ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

"Liame, ahoj," usmál jsem se do telefonu.

"Ahoj," ozvalo se z druhého konce.

"Dlouho jsem tě neslyšel," svraštil jsem obočí.
"Jo... no měl jsem moc práce," řekl.

"Nejsi na mě pořád naštvaný že ne?" vydechl jsem.

"Ne," řekl. "Ale už se nemůžu dívat na to jak se Harry ničí. Buď se opíjí, nebo brečí. Zhoršilo se to potom co tě viděl se Zaynem."

"Mrzí mě to, víš že mu nechci ublížit ale musí už pochopi že je konec, možná by se mohl dát dohromady se svou bývalou nebo si najít někoho jiného, já jsem teď se Zaynem, a opravdu ho miluju," řekl jsem.

"Jo, omlouvám se jestli jsem byl na tebe hnusný, ale zkus mě pochopit. Je to můj bratr," řekl.

"Já tě chápu, věř mi. Vím jak moc ho máš rád, a i já ho mám rád, ale musí se s tím už konečně smířit," řekl jsem.

"Lásko? Neviděl jsi Louiho?" přišel ke mě Zayn a já dal ruce okolo jeho krku a on ty své na moje boky.

"Ne," zakrotuil jsem hlavou. "A teta šla pryč a nevrátí se až do večera," políbil jsem ho dlouze.

"Takže jsme tady sami," pousmál se.

"Úplně sami," začal jsem líbat jeho krku.

"N-Ni, miláčku, prosím, nebudu se moct dál ovládat," zavzdychal.

"Tak se neovládej," řekl jsem se smíchem. "Chci tě. Moc tě chci."
"Taky tě chci, ani nevíš jak, ale počkejme ano?" podíval se mi Zayn do očí.

"Proč chceš čekat? To já bych měl být nervozní, ještě jsem to... s žádným klukem nedělal," řekl jsem.

"Chci aby to bylo výjimečné. Pro nás oba. Ni, bude to poprvé s někým koho miluju, a chci aby to bylo nádherné, v pravou chvíli," vzal si mou tvář do dlaní.

"Dobře," kývl jsem. "Počkáme."
"Miluju tě," dal mi krátký polibek. "Moc tě miluju."
"Taky tě miluju," usmál jsem se.

ZAYNŮV POHLED

"Sakra, tak moc ho miluju," klesl jsem na postel.

"Co?" podíval se na mě Louis zpoza časopisu.

"Miluju Nialla víc než cokoliv jiného," řekl jsem s úsměvem na tváři.

"Neboj se, brzo vám nechám víc prostoru," řekl tiše.

"Jak to myslíš?" sednul jsem si pomalu.

"Chci odjet," řekl.

"Cože?" šel jsem k němu. "Jak odjet? Necháš mě tady?"

"Sám víš že mi nezvývá moc času, léky co beru to jenom prodlužují ale podle posledního vyšetření se virus rozšříil," řekl.

"Proč jsi mi to neřekl?" zeptal jsem se. "Jsem si jistý že Niall a Liv ti pomůžou."

"O to jde," vydechl. "Nechci být dál ostatním jenom na obtíř. Můžu si sám za to co se mi stalo. Nikdo není povinný mě litovat a už vůbec mi pomáhat," řekl.

"Tohle už nikdy neříkej jasný?" objal jsem ho dlouze. "Víš že jsi jako můj bratr. Kromě Nialla jsi jediné co mám. Tohle mi nemůžeš udělat.
"Promiň, ale musím," vzlykl.

"To teda nemusíš," řekl jsem rozhodně. "Budu při tobě vždycky stát, to přece víš.A nejsi mi naobtíž, ani Niallovi, vím že i on tě má rád."

"Taky ho mám rád," pousmál se. "A ty jsi jediná rodina co mám."

"Právě proto nesmíš jít nikam, jasné?" řekl jsem "Po všech těch letech samoty, máme skutečnou rodinu, a ty to chceš jen tak zahodit?"

"Dobře," kývl po chvíli. "Zůstnau kvůli tobě ale pustím se do práce, pokusím si něco sehnat abych si mohl sám platit svoje výdaje. Nechci už být na nikom závilsý."

"Tak jo," pohladil jsem ho po vlasech."Ale takhle už mě nikdy nestraš ano?"

"Platí," zasmál se a znova mě objal.

"Nialle, lásko, zvoní ti mobil," zavolal jsem do koupelny když začal zvonit.

"Vem to prosím," sotva jsem ho slyšel přes proud sprchy.

"Halo?" vzal jsem to teda.

"Kdo je tam?" slyšel jsem nějaký povědomý hlas.

"Zayn," řekl jsem. "Niall je ted ve sprše."

"Oh, promin že jsme obtěžoval," rozpoznal jsem v něm Harryho.

"Harry? To jsi ty?" zeptal jsem se.

"To je jedno," zavěsil.

S udivením jsem mobil zase položil.

"Kdo to byl?" vyšel Niall několik sekund nato ven z koupelny.

"Harry," řekl jsem a vzal jsem si do ruky ručník a začal jsem ho otírat.

"Proč volal? Nechal mi nějaký vzkaz?" zeptal se.

"Ne, po chvíli zavěsil, možná nebylo dobře že jsem to vzal," řekl jsem.

"Už jsem ho dlouho neviděl, Liam říká že je tom dost špatně," řekl Niall sklesle.

"Možná by jsi s ním měl zajít promluvit," pohladil jsem ho po ramenou.

"Myslíš?" podíval se na mě.

"Jo," kývl jsem. "Myslím že si potřebujete pořádně promluvit.

"Dobře," políbil mě krátce. "Miluju tě, Zayne.ů
"Taky tě miluju, nejvíc na světě," objal jsem ho okolo pasu.

"A... mám pro tebe ještě jedno překvpaení," řekl Niall.

"A Jaké?" usmál jsem se.

"Příští týden přijedou moji rodiče," řekl.

"Vážně?" znervozněl jsme. "Přijedou?"

"Nemusíš se bát zlato, určitě se jim budeš líbit," usmál jsem se.

"Jsi si tím jistý? Co jsi jim o nás vlastně řekl?" zeptal jsem.

"No... v podstatě nic, teda ví že s někým chodím, že jsem se do někoho šíleně zamiloval," usmál se.

Taky jsem se usmál. Vážně jsem ho miloval, víc než jsem si kdy myslel že milovat dokážu, a chtěl jsem aby mě i jeho rodiče měli rádi.