, vypadá jako perfektní díte" a pak se s ním vrátili jako s odpadem. "Je hrozný, nechte si ho."

Liam nebyl hrozný, a každou noc si to opakoval. Byl jen jiný než většina dětí. Nebavil ho sport, ani video hry, ale miloval Disney filmy a zpěv. Liam miloval zpívání už od osmi let, a byl to další únik před realitou. Liam byl jiný, dobře jiný, díval se na věci z jiné perspektivy. Ale rodiny si mysleli že byl divný a nenormální. Všchny ty slova které slyšel ho děsily, ale snažil se to nedávat znát. Liam byl silný, věděl že je silný, chtěl být silný, ale hluboce vevnitř věděl že není silný, a věděl že to všechno ho sráží dolů a necítí se kvůli tomu dobře, jako by byl méněcenný... nechtěný. Liam jednoduše neměl to pravé dětství. Nikdy ho neměl. To se ale mělo změnit...

23. září byl den kdy ho akceptovala nová rodina. Třináctiletý Liam byl opět v rožku a četl knížku. Z rohu viděl rodiny vcházející do místnosti pozorující děti, které si hrají. Většina rodin šla mluvit s malými dětmi, protože na ty se skoro vždy zaměřují.
Pak Liam uviděl kudrnatého kluka vcházet do místnosti spolu se ženou a Liam uviděl že upoutoval kudrnáčovu pozornost. Kudrnáč přiběl k Liam a stoupl si k němu.
"Ahoj!" řekl kluk a usmál se na něj.
Liam se na něj podíval a nic neudělal, pak uviděl jeptišku jak ho pobízí aby mluvil a byl zdvořilý.
Sklopil oči a zamumal. "Ahoj." Pak se vrátil ke čtení knihy.
"Co to čteš?" zeptal se kudrnáč a přisedl si k Liamovi.
Liam pokrčil rameny a dál četl, ikdyž se příliš nesoustředil, protože se snažil dostat kudrnáče od sebe pryč. Nemínil si nikoho pustit k sobě, nechtěl být opět zklamaný.
"No, já jsem Harry," řekl kudrnáč, nebo tedy Harry.
Jeptiška prošla kolem nich.
Liam si tiše povzdychl. "Já jsem Liam," vynuceně odpověděl.
Jeptiška se na Liam křečovitě usmála, a odešla ale ne moc daleko, aby ujistila Liama že poslouchá.
"No, vždy jsem chtěl bráchu. A uviděl jsem tě v rohu a řek jsem si: Hej, vypadá že je v mém věku!" řekl Harry nadšeně ale brzy jeho nadšení opadlo.
"No, prostě jsem vždy chtěl mít bráchu v mém věku. Ale mám párktát potratila, a tak jsem jedniáček. A je to docela nudné..."
"Oh," bylo jediné co ze sebe Liam vydal.
Žena se kterou Harry přišel, kterou si Liam domyslel jako jeho matku, přišla k Harrymu a usmála se na Liama. "Ahoj, jak se jmenuješ, zlato?"
"Liam," odpověděl tiše.
"Jaké krásné jméno, Liame. Já jsem Anne. Budeš skvělý přírustek do naší rodiny."
Harryho tvář se rozzářila. "Počkat?! Takže Liam bude můj brácha?" skákal Harry nadšeně.
"Ano zlatíčko," políbila Anne Harryho do vlasů.
"To je skvělý! Liame, proč nejsi štasný?" podíval se na něj Harry smutně.
Protože mě určitě zklamete. Neměl bych si dělal naději, říkal si Liam.
"Jsem jen unavený, promiňte," lehl si Liam.
Liam vážně nechtěl být opět odmítnutý.

