ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Ráno jsem se probudil s opuchlýma očima od tolika pláče a hroznou nechutí vstát. Nejradši bych v tu chvíli utekl někam daleko. Podíval jsem se před sebe a Niall nebyl ve své posteli. Otočil jsem se teda na druhou stranu a tam k mému překvapení ležel. Jeho blond vlasy byli rozčepířené a tiše oddechoval. Vypadal vážně roztomile. Pousmál jsem se a šťouchnul jsem do něj, aby se probudil.

"Co je?" zeptal se po chvíli otráveně.

"Vzbuď se," nepřestával jsem do něj šťouchat.

"Zayne... prosím tě. Kvůli tobě jsem se skoro nevyspal," dal si přes hlavu polštář.

"Nialle, potřebuju od tebe laskavost," řekl jsem tiše.

"Jakou?" podíval se na mě neochotně.

"Potřebuju aby Liam žárlil, takže..."

"Ne," řekl rázně. "Nemysli si že se s tebou budu muchlovat na chodbě."

"To po tobě nechci. Stačí když budeš se mnou mluvit, smát se a třeba mě dlouze obejmeš. Nic víc, potřebuju aby Liam věděl jaké to je," řekl jsem.

"Páni. Myslel jsem že budeš víc zničený. A ty tady plánuješ hloupou odplatu?" podivil se Niall.

"Jsem zničený. Mám hrozný vztek. Potřebuju tvou pomoc, jasný?"

"Fajn," vydechl. "Ale myslím že to není moc dobrý nápad."

"Díky," usmál jsem se.

***

"Tam jdou," řekl jsem když jsem se podíval nahoru po schodech jak jdou Liam a Ben.

"Fajn," usmál se Niall a začal se smát a já s ním. Párkrát mi rukou přejel po rameni a já jemu po vlasech.

"Dívá se ještě?" procedil jsem mezi zuby.

Niall jenom kývl.

Bez toho abych mu dal vědět jsem ho rychle krátce políbil. Niall zůstal šokovaný.

"Takže později," řekl jsem rychle a s rukama v kapsách jsem vyšel na zahradu. Věděl jsem že jsme se na tom nedomluvili a Niall se na mě bude určitě zlobit, ale chtěl jsem aby Liam zažil to co já, ikdyž jsem se kvůli tomu cítil dost špatně.

Opřel jsem se o stěnu a zíral jsem na slunce, když najednou přišel Liam.

"Co to bylo?" skřížil si ruce na prsou.

"Co?" podíval jsem se na něj.

"Proč jsi mu dal pusu?" zeptal se.

"Jo, vadí ti to? A že jsi se včera líbal s Benem, to bylo co?"

"Zayne, mrzí mě to. Byl jsem opilý, skoro nic si nepamatuju. Chtěl jsem jít za tebou ale nebyl jsi v pokoji a pak jsem tě našel s Niallem..."

"Nic mi nevyčítej," sklopil jsem zrak.

"Nic ti nevyčítám lásko. Vím že jsi to udělal jenom proto abych žárlil," usmál se a udělal několik kroků směrem ke mě.

"Možná, ale to nemění nic na tom co se včera stalo," řekl jsem.

"Já vím. Moc se ti omlouvám. Mrzí mě to. Dohodl jsem se s Benem že odejde do hotelu. Byla to blbost že jsem ho sem pozval. Máme dlouhou minulost a věděl jsem že ke mě ještě něco cítí."

"Jestli se něco takového ještě zopakuje..."

"Už se to nikdy nestane miláčku," vzal mou tvář do dlaní. "Miluju tě."

"Taky tě miluju," pousmál jsem se a objal jsem ho.

"Půjdem dovnitř?" dal mi Liam ruce okolo pasu a dlouze mě políbil.

"Dobře," spojil jsem naše ruce a vrátili jsme se do domu.

DALŠÍ DEN

Od toho polibku se Niall choval nějak divně. Sotva se na mě podíval a odpovídal jenom jednoslovně. Napadlo mi že se asi cítil trapně a nepříjemně. Nikdo až na Liama nás sice neviděl, ale bylo mi jasné že mu to vadilo.

"Nialle, můžeme si promluvit?" chytil jsem ho za rameno.

"Jasně," řekl tiše.

Zašli jsme na konec chodby a sedli jsme si na lavičku.

"Víš, chtěl jsem s tebou o něčem mluvit," začal jsem.

"A o čem?" zeptal se zatímco si hrál s prstama.

"No... o tom včerejšku. Promiň že jsem tě políbil, jenom jsem chtěl aby Liam žárlil," řekl jsem.

"Jo... to je jedno," pořád se na mě ani nepodíval.

"Mrzí mě jestli tě to zaskočilo, jestli se kvůli tomu cítíš nepříjemně... ale neboj, nikdo se to nedozví," položil jsem ruku na jeho koleno.

"To je jedno. Nic to nebylo," vstal najednou s křečovitým úsměvem.

"Tak dobře..." vstal jsem taky. "Jsme v pohodě?"

"Jasně," složil si ruce na prsou. "Já teď jdu. Uvidím se později," namířil si to ven.

"Ahoj," řekl jsem udiveně a sedl jsem si zpátky. Vážně mi připadal zvláštní.

***

"Mluvil jsi s Niallem?" zeptal se mě Liam zatímco se mi prohrabával ve vlasech. Miloval jsem když to dělal.

"Jo," usmál jsem se.

"Všechno v pohodě?" pohladil mě po tváři.

"Jo," odpověděl jsem znova.

"Vážně?" podíval se mi do očí.

"No... bych trochu zvláštní, ale myslím že mu je jenom trochu trapně. Brzo na to zapomene," řekl jsem.

Liam jenom kývnul a políbil mě na čelo.

LIAMŮV POHLED

"Sluníčko, jsi tam?" zaklepal jsem na koupelnové dveře.

"Jo!" slyšel jsem jeho hlas a zvuk kartáčku.

Usmál jsem se sám pro sebe a potichu jsem otevřel dveře. Zayn stál před zrcadlem a čistil si zuby.

"Nedáme si pak společnou sprchu?" objal jsem ho kolem pasu.

"Ehm," vyplivl pastu. "Já... jsem se sprchoval odpoledne. Nechce se mi tam znovu lézt, jsem už unavený," usmál se.

"Oh, ale..." zakňučel jsem.

"Promiň Li. Osprchuj se, já si jdu lehnout," vypláchl si ještě jednou pusu a dal mi krátký polibek.

Když se za ním zavřely dveře, vyslékl jsem se teda a vlezl jsem si do sprchy. Vím že jsem mu slíbil, že na to půjdu pomalu, ale nemohl jsem se ovládat. Moc jsem ho miloval a toužil jsem po něm celým svým tělem i duší...

Když jsem přišel do ložnice, vypadalo to že Zayn už spí. Lehl jsem si teda vedle něj a pevně jsem ho objal. "Miluju tě," zašeptal jsem ještě a usnul jsem.