ONE DIRECTION FAN FICTION

CHAPTER 7

"Mě?" podíval jsem se na něj zmateně.

"Nic neříkej. Vím že jsi hetero. Promiň, neměl jsem ti nic říkat," řekl Niall zoufale.

"Ne, ne. To je dobrý, já... mám tě rád," snažil jsem se ho povzbudit.

"Ale nemiluješ mě," zašeptal.

"Možná ne... ale třeba budu," řekl jsem a váhavě jsem se naklonil k jeho rtům, které jsem následně políbil. Byl to úžasný pocit.

"Proč jsi to udělal?" řekl Niall, když se naše rty oddělili.

"Nevím," zašeptal jsem a dal jsem ruku okolo jeho pasu.

"Nechci abys to dělal, jenom protože mě lituješ," sklopil zrak.

"Ne," zvedl jsem mu bradu. "Dělám to protože to chci. Protože to tak cítím," podíval jsem se mu do očí, ve kterých jsem viděl nespočet emocí. Lásku, Něhu. Strach. Smutek.

"Já... nevím co mám říct," vydechl.

"Tak nic neříkej," dal jsem mu prst na ústa. "Jenom mě polib."

Niall se na mě chvíli zdráhavě díval, ale pak se vášnivě přisál na moje rty. V ten moment ve mě vybuchlo snad milion motýlků, kteří mi létali v břiše. Jeho rty byla tak dokonalé. On byl dokonalý. Dal ruce okolo mého krku a líbal mě. Dlouho mě líbal. V jednu chvíli jsem se musel odtáhnout, abych popadl dech. Opřel jsem si svoje čelo o to jeho.

"Je tohle skutečnost?" usmál se Niall.

"Ano," zasmál jsem se jemně.

"Ani nevíš jak dlouho jsem čekal až se tohle stane. Ikdyž jsem nikdy nevěřil že se to stane," přejel mi rukou po vlasech.

"Věř mi že ani já. Ani já jsem nevěřil, že najdu takové štěstí," přejížděl jsem mu po rameni.

"Myslíš že nám to může vyjít?" zeptal se Niall.

"Doufám," zašeptal jsem a ještě jednou jsem ho políbil.

***

Niall mi ležel v náručí, já ho pevně držel a občas jsem ho políbil do vlasů.

"Takže... spolu chodíme?" podíval se na mě Niall.

S úsměvem jsem kývl.

"Ale nikomu to neřeknem, ne?"

"Proč?" řekl jsem udiveně.

"No. Já... nikdo neví že jsem gay, teda až na část mojí rodiny," řekl.

"O mě to neví vůbec nikdo. Vždyť do dneška jsem to nevěděl ani já," usmál jsem se.

"A tobě by nevadilo kdyby to všichni věděli?" propletl Niall naše prsty.

"Ne. Proč by mělo?" řekl jsem.

"No, chápeš snad, že když se ve škole ukážeme jako pár, všechno se změní?"

"Pro mě se nic nezmění. Už teď jsem ve škole za podívína, tak budu jenom za podivínského gaye. Žádny velký rozdíl," usmál jsem se.

Niall se tiše zasmál. "Myslím, že by jsme to měli zatím utajit. Teda alespoň až si tím budeme úplně jistí. Nebo alespoň ty. Já vím že tě miluju. Nevím co cítíš ty."

"Právě teď cítím obrovské štěstí, něhu, touhu, chci tě mít při sobě, chci být v tvém náručí, chci cítit tvoje rty..." zašeptal jsem a krátce jsem ho políbil.

"Ale nemiluješ mě," řekl trochu smutně.

"Ni, chce to čas. Mám tě strašně rád, ale ty víš že jsem v těchto věcech opatrný. Ale slibuju ti, že až budu vědět na 100% že tě miluju, vykřičím to do celého světa. Nebo alespoň na celý blok," zasmál jsem se.

Niall se lehce usmál a přitulil se ke mě.

***

"Kurva, jsi tak sexy," řekl Niall, když jsem vešel polonahý z koupelny.

Zasmál jsem se.

"Bože. Tohle tělo je teď moje?" přisunul si mě k sobě a prohlížel si mou hruď

"No, no, no. Ruce pryč," řekl jsem žertovně

"Co je? To tě nemůžu ani obejmout? Nemůžu se tě dotýkat... líbat tě?" šeptal Niall, zatímco mi začal líbat krk.

Zvrátil jsem hlavu do zadu. "Nialle, tohle mi nedělej," dal jsem ruce na jeho záda.

"Co jako?" řekl Niall nevinně.

"Nesnaž se mě svést, nebo se nechám," řekl jsem.

"No tak se nech," zašeptal smyslně.

Naskočila mi husí kůže. "Ne Nialle, prosím. Na to je času dost," odstrčil jsem ho od sebe jemně a usmál jsem se.

"Vím, ale tak po tobě toužím," řekl Niall, a dál mi rukou obkresloval všechna moje tetování.

"Já taky, ale nemůžeme. Já nemůžu," pohladil jsem ho po ramenou.

"Chápu," řekl Niall smutně.

"No tak, pojďme si lehnout jo?" políbil jsem ho.

