ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

"Na co myslíš zlato?" políbil jsem Zayna do vlasů, zatímco mi ležel v náručí.

"Ale na nic lásko," řekl tiše.

"No tak," sedl jsem si tak abych mu viděl do očí. "Řekni mi to prosím."

Zayn si povzdechl. "Myslím na různé věci. Na to co se onehdy stalo s Louim, i na to že jsem si znova připoměl jaký je jeho stav, a pak taky... já bojím se... že... že tě ztratím."

"Co? Proč by jsi si to myslel?" zakroutil jsem s úsměvem hlavou.

"Nezasloužím si tě, měl by jsi být s někým lepším, ne s takovou nulou jako jsem já. Nemám ti co nabídnout," řekl sklesle.

"Tohle už dál neříkej, jasné?" chytil jsem ho za bradu. "Ty nejsi nula. Jsi ten nejúžasnější kluk co znám."

"Ale ty jsi... ty jsi tak... dokonalý," řekl.

"Dokonalý?" zasmál jsem se lehce. "A v čem?"
"Ve všem," vydechl. "Jsi nádherný, jsi chytrý, milý, každému pomáháš, máš narýsovanou dobrou budoucnot a já..."
"Ty jsi moje budoucnot," řekl jsem. "Slyšíš? Jsi všechno po čem jsem kdy opravdu toužil. Miluju tě. Opravu tě moc miluju," políbil jsem ho vášnivě.

"Nialle, Miluju tě víc než svůj život. Jsi pro mě všechno. Jsi ten, na kterého jsem čekal, o kom jsem snil, jsi to jediné dobré co mě potkalo," stiskl mou ruku a opřel si svoje čelo o to moje.

"Zlatíčko," pousmál jsem se. "Slibuju že všechno bude dobré, skvělé. Budeme spolu, ano? Nikdy mě neztatíš. Nikdy."

Zayn slabě kývl a něžně mě políbil.

ZAYNŮV POHLED

"Pomůžeš mi s něčím?" podíval jsem se na Louiho záhadně.

"S čím?" svraštil obočí.

"Chci... Niallovi zazpívat," řekl jsem.

"Co?" zasmál se. "A proč?

"No... třeba proto aby věděl jak moc ho miluju," řekl jsem. "A ty umíš hrát na piano."
"Už jsem nehrál tak... 6 let," řekl.

"Hele. A co ten večer v Ediburgu? Pamatuješ si na to?" pousmál jsem se.

"Jo," taky se usmál. "Jeli jsme tam spolu. Zůstali jsme tam týden. Já hrál, ty jsi zpíval, za peníze co jsme vydělali jsme si zašli do resturace a oslavili jsme tam tvoje narozky."

"Byl to jeden z nejlepších dní v mém životě," zasmál jsme se lehce. "Do té doby než jsem potkal Nialla, asi úplně nejlepší."
"Ten týden... byli to přesně dva měsíce po tom co jsem zjistil že jsem pozitivní. Až tehdy jsem se s tím smířil. Uvědomil jsem si že život je krásný, a ikdyž mě asi takový život nebyl souzený, vím že tam je. Možná mě ta zkurvená nemoc porazí, ale já vím že až se to stane, budu mít alespoň pár hezkých vzpomínek. Budu vědět že jsem byl šťastný, ikdyž jenom chvíli," řekl Louis rozcítěně a já ho rychle objal.

"Tak nemluv Loui, ano?" řekl jsem jemně. "Ty jsi silný. Mnohem silnější než HIV, mnohem silnější než spousta lidí okolo. Jsi můj nejlepší přítel a zůstaneš jím navždy, jasné?"

"Mám tě rád," vzlykl.

"Já tebe taky," usmál jsem se.

Po dlouhém objetí jsem si otřel slzu a snažil jsem se nahodit zpátky dobrou náladu.

"Tak... půjdeme zkoušet?" usmál jsem se.

"Jo," pousmál se i Louis a šel si sednout k piánu, které stálo v obýváku.

Niall byl pryč spolu s Livií takže jsme měli čas zkoušet. Chtěl jsem aby to bylo úžasné.

NIALLŮV POHLED

"Pojď," vzal mě Zayn s úsměvem za ruku.

"Kam mě vedeš," řekl jsem se smíchem.

"Uvidíš," zasmál se taky.

"A co když nechci?" zastavil jsem se.

"No tak," začal mě doslova tahat. "Pojď lásko."
"Fajn, ale jestli to bude nějaká blbost..." zasmál jsem se znova.

V tom jsme přišli do obýváku, který byl krásně vyzdobený, na gauči seděla teta s dojatým úsměvem a pak taky... Louis tam seděl u klavíru. Všimnul jsem s i mikrofonu, no a taky že měl Louis sako. Vypadal elegantně, a vážně skvěle.

"Bože, Zayne... co to," podíval jsem se na něj překvapeně.

"Chtěl bych ti zazpívat jednu píseň, jestli mi to dovolíš, lásko moje," vzal mou tvář do dlaní.

"Tak moc tě miluju," políbil jsem ho dlouze.

"Já tebe víc Ni," políbil mě pro změnu on. "Ty jsi dal mému životu smysl, co víc, ty jsi mi doslova zachránil můj život."

Po dalším polibku, dobře technicky třech policích, se Zayn přemístil ke klavíru a vzal si mikrofon do ruky.

"Tuhle píseň věnuju Niallovi, lásce mého života. Tohle je pro tebe zlato," usmál se na mě.

"Miluju tě," usmál jsem se taky.

"Já tě miluju," řekl ještě a Louis začal hrát. Já seděl vedle tety, která vypadal vážně dojatá, ostatně i já byl vážně dojatý.

You are so beautiful to me 
You are so beautiful to me 
Can't you see 
Your everything I hoped for 
Your everything I need 
You are so beautiful to me 

Už při těch první slov se mi dostaly slzy do očí. Jeho hlas byl nádherný, naprosto dokonalý a jeho pohled, byl... tak plný lásky. Když mě pak na konci písně chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě zatímco dozpíval poslední slova, celý jsem se chvěl. I jeho oči se leskly od slz, ale usmíval se. Když dozpíval teta začala se smíchem tleskat a já ho pevně obejmul.

"Děkuju lásko," políbil jsem ho dlouze. "Moc ti děkuju. Tohle by to nejkrásnější co pro mě kdo kdy udělal."

"Ni, strašně tě miluju. Jsi pro mě všechno," pohladil mě po tváři. "Ani si nedokážeš představit co pro mě znamenáš," viděl jsem mu po tváři teče slza.

"No tak," utřel jsem mu ji s úsměvem. "Nemáme přece důvod brečet ne?"

"Jo," kývl Zayn s lehkým úsměvem. "Jenom chci aby jsi věděl jak moc tě miluju, nejvíc na světě."
"Taky tě miluju," políbil jsem ho ještě jednou.