ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Ráno jsem se probudil s blaženým úsměvem na tváři. Pořád se mi v mysli přehrával včerejší večer. Bylo to dokonalé až na to že jsme to měli držet v tajnosti. Po tom co jsem se umyl, oblékl a nasnídal, jsem se vydal do kanceláře. Tam seděl Niall.

"Ahoj, co tady děláš?" zeptal jsem se překvapeně.

"Čekám na tebe," řekl tak nějak chladně.

"Aha. Dobře. Co potřebuješ?" sedl jsem si na roh stolu.

"Vím o vás," podíval se mi přímo do očí.

"O kom?" zeptal jsem se nervozně.

"O tobě a Zaynovi," nespouštěl upřený pohled z mých očí.

Asi nemělo cenu to zapírat. "Jak to víš?"

"Včera jsem vás viděl... když jste si dávali pusu na dobrou noc," řekl s falešným úsměvem.

Odkašlal jsem si. "Řekl jsi to i Zaynovi?"

"Ne..." sklopil na chvilku oči. "Je to můj kamarád, nechci aby si myslel že ho... soudím."

"Tak proč jsi přišel za mnou?" zeptal jsem se.

"Chtěl jsem aby jsi věděl že to vím. A abych tě varoval abys mu neublížil. Nevím s kolika kluky už jsi byl ale vím že pro Zayna je to něco nového, vím že s nikým ani ještě nechodil... a prostě chci aby jsi se k němu choval dobře, jasný?"

Překvapilo mě co řekl. "Můžeš se na to spolehnout. Nikdy bych mu neublížil."

"Fajn," vstal. "Nikomu neřeknu že to vím."

"Díky, Zayn to chce nějakou dobu udržet v tajnosti," usmál jsem se.

Niall kývl a vyšel z kanceláře.

ZAYNŮV POHLED

"Ahoj," usmál jsem se na Liama, když jsem ho viděl na chodbě.

"Ahoj," usmál se taky jeho kouzelným úsměvem.

"Jak se... máš?" zasmál jsem se tiše.

"Dobře, ale lepší by bylo kdybych mohl být pořád s tebou," dotkl se mě letmo.

"Jo..." podíval jsem se na něj sklesle. "Víš... Niall to ví a vím že to řekl i tobě."

"Myslel jsem že ti to nechtěl říct?" podíval se na mě zmateně.

"Jo, ale nakonec to udělal. My dva jsme k sobě vždycky upřímní," usmál jsem se.

Kývl. "Nechceš se večer stavit u mě?"

"Rád přijdu," usmál jsem se.

"Uvařím nějakou dobrou večeři a můžeme se podívat na film."

"To zní dobře," řekl jsem ještě. "Tak večer."

"Večer," rozhlédl se po chodbě a krátce mě políbil na tvář.

Byl jsem v tu chvíli šťastný jako možná nikdy předtím, ale věděl jsem že nikdy nemůžu být takový jaký si Liam zaslouží... že mu nikdy nebudu opětovat tolik lásky jako on mě...

LIAMŮV POHLED

"Račte dál," pustil jsem Zayna slavnostně dovnitř.

"Děkuji pane," zasmál se.

"Prosím posaďte se," odsunul jsem mu židli a on si na ni se stále stejným smíchem sedl.

"Čemu vděčím za takovou galantnost?" zeptal se Zayn.

"Protože si to zasloužíte," odpověděl jsem mu s lehkostí a uviděl jsem na Zaynovi smutný výraz.

"Je ti něco?" dal jsem mu ruku na rameno.

"Ne, jenom nejsem zvyklý... na takové chování, že se mi někdo věnuje..." sklopil zrak.

"Tak si na to asi budeš muset zvyknout," pohladil jsem ho po tváři a něžně jsem ho políbil. "Teď se usměj," chytil jsem ho za bradu.

Zayn se usmál a já přinesl dva talíře.

"Voní to úžasně."

"Kuře á la Payno," řekl jsem důležitě.

Zayn se zase zasmál a vzal si příbor.

"Líbí se mi tvůj smích," vzal jsem ho za ruku.

On se jenom ostýchavě usmál, zdálo se mi že zčervenal.

"Tak pusťme se do toho," nabral si na vidličku první sousto.

"Chutná?" zeptal jsem se.

"Je to výborné. Miluju kuře," řekl Zayn s plnou pusou.

"To jsem rád, taky jsem nad tím strávil spoustu času," začal jsem taky jíst.

"Děkuju," řekl ještě tiše.

"Za to jídlo?" zeptal jsem se.

"Za to že jsi," usmál se.

Musel jsem ho políbit. Jeho rty chutnali úžasně a nebylo to tím kuřetem.

***

"Co pouštíš? zeptal se Zayn zatímco se uvelebil na gauči.

"Mmm... Zápisník jedné lásky? Není to na tebe až velký slaďák?" zeptal jsem se nejistě.

"Upřímně... jsem to ještě neviděl," pousmál se.

"Tak to pustím, nemám tady příliš velký výběr," zasunul jsem DVD.

"A o čem to vlastně je?" zeptal se zatímco jsem pustil play.

"Dívej se," zasmál jsem se, dal jsem ruce okolo jeho ramen a Zayn schoval hlavu k mému krku.

Asi v půlce filmu jsem si všimnul že Zayn usnul. Chtěl jsem ho vzbudit, ale hned jsem si to zase rozmyslel když jsem viděl, jak vypadá klidně a spokojeně. Políbil jsem ho na čelo a lehl jsem si tak, abych ho objal okolo pasu. Po chvilce jsem usnul. Neuběhla ale ani hodina a vzbudil mě křik a kopance.

"Co...je?" zeptal jsem se rozespale. "Zayne," začal jsem s ním třást. "Vzbuď se!"

"Ne!" otevřel Zayn s výkřikem oči.

"Měl jsi noční můru?" odrhnul jsem mu zpocené vlasy z čela.

"Jo, jako skoro každou noc," řekl zadýchaně.

"Co se ti zdálo?" zeptal jsem se, zatímco jsem ho pevně chytil, protože jsem viděl že se třese.

"Jenom mě obejmi, prosím," vzlykl a přitulil se ke mě.

"Ššš, neboj se," políbil jsem ho do vlasů.

Když se uklidnil, pomohl jsem mu do postele, přikryl jsem ho a zbytek noci jsem ho pevně držel při sobě. Spát při něm byl vážně krásný pocit...