ONE DIRECTION FAN FICTION

PART 4

Vzbudil jsem se s bolestí hlavy, bylo to jako by mě kladivo udíralo do hlavy a snažilo se mi rozbít mozek. Bál jsem se otevřít oči, aby mi slunce ještě nezhoršilo bolest. Pomalu jsem pootevřel oči, abych viděl, jestli už vyšlo slunce. Když jsem se konečně probudil, světlo mi ještě bolest zhoršilo. Viděl jsem na nočním stolku sklenici vody s tabletkou a lístečkem na kterém stálo:

Liame,
Harry odešel… Abych byl upřímný, nevím kam. Ha, ale jsem dole a dělám snídani. Předpokládám, že už jsi vzhůru. Dost jsi pil tak si vezmi ten prášek a pojď dolů na snídani. Já vařím. ;) Setkáme se dole, prosím? :)
-Zayn xX

Úsměv se vykouzlil na mé tváři. Bylo to tak sladké. Stále jsem si to četl dokola. Byla to nejhezčí věc, co jsem kdy četl.
Vzal jsem si prášek a šel jsem dolů po schodech, ale každý krok pro mě znamenal bolest. Naštěstí Zayn udržel dům tmavý, co nejvíc bez slunečního světla.

"Dobré ráno, Liame," řekl Zayn jemně.
"Dobré ráno," zamumlal jsem.
"Hrozná kocovina, co?" zašklebil se na mě Zayn.
Ne tak hrozná, abych zapomněl na naše krásné objetí, pomyslel jsem si. Jen jsem pokývnul, ale ten pohyb mi opět přivodil bolest. Chytil jsem si hlavu a snažil jsem se, aby mě už ta blbá bolest hlavy přešla.
"No, teď z lepší stránky, udělal jsem snídani." snažil se mě povzbudit. "A ty víš, že nikdy nevařím."
"Jo," zamumlal jsem. Nechtělo se mi mluvit, nechtělo se mi dělat nic kvůli té bolesti.
"Tak si lehni na sedačku nebo někam. Přinesu ti tam jídlo."
"Dobře," usmál jsem, sedl si na sedačku a zapnul jsem televizi, ale vypnul jsem zvuk.
Zayn přišel později, přetáhl přes mě deku a dal mi tác s kuřecí polívkou, horkou čokoládou s marshmallow, a zmrzku, protože podle něj zmrzlina udělá všechno lepší.
Zayn si sedl vedle mě a trochu si se mnou povídal, zatímco jsem jedl. Díval se na mě ustaraně, ale usmál se, když jsem na něj podíval. Dojedl jsem polívku a čokoládu a přesunul jsem se k zmrzlině. Najednou jsem si všiml, že tam jsou dvě lžíce. Zayn si jednu vzal a vzal si první sousto.
Podíval se na mě s jeho drzým úsměvem a mrkl na mě.
"Hele, to není fér, to mě je špatně!" řekl jsem mu.
Zayn pokrčil rameny a řekl s plnou pusou: "No jo."
Vypadal tak roztomile. Vzal jsem si lžičku, Zayn si nabral trochu zmrzliny na prst a plácl mi to na nos.
"Hej!" vypískl jsem během smíchu.
Zayn na mě mrkl a zašklebil se. "Ups! Moje chyba!"
Snažil jsem si zmrzlinu slíznout. "No," řekl jsem a vystrčil jsem jazyk.
"Chceš, abych ti s tím pomohl?" řekl Zayn provokativně.
Kývl jsem. "Ano, prosím."
"Hmmm… Ne!" zavrtěl Zayn hlavou.
"Ale… Ale… Jsem nemocný," zakňučel jsem a udělal na něj ty největší psí oči.
"Nejsi nemocný, hlupáčku, jenom máš kocovinu. Ale ano, pomůžu ti." Místo pomoci mi však dal na nos ještě víc zmrzliny.
"To není fér!" udělal jsem na něj nenávistný pohled, vzal si zmrzlinu a dal jsem ji přes celý Zaynův obličej. "Teď jsme vyrovnaní!"
"Ne, nejsme, právě si začal válku, Payne," zašklebil se Zayn.
"Tak fajn, jdeme na to, Maliku." Vzal jsem mísu zmrzliny a běžel jsem, i když mě stále hrozně bolela hlava.
Zayn mi byl v patách a honil mě. "Dej mi nějakou zmrzlinu!"
"Popřemýšlím o tom," zasmál jsem se. "Jen si dělám srandu! Nikdy!"
Běžel jsem po schodech až do mého pokoje a zavřel jsem dveře.
Opřel jsem se zády o dveře a snažil jsem se nabrat dech. Má hlava vážně bolela, ale snažil jsem se to ignorovat.
"Oh, Liame, čekám na tebe!" Zayn zpíval za dveřmi.
Úsměv se mi objevil na tváři. Pomalu jsem otevřel dveře, jestli tam Zayn vážně je.
"Aho,j Liame," řekl Zayn roztomile a mrkl.
Začal jsem se červenat. "Ahoj," zamumlal jsem.
Zaynovi oči se zaleskly. "Dáš mi nějakou zmrzlinu?"
"Ne…" zašeptal jsem.
"Proč ne?" zašeptal Zayn.
"Protože to říkám," podíval jsem se mu do očí.
"Prosím," řekl a špulil ústa.
Dal jsem si mísu za sebe. "Nešpul ty ústa, Zaynie."
"Nebudu, když mi dáš zmrzlinu."
"Hmmm… Dobře. Pod podmínkou že se podělíme a už nebude vojna."
"Dobře," souhlasil Zayn a usmál se.
Vzal jsem mísu a sešli jsme dolů. Skončili jsme se zmrzlinou u filmů. Podle mě skvělý start do nového dne.

