ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

Když Louiho propustili z nemocnice, udělali jsme malou oslavu, no byli jsme tam jenom já, Zayn, Lou, teta Livia, Harry a Liam spolu s Danielle kteří se k sobě pár dní předtím vrátili. Harry si podle všeho někoho našel, ikdyž ho prý zatím nebylo vážné, a byl jsem za to rád. I on si zasloužil někoho kdo ho bude milovat. Se Zaynem se dokonce spřátelili. Vážně jsem byl šťastný že jsme pohromadě.

"Miláčku, jsi v pořádku?" pohladil jsem Zayna po tváři. Připadal mi tak trochu nepřítomný.

"Ne nic mi není," chytil mě za ruku.

"No tak, řekni mi to," nenechal jsem se odbít.

"Víš jde o to... že nechci aby jsi se nebavil se svou mámou jenom kvůli mě," sklopil hlavu.

"Zayne," vydechl jsem. "Až se ti omluví, jsem ochotný na to zapomenout, do té doby ne.

"Ale, vždyť měla v podstatě pravdu," řekl tiše.

"No tak," políbil jsem ho dlouze. "Tohle už jsme probírali. Miluju tě, a nedovolím aby mi někdo říkal abych tě nemiloval. To teda ne. Jasné?"

"Ale vážně si s ním promluv, prosím, kvůli mě," pohladil mě s úsměvem po vlasech.

"Dobře," řekl jsem. "Kvůli tobě."

"Děkuju," dal mi s úsměvem pusu.

Později toho dne jsem teda mámě zavolal a vyříkali jsme si nějaké věci. Pak jsem jí dal k telefonu Zayna a omluvila se za to co řekla a Zayn její omluvu s radostí přijal. Věděl jsem že chce s ní vycházet, a věděl jsem že až ho máma pozná, bude ho mít ráda. Je sice trochu komplikovaná, ale má mě ráda a určitě udělá všechno proto abych byl šťastný.

"Loui," přišel jsem k němu když všichni odešli a Zayn je šel s tetou doprovodit.

"Hmm?" podíval se na mě zatímco začal odklízet talíře ze stolu.

"Jaký má Zayn sen? Po čem opravdu touží?" zeptal jsem se ho.

"No... kromě toho aby byl s tebou... už jenom San Francisco," řekl.

"San Francisco?" svraštil jsem obočí.

"Jo, básnil o tom městě co jsme se poznali, nikdy jsem nechápal proč, říkal že když byl malý viděl jeden film rodině z Kuby, která emigrovala do San Francisca a byli tam štastní, opravdu št'astní," řekl a já se usmál.

"Myslíš že by tam chtěl jet?" zeptal jsem se ho.

"Určitě, myslím že by to byl pro něho ten nejlepší dárek co by mohl dostat," řekl.

Chtěl jsem něco říct, když v tom se vrátili Zayn a teta.

"Tak už odešli?" přešel jsem s úsměvem k němu a dal jsem mu krátký polibek.

"Všichni už jsou pryč," objal mě okolo pasu.

"No... nevím jak vy, ale já si už půjdu lehnout," pohladila mě po tváři.

"My taky, už je docela pozdě," řekl jsem a Zayn kývl.

Všichni jsme se teda odebrali do ložnice a já v hlavně osnoval plán jak udělat Zaynovi překvapení. Pojedu s ním do San Francisca. Zaslouží si alespoň jeden pořádný dárek a chci vidět tu radost v jeho očích.

ZAYNŮV POHLED

(O MĚSÍC POZDĚJI)

"Všechno nejlepší!" vykřikli všichni sborově když jsem sešel s Niallem dolů.

"Co to je?" pousmál jsem se.

"Jenom malá oslava," dal jsem pusu na tvář. "Zasloužíš si ji."
"Ale..." rozhlédl jsem se kolem.

"No tak, pojdme oslavovat," vzal mě Niall se smíchem za ruku.

"Všechno nejlepší brácho," objal mě Louis dlouze. "Mám tě rád."
"Já tebe taky," usmál jsem se.

"Všechno nejlepší zlatíčko," objala mě se smíchem i Livia.

"Děkuju vám, za všechno," řekl jsem.

"Nemusíš mi děkovat," políbila mě na tvář. "Oblíbila jsem si tě jako dalšího synovce, i tohoto nezbedníka," podívala se na Louiho.

Já ji ještě jednou objal.

"Harry," podíval jsem se na něj. "I ty jsi přišel?"

"Jasně," objal mě. "Jsme přece přátelé ne?
"Jo, jsme," kývl jsem. "Ahoj Liame," obejmul jsem i jeho.

"Všechno nejlepší," usmál se a pak jsem objal ještě Danielle.

"Děkuju," kývl jsem. "Děkuju vám všem co jste tady."

Po tom co jsme snědli dort a pár hodin jsme poseděli, nasmáli jsme se, dokonce jsme si i zatancovali a zazpívali, se všichni pobrali domů, Livia šla spát, a stejně tak i Louis. Dole jsme teda zůstali jenom já a Niall.

"Miláčku, bavil ses dneska dobře?" zeptal se mě.

"Jasně, byl to nejštastnější den v mém životě," usmál jsem se a dlouze jsem ho políbil

"Dostal jsi pár hezkých dárků... snědl jsi mnou pečený úžasný dort," řekl důležitě a já se musel jemně zasmát.

"Ale to nejelšpí je že jsem byl s tebou," řekl jsem. "Ty jsi můj největší dárek. Miluju tě, moc tě miluju," řekl jsem dojatě.

"Taky tě miluju, lásko," políbil mě sladce. "Ale mám tady pro tebe ještě jedno překvapení."

"Co?" podíval se na mě.

"Víš... nedávno jsem mluvil s Louim..." začal.

"Ale ne, co ti zase napodíval?" pozvdechl jsem si.

"Neboj, tohle se ti bude líbit," usmál se. "Co kdyby jsi řekl na to že my jsme ty... a já... odjeli na dovolenou."

"Kam?" usmál jsme se.

"Říká ti něco San Francisco?" řekl.

"To... to myslíš vážně?" podíval jsem se na něj nevěřícně.

"Takže to beru jako ano," zasmál se.

"Nialle... lásko... j-já nevím co mám říct," řekl jsem zmateně.

"Nemusíš říkat nic. Jenom slib že se mnou pojedeš," vzal mě za ruku.

"Ano," zasmál jsem se nadšeně a pevně jsem ho objal. "Děkuju. Děkuju."

"Nemáš mi za co děkovat," pousmál se.

"Ale ano, bez tebe už nedokážu žít. Jsi moje všechno," políbil mě. "Ani nevíš jak strašně moc tě vlastě miluju," draly se mi do očí slzy.

"No tak," pohladil mě něžně po tváři. "Podjme radši spát. Zítra musíme balit."

"Miluju tě," řekl jsem ještě jednou a spojil jsem naše rty v dlouhém a nádherném polibku.

Když jsme poznal Nialla, splnili se mi všechny sny. Ano, měl jsem domov, rodinu, měl jsem i San Francisco, ale hlavně jsem měl lásku. Lásku kluka kterého já sám miluju nejvíc na světě. Miluju ho nadevšechno na světě. Nadevšechno.