PART 1

Běžel jsem za Harrym, mým mladším nevlastním bratrem. Harry se ale vždy choval, jako by byl starší než já. On byl ten důvod, že mám dnes rodinu a mám nadějnou budoucnost. Harry byl důvod, proč jsem byl adoptovaný. Vyrůstal jsem s jeho rodinou od mých třinácti. Přiznávám, že jsem se každý den bál, že mě vrátí zpátky do sirotčince, ale už je mi 19 a stále tu jsem s nimi.
Ve škole jsem moc nezapadal, kvůli sirotčinci. Byl jsem ve stejné třídě jako Harry a jeho kámoši. Nikdy jsem se s nikým příliš nepřátelil, ani s Harryho kamarády. Harry mě však přinutil, abych se bavil s jeho partou, tvořenou třemi dalšími kluky. Blond'ákem Niallem, brunetem s modrýma očima Louim, a skvělým klukem s rošt'áctvím v očím, s krásným jménem Zaynem. Přiznávám, že Zayn je okouzlující a líbil se mi od první chvíle. Když se někdy podíváte do jeho očí, budete omámení. Harry nevěděl, že se mi Zayn líbí a upřímně mu to nikdy nehodlám říct, protože s jeho dobírací povahou by mě s tím škádlil až do konce života.
Naneštěstí se Zayn odstěhoval, když mi bylo 15. Harry se s ním neudržoval v kontaktu a nikdo nevěděl, co s ním je. Ale včera, poslední den školy, se Zayn ozval Harrymu. V textovce stálo: "Vracím se za váma! Přijdete pro mě na letiště?"
Nedozvěděl bych se o tom, kdybych neslyšel, jak se o tom Harry baví s Louim a Niallem. Tak jsem jel s Harrym vyzvednout Zayna. Anne, Harryho máma, s námi nebyla, protože většinu času cestovala kvůli své úspěšné firmě, a tak jsme byli doma většinou jen já a Harry.
"Tak, myslíš si, že se změnil?" zeptal jsem se Harryho.
"Jak to mám asi vědět?" odsekl Harry.
"No..." řekl jsem tiše.
Začal jsem přelaďovat rádio, dokud jsem nenašel dobrou písničku.

Konečně jsem se dostali k letišti a čekali jsme na Zayna u vydávání zavazadel.
Tam byl s taškami skvěle vypadající jako vždy. Měl ted' jiné vlasy, ale vypadal vážně sexy... Ten pocit, co jsem měl od 13 let, byl stále stejně silný. Byla to jako rána do břicha, když jsem Zayna opět uviděl. V břichu jsem měl motýlky. Jak jen přežiju celé léto s ním? Přinese to tolik vzpomínek, ach, bože, ten pocit, který jsem měl, a stále mám... Všechny ty emoce se na mě nahrnuly... Bál jsem se, že snad umřu hned, jak promluví.
"Ahoj, kámo," řekl Harry.
Zayn Harryho obejmul, jako když byli děti. Tři roky a stále se stejně objímají. "Chyběl jsi mi, chlape."
I když tahle slova nepatřila mně, jen slyšet jeho hlas mi přinesl motýlky do břicha.
Harry poplácal Zayna po zádech. "Tak jak ses měl?"
Zayn pokrčil rameny. "Docela v pohodě, jen jsem chtěl na chvíli vypadnout. Dík, že tu můžu zůstat."
"Žádný problém," řekl Harry.
Pak se Zayn podíval na mě a já se díval dolů na mobil. Celou dobu jsem předstíral, že píšu textovky.
Každopádně, s nikým jsem si nepsal. Byl jsem ve třídě ten divný. Lidi mě prostě nemají rádi. Snažil jsem se chovat jinak, abych věděl, jestli mě začnou brát, ale říkali mi, že si hraju na to, co nejsem. Tak jsem zůstal takový, jaký jsem.
"Ahoj, Liame," usmál se na mě Zayn přátelsky.
"Čau," řekl jsem divně, snažíc se nekoktat. Nedivte se, že jsem se snažil nekoktat. Bylo to, jako by k vám mluvil řecký bůh, je to těžký.
"Už je to dlouho," Zayn zamumlal.
Přikývl jsem. "To jo."
Cítil jsem se, jako bych měl začít brečet, chtěl jsem se ho zeptat, proč mě sakra opustil. Cítil jsem se zlomeně. Problém je, že neví, že se mi líbí už od prvního dne. Nemohl jsem si vylít srdce. Alespoň zatím. Pak jsem si začal vybavovat vzpomínky...

VZPOMÍNKA

Byl to první den v opravdové škole. Jen ten pocit být okolo teenagerů s živými rodiči... Začal jsem žárlit. Byl to ten nejhorší pocit na světě. Chodit po ulici a vidět dítě, držící se s rodiči za ruku. Vyvolávalo to ve mně žárlivost. Kvůli tomu jsem se začal mít špatné pocity o sobě, i o svém životě. Nutilo mě to cítit se jako nicka. Samozřejmě, že to nebyla moje vina, že jsem ztratil rodiče, ale rozhodně to byla moje vina, že jsem byl tolikrát odmítnutý. Vždy jsem si myslel, že kdybych nebyl odmítnutý, necítil bych se tak špatně. Přál bych si, aby mě Bůh dal do jiné rodiny.
Vždy jsem snil o rodině mých snů. Měl bych rodiče, kteří by mě milovali z celého srdce, každou sobotu by mi koupili zmrzlinu, dívali by jsme se na Disney filmy a navštěvovali by jsem Disneyland každé léto. Naneštěstí, je tu realita, ve které jsem sirotek... Žádní rodiče, žádná zmrzlina každou sobotu, žádné Disney filmy, žádný Disneyland. Je to hrozné být stále odmítáný bez důvodu. No, až do ted'... S rodinou Stylesovým se cítím docela akceptovaný.

