ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Zayn. Zajímavé jméno, pomyslel jsem si. Nějak mi uvízlo v hlavě. Během dne jsem už slyšel mnoho jmen, viděl mnoho tváři. Ale jenom jeho jméno a jeho obličej se mi pořád dokola v hlavě promítali jako nekonečný film, nechápal jsem proč. Z přemýšlení o něm mě vytrhlo až zaťukání na dveře. Rychle jsem teda vstal a otevřel jsem dveře. V nich jsem uviděl nějakou mladou blonďatou dívku. Vypadalo to že i opilou.

"Můžu vám pomoct slečno?" prohlížel jsem si ji znepokojeně.

"Možná," propukla v hlasitý smích.

"Slečno, cítíte se dobře? Jste pod vlivem nějakých látek..."

"Pod vlivem?" řekla holka mezi smíchem.

"Pojďte dál," vzal jsem ji opatrně za rameno a odvedl jsem ji dovnitř.

"Sedněte si," ukázal jsem na sedačku.

Ona se tam s neutuchajím smíchem svalila.

Sedl jsem si naproti ní. "Jak se jmenujete?"

"Claire, ale všichni mi říkají Cel," poupravila si blůzu.

"Dobře, Cel. Požila jste před chvíli alkohol nebo drogy?"

Neodpověděla, jenom se zase rozesmála.

Povzdechl jsem si. "Takže, půjdu to oznámit, nevím co se v takových případech dělá," vstal jsem. "Počkejte tady."

"Nikam nechoďte," schmatla mě za rameno. Podiveně jsem se na ni otočil.

"Musím to oznámit. Tady se snaží aby se lidi jako vy zbavili svých zlozvyků a začali s čistým štítem, rozumíte mi?"

"Ale... můžeme se nějak dohodnout ne?" začala mě stahovat k sobě se smyslným pohledem na tváři.

"Ani to nezkoušejte, jasný?" odtáhl jsem se od ní.

Ona hned vstala. "Ale... no tak... nelíbím se vám?" začala mě hladit po tváři a líbat za uchem.

"Myslím že žádnému muži se nemůže líbit opitá žena," řekl jsem.

"Hmm... zatím si žadný nestěžoval," chytila mě za rozkrok. V ten okamžik jsem ji rázně odsunul na postel.

"Co se děje?" zaječela. "Jsi buzerant nebo co?"

Na chvilku jsem se zarazil. "Ty jsi opilá, jasný? Pojď se mnou," vzal jsem ji za ruku. "Předám tě kompetentním, uvidíme jestli na ně budeš zkoušet to co na mě."

"Ne, prosím," začala najednou brečet. "Bylo to naposledy, slibuju."

"Kolik slibů už jsi dala co jsi tady?"

Sklonila hlavu.

"Dobře," vzal jsem její hlavu do dlaní. "Ale jestli se to ještě zopakuje, už to nezůstane jen mezi námi, rozumíš?"

Rychle kývla.

"Můžeš jít po svých?" zeptal jsem se ještě.

"Ano," řekla tiše.

"Dobře. A Cel, ještě něco," řekl jsem jí mezi dveřmi. "Už nikdy nepoužívej své tělo abys dosáhla co chceš, ano?"

Ještě jednou kývla a odešla ze dveří. Už v tu chvíli jsem měl výčitky že jsem to nechal jenom tak. Možná to bylo tím že jsem byl unavený, možná tím co mi řekla, možná vším dohramady. Jediné co jsem v tu chvíli chtěl a potřeboval byl pořádný spánek.

ZAYNŮV POHLED

"Nad čím tak přemýšlíš, co?" hodil po mě Niall, kluk se kterým jsem byl na pokoji, triko.

"Nad ničím," odpověděl jsem s nepřítomným pohledem.

"Nelži mi. Lží už mám fakt po krk," řekl Niall.

"Já vím. To já taky," odpověděl jsem zahořkle.

"Zayne. Jsme přátelé. Řekni mi co se s tebou děje, prosím," naléhal dál Niall.

"Nic, vážně," pousmál jsem se.

"Fajn. Neříkej mi to," vstal Niall najednou a odešel z pokoje.

Zakroutil jsem hlavou. Vážně jsem na něco myslel. Teda... na někoho. Nevím proč ale v okamžiku kdy jsem uviděl Liama... jsem pocítil něco nového... něco co jsem ještě nikdy předtím necítil.