ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Napadlo mě že je asi ve svém pokoji. Trvalo mi, než jsem ho našel. Když jsem stál přede dveřmi, ještě jsem chvíli váhal, než jsem zaťukal.

"Zayne? Jsi tam?"

Žádná odpověď.

"Zayne!" nenechal jsem se odbít. "Otevři mi prosím!"

Když se pořád neozýval, zkusil jsem vzít za kliku, ale bylo zamčené.

"Prosím," začal jsem na dveře bouchat.

"Jdi pryč!" zaslechl jsem najednou. Sice to bylo hlasité, ale zároveň tak nějak slabé. Jakoby brečel.

Stáhlo se mi hrdlo. "Zayne, prosím jenom mi otevři. Prosím," přitiskl jsem se na dveře.

Po nějaké době jsem uslyšel jak se klíč hýbá v zámku. Odlepil jsem se od dveří a čekal jsem až konečně otevře.

"Co chceš?" řekl Zayn tiše, ani se na mě nepodíval. Měl růžový obličej, bylo jasné že opravdu brečel.

"Promluvit si," odpověděl jsem.

K mému údivu Zayn beze slova rozevřel dveře a pozval mě tak dál.

"Díky," pousmál jsem se.

Sedl si na postel, rukama si objal kolena a nehodlal se mi podívat do očí.

"Zayne..." sedl jsem si na druhý konec postele. "Odešel jsi... z té párty potom co jsi mě viděl se Cel?"

Zayn zakroutil hlavou.

"Tak proč jsi odtud tak rychle odešel?" zeptal jsem se.

"Prostě jsem tam už nechtěl být," řekl tiše.

Povzdechl jsme si. "Dobře, ale viděl jsi mě... se Cel jak..."

"Jo, viděl," podíval se na mě.

"Víš že jsem gay," řekl jsem.

"Tam to tak nevypadalo," utřel si slzu.

Přisunul jsem se k němu o trošku blíž. "Kdybys zůstal o něco dýl, viděl bys že jsem ji od sebe odstrčil."

"To je jedno. Je to tvoje věc," zase sklopil zrak.

"Zayne," položil jsem mu ruku na koleno. "Já... nevím co se to mezi náma děje."

"Co myslíš?" podíval se nervozně na mou ruku.

"Když tě vidím... cítím něco zvlášního, silného, nevím jestli to cítíš stejně," podíval jsem se na něj s nadějí v hlase.

"Ne," sundal mou ruku a snažil se zadržet slzy.

"Vím že lžeš," usmál jsem se.

"Já nejsem gay, jasný? Najdi si jiného," podíval se na mě zahořkle.

"Odmítání ti nepomůže," řekl jsem. "Musíš si to přiznat."

"Nic nemusím," vstal najednou. "Dej mi sakra pokoj!" zařval.

Taky jsem vstal. "Dobře. Ale napřed se mi podívej do očí a řekni že ke mě nic necítíš. Že se ti nerozbuší srdce, když mě uvidíš, že se ti nelíbil ten polibek, že mě nemáš zrovna teď chuť znova políbit," přišel jsem k němu tak blízko, že jsme se skoro dotýkali.

Zayn polkl a zíral na moje rty. "Ne..." sklonil hlavu.

"Podívej se mi do očí," chytil jsem ho za bradu, nacož se mi zdálo že se roztřásl.

Zayn nic neříkal, jenom se mi díval bezmocně do očí. Nemohl jsem tomu už dál odolávat a políbil jsem ho. Dal jsem ruce okolo jeho pasu a vášnivě jsem ho líbal, ale zároveň i s něžností a láskou. Zayn začal po chvíli spolupracovat a přejížděl mi rukama po zádech. Bylo to tak dokonalé, tak jsem po něm toužil, nejenom že byl tak krásný, ale taky jsem věděl že i jeho duše je nádherná. Pak jsem naše rty oddělil a opřel jsem si čelo o to jeho.

"Pořád mi chceš tvrdit že nejsi gay?" zasmál jsem se něžně.

Zayn se jenom ostýchavě pousmál.

"Jsi naprosto dokonalý," pohladil jsem ho po tváři.

"Tohle neříkej," ustoupil najednou Zayn.

"Proč? Je to pravda," přešel jsem zase k němu.

"Nejsem vůbec dokonalý, jsem odporný," sklonil hlavu.

"Co to říkáš? Proč si to myslíš?" chytil jsem ho za ruku a v tu chvíli jsem uslyšel kroky přede dveřmi.

Pustil jsem teda jeho ruku a hned nato vešel Niall.

"Čau," řekl překvapeně.

"Ahoj," usmál jsem se nervozně.

"Co tady děláš?" zeptal se mě.

"Já..." nestihl jsem nic říct protože Zayn mě přerušil.

"Jenom mi přišel říct něco o dalším sezení, už je na odchodu," skřížil si ruce prsou.

"Jo," řekl jsem tiše. "Tak zatím."

"Zatím," usmál se Niall.

Ještě než jsem odešel jsem se podíval na Zayna, který mi ale pohled neopětoval. Zabolelo mě to. Věděl jsem že jsem se do něj zamiloval...