***

"Bavte se kluci," řekla Anne a políbila mě a Harryho do vlasů. "Mám vás ráda."
S Harrym jsme běželi ke školnímu autobusu a mávali jsme na Anne. Je to prostě žena s velkým srdcem, plném lásky pro všechny.
Byl jsem fakt nervozní, slyšel jsem své srdce hrozně tlouct. Cítil jsem, že mi chce vyskočit z hrudě. Měl jsem zpocené ruce a necítil jsem se ve své kůži. Upravil jsem si vlasy a snažil jsem se vypadat co nejnormálněji. V hlavě jsem si stále opakoval věci o baseballu. Chtěl jsem být jako ostatní děcka.
"Jsi nervozní, Liame?" zeptal se mě Harry se zařívým úsměvem.
Pokrčil jsem rameny.
Harry mi stiskl líce a začal mě provokovat. "Oh, malý Liam je nervozní!"
Schoval jsem si tvář a podíval jsem se z okna autobusu.
Harry možná byl ten, kdo mě zachránil, ale 90% času mi lezl na nervy.
Harry se smál a mluvil se svým kamarádem Louim. Začali mluvit o baseballových mužstvech, a jak se těší na dnešní zápas. Začalo mě štvát ho řečnění o těch baseballových kravinách. Koho to zajímá? No, někoho možná jo, ale mě určitě ne.

***

Přijeli jsme do školy a moje srdce se nekontrolovatelně rozbušilo. Nic se nepodaří, říkal jsem si. Víš, že všechno bude hrozný, nesnaž se klamat sám sebe, nikdy ti nic nevyjde. To, co jsem si říkal byla 100% pravda. I když se moc snažím, vždy se něco pokazí.
Chodil jsem za Harrym jako ztracené štěně. Nevěděl jsem, kam jít. Potichu jsem prošel všemi studenty jako duch. Nechtěl jsem, aby si mě všimli. Nesnáším pozornost.
Harry otevřel skříňku a sešel se s kámoši. Zatím jsem je neznal. Vybavil jsem si jen Louiho z autobusu.
"Budete se dneska dívat na zápas?" zeptal se blonďák.
"Nialle, to je ta nejdebilnější otázka, co jsem slyšel," pronesl Harry.
No, zřejmě je tak nepříjemný i ke kamarádům.
"No, já jen myslel..." odpověděl blond'ák Niall.
Louis pokrčil rameny a sarkasticky řekl: "No, nemyslím si, že se budu dívat."
Harry se zasmál a zavrtěl hlavou. "Kde je Zayn?" zeptal se.
Oba kluci pokrčili rameny a ani si mě nevšimli. Stál jsem vedle Harryho, ale nikdo ani nevyslovil mé jméno. Jen zírali na Harryho, jako by to byl šéf nebo tak něco.
Další kluk se objevil. Hned mě zaujal, byl velmi hezký, abych dodal. Měl skvělé vlasy a měl na sobě mikinu. Měl krásnou tvář a byl jsem si jistý, že až bude starší, bude to rozhodně velký fešák.
"Ahoj, kluci," řekl a usmál se na mě.
Konečně slušný kluk, řekl jsem si.
"Ahoj Zayne," řekl Harry a zavřel skříňku.
Zayn mě zaujal. Zřejmě proto, že se tak nedržel Harryho, jako ti dva jiní kluci.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se mě.
"Nikoho to nezajímá," řekl Harry.
Podíval jsem se zahanbeně dolů.
Zayn hodil na Harryho přísný pohled.
"Je to můj bratr," řekl Harry otráveně.
"Bratr? Nemáš bratra, lháři," řekl Zayn
"Nevlastní bratr. Dostali jsme ho během léta."
Dostali jsme ho. DOSTALI. To slovo mi uvízlo v mysli. Vážně to bolelo.
"Dostali jste ho?" řekl Zayn a přitom zdůroznil dostali.
"Fajn, chceš abych měl větší respekt, Zayne? Adoptovali jsme ho," řekl Harry a založil si ruce.
Zayn se na mě otočil. "Tak jak se jmenuješ, kámo?"
Skousl jsem si ret, zhluboka jsem se nadechl a řekl: "Liam."
"Dobrý," řekl Zayn. "Chceš, abych tě tady provedl? Určitě jsi unavený, když jsi pořád s Harrym."
Přikývl jsem.
"Skvělý, ukážu ti to tady."