VZPOMÍNKA

Můj budík se hlasitě rozdrnčel. Moje bolest hlavy byla ještě horší než včera. Stiskl jsem tlačítko, ale stále to nesklaplo. Chtěl jsem to hodit o stěnu, ale neudělal jsem to. Sedl jsem si na postel. Cítil jsem se slabý a nachlazený.
"Liame, pohni, půjdeme pozdě do školy!" slyšel jsem ječet z koupelny Harryho, pravděpodobně s pusou plnou zubní pasty.
Pak jsem slyšel, jak říká Zaynovi, aby mě popohnal.
Zayn tiše otevřel dveře. "Jsi v pohodě?"
"Ne, cítím se špatně, studeně a slabě," řekl jsem chraptivým hlasem.
"Liame, pojď, budeme meškat!"
Zayn pokývl hlavou a naznačil mi, ať tu zůstanu. Nezavřel úplně dveře a tak jsem slyšel jeho rozhovor s Harrym.
"Tvůj brácha je nemocný, měl bys zůstat doma a postarat se o něj," zamumlal Zayn Harrymu.
"Ale jsem příliš líný," řekl Harryho otrávený dvanáctiletý hlas.
"Chceš, abych s ním zůstal?" zeptal se Zayn.
"Prosím?" snažil se Harry o co nejmilejší hlas. "Plus, jsi starší, budeš vědět, co dělat!"
"Dobře, běž do školy. Řekni učitelům že Liam je nemocný a já taky," řekl Zayn.
"Dobře, čau," rozloučil se Harry a odešel.

