ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Ležel jsem v Liamově náručí, hladil mě po vlasech a občas jsem uslyšel jak se snaží za každou cenu nezačít zase brečet, abych nezačal taky. Zíral jsem do prázdna a nedokázal jsem myslet na nic. Jenom na to že se na mě Liam nebude už nikdy dívat stejně.

"Miláčku, nepůjdeme už spát?" zeptal se mě Liam tiše.

"Myslím že neusnu," zašeptal jsem.

"Lásko moje, chci abys věděl že se mezi námi vůbec nic nezměnilo. Jenom tě ještě víc obdivuju a miluju, jasné?" políbil mě do vlasů.

"Vím že to říkáš jenom abych se cítil líp," řekl jsem.

"To vůbec není pravda," otočil mě tak, aby jsme si dívali do očí. "Miluju tě nejvíc na světě a vždycky budu."

"Taky tě miluju," stiskl jsem pevně jeho ruku a on si ji přiložil na srdce.

"Bije pro tebe. Slyšíš to?" podíval se na mě s jemným úsměvem.

Jenom jsem kývl a on mě pevně objal.

***

Druhý den ráno jsem se probudil do slunečného počasí. Vlastně to bylo už dávno, co bylo takhle. Někde v koutku duše jsem si pomyslel že možná tím že jsem to řekl někomu jinému, tak trochu mě to osvobodilo. Určitým způsobem. A možná už se na mě taky opravdu usmálo štěstí, možná mi chce někdo vynahradit ty roky smutku a nahradit je štěstím. S Liamem.

"Už jsi vzhůru?" pohladil mě Liam po zádech, když jsem se posadil na postel abych vstal.

"Jo," usmál jsem se na něj.

"Vyspal jsi se?" přitáhl si mě k sobě do objetí a dal mi krátkou pusu.

"Kupodivu vyspal. Myslím že mi spadl velký kámen ze srdce, když to už víš," řekl jsem.

"Lásko, slibuju že už nikdy nedovolím aby ti někdo ublížil. Jsi můj svět, a vždycky budu s tebou," spojil naše ruce v pevném sevření.

"Já to vím," kývnul jsem slabě. "Taky tě hrozně miluju."

"Co kdyby jsme si zašli někde do snídani? Mám pro tebe překvapení," usmál se záhadně.

"Jaké překvapení?" zeptal jsem se.

"Nebuď zvědavý sluníčko. Radši se rychle obleč, za deset minut vyrážíme," řekl ještě a já se s tichým smíchem odebral do koupelny.

LIAMŮV POHLED

Po snídani v malé, příjemné kavárně jsme se ruku v ruce vydali po městě na malou procházku. No, ale nebylo to tak úplně nevinné. Něco jsem plánoval.

"Tak a teď zavři oči," řekl jsem Zaynovi.

"Co? Proč?" usmál se Zayn nervozně.

"No tak, udělej to pro mě," zakňučel jsem.

"Fajn," zakryl si rukama obličej.

Chytil jsem ho okolo pasu a nasměroval jsem ho tam kde jsem chtěl.

"Nešvindluješ?" zeptal jsem se ještě.

Zayn zakroutil hlavou.

"Víš jak jsme se bavili o tom že jednou budeme někde sami, jenom my dva. Ve vlastním." objal jsem ho kolem ramen.

"Jo," řekl Zayn tiše.

"Tak... otevři oči," usmál jsem se a Zayn si sundal ruce z obličeje.

"Co to..." díval se nevěřícně.

"Tohle je náš nový byt," políbil jsem ho na tvář.

"Cože?" zůstal Zayn nadále v šoku.

"No... bude to náš nový byt," poopravil jsem se.

"Ale jakto..." otočil se čelem ke mě.

"Chtěl jsem ti to říct až to bude jisté. Včera odpoledne mi volali že dostaneme tento byt do pronájmu. Nastěhovat se můžeme za měsíc, až současní nájemníci odjedou. Je to hezký ne?"

"Hezký? Nádherný!" políbil mě Zayn dlouze. "Miluju tě."

"Já tebe víc," usmál jsem se do polibku a byl jsem rád že se mi daří dělat Zayna šťastným, protože si to opravdu zasloužil.