ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Očima jsem přistál na vrcholu staré budovy s nápisem NOVÝ ZAČÁTEK. Povzdechl jsem si. Můj první den. První den v zařízení plné lidí s psychickými problémy, bývalých feťáků, alkoholiků i prostitutek. Byl otevřený teprve nedávno, ale už byl skoro plný. Zhluboka jsem se nadechl a s dvěma velkými kufry v ruce jsem vkročil vpřed. Hned mě uvítal nějaký muž a poslal mě do hlavní kanceláře.

"Dobrý den," vkročil jsem nesměle dovnitř.

"Dobrý," usmála se brýlatá, přibližně 50letá žena. "Vy musíte být Liam že?" podala mi ruku.

"Ano, jsem to já," kývl jsem a potřásl jsem si s ní rukou.

"Mary Frinnerová. No, vítám vás u nás. Posaďte se prosím," pokynula na židli.

"Děkuji," řekl jsem tiše a sedl jsem si. Ona hned za mnou.

"Takže. Musím vám dát ještě nějaké papíry na podpis," položila přede mě čtyři jasně bílé papíry plné textu.

"Samozřejmě," vzal jsem si od ní pero a všechno jsem podepsal.

"Výborně. To by jsme měli. Teď vás zavedu do vašeho pokoje bytu ano?" vstala žena s přívětivým úsměvem.

"Dobře," vzal jsem si kufry zase do rukou a následoval jsem ji nahoru. Cestou jsme minuli několik lidí, kteří se na mě sotva podívali a nebo na mě zírali jako na mimozemšťana.

"Tak. Tady to je," odemčela Mary dveře.

Vešel jsem. Miniaturní chodba vedle do místnosti s kuchynskou linkou a malým obývákem. Uviděl jsem i další dvoje dveře, jedny od ložnice a druhé od koupelny.

"Co na to říkáte? Ano, vím že to není zrovna luxus."

"Ne," zakroutil jsem hlavou. "Vyhovuje mi to."

"Tak dobrá," usmála se. "Tady máte klíče. Zkuste se tady zabydlet a později za mnou ještě přijďte ano?"

"Dobře, děkuji vám," potřásl jsem si s ní ještě jednou rukou.

"Nemáte za co zlatíčko. Ciťte se tu jako doma."

Jenom jsem se usmál a zavřel jsem za ní dveře.

ZAYNŮV POHLED

Vyfoukl jsem další dým z cigarety. To byla moje třetí za sebou, ale bylo mi to jedno. V posledních dnech jsem na tom byl mnohem hůř, než obvykle. Nevěděl jsem čím to bylo. Jakoby každým dnem ze mě vyprchal další pramínek života. Někdy si říkám, jaké to bude až ze mě vyprchá úplně. Najednou jsem uslyšel hlasité volání. Zhasl jsem cigaretu a vrátil jsem se do domu.

"Co je?" zeptal jsem se Harryho, jednoho z mých spolubydlících.

"Je tady nějaký nový," odvětil.

"Nový nájemník?" svraštil jsem obočí.

Harry pokrčil rameny. Odvrátil jsem teda zrak jinam. Tam kde stála Mary a dozorci. Za nimi stál nějaký muž, ale neviděl jsem mu pořádně do tváře. Stoupnul jsem si na špičky, ale i tak jsem viděl sotva nějaké vlasy a rameno. Rozhodl jsem se jít za nimi.

"Slyšel jsem že je tady nějaký nový," skřížil jsem si ruce na prsou.

"Ano, Zayne. Představuju ti Liama Payne, nového poradce," ustoupila Mary, takže se mi konečně na něj naskytl pohled. Nevím proč, ale najednou jakobych zamrzl. Jeho oči se potkaly s těmi mými a jakoby mě nechtěli pustit. Polkl jsem.

"Ahoj, rád tě poznávám. Jsem Liam," dal mi po chvíli ruku na pozdrav.

"Zayn," pousmál jsem se. Při jeho stisku ruky mnou jakoby projela elektřina. Nedokážu to vysvětlit. Ještě nikdy jsem nic tak intenzivního nezažil. Z tranzu mě vyvedlo až zakašlení, které značilo že už se držíme moc dlouho.

Liam se tiše zasmál a pustil mou ruku. "Tak se později uvidíme," řekl ještě a odešel s ostatními pryč.

Já zůstal stát jako opařený. Jakoby se se mnou něco stalo. Jakobych to najednou nebyl já. Byl to přece jenom další pracovník v tomhle... zařízení. Nic víc, nic míň.