ONE DIRECTION FAN FICTION

(O TÝDEN POZDĚJI)

LIAMŮV POHLED

Ráno, když jsem se probouzel, jsem cítil jak si někdo hraje s mými prsty. Došlo mi že je to Zayn a se zavřenýma očima jsem se usmál.

"Co to děláš?" zasmál jsem se.

"Už jsi vhůru?" zeptal se překvapeně. Vypadal zatraceně roztomile.

"Miluju se probouzet s tebou," prohrábl jsem se mu ve vlasech. V jeho sexy ranních vlasech.

"Já miluju tebe," s úsměvem si lehl na mou hruď.

Políbil jsem ho do vlasů. "Chci aby to takhle bylo už navždy. Aby jsme byli navždy spolu," řekl jsem.

"Já taky. Vím že to tak bude," objal mě Zayn pevněji. "Jsi to jediné co mám."

"Lásko, ty jsi můj svět. Vždycky tady budu pro tebe, navždycky," zadíval jsem se mu do jeho očí a dlouze jsem ho políbil.

***

"Ahoj, už jste to slyšeli?" přišel k nám Berry.

"Co?" svraštil jsem obočí.

"Niall odchází," řekl.

"Cože?" vykulil Zayn oči.

"Říkal že už je dost dlouho čistý a chce odjet někde daleko a začít znova," povzdechl si Berry.

"Ale.. kdy odjíždí?" zeptal se Zayn.

"Říkal že už zítra," poplácal Zayna po rameni a se smutným výrazem odešel.

Zayn zůstal stát jako omráčený a vypadal že se každou chvíli rozbrečí.

"Zlato, mrzí mě to," pohladil jsem ho po rameni.

"Ale.. proč? Nic mi neřekl," vzlykl.

"Asi se rozhodl najednou," řekl jsem.

"Musím jít za ním a promluvit si s ním. Nenechám to jen tak," otočil se ke schodům.

Nic jsem neřekl jenom jsem zůstal stát a sledoval jak Zayn běží nahoru za Niallem.

ZAYNŮV POHLED

"Nialle, jsi tam?" zaklepal jsem na dveře. "Otevři mi prosím."

Po dalších asi třiceti vteřinách klepání konečně otevřel. Vypadal že buď právě vstal, nebo právě přestal brečet.

"Pustíš mě dál?" zeptal jsem se.

On jenom pokrčil rameny a rozevřel dveře.

"Jak to že odjíždíš a mě nic neřekneš? Myslel jsem že jsme přátelé," podíval jsem se na něj zmateně.

"Chtěl jsem aby o tom vědělo co nejmíň lidí. Mám už všeho dost a chci odsud pryč," klesl Niall na postel.

"Nialle, ale... co se stalo? Má to něco společného se mnou?"

"Ne, jasně že ne. Prostě chci pryč, pochop to," řekl prosebným tonem.

"Nic nechápu," sedl jsem si k němu. "Proč to děláš? Od té pusy jsi se úplně změnil."

Viděl jsem jak Niall polknul. "Nech mě na pokoji, jasný?" vstal rychle.

"Nialle, mám tě rád. Jsi můj jediný opravdový kamarád, jasný? Liam a ty jste pro mě ti nejdůležitější lidi na světě," řekl jsem.

"Zayne, promiň. Ale musím jít," podíval se na mě neštastně.

"Prosím zůstaň. Nebo mi alespoň dej svoji adresu," naléhal jsem.

"Ne, chci být sám, rozumíš? Nechci tě vídat," řekl.

To mě vážně zabolelo. "Proč?" zeptal jsem se tiše.

"J-já, já... já nemůžu," složil si ruce na prsou.

"Sakra Nialle," přitlačil jsem ho na stěnu, ne příliš silně. "Okamžitě mi řekni co se děje."

Niall se mi zadíval do očí a pak mě... políbil. Vášnivě. Ani jsem nestihl reagovat. Pak naše rty oddělil a opřel si svoje čelo o to moje.

"Nialle, já.." zašeptal jsem.

"Nic neříkej.Vím že mě nemiluješ," odtáhl se zase ode mě.

"Nialle, mám tě rád, proč... proč jsi mi dřív neřekl že jsi... gay?" zeptal jsem se ho.

"Do toho polibku jsem to nevěděl. Ale když jsi mě políbil, jakoby se ve mě něco probudilo, něco co do té doby spalo. Často jsem se přistihl jak na tebe zírám, jak se při tobě usmívám bez jakéhokoliv důvodu, ale nikdy jsem si neuvědomil že je to... V tu chvíli jsem pochopil, proč se na mě moje holka vykašlala, proč jsem propadl alkoholu, já... roky jsem popíral kdo jsem. A... je mi ze sebe špatně," dal si ruce do dlaní zatímco se svezl na podlahu.

S povzdychnutím jsem si sedl k němu a objal jsem ho. "Nialle, ty jsi úžasný. A na tomhle není nic špatného. Věř mi že vím jak se cítíš, zažil jsem to. Pořád se necítím úplně dobře, pořád cítím že jsem... odporný."

"Odporný? Ty? Proč si to myslíš?" vzléhdl ke mě Niall a utřel si slzy.

"To je jedno," zakroutil jsem hlavou. "Ale necítím se tak kvůli tomu že jsem... gay. Jasný? Prosím, slib mi že tady zůstaneš, alespoň nějakou dobu. Nemůžeš teď odjet. Nemůžeš být sám," řekl jsem. "Budeš mít oporu ve mě a Liamovi."

"O to jde..." sklopil hlavu.

"O co?"

"Já... nemůžu být tady s vámi. Protože... protože... myslím že tě miluju." podíval se na mě zraněně.