ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

"Připravený jít?" stiskl Liam pevně mou ruku než jsme nasedli do auta.

"Jo," kývl jsem s nesmělým úsměvem. Byl jsem nervozní.

"Nastup si lásko," otevřel mi dveře po tom co dal tašku na zadní sedadlo.

"Díky," políbil jsem ho ještě krátce a Liam si sedl na místo řidiče.

"Tak jedeme," zapl si Liam pás a já ho následoval.

Ještě mě políbil na čelo a rozjel se.

***

Asi po hodině cesty jsme se ocitli na předměstí mezi středně velkými domy se zahrádkami. Bylo to jako nějaké to dokonalé malé městečko. Stáhlo se mi hrdlo. Čím dřív jsme byli u cíle, tím rychleji mi bušilo srdce.

"Tak, už jsme tady," zastavil najednou Liam.

"Tady?" podíval jsem se na dům před námi.

"Jo, tohle je dům kde jsem vyrostl," usmál se.

Taky jsem se usmál. O dětsví na takovém místě se mi ani nezdálo.

"Pojď zlato," řekl, zatímco si rozepl pás a pomalu otevřel dveře. Taky jsem to udělal a když jsme už stáli na pevné zemi, Liam propletl naše ruce. Věděl že mě to uklidňuje a vážně to zabralo i teď.

"Budeš se jim líbit," poupravil mi tričko.

Jenom jsem kývl a zhluboka jsem se nadechl. Liam se tiše zasmál a zazvonil.

"Liame," objevila se před námi po chvilce starší, blonďatá žena s brýlemi a láskyplným výrazem na tváři.

"Mami," pusil mou ruku aby ji objal. "Chyběla jsi mi!"

"Ty mě taky zlatíčko," začala jeho máma plakat.

"Ehm, mami. Tohle je Zayn," vrátil se zpátky ke mě.

"Moc rád vás poznávám," podal jsem ji ruku.

"Já taky," objala mě. To mě tak trochu zaskočilo. Nebyl jsem zvyklý na takové uvítání.

Liam za námi zavřel dveře a namířili jsme si to do obýváku, kde seděl muž s knírkem, Liamův otec.

"Tati, tohle je Zayn," řekl Liam.

"Zayne," usmál se táta a přišel k nám. "Jsem Geoff. Moc mě těší."

"Mě taky pane," potřásli jsme si rukama a Liam ho následně krátce objal.

"Sedněte si, přinesu vám sušenky," usmála se Liamova máma, Karen.

"Díky," sedl jsem si s Liamem naproti Geoffovi.

Bál jsem že nastane trapné ticho, ale opak byl pravdou.

"Takže, Zayne. Ty jsi z Bradfordu?" zeptal se Geoff.

"Jo, jsem," odpověděl jsem. "Ale upřímně, jsem se několik let stěhoval z místa na místo."

"A co rodina? Co dělají tvoji rodiče?" upil si nějaké pití.

"Tati, říkal jsem ti že Zayn nemá rodinu," řekl tiše Liam a já sklonil hlavu.

"Oh, omlouvám se. Vypadlo mi to."

"Ne, nic se nestalo," usmál jsem se. "Ale nerad o tom mluvím."

"Jistě," zasmál se Geoff nervozně.

"Tak tady máte sušenky," přišla k nám Karen.

"Voní úžasně," vzal jsem si jednu, ale neuvědomil jsem si že jsou ještě horké. "Au," vrátil jsem ji hned zase zpátky.

Liamovi rodiče se jenom zasmáli a Liam mi políbil prst, aby mě to nebolelo. Usmál jsem se na něj a k mé úlevě brzo přišli jiné témata, než moje dětství.

"Líbil jsi se jim," řekl mi Liam v noci s úsměvem, když jsme leželi v jeho staré posteli.

"Myslíš?" zeptal jsem se pochybovačně.

"Jasně. Máma tě už teď zbožnuje a tátovi se líbí snad každý," zasmál se.

"Máš vážně skvělé rodiče," řekl jsem.

"Jo, já vím. Udělil jsem jim v minulosti několik překvapení, vím že to se mnou mnohdy neměli lehké, ale vždycky mi pomohli a stáli při mě."

"Jo," bylo mi do breku. "Máš štěstí."

"Miláčku, vím že tě mrzí že ty nemáš rodiče, ale teď máš mě a máš mou rodinu, jasné?" pohladil mě po tváři a dal mi dlouhý polibek.

"Já vím," pousmál jsem se.

Zanedlouho jsem usnul v jeho náručí, s pomyšlením že teď mám jeho. A s nadějí že už nikdy nebudu sám.