***
"Tak, Liame, jsem si docela jistý, že na tebe leze chřipka." řekl Zayn co nejprofesionálněji.
"Nemám rád chřipku," řekl jsem.
"To nikdo, hlupáčku," řekl Zayn a přinesl mi šálek čaje. "Upřímně, nevím, co mám dělat, ale když jsem nemocný tak mi máma dává čaj, nechá mě spát, a pak se dívat na Power Rangers."
"No… Anne mi dávala čokoládu, když jsem byl nemocný," zalhal jsem, protože jsem chtěl čokoládu.
"Nemyslím si, že máte čokoládu." řekl Zayn.
Povzdychl jsem si.
"Vypij ten čaj, Li-Li." řekl Zayn
Usrkl jsem si a podíval jsem se na Zayna. Díval se divně, tak jsem se díval jinam. Navíc jsem se červenal a nechtěl jsem, aby mě tak viděl. Pokaždé, když se na mě Zayn dívá, jsem celý růžový, což je trapný. Z nikoho se nečervenám, jenom z něho.
Zayn se na mě podíval a řekl, že se hned vrátí.
Zalovil jsem v stolku a hledal jsem svého Game Boye.
Zayn se pak vrátil s laptopem. "Najdu, co se má dělat, když někdo dostane chřipku."
"Ne! Proč? Ne!" namítal jsem. Nechtěl jsem, aby na mě prováděl ty maminkovské věci.
"Proč ne?" zeptal se Zayn.
"Nevím. Nevím," pokrčil jsem svými dětskými rameny a podíval jsem se se založenýma rukama pryč.
"Fajn, hned se vrátím s dekami. Dal bych ti prášek, ale nevím, který je na nachlazení a nechci tě zabít tabletkou, protože některé jsou zlé."
Zaynův starostlivý hlas mi vykouzlil úsměv. "Dobře," zakýval jsem.
Hrál jsem si s hrnkem během čekání na Zayna.
Zayn konečně došel s padesáti dekami, jeho hubené tělo se mezi nimi ztrácelo. Přišel k rohu postele a snažil se mě profesionálně zakrýt, jen jedním přehozem, ale nepovedlo se.
"Spravím to," řekl jsem slabým hlasem a začal jsem kašlat.
"Ne, to je v pohodě, mám to," řekl Zayn smutně. Zkusil to znovu, ale zase nic.
Zayn se snažil stále dokola, a já se začal smát.
"Vzdávám se," řekl Zayn a zakryl mě.
Pak přišel ke mně a dotkl se mých líček a čela. "Hoříš, Liame!"

***

Po pár hodinách povídání a neustálého kontrolování čela se Zayn rozhodl, že bych měl spát.

"Měl bys jít spát, Liame"
"Ale já nejsem unavený," namítal jsem. Byla to zábava jen tak se bavit se Zaynem a nemít okolo sebe Harryho, díky kterému s ním sotva promluvím.
"Budeš se cítit líp, věř mi," snažil se mě Zayn přesvědčit.
Zakýval jsem hlavou a pohodlně jsem si lehl. Zayn pak přišel a zakryl mě úplně celého. Odešel zavřít dveře a zůstal vevnitř.
"Co děláš?" zašeptal jsem.
"Starám se o tebe," usmál se na mě.
"Díky," podíval jsem se na Zayna a usmál se.
Zayn si vzal polštář a lehl si na zem. "Nemáš zač."
"Nechceš spát v posteli, Zayne? Podlaha je studená."
Zayn namítal. "Ne, jsem tu v pohodě."
Trochu mě to zklamalo, protože jsem chtěl, aby spal vedle mě… Nevím proč, asi jsem chtěl cítit jeho teplo… Ale zřejmě vedle mě nechtěl ležet. Možná protože nejsem populární, nebo protože smrdím, nebo nejsem hoden vedle něho ležet… Nebo… Nevím. Každopádně jsem si vážil, že se o mě stará. 

