Night Changes (PART 12)
NIALLŮV POHLED
"Jsem nervozní," řekl Zayn. Vážně vypadal že má nervy v háji. Pořád překračoval z místa na místo a jemně se mu třásl hlas.
"No tak, uklidni se," pohladil jsem ho po tváři "Budeš se jim líbit. Vím to," políbil jsem ho s úsměvem.
"Vážně si to myslíš?" zeptal se mě.
"Jasně," řekl jsem. "Navíc, ikdyby ne, je to můj život, a jejich názor by nic nezměnil, jasné?"
Zayn jenom s hlubokým nádechem vydechl.
"Zlatíčko, neměj strach. Jsem si jistá že budeš okouzlující," řekla teta. "Hlavně se zbluoka nadechni."
"Louis je nahoře, řekl že nás nechce rušit," řekl jsem.
"Myslím že by mi pomohlo kdyby tady byl," řekl.
"Dobře. Mám ho sem zavolat?" podíval jsem se na něj.
"Ne, to je dobrý. Jak ho znám, stejně by dělal samé oplzlé vtipy," zasmál se lehce.
Taky jsem se zasmál. "Zlato. Jenom zhluboka dýchej, ano? Za chvíli tady budou. Bude to jenom večeře," poupravil jsem mu košili.
"Nevypadám v tomhle oblečení směšně?" prohlídl se Zayn.
"Vypadáš ještě víc sexy než normálně," skousnul jsem si ret a políbil jsem ho.
Zayn se nesměle podíval na tetu, a tá se jenom pousmála zatímco dodělávala poslední přípravy na stole.
Chvíli poté zaznovil zvonek.
"Pane bože," vydechl Zayn.
"Lásko dýchej ano?" vzal jsem si jeho hlavu do dlaní a šel jsem ke dveřím.
"Mami, tati," objal jsem je hned jak jsem uviděl.
"Nialle," řekla máma dojatě.
"Chyběl jsi nám synku," dodal táta.
"Vy mě taky," usmál jsem se. "Tak pojďte dál."
"Mauro," přišla k nám i teta.
"Livio, vypadáš vážně dobře, že jsi zhubla?," zasmála se máma lehce.
"Ehm, mami... tati... chtěl bych vám někoho přestavit," šel jsem k Zaynovi. "Tohle je Zayn. Můj přítel."
"Moc mě těší," nastavil ruku tátovi a pak i mámě kterou políbil na tvář.
"I nás," řekla máma tak nějak... nevím... odměřeně.
"Takže, na seznamování bude ještě čas teď pojdme ke stolu," řekla teta a my si teda šli sednout. Všimnul jsem že Zayn je pořád nesvůj a nepřídavaly na tom ani pohled mé matky, ale doufal jsem že po jídle se trochu víc poznají. Věděl jsem že máma je možná trochu povrchní ale věděl jsem taky že není zlá žena a že jí nebude vadit že jsme spolu. Teda, doufal jsem.
ZAYNŮV POHLED
Celou večeři sem se snažil vyhýbat přímo vražedným pohledům Niallovy matky a dal jsem si záležet na tom abych se nezašpinil ani nic podobného, protože jsem byl v podstatě z ulice a chtěl jsem jim ukázat že mám nějaké vychování. V té košili jsem se sice necítil moc dobře, ale věděl jsem že musím udělat co nejlepší první dojem.
"Takže Zayne, ty jsi z Bradfordu?" zeptal se mě Zaynův otec, Bobby, když jsme dojedli.
"Ano pane," kývl jsem s lehkým úsměvem.
"Odkdy tady vlastně bydlíš?" zeptal se.
"Ehm, už to budou čtyři roky," řekl jsem.
"Studoval jsi nějakou školu nebo jsi někde pracoval?" zeptala se mě Niallova matka Maura.
