ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

"Jste tady," usmál se na nás Liam ve dveřích.

"Jo," taky jsem se usmál a krátce jsem ho objal.

"Ahoj," objal ho i Zayn a pak Louis.

"Tak vítejte u mě doma," usmál jsem se. "Večeře už bude každou chvílí."

"Fajn," řekl Louis a vysléknul si bundu.

"Můžete si sednout do obýváku," řekl Liam a odběhl do kuchyně.

"Dobře," řekl jsem a pomalu jsme si to namířili do obýváku.

"Půjdu mu pomoct," nabídl se najednou Louis a šel směrem ke kuchyni.

Já jenom kývl a spolu se Zaynem jsme si sedli na pohovku.

"Má to tady útulný," rozhlédl se Zayn kolem.

"Jo," pousmál jsem se.

"Nialle, já..." nadechl se, aby mi něco řekl, když v tom do pokoje někdo vstoupil.

"Harry?" podíval jsem se na něj překvapeně.

"Ahoj," usmál se.

"J-já nevěděl jsem že tady budeš," řekl jsem.

"Liam mě pozval," řekl.

"Aha," řekl jsem tiše. To jsem si s ním mínil ještě vyřídit, věděl jsem že to udělal schválně, možná aby nás dal zase dohromady.

"Já... jsem Zayn, rád tě poznávám," vstal Zayn aby mu podal ruku.

"Harry," řekl tak nějak zvláštně. Jakoby si myslel že jsme snad pár. Tak mi to připadalo.

"Už si můžete sednout ke stolu," zavolal na nás Liam z kuchyně.

Tak trochu s napjatou atmosférou mezi námi jsme si teda šli sednout ke stolu. Já si sedl vedle Zayna a Harry přímo naproti mě. Většinu času co jsme čekali až přijdou Liam a Louis s večeří jsem předstíral že něco dělám na mobilu, ikdyž to bylo trapné. Ale seděl jsem u jednoho stolu s mým bývalým, který mě má pořád rád a klukem se kterým jsem se nedávno líbal a něco k němu vážně cítím. Chtěl jsem aby ta večeře byla radši rychle za námi.

"Takže. Zayne, Loui, vy zůstávate u Nialla?" upil si Harry vína.

"Jo, jenom na krátko," řekl Zayn.

"Hmm, no... to chápu. Že nemáte kam jít," řekl Harry.

"Vážně si ceníme toho co pro nás Niall udělla," podíval se na mě Louis.

"Niall je velmi velkorysý. Zvlášť k vám, dvoum klukům v nouzi," napil se znovu. Zdálo se mu už začíná lézt na mozek. Jeho smích když se opije poznám.

"Harry, měl by jsi už přestat pít," řekl jsem.
"Proč? Řekl jsem snad něco nevhodného?" řekl Harry. "Jenom si povídáme, ne?"

"Ehm," odkašlal si Liam. "Co kdybych vám přinesl dezert?"

"Půjdu s tebou," řekl Zayn a následoval Liama do kuchyně.

Já tak zůstal u stolu s Harrym a Louim. Harry měl pár poznámek na Zaynovu i Louiho adresu, ale Louis ho vždy uzemnil, bez toho aby použil nadávky. Docela mě překvapila jeho reakce, čekal jsem že nebude tak klidný, ale ještě víc mě překvapilo Harryho chování. Věděl jsem sice že se ještě úplně nepřenesl přes náš rozchod ale nečekal jsem že se bude chovat takhle.

Po večeři chtěl Liam, aby jsme ještě chvíli zůstali a třeba se podívali na film, ale Zayn řekl že by radši šel. Já ho poprosil aby na mě počkal, že půjdeme všichni tři, jenom si chvíli promluvím s Liamem.

"Proč jsi pozval Harryho?" zkřížil jsem si ruce na prsou.

"Jenom tak. Je docela osamělý a chtěl jsem aby poznal Louiho a Zayna, nic víc," řekl.

"Aha. Nic víc?" řekl jsem. "Požádal tě o to Harry?"

"Ne," řekl. "No, možná. Ale chtěl tě vidět jenom jako kamaráda."

"Jo, no... ty jeho otázky na Zayna a Liama, a ty jeho věčné poznámky posilněné vínem vážně ukazovaly že chce být jenom kamarád. Prosím tě, vždyť se choval jako žárlivý bývalý," řekl jsem podrážděně.