PART 5

Vzbudil jsem se v 6 ráno, ale nebylo to obvyklé ráno... Ležel jsem na gauči vedle Zayna, zřejmě jsme usnuli během sledování televize... Naštěstí, kocovina byla už dávno pryč. Naše nohy byly spletené a naše ruce se dotýkaly. Zayn byl na hranici gauče, takže se mě držel. Měl ruce obmotané kolem mě. Moje tvář byla zabořena u jeho krku a slyšel jsem jeho dech...
"Jsem tak unavený," mumlal Zayn ze spánku. Nevěděl jsem, jestli věděl, co se děje, ale zřejmě ne.
"Spi dál," šeptal jsem, abych prodloužil tuhle krásnou chvíli.
Zayn zavzdychal a přitáhl si mě ještě blíž, takže se naše hrudě dotýkaly.
Ležel jsem s ním na gauči v poklidném tichu brzo ráno...
Vždy jsem snil o dni, kdy se probudím v Zaynových silných svalnatých ramenou... Bylo to ještě lepší než jsem si představoval. Jeho ruce byly okolo mě, bály se pustit mě, bylo to tak skvělé. Díky nim jsem se cítil bezpečně, a to se necítím bezpečně nikdy. Vždy jsem vystrašený, bál jsem se, že mě všichni opustí... Ale tedˇ jsem se cítil v bezpečí víc, než kdy předtím.
Četl jsem knížku a Zayn spal při mně, když jeho mobil zavibroval. Rozhodl jsem se podívat kdo to je, abych nemusel Zayna budit. Natáhl jsem se pro mobil. Sedl jsem si a přečetl jsem si textovku.
Ahoj Zayne, jdu na chatu s Louim a Niallem, postaráš se o Liama, prosím? Díky, chlape, vážím si to. -Harry
Cítil jsem se špatně. Zayn zůstane se mnou místo aby šel s kamarádama na chatu... Kvůli mně se nemohl bavit. Položil jsem Zaynův mobil a lehl jsem si zpátky. Přitulil jsem se Zaynovi. Kdyžtak bych se vymluvil, že jsem byl ospalý a nevěděl jsem, co dělám.
****
Nakonec jsem usnul, ale vzbudil jsem se, protože jsem cítil, že si někdo hraje s mými vlasy. Bylo to příjemné... Podíval jsem se nahoru a viděl jsem Zayna. Díval se na mě s úsměvem a hrál si s mými vlasy. Naše nohy byly propletené a moje hlava byla na jeho hrudi... Nevím jak jsme se dostali od filmu ke spánku a k tulení... ale upřímně jsem rád, že se to stalo.
"Ahoj," zašeptal jsem.
Zayn mi neodpověděl, jen si přestal hrát s mými vlasy a rozpletl své nohy z těch mých. "Oh, promiň..."
Moje srdce se rozpadlo. Nechtěl jsem aby odešel.
Zayn vstal a díval se sám na sebe a přemýšlel, co dělal. Najednou jsem začal cítil bolest. Tu, kterou jsem cítil než mě adoptovali Stylesovi. Ta bolest samoty... Nemít nikoho, koho bych zajímal. Nikoho jsem nezajímal... Dokud nepřišel Zayn...
"Počkej, ne!" řekl jsem a posadil se."Zůstaň!" řekl jsem slabě.
Zayn se na mě podíval. "Proč?"
"Prosím, jenom...zůstaň...seď se mnou...mluv se mnou...nebo ne, je mi to jednou...jen...chci, abys byl se mnou, prosím..." řekl jsem prosebně.
Zayn nakonec zamumlal "Fajn."
