ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

Ráno jsem se probudil do zvuku Zaynova krásného hlasu. Něco zpíval. Neznal jsem tu písničku ale v jeho podání bych ji mohl poslouchat každý den.

"Dobré ráno," přejel mi s úsměvem prstem po tváři.

"Dobré ráno," opětoval jsem mu úsměv a vzal jsem ho za ruku. "Kolik je hodin?"

"Půl osmé," řekl.

"Naštěstí nemusíme vstávat," usmál jsem se.

"Chceš říct že se budeme ještě mazlit?" schoval si hlavu u mého krku a nechával na něm drobné polibky.

"Možná," zasmál jsem se lehce a sundal jsem ho ze sebe abych se vyhoupl nad něj a dal mu pusu.

"Zayne, chci se tě na něco zeptat."

"Hmm?" přejel s úsměvem rukama po mých ramenou.

"Budeš můj kluk?" podíval jsem se na něj.

"Ještě nikdy jsem neměl kluka," usmál se. "Takže budeš můj první."

"To beru jako ano?" políbil jsem ho.

"Ano," zasmál se a přitáhl si mě k dlouhému, vášnivému polibku.

V té chvíli jsem byl vážně šťastný.

"Dobré ráno," pozdravil jsem tetu když jsem vešel do kuchyně.

"Dobré ráno zlatíčko," dala mi pusu na tvář, jako obvykle.

"Dobré ráno," vešel i Zayn a já ho vzal za ruku a políbil na tvář.

"Vy dva...jste..." změřila si nás teta pohledem.

"Jo," vydechl jsem a úsmál jsem se na Zayna, který vypadal nervozně. Asi se bál co na to teta řekne.

"No..." udělala pár kroků k nám. "Jsem... za vás šťastná," zasmála se a najednou a oba nás objala.

"Díky teto," usmál jsem se a pak jsem pohladil Zayna po vlasech.

"Páni. Jste vážně krásný pár," dala si s úsměvem ruce v bok.

"Takže vám... to nevadí?" zeptal se Zayn nejistě.

"Jistě že ne," řekla jako samozřejmost. "Nemám důvod."

Zayn se jenom usmál.

Asi o minutu později vešel i Louis který se na nás s překvapeným úsměvem podíval.

"Dobré ráno," pousmál se uličnicky. "Nějaké novinky?"
"Niall a já... spolu chodíme," usmál se Zayn.

"Tak to blahopřeju," objal nás. "Vážně vám to přeju."

"Díky," řekl jsem.

Vážně jsem v tu chvíli cítil že jsem skutečně našel toho pravého. Byl jsem si tím jistý.

ZAYNŮV POHLED

"Jak vypadám?" ukázal jsem se Louimu.

"Normálně," řekl otráveně. "Proč?"

"Ale nic," zakroutil jsem hlavou a vrátil jsem se k zrcadlu.

"Zayne, ty víš že vždycyky vypadáš dokonale, tak co je," vstal z postele.

"Nic, jenom... s Niallem si chceme někam vyjít a já nechci vypadat jak ubožák z ulice," řekl jsem.

"Zayne, vypadáš super, jasný?" políbil mě na tvář. "Hned bych po tobě skočil," zasmál se lehce.

"Lou," nadechl jsem se zhluboka. "Hele. Niall je jiný... já nikdy jsem ještě s nikým nechodil a už vůbec jsem nebyl v blízkosti někoho jako je on. On je... prostě je... dokonalý," vydechl jsem s úsměvem.

"Podívejme se. Ty jsi už zamiovaný,"

"Možná," pousmál jsem se. "Nevím jak se to vlastně pozná. Ještě jsem nikdy zamilovaný nebyl. Ale mám takový... zvlášní pocit u srdce když jsem s ním. Bije mi tak rychle, že myslím že mi vyskočí z hudě. Musím se pořád usmívat jen když na něj pomyslím. Když mi lichotí, hned zčervenám. Při jeho doteku se mi zrychlí dech. Zbožňuju líbat ho, zbožňuju objímat ho, zbožňuju být s ním," řekl jsem.

"Páni, fakt jsi v tom až po uši," poklepal mi na rameno.

"Jo jsem," kývl jsem. "A vím že i on mě miluje. Cítím to," usmál jsem se.

"Líbí se ti tady?" zeptal se mě Niall když jsme si sedli do malé útulné restaurace poblíž jeho domu.

"Jo, je to tady vážně hezký," rozhlédl jsem se kolem. "Chodíváš sem časo?"

"Občas," pousmál se. "Ale poprvé s někým výjiměčným," chytil mě za ruku.

Já ji se stydlivým úsměvem stiskl.

"Objednáme si?" vzal si do ruky jídelní lístek.

"Jo," řekl jsem a začal jsem si prohlížet menu.

Niall nakonec objednal svoje oblíbené jídlo a zatímco jsme čekali, se před námi objevil Harry.

"Ahoj," přišel k nám s úsměvem.

"Ahoj," usmál se i Niall.
"Čau," usmál jsem se i já. Ikdyž to přece jenom byli svým způsobem falešné úsměvy, po tom večeru.

"To je náhoda," řekl Harry.

"Jo... to asi je," řekl Niall. "Jsi tady s někým?"
"Ne, jsem tady sám, ale za chvíli mi měla přijít Jessica," řekl.

"Tvoje bývalá?" zeptal se Niall

"Jo, teď jsme dobří kamarádi, ikdyž ona by chtěla pořád být něco víc," řekl.

"No... pořád je ještě šance ne? Když jsi na kluky i na holky," pousmál se Niall.

"Ty víš že já bych s ní nemohl být... když miluju někoho jiného," udělal ještě krok dopředu a mě to začalo být nepříjmené,

"Ehm... zlato, už jde servírka s naší objednávkou," pohladil mě Niall najednou po ruce.

Harry se zarazil. "Vy dva... spolu opravdu chodíte?
"Jo," pokývl. "A jsme spolu šťastní."

"No... to vám přeju," procedil Harry mezi zuby.

"Díky," pousmál se Niall.

Harry se pak otočil a sedl si k nedalekému stolu.

"Páni... to bylo trochu divný," pousmál jsem se.

"Doufám že díky tomuhle se přes to už přenese," řekl Niall.

"A nebo se to ještě zhorší," podíval jsem se na něj a Harry měl pohled jako vrah.

Niall mě jenom pohladil po tváři a políbil mě. "Neboj se. Jsme spolu jasný? Jenom na tom mi teď záleží. Harry bude určitě v pořádku, hmm?"
Já kývnul a snažil jsem se vychutnávat si večeři a hlavně Niallovu přítomnost, ale pořád jsem koutkem oka viděl Harryho a jeho zlověsný pohled. Svým způsobem jsem ho chápal, miloval Nialla, ale musel se už dostat dál...