ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

"Co?" zeptal jsem překvapeně.

"Nic neříkej. Já vím že ty moje city neopětuješ. Vlastně, já sám se v sobě pořád nevyznám," řekl.

"Nialle, já... nevím co mám..."

"Už jsem ti řekl že nic nemusíš. Jsem tvůj kamarád, nic víc. Já to vím," vstal s předstíraným úsměvem.

"Nialle," chtěl jsem něco říct, ale vyrušilo nás zaklepání na dveře.

"Dále," utřel si Niall poslední slzy.

Ve dveřích se objevil Liam. "Všechno v pořádku?" zeptal se starostlivě.

"Jo," řekl jsem rychle.

"Vážně odcházíš?" zavřel Liam dveře.

Niall se na mě podíval. "Teď ne."

"To jsem rád," usmál se Liam a zezadu mě objal.

Miloval jsem ho a miloval jsem ho cítit při sobě ale cítil jsem se špatně po tom co mi Niall v podstatě vyznal lásku.

"Jo, no... musím si zase vybalit," usmál se.

"Jasně, uvidíme se později," usmál se i Liam a chytil mě za ruku.

"Uvidíme se," otočil jsem se ještě na Nialla než jsme odešli z jeho pokoje.

LIAMŮV POHLED

"Jsi rád že zůstal že?" usmál jsem se na Zayna, když jsme se vrátili do našeho bytu.

"Jo," řekl nějak nervozně.

"Všechno v pořádku? Připadáš mi nějak..."

"Ne, nic. Jenom jsem se hodně bál že odejde a teď... teď chci být s tebou," objal mě najednou.

Tiše jsem se zasmál a políbil jsem ho do vlasů.

"Zlatíčko, nepůjdem se někde najíst? Moje jídlo není zrovna delikatesa," hladil jsem ho ve vlasech.

"Ne, nikam se mi jít nechce. A tvoje jídlo je skvělé," řekl Zayn.

"Opravdu jsi v pořádku? Řekl ti Niall něco..."

"Ne, vážně se nic nestalo. Je to v pohodě," usmál se Zayn a dal mi pusu. "Uvaříme si teda něco?"

Tiše jsem si povzdychl a následoval jsem ho do kuchyně.

ZAYNŮV POHLED

Liam koupil nějaké víno a objednal jídlo k našemu měsíčnímu výročí. Rozdělali jsme to víno a udělali jsme si nějaké jídlo. Pustili jsme si film a užívali jsme si večer. Liam skoro celou flašku vypil sám a zdálo se mi že mu to nedělá moc dobře.

"Zlato, jsi v pohodě?" pohladil jsem ho po tváři.

"Jo, jsem," usmál se a chytil mou ruku. "Jenom po tobě toužím. Strašně moc," prohlížel si mě.

Trochu jsem znervozněl. "Asi by jsme si měli lehnout," snažil jsem se ho zvednout, ale on mě místo toho povalil pod sebe.

"Co to děláš?" snažil jsem se dostat z jeho sevření.

"Moc tě miluju Zayne. Chci tě, tak strašně tě chci," zasténal zoufale.

"Taky tě miluju, ale nech mě. Prosím tě," snažil jsem se ho ze sebe sundat.

On ale neposlouchal a dál mě líbal. Neubližoval mi a věděl jsem že mu stačí jenom trochu alkoholu aby se opil, ale i tak jsem se snažil utéct.

"Liame, prosím!" začal jsem brečet, ale on mi dal ruku na rozkrok, zatímco mi rozepínal kalhoty. "Dost!" podařilo se mi ho nějak ze sebe dostat.

"Co je?" chytil se Liam za hlavu, jakoby si vůbec neuvědomoval co dělá.

Nic jsem neřekl, jenom jsem s pláčem utekl z bytu. Historie se zopakovala. Už jednou jsem od něj takhle utekl. Vlastně teprve před pár dny. Chvíli jsem přemýšlel, jestli se tam mám vrátit, ale v tom jsem jsem na chodbě uviděl stát Nialla.

"Co se stalo?" přišel ke mě znepokojeně.

"Můžu u tebe přespat?" vzlykl jsem.

"J-jasně, pojď sem," objal mě.

Já mu jenom brečel do hrudě. Já vím že to byla přehnaná reakce, ale po tom co se mi stalo, po tom co mi udělali...

Liam mi později poslal nějakou nesrozumitelnou textovku, ve které se psalo něco jako že se omlouvá a ať se vrátím. Já mu jenom odepsal že dnes přespím u Nialla. Lehl jsem si do postele a nechal jsem Nialla, ať mě obejme. Vím že to nebylo správné, ale v tu chvíli jsem se cítil hrozně bídně.