Tak a takhle jsem se zabouchnul do nejlepšího kamaráda mého nevlastního bráchy...

PART 2

Zayn šel do obýváku a s Harrym si začali podívat. Byl jsem v mém pokoji a hrál jsem PSP a snažil jsem se předstírat, že nic neslyším, ale stěny v domě jsou příšerně tenké. Slyšel jsem každé slovo. Mluvili o holkách, nových holkách, hezkých holkách, holkách s hezkým zadkem a tak… Uvědomil jsem si, že Zayn mě nikdy nebude mít rád, což mě ničilo, ale vlastně mě to ničilo už od třinácti. Vždy jsem věděl, že pro nás není žádná naděje, jasně, doufal jsem v zázrak, ale ten se nikdy nestane. Je tu stále malý hlas v mé hlavě co říká: Jeden den, se budete držet za ruce stejně jako s těma holka, se kterýma je každý týden. Budeš ho líbat a zůstane spolu celé noci počítat hvězdy. Ale logická část mé mysli mi říkala, že je to hloupost.
Z přemýšlení mě vytrhla věta.
"Hele, měli bychom si zatábořít jako dřív," navrhl Harry.
Zayn váhal, ale pak řekl: "Proč ne."
Šel jsem dolů po schodech a Harry nedokončil větu.
"Tak co bychom měli."
"Táborák?" řekl jsem a podíval se na ně.
Zaynovi oči se potkaly s mými a mě se začala podlamovat kolena. Jeho oči jsou tak magické.
"Jo, chceš jít?" zeptal se Zayn
Harry na něj vrhl vražedný pohled, ale on se usmál na něj, a pak i na mě. "Chceš?"
Zayn na to mě opět hodil ten úsměv, který mě vyváděl z míry. Bože, přestaň, zabiješ mě. Říkal jsem si.
"Jo, jasně," odpověděl jsem.
Harry si povzdychl a podíval se na Zayna. "Tak jo, zavolám všem, abychom to mohli udělat dnes."
Zayn přikývl. "Pořád mám čísla nějakých lidí, zavolám jim."
Chtěl jsem říct, že taky seženu lidi, ale pak jsem si uvědomil, že mám jen číslo Anne a čísla Harryho kamarádů. Zní to smutně, ale mobil používám jen na hraní her.

Harry, Zayn, Niall, Louis a já jsme přišli na pláž o třicet minut dřív, abychom všechno přichystali. Bylo jedenáct večer, takže byl perfektní čas na táborák. Všichni měli plavky nebo tílko, či tričko. Zayn měl košili, což bylo trochu zklamání, protože jsem ho chtěl vidět v tílku. Protože, no, kdo by ho nechtěl vidět jeho svaly. Ale i tak jsem viděl jeho svaly a vypadal fakt zatraceně sexy. Byl jsem přerušený ve svých myšlenkách Louim, který chtěl, abych mu pomohl. Neměl jsem na vybranou. Chtěl jsem se v té partě udržet. Už od třinácti jsem se tam snažil zapadnout, i když Harry mi v tom příliš nepomáhal. Možná dnes je konečně zaujmu, především Zayna.

Byla už téměř půlnoc a party byla divoká. Nebyl jsem unavený. Táborák zářil jako diamant v temnotě. Narážející vlny oceánu dokázaly, že hudba zněla ještě lépe. Byla to prostě jedna z těch pařeb, kde jsi se cítil šťastně.
Vzduch byl cítit alkoholem, ale upřímně, jsem se o to moc nezajímal. Konečně jsem se cítil jako součást něčeho, i když nikdo zřejmě nevěděl, že tam jsem. Lidi tancovali s úsměvem na tváři a oheň z táboráku ozářil všechny, zvláště Zayna. Snažil jsem se příliš na něj nekoukat. Ale nešlo se dívat na ten jeho andělský obličej. Jeho tvář vypadala v měsíčním světle úžasně. Prostě vypadal úžasně, jeho oči svítily, a pokaždé když se usmál, zase jsem cítil motýlky v břiše. I když se nesmál na mě… Při Zaynovi jsem prostě cítil to, co při nikom jiném. Zní to pateticky, že se mi líbí Zayn, nejlepší kámoš mého nevlastního bratra. Je jasné, že se na mě bude vždy dívat jen jako na nevlastního bratra jeho kamaráda. Láme mi to srdce vždy, když na to myslím, ale nemůžu si pomoct. Zayn je až příliš krásný, na to, aby se do něj člověk nezamiloval.