"Dobře," usmál se.

Lehl jsem si teda do postele, a po chvilce si ke mě lehnul i Niall. Lehl jsem si na jeho hruď a vnímal jsem jeho vůni. Cítil jsem se úžasně. Cítil jsem se milovaný.

 CHAPTER 8

Ráno jsem se probudil překvapivě brzo.

Nemohlo být víc než sedm. Otočil jsem hlavou a uviděl jsem Niallovu klidnou, spící tvář. Jak to že jsem si toho nevšiml dřív? Jeho krásných modrých očí, sladkých rtíků, jemných nezbedných vlasů... Celé roky jsem ho měl před očima. Já kretén. Pousmál jsem se a začal jsem ho hladit po tváři. Po chvíli se probudil.

"Mmm," zasténal rozespale.

"Dobré ráno," řekl jsem tiše.

"Dobré ráno," zívl a následně se na mě usmál. "Víš jak dlouho jsem snil o téhle chvíli?"

"O jaké?" zasmál jsem se a políbil jsem ho na čelo.

"O tom že se probudím při tobě s vědomím že mě máš rád tak jako já tebe," sklopil na chvilku zrak.

"Mám tě moc rád Ni. Vždycky jsem měl, ale trvalo mi dlouho uvědomit si kdo vlastně jsem a co cítím," pohladil jsem ho po vlasech.

"Hmm," začal prstem přejíždět po mé ruce. "Myslíš to celé vážně že? Neděláš to jenom proto že mě lituješ nebo že se cítíš sám?"

"Myslím to vážně. Když jsme se políbili, zmocnil se mě zvláštní pocit tam uvnitř chápeš? Bylo to něco co jsem ještě nikdy nezažil," řekl jsem s úsměvem.

"To jako te začneme chodit na rande?" zasmál se.

"Jasně. Ikdyž teď žijeme v jednom domě. Asi to budeme mít lehčí," zadíval jsem se na jeho oči.

"Miluju tě," řekl tak tiše, že jsem ho sotva slyšel.

Nevěděl jsem co mám odpovědět tak jsem ho prostě políbil. Viděl jsem v Niallových očích zklamání, ale bylo to na mě moc rychle. Vždyť sotva před pár dny jsem si uvědomil že jsem gay.

"Půjdeme na snídani," začal vstávat.

"Jo," řekl jsem rychle a prohrábl jsem si vlasy.

"Jdu se osprchovat," řekl Niall, aniž by se na mě podíval.

Nic jsem neřekl, jenom jsem se převlékl a počkal jsem na Nialla až vyjde. Vyšel po pár minutách, s ručníkem obmotaným kolem pasu. Už jsem ho párkrát viděl bez tričko, vlastně i bez kalhot, ale i tak to ted bylo jiné. Ted jsem ho vnímal jako svého přítele, byl tak sexy.

"Měl jsem vlézt do sprchy s tebou," přišel jsem k němu a přejížděl jsem mu po jeho stále mokré hrudi.

Cítil jsem jak se mu zrychlil tep. Vzal mou tvář do svých dlaní a dlouze mě políbil.

"Počkej na mě v kuchyni," usmál se a šel ke skříni.

"Dobře," řekl jsem a sešel jsem dolů do kuchyně.

"Dobré ráno," usmál jsem se na Mauru.

"Oh, dobré ráno," usmála se taky.

"Niall ještě spí?" zeptala se.

"N-ne. Za chvíli přijde," řekl jsem nervozně.

Maura se jenom znovu usmála a chystala snídani. Vonělo to jako slanina a vejce.

"Voní to skvěle," řekl jsem.

"A chutná ještě líp," objevil se za mnou Niall a věnoval mi nesmělý úsměv.

"Prosím tě. Sedni si," přišla k němu Maura a dala mu pusu na dobré ráno.

Niall si sedle vedle mě a bylo vidět že se stejně jako já cítí nesvůj. Vůbec jsem netušil, jestli by jsme měli Mauře něco říct.

"Ehm," odkašlal si Niall tiše. "Kde je táta?" zeptal se.

"Zavolali ho do práce," řekla Maura. "Víš že běz něj se tam neobjedou."

Niall jenom kývl hlavou.

Zanedlouho před námi přistály plné talíře s výborně vynikajícím jídlem.

"Vypadá to vážně úžasně," řekl jsem, a začal jsem jíst.

"Zvvykni si. Tohle uvidíš každou neděli," zadrmal Niall pod nosem, nacož jsem se tiše zasmál.

"Nebud drzý. Můžeš si vařit sám," řekla Maura a sedla si k nám s hrnkem kávy.

"Promiň," ukousl si Niall slaniny. "Já...um...Harry volal?" zeptal se.

"Ano. Předevčírem. Nevěděla jsem jestli ti to mám říct, vím že už se s ním už nechceš kontaktovat," upila si kávy.

"Jo, to nechci," řekl Niall. "Mami..."

"Hm?" podívala se na něj Maura.

"Co bys řekla tomu kdybych měl... nového přítele?" zeptal se nejistě.

