ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Když jsem se ráno probudil, bolela mě hlava. Usnul jsem na gauči a až později jsem si uvědomil že tam se mnou Zayn není. Hned v tu chvíli jsem si vzpomněl co se včera stalo. Sakra, stačí mi jenom láhev vína, abych se opil jak prase. Zayn zase utekl, jenom kvůli mě. Sedl jsem si a dal jsem si hlavu do dlaní. Co se to se mnou dělo? Zase se to vrátilo? Dal jsem si studenou sprchu, oblékl jsem se a rozhodl jsem se jít rychle za Zaynem.

Ze zprávy kterou mi předešlý večer jsem věděl že je u Nialla a tak jsem váhavě zaklepal na jeho dveře.

"Lásko, jsi tam?" zeptal jsem se tiše zatímco jsem dál klepal.

Nic se neozývalo.

"Prosím otevřete mi," nepřestával jsem klepat.

Po nějaké chvíli se konečně otevřely dveře, ve kterých stál Niall.

"Co je?" zeptal se podrážděně.

"Nialle, promiň jestli jsem tě vzbudil, ale musím mluvit se Zaynem," snažil jsem se podívat dovnitř, ale Niall mi stál v cestě.

"Myslím že tě nechce vidět," řekl Niall přísně.

"Nialle, prosím... necháš nás chvíli o samotě?" slyšel jsem Zaynův hlas.

Niall si povzdychl a s kývnutím hlavy mě pustil dovnitř a sám vyšel ven.

"Zayne, lásko, prosím odpusť mi to," klekl jsem si před postel. "Už se to nestane. Přísáhám že už se nikdy neopiju."

"Liame," položil mi ruku na tvář a já ji políbil. "Já jsem nechtěl zase utéct ale nemohl jsem tam s tebou zůstat. Byl jsi opitý a nutil jsi mě..."

"Já vím, zlato. Omlouvám se. Pojď domů, ano?" naléhal jsem zoufale.

Zayn kývl a já ho dlouze políbil.

ZAYNŮV POHLED

Vrátil jsem se s Liamem do bytu a byl jsem šťastný, protože jsem ho strašně moc miloval, ale taky jsem se v koutku duše bál že se to zopakuje a bylo mi líto Nialla. Možná jsem ho neměl přesvědčovat aby zůstal a trápil se ještě víc, než kdyby byl ode mě daleko.

"Lásko, můžu s tebou mluvit?" vzal mě Liam najednou za ruku.

"Jasně," nechal jsem se jím odvézt na gauč.

"Zayne, já ti musím něco říct. Něco co jsem neřekl na žádných sezeních ani tobě. Já... měl jsem problémy s alkoholem. Bylo to pro mě těžké období, zrovna jsem se vyléčil z leukémie ale pak... se všechno na mě zase nakupilo. Já... začal jsem pít, hodně. Už čtyři roky jsem byl čistý, ale pak v té restauraci jsem se zase napil. Ne, že ze mě byl nějaký alkoholik, ale stačí mi jenom trocha a opiju se. Ale slibuju ti že se to už nestane, a už se alkoholu nedotknu. Kvůli tobě. Víš, tuhle práci jsem vzal hlavně proto, že vím jak se tady většina lidí cítí. Taky jsem se párkrát ocitl na dně a nechci, nedovolím abych na něj spadl znova. Teď mám tebe, miluju tě. Strašně tě miluju, a nedovolím aby nás něco rozdělilo," viděl jsem v Liamových očích slzy.

"Pojď sem," objal jsem ho. "Děkuju žes mi to řekl. Taky tě miluju, ale prosím tě, už se alkoholu nikdy nedotýkej."

"Slibuju ti to, už nikdy," vzlykl Liam.

Políbil jsem ho na tvář a dál jsem ho objímal. Přemýšlel jsem jestli mu i já mám říct o mě všechno, ale pořád jsem na to nebyl připravený.

***

"Zee?" prohrábl se mi Liam zasněně ve vlasech.

"Hmm," podíval jsem se mu s úsměvem do očí.

"Co bys řekl na to kdybych tě seznámil s mými rodiči?" zeptal se mě opatrně.

"Vážně to chceš?" posadil jsem se.

"Jo, chci. Moc tě miluju, a chci aby tě mí rodiče poznali," pohladil mě něžně.

"Jo, to bude skvělý," sklonil jsem hlavu.

"Vážně? Jestli nechceš, nemusíme tam jet," zvedl mi ji zase.

"Ne, chci je poznat. Opravdu," usmál jsem se a políbil jsem jeho ruku.

 "Díky miláčku," dal mi sladký polibek a objal mě.