ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

"Dobré ráno," pozdravil jsem naše když jsem se probudil.

"Dobré zlato," usmála se máma, zatímco připravovala snídani.

"Dobré," dodal táta, který si četl noviny, jako každé ráno.

"Zayn je ještě nahoře?" zeptala se máma.

"Sprchuje se," sedl jsem si ke stolu.

"Zlato, víš o něm všechno?" podívala se máma ustarosteně.

"Všechno co potřebuju. Proč?" zeptal jsem se podezřívavě.

"Líbí se nám. Je moc milý, hezký, sympatický... ale víš všechno o jeho minulosti, o jeho dětsví, o tom co ho dostalo do toho domu?" řekla máma.

"Podívejte. Zayn měl moc těžké dětsví, a nechce o tom mluvit. Do toho domu se dostal kvůli hrozným pěstounům, kvůli tomu že někoho zmlátil aby ochránil těhotnou holku... nemíním ho zpovídat kvůli tomu co se stalo dávno. I já mám kostlivce ve skříni, všichni ho mají,"

"Já vím. Ale myslím že ho něco trápí. Možná ti potřebuje něco říct, ale bojí se," řekla máma.

"Mami, prosím nech toho," řekl jsem když jsem slyšel kroky po schodech.

"Dobré ráno," sešel k nám Zayn s úsměvem.

"Dobré ráno," řekli mu rodiče.

Zayn si sedl vedle mě a dal mi pusu.

"Voní to nádherně," řekl mámě.

"Už to bude," usmála se.

Já mu dal ruku na koleno a přemýšlel jsem nad tím co máma řekla. Možná bych ho měl vážně přemluvit, aby mi řekl všechno.

***

"Tak se mějte," objal jsem mámu a následně tátu.

"Vy taky. Brzo zase přijedte," dala máma Zaynovi pusu na tvář.

"Až budeme mít svůj byt, můžete přijet zase vy," usmál jsem se.

"Platí," zasmál se táta.

Po posledních slovech rozloučení jsme si se Zaynem nasedli do auta a vydali jsme se zpět.

***

ZAYNŮV POHLED

"Líbilo se ti tam?" zeptal se mě Niall když jsme se sešli na chodbě u velkého okna, kde jsem často sedával.

"Jo, Liamovi rodiče jsou skvělý," usmál jsem se.

"Tak proč mi připadáš smutný?" podíval se na mě nedůvěřivě.

"To nic. Jenom jsem si tam uvědomil že já si o takových rodičích mohl nechat zdát," sklopil jsem zrak.

"Zayne," stiskl Niall mou ruku. "Netrap se tím."

"Díky," dal jsem svou druhou ruku na tu jeho. "Ale myslím že dokud neřeknu všechno, neosvobodím se."

"Co všechno?" zeptal se Niall.

"Všechno. Všechno co se mi...stalo," řekl jsem.

"Jestli nejsi ty slova schopný říct nahlas, proč to nenapíšeš?"

"Co?" vhlédl jsem k němu.

"Přece miluješ psaní ne? Proč to nenapíšeš? Možná se ti uleví," usmál se.

"Možná že to udělám," opětoval jsem mu úsměv.

"Fajn. A jednou mi to dáš přečíst, až se vrátím," řekl.

"Co? Jak vrátíš? Ty vážně odjíždíš?"

"Jo, myslím že to nezvládnu. Musím si uspořádat svoje myšlenky. Odjedu za tetou do Birmingamu," sklopil zrak pro změnu on.

"Ale... vážně se vrátíš že jo?" podíval jsem se na něj zlomeně.

"Vrátím, neboj. Až budete s Liamem mít svůj vlastní byt a budete šťastní, přijdu vás navštívit. Liam je skvělý chlap a oba si zasloužíte spoustu lásky," řekl.

"Nialle, já... budeš mi hrozně chybět," podíval jsem se na něj nesměle.

"Ty mě taky. To mi můžeš věřit. Ale nechci tady být. Odejde se mnou i Ellie, řekl jsem jí že může se mnou nějaký čas bydlet. Taky ví co je to neopětovaná láska."

S popotáhnutím jsem ho objal. "Mám tě rád."

"Já... tebe taky," políbil mě do vlasů.