ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

"Bene!" nastavil jsem mu náruč, když se objevil ve dveřích.

"Liame!" zasmál se a pevně mě objal. "Chyběl jsi mi!"

"Ty mě taky," usmál jsem se a následně jsem se od něj odlepil, když jsem si všiml Zaynova výrazu. "Ehm, Bene, tohle je Zayn. Můj přítel."

"Oh, rád tě poznávám," podal mu ruku na pozdrav.

"Já taky," pousmál se Zayn.

"Páni. Máš štěstí," podíval se na mě.

"To mám," usmál jsem se.

"Takže... kde můžu spát?" rozhlédl se po pokoji.

"No... tady je velice pohodlná sedačka," ukázal jsem na ni slavnostně, nacož se Ben rozesmál.

"Nebojte, nebudu vám překážet. A... večer si někam můžeme vyjít... teda jestli můžeš jít... Zayne."

"Tohle není žádné vězení," skřížil si ruce Zayn s úšklebkem na prsou. "Můžu kdykoliv vypadnout."

"Fajn," usmál se Ben. "Tak se k nám dnes večer přidáš ne?"

"A kam chceš jít?" přešel jsem k Zaynovi a objal jsem ho kolem pasu. On ale pořád vypadal stejně naštvaně a žárlivě. No a taky strašně sexy.

"Nevím, kamkoliv. Už je to dlouho co jsme se viděli," řekl Ben.

"Dobře. Můžem zajít někde na večeři," usmál jsem se. "Co miláčku?" políbil jsem ho na tvář.

On jenom s povzdechem pokrčil rameny.

ZAYNŮV POHLED

Večer jsme spolu zašli do malé restaurace na kraji města. Dali jsme si nějaké jídlo a pití. Já jsem se sotva napil ale Liam a Ben toho vypili celkem dost. A smáli se. Smáli se různým historkám a událostem o kterých jsem nevěděl a já jsem tam jenom tak seděl jak blbec, sám, naštvaný a žárlivý jak blázen.

"Tak... už by jsme mohli jít ne?" vstal jsem pomalu a mávl jsem na znamení že chceme platit.

"Zlato, dobře se bavíme," stáhl mě Liam se smíchem dolů.

"Liame, já chci jít domů, jasný?" vstal jsem znova.

"Zayne, co kdybys šel domů a my tam za chvíli přijdem?" zeptal se Ben.

Polkl jsem. Měl jsem sto chutí dát mu po hubě, když jsem viděl jak se sápe po Liamovi a on to snad ani nevnímá.

"Fajn," odsekl jsem.

"Zayne, ne počkej," zdálo se jakoby Liam vystřízlivěl a chytil mě za rameno.

"Užijte si to, nebudu překážet. Buďte si tady klidně do rána," pustil jsem ho a rychlým krokem jsem vyšel ven.

Do očí se mi draly slzy a chtěl jsem se vrátit zpátky a pořádně si to s tím kreténem vyříkat, ale radši jsem šel dál. Po pár minutách jsem přišel k domu a váhal jsem než jsem odemkl dveře od Liamova bytu. Osprchoval jsem se a když jsem se trochu zklidnil lehl jsem si do postele.

***

Asi dvě hodiny po tom co jsem přišel, kolem druhé ráno jsem najednou uslyšel nějaké zvuky a smích. Otevřel jsem oči a opřel jsem se lokty o postel.

"Ššš, ať nevzbudíš Zaynieho," slyšel jsem jak Liam šeptá. Tiše jsem se posadil.

"Neboj se, určitě tvrdě spí," řekl Ben.

"Dneska to byla zábava," zasmál se Liam.

"Jo, byla," zasmál se i Ben. "Určitě si to musíme zopakovat, jenom my dva."

V té chvíli by se ve mě krve nedořezal.

"Tak, už jdu spát, dobrou," řekl Liam.

"Počkej," zastavil ho Ben. "Spi tady se mnou."

Rychle jsem vstal a pozoroval jsem je, byli totiž pootevřené dveře.

Liam sklonil hlavu a bylo vidět že se sotva udrží na nohou a příliš mu to nemyslí. Pak ho Ben políbil. Ten zasraný hajzl ho políbil. Vášnivě, opile, dlouze. A Liam se nebránil. Vášně se zdálo že se nebránil.

"Už jsi doma?" vešel jsem do obýváku.

"Zayne, není to tak jak to..." odlepil se Liam od Bena.

"Jo jasně, zůstaň si klidně s ním. Vy se k sobě dokonale hodíte. Stará láska neumírá že?" řekl jsem ještě a se slzami v očích jsem vyběhl ze dveří. Slyšel jsem jak na mě Liam volá, ale nezastavoval jsem se. Rychle jsme doběhl do pokoje kde jsem bydlel s Niallem a zamčel jsem dveře.

"Co se děje?" zeptal se Niall rozespale.

Já si sedl na postel a snažil jsem se nabrat dech. "Liam..." rozbrečel jsem se.

"Co se mu stalo?" vstal co nejrychleji z postele. Asi neměl dobrý spánek, když se tak rychle probudil.

"Nic se mu nestalo," usmál jsem se falešně. "Má se úžasně."

"Co tím myslíš?" dal mi Niall ruku na koleno.

"Právě si v jeho bytě užívá s bývalým," řekl jsem.

"Cože? Ty jsi je načapal?"

"Byli jsme spolu venku a oba se dost opili. Já jsem šel dřív domů a pak když se vrátili... líbali se. Ten hajzl mu strčil jazyk do krku a Liam se vůbec nebránil."

"Možná jsi to... špatně pochopil. Jsou opilí..."

"Ty je snad bráníš?" vyjel jsem na něj.

"Ne, jasně že ne. Ale měl bys jít zpátky a vyříkat si to," řekl.

"Já se tam nevrátím," řekl jsem a v tu chvíli se ozvalo bouchání na dveře.

"Lásko, otevři," slyšel jsem Liamův zoufalý hlas.

"Dej mi pokoj," vzlykl jsem.

"Prosím, odpusť mi," naléhal dál.

"Vypadni!" zaječel jsem.

"Ráno si promluvíme," zadrmolil tak, že jsem mu sotva rozuměl. Věděl jsem že byl opilý, ale celý večer, celý ten proklatý večer jsem viděl jejich pohledy, úsměvy, letmé doteky, smích... Zhroutil jsem se na postel a brečel jsem. Niall mě uklidňoval a hladil mě po vlasech a já nakonec usnul v jeho klíně.