Zayn a já jsme seděli na pohovce a dívali se na televizi. Nastalo trapné ticho. Zayn neseděl přímo u mě, bylo mezi námi dost místa.
"Proč...proč jsi chtěl odejít, když jsem se vzbudil?" zeptal jsem bezbranně.
Zayn neodpověděl.
Hrál jsem si s prsty a díval jsem se dolů. Určitě mě slyšel...
"Protože..." začal Zayn. "Protože..."
"Jsi se bál," hádal jsem.
"Vlastně, jo..."
Nevěděl jsem, že se bál... Zřejmě se bál, že by vešel Harry... nebo cítil, že se mi líbí a já se mu možná líbím taky...
"Oh," bylo jediné na co jsem se zmohl.
"Podívej...není to v tobě..." řekl Zayn
Zakýval jsem a řekl: "Zapomeň na to." Vstal jsem a odešel do svého pokoje.
Po chvíli jsem slyšel zaklepání na dveře, ale neodpovídal jsem. Snažil jsem se dočíst knihu, abych se vytrhl z myšlení.
Dveře se lehce otevřely. "Můžu vejít?" zeptal se Zayn. "Můžu s tebou mluvit, Liame?" řekl a zavřel dveře, ikdyž nikdo jiný v domě nebyl.
Zavřel jsem knihu, posadil se a řekl: "Proč ne. Stejně nemám nic jiného na práci."
Zayn se posadil na roh postele a podíval se na mě. "Podívej, Já...já...já se bál, protože...no...jsi Harryho bratr a..."
"Nevlastní bratr," opravil jsem ho.
"Nevlastní bratr," zopakoval Zayn. "A, no...já jsem...se s tebou v podstaně mazlil a..."
Pokrčil jsem rameny. "Usnuli jsme na gauči. No co. Nic se nestalo. Není to jakoby někdo z nás něco cítil," zalhal jsem.
"No..." Zayn nemohl najít slova.
"Podívej, Zayne," kouknul jsem se na něj a nadechl jsem se. "Nic to není. Nic se nestalo a ani nestane... Protože jsi nejlepší kámoš mého nevlastního bratra."
Stoupl jsem si a Zayn taky. "Ale..." řekl
"Ale nic, Zayne," skousl jsem si ret abych se nerozbrečel. V podstatě jsem ho od sebe odháněl. O tom jsem nesnil. Snil jsem o tom, že budeme chodit ruku v ruce, jezení zmrzliny v parku, chození na rande... Nesnil jsem o tom, že Zaynovi řeknu, že mezi námi nikdy nic nebude. Ale tak to musí být. Harry by to nikdy nepřijal. Nikdy by se nedíval na mě ani Zayna stejně...
Chěl jsem ještě něco říct, ale Zayn mě vzal za bradu a políbil mě, abych zase nezačal mluvit. O tomhle jsem snil celé roky: cítit Zaynovy jemné rty na těch mých. Ale tohle bylo lepší než jsem si kdy představoval. Jeho rty byly tak jemné, tohle byl můj vysněný polibek. Zaynovy ruce přejížděly po mých zádech a přítahl si mě blíž. Moje ruce byly okolo jeho krku. Trochu jsem se bál, že si uvědomí, co dělá. Odtáhli jsme se a já jsem ho chtěl opět políbit.
Opřel jsem si své čelo o to jeho a díval jsem se do jeho očí. Naše hrudě se zvedaly, hluboce jsme dýchali.
"Co kdybysme to zkusili? Co kdybysme se nebáli, co si ostatní myslí... Co kdybysme to zkusili?" řekl mi Zayn.
Usmál jsem se. "Rád bych..."