Noc postupovala a party stále trvala. Lidi tancovali, někteří šli do oceánu, někteří seděli u táboráku, pili s kámoši pivo, a byli tu i zamilované dvojice. Seděl jsem vzadu a díval jsem se na ostatní, jak se baví. Trochu jsem si loknul piva a rozhlédnul se. Uviděl jsem Zayna jak mluví s, no… velmi přitažlivou holkou. Povzdechl jsem si. Viděl jsem Zayna jak vzal tu holka za ruku a něco jí šeptá. Holka se začervenala a ve mně to pomalu začalo vřít. Sledoval jsem jak Zayna tahá za tričko, a jak se dívají do očí. Myslel jsem si, že se zblázním od žárlivosti. Proudila v mých žilách. Můj nos plápolal, když jsem sledoval, jak si užívají hodinový polibek. No, hodinu netrval, ale mě to tak připadalo. Moje oči hořely, a tak jsem je radši zavřel a snažil jsem se uklidnit. Vzal jsem si láhev piva a pil jsem, pil až do poslední kapky. A pak další a další. Alkohol mě pálil, když mi šel dolů krkem. Byl to ten žár, který vás nutí cítit se líp. Ten typ bolesti, který ti říká, že jsi člověk a ne nějaký psychopat. I když jsem se cítil jako psychouš, když jsem se díval, jak Zayn líbá tu holku.

VZPOMÍNKA

Šel jsem ze školy po schodech autobusu za Zaynem a Harrym jako ztracené štěně. Zayn si vyšel s Harrym, to dělali téměř každý den. Dnes je první pátek v měsíci a sešli se s několika kamarády. Tak to funguje. První pátek mají sraz, poslední mají velký večírek. Jsou tu ti, co jsou pozváni a lidi co nejsou, ale chtěli by být. Nudné holky se vždy vyoblíkají a běží za Zaynem a Harrym, aby je pozvali na své party, je to škoda vidět holky takhle se ponižovat. Ale vím, že kdybych byl holka dělal bych to samé, protože bych umřel za to, abych byl ve stejné místnosti jako Zayn. Naštěstí pro mě, nemusím to dělat, protože mám vstupenku zdarma, i když tam nejsem zrovna dvakrát vítaný.

Zayn a Harry uklidili garáž a naskládali do ledničky lahve piva. Seděl jsem v obýváku s mým Game Boyem, ano stále mám Game Boye. Když jsem hrál, viděl jsem asi deset lidí, jak jdou do garáže. Usmál jsem se, když jsem viděl Nialla a Louiho, ti se úsečně usmáli a šli s ostatními. Slyšel jsem, jak začala hrát hudba, a jak sílil smích. Ten pocit méněcennosti se opět ozval. Skousl jsem ret a zíral jsem na obrazovku Game Boye. Můj ret se rozechvěl a moje tenké patnáctileté ruce se začaly třást, protože jsem se cítil tak smutný. Měl jsem patnáct a neměl jsem nejlepšího kamaráda. Pomyslíte si, že jsem si na to zvykl už ze sirotčince, ale bylo to těžší, když jsem byl adoptovaný. Harry měl milion lidí, kteří můžou být jeho nejlepší kamarádi, a milion lidí, kteří by chtěli být jeho nejlepší kamarádi.

