ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

"Kdyby jsi mohl mít jedno přání, jaké by to bylo?" zeptal jsem se Zayna, když jsem se mu jemně prohrabával ve vlasech.

"Jedno přání?" zvedl oči.

"Jedno přání," zopakoval jsem a políbil jsem ho.

"To co nejvíc chci už mám," usmál se a já ho políbil na čelo. "Kdybych si mohl přát ještě jednu věc, byla by to... konec nočních můr," řekl Zayn po chvíli.

"Nočních můr? Zdají se ti tak často?" zeptal jsem se udiveně.

"Skoro každý den. Už celé roky," řekl.

"Miláčku a co se ti v nich vlastně zdá?"

"Vždycky je to stejné. Všude je tma, já běžím a honí mě nějaké příšery. Spousta příšer. A pak mě chytnou a... já se probudím."

"Lásko, možná je to způsobené nějakým traumatem z dětsví. Jaké jsi měl vlastně dětsví? Hádám že asi nebylo slavné," dal jsem mu pusu na rameno.

"To ne," zašeptal. "Ale teď o tom nechci mluvit, prosím."

"Jak chceš. Ale až budeš moct, tak mi to řekneš ano?" podíval jsem se na něj.

Zayn kývl. "A jaké by jsi měl ty přání?" pousmál se.

"Kdybych měl jedno přání... asi bych... s tebou takhle ležel navěky," povalil jsem ho pod sebe a oba jsme se rozesmáli. Zbožnoval jsem jeho smích.

Začal jsem ho něžně líbat a on dal ruce na moje záda. Toužil jsem po něm... Začal jsem ho líbat na krku a on tiše vzdychal, ale když jsem rukou zabrouzdal k jeho rozkroku, odstrčil mě tak, že mě skoro dost silně praštil.

"Stalo se něco?" zeptal jsem se vystrašeně.

"Ne, mrzí mě to... já nejsem připravený," řekl smutně.

"Lásko, to nevadí. Počkám jak dlouho budeš chtít. Slibuju ti to," políbil jsem ho na líčko. Pojď si zpátky lehnout ano?"

"Dobře," řekl Zayn tiše a lehl si na mou hruď.

"Miluju tě," zašeptal jsem. "Strašně moc tě miluju a nikdy bych ti neublížil. To víš že jo?"

"Vím," objal mě pevně. "Taky tě miluju."

ZAYNŮV POHLED

Neusnul jsem. Viděl jsem jak Liam oddechuje, cítil jsem jak jeho hruď klesá a stoupá, slyšel jsem klidný tep jeho srdce. Ale nedokázal jsem usnout. V hlavě mnou zmítaly myšlenky... vzpomínky... začalo se mi vybavovat to, na co jsem chtěl zapomenout... co jsem chtěl vymazat z mého mozku, ale zůstalo to tam. Ty strašné dny a noci... Podíval jsem se na Liama a rozechvěly se mi rty. Tak moc jsem ho miloval ale bál jsem se. Bál jsem se že až zjistí co se mi stalo nebude to takové jako teď a navíc jsem se bál že nikdy nebudu schopný normálně fungovat... že se s ním nikdy nebudu moct milovat. Miloval jsem ho. Vážně jo. Poprvé v životě jsem se zamiloval. A poprvé v životě jsem měl něco, o co nikdy nechci přijít a co má pro mě větší cenu než můj život... skutečnou lásku.

Nakonec jsem spal tak možná něco přes hodinu, atak když jsem na hodinách uviděl 6:04, rozhodl jsem se vstát. Postavil jsem vodu na čaj a sedl jsem si na kraj pohovky. Najednou jsem ucítil Liamovy silné paže jak mě objímají.

"Proč jsi vstal tak brzo?" zeptal se unaveně.

"Celou noc jsem nespal. Už jsem chtěl vstát," řekl jsem.

"Zlatíčko," políbil mě na tvář. "Jak jsem ti slíbil, podíváme se po nějaké práci pro tebe ano? Třeba až budeš mít práci budeš se cítit jistější a klidnější ne?"

"Možná máš pravdu," usmál jsem se. "Vařím čaj, dáš si taky?"

"Jo, dám," pustil mě abych nám ho mohl nalít.

"Vyndáš ze skříně sušenky?" řekl jsem.

"Jasně," dotkl se letmo mých zad a otevřel skřín, ze které vytáhl krabici čokoládových sušenek.

***

"Zahradník, pomocník v kuchyni, pomocník na stavbách..." začal Liam číst seznam prací.

"No, nic jiného tam asi nebude," povzdechl jsem si.

"Neboj, ještě budem hledat," řekl Liam. "Navíc, každý přece nemůže být v kanceláři, třeba by tě něco z toho bavilo. Není to ani učení nebo psaní, ale alespon něco..." stiskl mou ruku.

"Já vím, je mi jasné že se moje sny nesplní," snažil jsem se usmát.

"Lásko, neboj se ano?" políbil mě. "Zatím bys mohl třeba dělat něco u počítače, na něm se docela vyzváš ne?"

"Udělal jsem si počítačový kurz ale..."

"Ale nic, miláčku. Vidíš? Něco najdem, uvidíš. Dokud odsud neojdeš, tak ti můžu pomáhat. Dostáváš nějaké peníze za pomocné práce co tady děláš a to nám oboum s mým platem vystačí," chytil mou tvář do dlaní.

"Dobře, děkuju," řekl jsem.

"Neboj," objal mě. "Miluju tě."

LIAMŮV POHLED

Mrzelo mě že se Zayn trápí. Bylo to na něm vidět. Chtěl jsem mu nějak pomoct, ale nevěděl jsem jak. Napřed jsem ho musel dostat z domu. Třeba kdybych našel nějaký byt, kde by jsme byli sami, našel bych mu nějakou práci... Ale dokud je to takhle asi to nepůjde, ani dokud mi o sobě neřekne všechno, celou svou minulost. Věděl jsem že mi něco tajil, něco důležitého.

"Lásko?" zavolal jsem na Zayna z kuchyně.

"Jo?" přišel ke mě.

"Pomůžeš mi tady? Trochu nestíhám," zasmál jsem se.

"Jasně," přejel mi s úsměvem rukou po zádech. "Jenom mi řekni co mám udělat."

"Můžeš ostrouhat brambory," podal jsem mu mísu.

"Dobře," řekl a dal se do práce.

"Miluju když jsi tady se mnou," usmál jsem se.

"Jo, já taky," oplatil mi úsměv.

"Zlato, vím že je to brzo, ale nechceš se sem nastěhovat?" zeptal jsem se.

"To myslíš vážně?" zastavil se a přišel až ke mě. Já dal svoje ruce okolo jeho pasu.

"Myslím. Miluju tě a chci s tebou být pořád. Myslím že Niallovi to vadit nebude ne?"

"Určitě ne," políbil mě dlouze. "Jestli to vážně chceš tak jo, jasně že sem nastěhuju," objal mě.

"Miluju tě. Tak strašně tě miluju," řekl jsem s tupým úsměvem na tváři.

"Já tebe taky," odtáhl se ode mě a znova mě políbil.

Ještě ten den si zašel k Niallovi pro věci a oficiálně se ke mě nastěhoval.