VZPOMÍNKA

(z pohledu Zayna)

Abych byl upřímný, Liam se mi líbil od první chvíle, co jsem ho uviděl... Ale nevěděl jsem přesně, že se mi líbí.
Nelíbilo se mi, že Harry a jeho malý gang tyranizovali Liama. Nevím, myslím, že Harry je hodný kluk. Vím, že uvnitř má Liama hrozně rád, ale ne moc dobře to umí ukázat.
Jakoby nesnášel, když jsem u Liama, a když se k němu chovám tak, jak si to zaslouží, s láskou. Dívá se na mě nenávistně, když mu věnuju pozornost. Nemá rád, když se k němu chovám hezky, ale když jiní jo, to mu nevadí. Nechápu proč. Ale ostatní kluci se báli Harryho, a tak se o Liama přestali zajímat. Každopádně, je Harryho bratr a bylo by to fakt divný, mít rád bratra svého nejlepšího kamaráda.
Poprvé jsem si uvědomil, že se o něj nezajímám jen proto, že ostatní ne na Harryho bazénové párty...

Byl první únor. Harry oslavoval třináctiny a měl bazénovou párty. Všichni kluci ze třídy byli pozvaní. Šel jsem dřív i s Louim a Niallem, abych pomohl s přípravami. Harry, Liam, Niall, Louis a já jsme připravovali bazénovou párty a všiml jsem si Liamova těla. Snažil jsem ignorovot jeho dobrý vzhled a soustředit se na nafukovací balonky, ale on se na mě často díval a červenal se. Bylo to roztomilé.
Párty začala a my jsme měli vodní balonovou bitvu. Bylo to šílené! Zvenku byla muzika pěkně nahlas a určitě byla slyšet míle daleko. Podlaha se klouzala a lidi padali, ale pokračovali v bitvě. Všichni se skvěle bavili a viděl jsem, že i Liam je štastný a užívá si to.
Rozhodl jsem se sledovat Liama a hodit na něj balonek.
"Pojd sem, Liame!" běžel jsem za ním a snažil jsem se neuklouznout.
"Ne!" Liam rychle běžel do schodů.
Rychle jsem ho následoval. "Můžeš utíkat, ale neutečeš!"
Potichu jsem procházel horní patro a slyšel jsem Liamův dech někde v kanceláři, kde se ukrýval.
"Slyším tě dýchat, Liame," díval jsem se po kanceláři. Prohlížel jsem všechny kouty, když jsem uslyšel jak se otevřely dveře a on vyběhl ven.
"Nemůžeš mě chytit!" křičel Liam během běhu
Nemohl jsem si pomoct, hrozně jsem se smál. Běžel jsem za ním. Pak jsem ho uviděl a běžel jsem k němu. Rozhodl jsem se rozběhnout se přímo na něj. Oba jsme se svalili na zem. Hluboce jsme dýchali, naše hrudě se zvedaly.
To bylo kdy jsem si uvědomil, jak je nádherný. Zblízka vypadal tak krásně. Jeho vlasy, jeho dokonalý úsměv, krásné oči. Když se smál, vypadal tak hrozně štastně. Všechno na něm bylo dokonalé, i jeho mateřské znamínko umístěné na krku.
"Mám tě," řekl jsem a hodil jsem mu balonek přímo na obličej.

Liamovi krásné čokoládové oči svítily. Měl tu nejroztomilejší tvář na světě.
Skousl jsem si ret. "Fajn, můžeš jít."
Liamova tvář se rozzářila a opět se dokonale usmál.
Sešel jsem z něho a rozutekl se se smíchem. Celý den jsem nemohl ten jeho úsměv dostat z hlavy. 

PART 6

Zayn je teď můj kluk...můj kluk...líbí se mi jak to zní... Ted' oficiálně můžu říct, že je můj, i když to zní majetnicky. Nikdo jiný není můj, aby mě držel, objímal a líbal. Tak dlouho jsem čekal, až budu Zayna moct nazvat svým klukem, a teď je to tady. Umíral jsem za tento den a konečně přišel. Nikdy jsem nebyl šťastnější, v celém mém životě. Je to jako když chcete brečet, ale ne ze smutku, ale od štěstí. Nemůžete uvěřit co se vám děje. Takhle se přesně cítím. Cítím se jako ve snu, můj život konečně zapadá do skládačky.
Zayn je můj hrdina. Nikdy jsem nebyl tak šťastný. Byli momenty, kdy jsem se cítil šťastně, ale ne tak dokonale šťastně jako lidi ve filmech. Mám ten pocit, kdy se nemůžete dočkat zítřka, ten pocit, kdy se nemůžete přestat usmívat, ten pocit, když si chcete vychutnat každou sekundu a nechcete nic propásnout, protože váš život je úžasný. Jsem tak vděčný Zaynovi, díky němu se poprvé cítím opravdu šťastný.
"Proč pláčeš, Li? zeptal se mě Zayn s obavami v očích.
Slzy padaly z mých očí, ale usmíval jsem se. "Nebrečím."
Zayn mi jemně pohladil líčko a pak utřel moje slzy. "Ale brečíš, Li-Li."
"Nebrečím, protože jsem smutný," vzlykal jsem a přitom jsem se stále usmíval. "Brečím, protože jsem tak šťastný...pro jednou, a to všechno díky tobě"
Zaynovy oči se zaleskly a naklonil se, aby mě políbil. Jednoduchý, ale pro mě důležitý polibek... Jeho rty byly tak jemné. Po polibku se na mě podíval těma jeho krásnýma očima a dívali jsme se na sebe. Viděl jsem, že mě zbožňuje a já zas jeho.