Slyšel jsem, jak se otevřely dveře garáže a někdo vešel pro něco do kuchyně. Pak jsem uslyšel kroky, a pak, ať už to byl kdokoliv, si vedle mě tiše sedl. Nepodíval jsem se, nechtěl jsem vědět, kdo to byl, nezajímalo mě to. Zíral jsem jen na obrazovku, i když jsem ji sotva viděl, protože se slzy draly do mých očí. Byl jsem na sebe pyšný, že jsem se ještě nerozbrečel. Ucítil jsem velkou ruku, jak se jemně dotkla mého stehna.
"Ahoj," poznal bych ten sametový hlas všude, byl to Zayn. "Ahoj, Liame, jsi v pořádku?"
Tiše jsem si povzdechl a neodpověděl jsem.
Zayn sklonil hlavu, aby mi viděl do očí, ale i já se sklonil.
Game Boy udělal smutný zvuk a ozvalo se "Game Over", doprovozený červeným nápisem. Hodil jsem hru pryč a zavzdychal jsem. Byl jsem naštvaný na všechno. Zayn vzal moje ruce a nutil mě, abych se na něj podíval. Já jsem se na něj ale nedokázal podívat.
"Liame?" řekl Zayn hlasitě.
"Co?" podíval jsem se na něj a po tváři mi telky slzy. "Co je!? Co chceš!?"
Věděl jsem, že to přijde. Ten pláč byl důsledek bolesti, která ve mně dřímala celé roky. Jen jsem nevěděl, že při tom někdo bude. Nechtěl jsem brečet před Zaynem, tohle se nemělo stát. Měl jsem jít do pokoje, zavřít dveře, lehnout na postel a zabořit obličej do polštáře. Plakat tak tiše, aby mě neslyšel Harry. Nebo jsem si měl dát sprchu a plakat pod hlasitým proudem vody. Ale místo toho jsem tu plakal před Zaynem.
"Liame," řekl Zayn jemný hlasem. "Co je ti?"
Zvedl jsem hlavu a chladně jsem se na něj podíval. Cítil jsem se jako bych se dusil. "Proč se vlastně staráš?" řekl jsem chraptivým hlasem. Zamrkal jsem, abych zadržel slzy, ale nefungovalo to.
Zayn se podíval na své ruce a řekl "Protože se zajímám."
Zasmál jsem se. "Jasně. Stejně jako všechny ty rodiny." Převrátil jsem oči.
Zayn se na mě zmateně podíval.
Utřel jsem si slzy a přitáhl jsem si kolena k bradě. "Prostě jdi na váš úžasný večírek a bav se," řekl jsem mu s falešným úsměvem.
"Ne, dokud mi neřekneš co se děje." Podíval se na mě Zayn
Všechny ty pocity méněcennosti se ve mně opět ozvaly a začal jsem brečet ještě víc. Cítil jsem, že nemůžu dýchat. Ale to se stává téměř každý den. Slzy mi stékaly po tváři jako vodopád, začal jsem hystericky vzlykat. Zayn si musel myslet, že jsem se zbláznil. Posunul se ke mně blíž a obejmul mě. Neprotestoval jsem, stále jsem plakal. Plakal jsem až do poslední slzy. Zaynova ramena mě ochranářsky objímala. Začal si hrát s mými vlasy a třel své ruce po mém rameni nahoru a dolů. Cítil jsem, že už mi nikdo neublíží. Cítil jsem se dobře. Cítil jsem se milován.

Milován. To je jediné slovo, které vystihuje moje city k Zaynovi. To bylo poprvé, co jsem před někým plakal. A byl to den, kdy jsem si uvědomil, že se mi Zayn jen nelíbí, že je to něco víc…

