ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Zhluboka jsem se nadechl a zase vydechl. Nastal můj první pracovní den jako terapeut. Měl jsem se setkat s lidmi co zde žijí. Zjistit jejich problémy, pochopit jejich životní osudy a proč se tady ocitli... Osprchoval jsem se, oblékl, dal jsem si k snídani nějaké sušenky a čaj a s knedlíkem v krku jsem se přemístil do mísnosti, kde jsem si sedl na stoličku a čekal jsem až přijdou... Netvralo to ani deset minut a přišlo 17 lidí, 11 mužů a 6 žen, včetně toho černovlasého kluka Zayna a Cel.

"Posaďte se prosím," usmál jsem se.

Všichni se ať už s menší nebo větší nechuti posadily na židle, které tvořily kruh. Půlka z nich měla skřížené ruce na prsou a sklopené oči.

"Tak. Rád bych začal tím, aby jsme se představily. Já jsem Liam Payne. Budu se vás snažit pochopit a pomoct vám. Jsem ve stejném věku jako vy. Nejsem žádný děda, který si hraje na nejmoudřejšího na světě. Já vás dokážu pochopit. Ano? Teď se prosím představte, začnemě třeba u tebe," ukázal jsem na kluka po mé pravici.

"Jsem Troy," povzdychl si unaveně kluk s téměř vyholenou hlavou.

"Rebecca," řekla holka s růžovými vlasy, tmavým make-upem a oblečením ve stylu emo.

"Louis," představil se další z nich.

"Niall," usmál se blonďák.

"Zayn," řekl tiše černovlásek. Zayn. Ten kluk který mi uvízl v hlavě.

"Harry," ozval se hrubý hlas kudrnáče.

"Cel," řekla holka, která se včera objevila v mém bytě.

Pak se představili ještě další čtyři holky Nadia, Gina, Jenna a Ellie a kluci Berry, Dean, Jackson, Wayne, Tim, a Nicholas. Z první schůzky jsem se toho moc nedozvěděl, ale upřímně... jsem se soustředil hlavně na Zayna, který ze sebe vydal kromě svého jména možná dvě slova... Každopádně jsem se snažil dostat ho nějakým způsobem z hlavy.

ZAYNŮV POHLED

Zmítal jsem se tmavým lesem. Byla už noc, nebylo vůbec vidět na cestu. Utíkal jsem, tak rychle jak to šlo. Můj tep byl na maximu, sotva jsem popadal dech. Všude jsem viděl příšery. Obrovské a odporné zlé monstra, které když mě chytí, naprosto mě pohltí. Naprosto mě zničí. Najednou... nic. Už jsem viděl jenom tmu. Černočernou tmu. A naprosto ticho. Pak jsem uviděl jejich tváře... a v ten moment jsem se s výkřikem probudil.

Sedl jsem si a otřel jsem si pot z čela, zatímco jsem se snažil nabrat nějaký dech. Za chvilku se rozsvítila lampička.

"Co se děje?" zabručel Niall ospale.

"N-nic, jenom noční můra," odvětil jsem.

"Už zase?" zeptal se Niall udiveně.

"Jo," dal jsem si hlavu do dlaní.

"To už není normální. Máš noční můry skoro každý den," řekl Niall.

"Já vím," zašeptal jsem. "Už je to v pohodě, zhasni," lehl jsem si zpátky.

"Tak fajn, dobrou," zhasl Niall světlo.

"Dobrou," řekl jsem tiše. Přikryl jsem se a ještě dlouho jsem zíral do zdi dokud jsem neusnul.

***

Ráno pršelo. Dešťové kapky dopadaly na okna i střechu a dělaly rámus. Taky se dost ochladilo. Dal jsem si svetr a sešel jsem dolů k velkému oknu s výhledem na zahradu a sedl jsem si na okenní rám. Vzal jsem si do ruky knihu a četl jsem. Vyrušili mě až nějaké kroky.

"Kdo je tam?" zeptal jsem se.

"To jsem já, Liam," přišel ke mě s nesmělým úsměvem na tváři.

"Ahoj," vzlédl jsem zpátky ke knize.

"Ahoj," odpověděl a opřel se o stěnu u okna. "Co to čteš?"

"Jako zabít ptáčka," odpověděl jsem.

"Hodně dobrá kniha," řekl s tichým smíchem.

"Jo, no... jsem na dvacáté stránce," podíval jsem se na něj.

On se usmál. Sklopil jsem zrak zase dolů protože mě jeho pohled vyváděl z míry.

"Můžu si k tobě na chvíli sednout?" zeptal se po chvíli.

"Klidně," řekl jsem bez zájmu.

"Díky," vydechl tiše a sedl si na kraj.

Nastalo trapné ticho.

"Ehm.. můžu se zeptat proč jsi tady?" zeptal se.

"To je na dlouho," odpověděl jsem.

"Mám teď čas," zasmál se.

"Nechci o tom mluvit."

"Chápu, ale přece musí být důvod proč jsi tady ne?" nenechal e odbýt.

"Utíkal jsem od pěstounů, občas jsem ukradl nějaké jídlo abych neumřel hlady a zbil jsem chlapa, který chtěl znásilnit jednu holku," řekl jsem.

"To nezní jako hororový zločinecký profil," řekl Liam.

"Jo... no. Tohle taky není vězení."

Najednou se ozvalo otevření dveří, ve kterých stála Mary.

"Tady jste Liame, prosím pojďte se mnou," usmála se lehce.

"Jistě. Hned jsem tam. Uvidíme se později," stiskl mi koleno.

Jenom jsem kývl. Sakra, při jeho doteku mnou projel elektrický proud.