"No možná už jsem nesnesl jak se užírá, jasný? Vážně tě miluje," řekl.

"Ale já jeho ne. Bohužel, já ho nemiluju," řekl jsem.

"Páni, myslel jsem že budeš citlivější," vydechl Liam.

"Promiň, ale nebyli jsme spolu dlouho, než jsme se rozešli. Ani jsme se nedostali... k ničemu intimnímu. Měl jsem ho rád ale nikdy jsem ho nemiloval," řekl jsem.

"Fajn, jak chceš. Asi by jste už měli jít," řekl.

"Liame, nech toho. Nechci aby ses na mě zlobil," řekl jsem.

"Nezlobím se, fakt," řekl a šel zpátky k ostatním. Já ho s povzdechem následoval.

"Tak půjdeme?" podíval jsem se na Zayna a Louiho a ti vstali.

Po tak trochu vlažném rozloučení jsme se vrátili domů.

ZAYNŮV POHLED

Když jsme přišli zpátky, rozhodl jsem si dát sprchu. Pustil jsem vodu a nechal jsem ji stékat po mém těle. Vychutnával jsem si to, protože ještě před pár dny jsem neměl tu možnost osprchovat se kdy jsem chtěl, v čisté koupelně, v domě... v opravdovém... domově.Po tom co jsem vylezl, jsem se natáhl pro ručník a chystal jsem se otřít, když v tom se otevřely dveře.

"Sakra," řekl Niall když mě uviděl. "P-promiň nevěděl jsem že jsi tady.

Já chtěl něco říct, ale on rychle zavřel dveře. Osušil jsem se teda a vzal si na sebe tepláky a nátělník a vyšel jsem na chodbu. Všimnul jsem si že jsou otevřené dveře Niallova pokoje.

"Nialle," podíval jsem se dovnitř.

"Promiň, měl jsem zaklepat," řekl.

"To nic," vstoupil jsem nesměle dál.

"Jak... se ti líbil Harry?" zeptal se mě.

"No... je pěkný, ale... asi není zrovna dvakrát přátelský," řekl jsem.

"Takhle se obvykle nechová," řekl. "Myslím že trochu žárlil."

"Žárlil? Na mě?" podíval jsem se něj. Tak nějak jsem doufal že řekne ano.

"Nevím," řekl. "Myslím že se prostě ještě pořád nedostal přes to že jsme se rozešli," vydechl.

"Ty by jsi se k němu už nechtěl vrátit?" sedl jsem si k němu.

"Ne," řekl. "Jsem přesvědčený o tom že k sobě nepatříme. Víš... já.. vždycky jsem myslel že někdo tam venku na mě čeká. Ten pravý."

"Asi mi neuvěříš, ale přesně tohle si říkám už 4 roky. Každý den," pousmál jsem se.

"J-já, Zayne... ohledně toho našeho polibku..."

"Nic neříkej. Vím že jsi to olitoval, neboj se, chápu to," sklopil jsem hlavu.

"Nelituju to," řekl. "Ale nemyslím že je to správné."
"Jo," pokývl jsem. "Kluk jako ty s ubožákem jako já."

"Tohle neříkej, jasný?" dal najednou svou ruku na tu mou a mě se zrychlil tep snad na 200. Cítil jsem jeho dech na mém krku a měl jsem strašné nutkání ho políbit, ale odolal jsem. "Nemáš důvod se podceňovat. Vždyť to já bych si měl myslet že na tebe nemám. Jsi tak nádherný."

Cítil jsme že se červenám.

"Jsi..." odmlčel se najednou a já se na něj podíval. V té chvíli mě pohladil po tváři a pak spojil naše rty. Spojil je v krásném, dlouhém, procítěném polibku. Zbožňoval jsem cítit jeho rty na těch mých, cítil jsem jak mi v břiše lítá snad tisíc motýlků. Už od prvního polibku jsem po jeho rtech toužil pořád a pořád.

Když se naše rty oddělily, opřel si čelo o to moje. "Jsi můj. Jestli chceš."

"Chci," usmál jsem se a tentokrát jsem ho políbil já.

"Fajn," zasmál se Niall lehce do polibku.

"Můžu si lehnout k tobě?" zeptal jsem se.

"Jsi vítaný," pousmál se. Zhasnul světlo a pak jsme se k sobě přitulili. Natáhli jsme přes sebe deku a vyměnili jsme si několik sladkých polibků než jsme usnuli.