ZAYNŮV POHLED

Zeptal jsem se Liama, jestli nechce jít odpoledne do parku a on souhlasil. Připravili jsme se a šli jsme. Hned jsem spojil naše ruce. Byl jsem překvapený, že mě Liam nechal. Podíval jsem se na naše propletené ruce a Liam udělal to samé. Podíval jsem se na něj a spatřil jsem jeho úžasný úsměv. Jemně jsem stlačil jeho ruku a šli jsme ruku v ruce do parku.
"Chceš zmrzlinu, Li?"
Liam zakýval. Věděl jsem, že miluje zmrzlinu. Liam byl sladký a taky miloval všechno sladké. Ale nejvíce miloval zmrzlinu, šlehačku a čokoládu. Věděl jsem, že nesnášel hořké věci, především lékořici. Navíc nesnášel pivo. Věděl jsem o něm téměř všechno, protože jsem mu vždy naslouchal. Miloval jsem zvuk jeho hlubokého hlasu a všechny jeho slova mi zůstávaly v hlavě. Věděl jsem, že miluje Sprite, sushi, sladkosti, věděl jsem, že dává přednost vanilce před čokoládou... A věděl jsem, že má rád, když si někdo hraje s jeho vlasy.

"Vanilkovou, že?" zeptal jsem se ho, když jsme šli k zmrzlinovému stánku.
Liam byl zřejmě překvapený, že si o něm pamatuju i takové detaily. "Ano."
Usmál jsem se na něj a pak jsem se podíval na zmrzlináře. "Um, můžeme dostat vanilkou a čokoládovou zmrzlinu?"
"S polevou nebo bez?" zeptal se.
"Polevu pro oba, prosím," usmál jsem se na zmrzlináře a dal jsem mu peníze. "Díky."
Liam a já jsme si sedli pod strom a dívali jsme se na rybníček, ve kterém se lesklo slunce. Bylo to krásné. Kachny si hrály, rodiny se procházely, turisti jezdili na kole, a co bylo nejperfektnější, konečně jsem byl s Liamem... Chtěl jsem držet jeho ruku navždy, kdykoliv ho obejmout, a bez protestů ho líbat. Život byl perfektní.

Oba jsme dojedli zmrzlinu a Liam pak prolomil ticho. "Proč, proč jsi řekl ,ať to spolu zkusíme?"
"Protože..." povzdechl jsem si a usmál se. "Abych byl upřímný, cítil jsem k tobě něco už dlouho... Uvědomil jsem si to když jsi měl 14 a já 15..."
Byl jsem si téměř jistý že Liam řekl. "Rok předtím než jsi odešel..."
Nechal jsem to být, ale ano, rok před tím než jsem se odstěhoval... Já blb jsem opustil Liama, vrátil jsem se Bradfordu, kde jsem na něho pořád myslel. Políbil jsem spoustu holek, abych na něho zapomněl ale ne. Jediné, na co jsem myslel, bylo, jaké by to bylo líbat jeho. Cítit jeho rty na těch mých... Takže ty dva roky v Bradfordu jsem vlastně neměl žádný pořádný vztah.
"Oh," řekl Liam. "Mně...mně ses líbil už dávno předtím... Od první chvíle, co jsem tě uviděl..."
Skousl jsem si ret. "Vážně?"
"Jo," řekl Liam. "Patetické, že jo."
Vzal jsem si jeho hlavu do dlaní a podíval jsem se do těch jeho čokoládových, hlubokých očí. Podíval jsem se do jeho očí a řekl jsem "To není patetické. Je to ta nejroztomilejší věc, co jsem kdy slyšel," s tím jsem ho jemně pohladil.
Liam se podíval pryč. "Já... já jsem tě nikdy nemohl dostat z hlavy. Nemohl jsem tě dostat z hlavy od našeho prvního setkání."
Otočil jsem hlavou, abych mu viděl do očí. "Já taky ne. Když jsem byl v Bradfordu, stále jsem na tebe myslel."
Liamovi oči se rozsvítily. "Vážně?"
Usmál jsem se a zakýval jsem hlavou. "Jo, vážně."
Opět jsem si vzal jeho hlavu do dlaní. "Byl jsi to jediné, na co jsem myslel."
Liam se podíval dolů, začervenal se a lehce se usmíval.
Podíval jsem se do jeho očí a nemohl jsem odolat políbit ho. Položil jsem své rty na ty jeho. Byl to úžasný pocit. Bylo tam všechno. To, co k sobě cítíme, jak jsme tak dlouho toužili po tom, aby jsme se políbili, jak jsme toužili vědět, jaké to bude, až se konečně políbíme... Nechci přehánět, ale byl to ten nejlepší polibek v celém mém životě