PART 3

Všechno bylo rozmazané… Moje oči byly rozostřené a nic nebylo jasné. Co bylo příčinou pití? Nevidět Zayna, jak líbá všechny ty holky? No, myslím, že to fungovalo. Ale, necítil jsem tu dobrou chuť piva. Nějak moc nepiju, alkohol mi nějak nechutná, ale jestli to zastaví všechny ty emoce, tak klidně budu pít jak alkoholik.
Seděl jsem před ohněm a pozoroval jsem plamínky jak září a praskají. Silně jsem vzlykal, když jsem viděl Zayna mluvit s tou holkou. Cítil jsem závratě, a tak jsem zavřel oči, abych zkusil opět vidět jasně, namísto pohybujících se obrázků… Pak jsem opět otevřel oči a byli tam další holky, které se na něho sápaly. Začala hrát píseň Wild Ones od Flo Rida feat Sia. Ten song miluju! Pocítil jsem hudbu, jak proudí mými žilami, a vstal jsem. Adrenalin ve mně zafungoval, vstal jsem a utíkal k parketu tvořeným pískem a začal jsem nějaké hloupé pohyby. Těla okolo mě si toho nevšímala, jen se hýbala do rytmu. Těla se pomalu hýbala, všechno se hýbalo a já jsem stále cítil závrať, jako když se točíte kolem a nemůžete chodit, tak jen klopýtáte a každou chvílí můžete spadnout. Tohle nikdy není dobrý pocit, ale teď ano.
Odešel jsem, když píseň skončila a odpotácel jsem se k moři. Těžce jsem chodil pryč z párty a pozoroval, jak měsíční světlo osvětluje tichou oceánskou vodu. Hudba odeznívala a já jsem udělal další krok. Snažil jsem se na chvíli od všech dostat a mít nějaký čas na přemýšlení, což nebylo chytré, když jsem opilej jako prase. Vysvlékl jsem se do boxerek a dal jsem oblečení na poleno. Ujistil jsem se, že jsem dost daleko, aby mi nikdo nemohl nic vyvést. Naštěstí, nikdo si nevšiml, že jsem odešel, protože nikdo si mě nevšímá, takže mám nějaký čas na relax. Vešel jsem do vody a ucítil jsem studenou vodu, jak uhodila do mých nohou. Pomalu jsem se nadechl a udělal jsem další kroky do oceánu. Voda sahala už k mé hrudi. Začal jsem plout a mé oči se začaly zavírat. Vše, co jsem slyšel, byla voda, jak naráží na skály a písek.
"Sakra, Liame, co to děláš?" slyšel jsem někoho. Moje oči se pomalu otevřely, cítil jsem se, jako co to do prdele…? Všechno bylo tmavé. Slyšel jsem někoho, jak se ke mně blíží, a podíval jsem se, kdo to je… Měsíční svit ozářil jeho tvář. Byl to Zayn. Vypadal rozmazaně, moje hlava bolela, cítil jsem závrať.
"Co tady děláš?" každé slovo bylo pomalé, protože jsem nemohl pořádně mluvit. Blbý alkohol.
"Mohl bych se zeptat na to samé," řekl Zayn a nabral mě do jeho silných ramen.
"Kde mě to bereš?" zeptal jsem zoufale a uhodil jsem do jeho holé hrudě… Holá hruď… S tím bych mohl pracovat.
"Pryč odtud. Ještě prochladneš," řekl Zayn.
Udělal jsem na něj moje největší psí oči. "Prosím, zůstaň se mnou… Alespoň na chvíli… Prosíííím?"
Zayn zaváhal a já jsem na něj stále dělal psí oči. "Prosííím?"
Zayn zhluboka vydechl a konečně souhlasil. "Jasně, ale jen na chvíli."
Usmál jsem se.
Zayn mě položil. "S jednou podmínkou…"
Vydechl jsem a naštvaně se na něj podíval. "Jakou?"
Podíval se na mě a odpověděl: "Budu tě objímat… Abych tě udržel v teple, samozřejmě."
"Oh, jo, jasně…" odpověděl jsem zvláště.
V pozadí jsme stále mohli slyšet hudbu. Hrála písnička "Kiss Me" od Eda Sheerana. Náhoda? Nemyslím si.
Zaynova ramena mě objímala a moje hlava byla na jeho hrudi. Cítil jsem jeho kolínskou, která byla ta nejlepší vůně na světě. Všechny ty roky bez něj. Čekal jsem, až ho opět ucítím, umíral jsem cítit jeho ruce na mém těle… Podíval jsem se na něj a on se podíval na mě. Polovina jeho tváře byla ozářena měsícem. Zayn vypadal jako anděl, byl perfektní. Měl dlouhé krásné řasy, jeho ústa vytvářela nádherný úsměv, a jeho oči zářily víc než hvězdy na obloze. Cítil jsem teplo jeho těla. Moje oči stále zíraly na jeho, a jeho očí zase zíraly na ty moje. Jeho hlava šla dolů, moje nahoru. Dokonce i naše dýchání bylo v harmonii, naše rty se téměř setkaly, když někdo začal křičet Zaynovo jméno.
"ZAYNEEE!!!"
Musel to být Harry. Zavrčel jsem a Zayn se ode mě odtáhl. Tiše se vrátil na pobřeží a oblékl se. Pak utíkal za Harrym a dělal jakoby nic, ani mě nezmínil, ale několikrát se na mě podíval, jestli jsem tam. Samozřejmě jsem tam byl. Ani jsem se nehnul. Stále jsem potřeboval čas na relax a přemýšlení… A teď další věc, o které musím přemýšlet. Ten skoro-polibek se Zaynem…

VZPOMÍNKA (stejný den v minulé vzpomínce)