"Ehm, mám jenom základní školu z... finančních důvodů a práce jsem vykonával jenom jednoduché, rád bych si našel něco co by mě bavilo a vydělal bych si i nějaké peníze," řekl jsem a hned jsem si všiml Mauřina výrazu. Jakoby říkala, 'takže jsi nula'.
"No... nepřesuneme se na zahradu?" řekla najednou Livia. Myslím že vycítila to napětí.
"To je dobrý nápad," řekl Niall. "Zayne, lásko, pomůžeš mi prosím s grilem?"
Já kývl a už jsme se chystali na zahradu, když nás najednou zadržela Maura.
"Nialle, synku... nevadilo by ti kdybych si na chvíli promluvila se Zaynem osamotě?" usmála se.
"Tak jo," pousmál se Niall. "Ale nezdržte se dlouho," pohladil mě po rameni a hned nato on, jeho táta a Livia odešli ven.
Já zůstal s Maurou uvnitř a nervozně jsem čekal co mi chce říct.
"Myslím že nejlepší bude jít rovnou k věci," řekla.
"D-dobře," řekl jsem zmateně.
"Kolik chceš za to aby jsi opustil mého syna?" podívala se na mě.
"Cože?" vyhrkl jsem. "Co to říkáte?"
"Je to slušně vychovaný chlapec s dobrou budoucností a nenechám nějakého prostituta aby mu ho zničil," řekla.
"J-jak víte že jsem..." podíval jsem se na ni.
"Že jsi šlapal?" zasmála se jemně. "Řekl mi to Harry."
"Harry?" vydechl jsem. "Co všechno vám ten idiot řekl?"
"Dost na to abych věděla co jsi zač. Ty i ten tvůj kamarád, jak že se jmenuje? Ten chlapec s AIDS? Nejsi i ty nakažený?" podívala se na mě
Já se snažil zhluboka nadechnout abych mohl reagovat, ale jediné co jsem v tu chvíli udělal, bylo že jsem vyběhl z místnosti a běžel jsem ven. Tam stál Louis. Zrovna hasil cigaretu.
"Zayne? Co je?" podíval se na mě vystrašeně když viděl můj výraz.
"Musím jít za Harrym," řekl jsem.
"Ale proč?" chytil mě za pás.
"Na to se mě teď neptej, prosím tě, jenom... pojď se mnou, nevím jestli bych tam dokázal dojít sám a nevím jestli se ovládnu," řekl jsem.
"Ví to Niall?" zeptal se.
"N-ne," řekl jsem. "Prosím tě pojď se mnou."
"Dobře, dobře," řekl a běžel spolu se mnou k Harrymu
Naštěstí jsem si pamatoval cestu a brzo jsme se dostali na místo.
"Harry! Otevři," začal jsem bouchat na dveře.
Nikdo se neozvýal.
"Vím že jsi uvnitř! Otevři!" nezvdával jsem se.
Stále se nic neozývalo.
"Asi tam fakt není," řekl Louis. "Vraťme se."
"Ne," řekl jsem rozhodně. "Určitě jsem teď něco slyšlel. Vím že tam je. Klidně i vyvalím dveře."
"Zayne, no tak, nemá to smysl, pojď," tahal mě pryč ale já ho neposlouchal.
Pak najednou se dveře otevřely. Před námi stál Harry, s krvavým zápěstím.
"Harry, co jsi to... co jsi to udělal," podíval jsem se na něj šokovaně zatímco jsem mu pomohl sednout si.
"Louis, rychle něco přines aby jsme mu zastavili krvácení," řekl jsem a Louis rychle přinesl nějakou hadru.
"Harry, bože," snažil jsem se mu nějak pomoct a Louis zatím volal záchranku.
"Nechte mě umřít," zasténal.
Já se mu snažil za každou cenu zastavit krvácení a dohlédnout na to aby neomdlel. Pak přijela záchranka a odvezli ho do nemocnice. Kdyby jsme tam nešli, zemřel by.