Vyprostil jsem se ze Zaynovy hrudě a podíval jsem se na něj s úsměvem. "Vrat' se tam."
"Ne dokud nepůjdeš se mnou," řekl Zayn.
Podíval jsem se dolů a zamumlal jsem: "Ale… Oni mě tam nechtějí…"
"Jestli tam nechtějí tebe, tak tam nechtějí ani mě, protože já tam bez tebe nebudu."
Pousmál jsem. "Je jich tam moc."
Zayn se zasmál a podíval se na mě. "Je jich tam moc."
Zatřásl jsem hlavou a zašklebil jsem se. "Dobře, půjdu s tebou. Vypadá to, že jsem brečel?" zeptal jsem ho, když jsme šli ke garáži.
Zayn zatřásl hlavou. "Ne."
Zakýval jsem a otevřel jsem dveře.
Cítil jsem, že všechny oči mě probodávaly. Předstíral jsem, že je mi to jedno, ale upřímně, cítil jsem se vystrašeně. Vzal jsem si šňůrky z mikiny a začal jsem si s nimi pohrávat. Mohl jsem cítit, jak to v Harrym vře.
"Sedni si vedle mě," zašeptal mi Zayn.
Vzal mě do kruhu lidí a sedli jsme si. Viděl jsem uprostřed láhev a věděl jsem, co hráli. Byla to blbá hra z osmé třídy, která se jmenovala 'Roztoč láhev'. Je to blbá hra kde roztočíš láhev a u někoho se to zastaví, pak se zeptají 'Pravda nebo výzva'. Jestli řekneš pravda, zeptají se otázku, většinou je to typu koho máš rád, koho chceš políbit a tak. Jestli vyberou úkol, samozřejmě musíš něco udělat. V osmičce to byli kraviny, ale teď je to extrém. Jedna holka se vysvlékla, protože k tomu byla vyzvaná…
Potom co jsem překonal ten divný pocit být tady, párty se rozjela a oni stále hráli tu pitomou hru. Láhev se roztočila několikrát, ale naštěstí nikdy nepřistála u mě. Pak Harry roztočil láhev a samozřejmě to ukázalo na mě.
Harry si to vychutnával. "Dobře, dobře, dobře, malý bráško."
Nesnášel jsem, když mi tak říkal, byl jsem starší než on. "Pravda nebo výzva?"
Váhal jsem, co si vybrat. Když si vyberu pravdu, zeptal by se na něco jako 'Máš rád Zayna?' nebo 'Máš rád někoho tady?'. A kdybych si vybral výzvu donutil by mě udělat něco extrémního a riskantního, protože, no, znám Harryho. Nechtěl jsem riskovat mou malou tajnou lásku a vybral jsem si.
"Výzvu…"
Harryho rty se změnili na ďábelský úškleb, až mi naskočila husí kůže. "Vyzývám tě… Abys…"
Harry se díval dokola s přemýšlivým výrazem, až se konečně rozhodl. "Vyzývám tě, abys… Šel venku k sousedům… Úplně nahý."
Moji oči se rozšířily, stejně jako ostatním.
"To je fakt kruté," zamumlal Zayn zhnuseně.
Podíval jsem se na Harryho studenýma očima a zakýval jsem: "Fajn." Vstal jsem a setřel ze sebe prach. "Když to říkáš."
Všichni vyšli z garáže a já jsem si sundal tričko, a přitom jsem si všiml, že Zayn znervózněl. Přišel ke mně a podíval se na mě.
"Nemůžeš to udělat," řekl mi Zayn s vážným výrazem.
'Zahrajme si s ním, Liame, bude to stát za to, jak bude vypadat ochranářský a sexy,' říkal jsem si. "Vážně? A proč ne?" řekl jsem mu, zatímco jsem si sundával kalhoty.
Zayn položil ruce na mé, které si chystaly stáhnout dolů kalhoty. "Poslouchej mě, Liame… Ne. Sun. Dá. Vej. Je!" řekl mi, když se mi díval přímo do očí.
Pomalu jsem polkl a podíval se na něj. "A když jo…?"
"Jen ho nech to udělat," křičel Harry z dálky.
Zayn se otočil a zakřičel na Harryho "On to neudělá!"
"Oh, vážně? A proč Zayne?" řekl Harry a založil si ruce.
"Protože… To… Říkám," řekl Zayn temně a pomalu, aby si byl jistý, že Harry vnímá každé jeho slovo.
Upřímně, Zayn vypadal extrémně sexy rozzlobený, ale bylo to trochu děsivé, vidět ho tak. Každopádně Harry mávl rukou, jako by říkal, abych šel pryč… Jako by řekl, že na to sere. Zayn se díval, jak jdou všichni zpátky do garáže.
"Obleč si to tričko."
Obrátil jsem oči v sloup a udělal jsem to. Tenhle kluk bude moje smrt…