Maura chvilku zůstala ticho, ale pak řekla "Je to tvoje věc zlato. Ty víš že i já i táta jsme tě přijali takový jaký jsi a nemáme s tím žádný problém," usmála se.

V tu chvíli jsem si uvědomil, jak moc bych chtěl mámu jako je ona.

"A kdo je to?" zeptala se.

"Ehm..." podíval se na mě, a já kývl.

"Je to...Zayn," řekl.

Maura se na mě překvapeně podívala. "Zayn?" zopakovala nevěřícně.

Nesměle jsem kývl.

"Jak dlouho to mezi vámi...trvá?" zeptala se pořád stejně překvapeně.

"Vlastně od včerejška. Teda vlastně pár dní, ale teprve včera jsme spolu začali chodit," chytil mě za ruku, a já se na něj usmál.

"No, vážně mě to překvapilo," vydechla. "Vůbec jsem nevěděla že Zayn je taky gay."

"Věřte mi. Do včerejška jsem to taky nevěděl," zasmál jsem se tiše.

"Takže... nemáš nic proti tomu?" zeptal se Niall.

"...ne. Jasně že ne. Víš že mám Zayna ráda a navíc protože tady bydlí, můžu vás kontrolovat," zasmála se. "Ne... nebojte," řekla, když uviděla jak jsme se zatvářili.

"Díky mami," šel Niall Mauru objat a já ho následoval.

"To nic zlato. Víš že jenom chci abys byl šťastný."

CHAPTER 9

 Další den jsme šli s Niallem do školy a upřímně dalo mi to docela práci dávat pozor abych se ho nějak nevhodně nedotkl. Věděl jsem že do konce školy chce utajit že je gay a ikdyž jsem to před ním nepřiznal i já jsem ještě nebyl připravený říct to všem.

"Máš teď biologii že?" řekl jsem Niallovi zatímco on se rozhlížel po chodbě, jako by si myslel že nás někdo sleduje.

"Jo," řekl bez zájmu. "Uvidíme se na dějáku?"

"Mhm," usmál jsem se a alespon jsem ho jemně poplácal po rameni.

***

"Čau," pozdravil mě Louis, se kterým jsem sdílel pár předmětů.

"Ahoj," pousmál jsem se a sedle jsem si vedle něho.

"Tak jaké je s Niallem?" zeptal se mě Louis.

"Co?" řekl jsem nervozně. Napadlo mě že něco ví.

"Jaké je to bydlet u něj?" zasmál se Louis.

"Oh, jasně," usmál jsem se a vytáhl jsem si učebnici. "V pohodě."

"Víš, já vím... že no... vím to...o Niallovi, ty taky?" řekl tiše.

"Co myslíš?" zeptal jsem se.

"No, že je Niall...no...gay," zašeptal.

Polkl jsem. "Jo, dozvěděl jsem se to nedávno. Jak to víš ty?"

"Jednou jsem byl u něho a na jeho notebooku jsem našel fotku jak se líbá s nějakým klukem," šeptal stále aby se ujistil že ho nikdo neslyší. Ve třídě ale bylo teprve pár lidí a všichni z nich byli ponoření do hodně hlasité konverzace. "Takže se mi přiznal. Hned jsem mu řekl že s tím nemám problém," řekl.

"Ehm, jo. To já taky ne," usmál jsem se.

"A... kde je Eleanor? Už pár dní jsem ji neviděl," snažil jsem změnit téma.

"Jo... musela odjet kvůli nějakým rodinným věcem do Sheffieldu. Pozítří by se měla vrátit," pousmál se.

Jenom jsem nesměle kývl.

"A co ty? Máš nějakou holku?" zeptal se mě.

"Ehm, ne," zamrmlal jsem.

"Nechceš s někým seznámit? Znám pár holek které o tebe jeví značný zájem," řekl provokativně.

"Ne díky."

"Jak chceš. Když si to rozmyslíš, řekni."

V tu chvíli vešla do třídy učitelka a za to jsem byl vážně rád.

***

Usmál jsem se když se vedle mě objevil Niall.

"Ahoj," řekl s úsměvem na tváři.

"Ahoj," pousmál jsem se.

"Chyběl jsi mi," zašeptal jsem

"Mě taky," pohladil mě pod lavicí po ruce.

"O kolik lehčí by bylo kdyby jsme to nemuseli tajit?" zašeptal jsem smutně.

"To nevím. Nemyslím si že tady až taková část tolerantní," zašeptal

"Proč jsi mi neřekl že to Louis ví?" řekl jsem.

"Počkej. A proč ti to jako řekl?" zeptal se překvapeně.

"Nevím. Asi abych to věděl když teď u tebe bydlím," řekl jsem tižším hlasem.

"Jo. No, poprosil jsem aby to nikomu neřekl. A myslím že až na tebe do dodržel," řekl.

"Takže to víme jenom my, tvoji rodiče a Louis," řekl jsem.

Niall jenom s nesmělým úsměvem kývl.

***

"Nezdálo se ti dneska všechno nějak divný?" zeptal jsem se Nialla, v jehož náručí jsem ležel.

"Jo, no... počítal jsem s tím. Víš... promiň jestli jsem se ti zdál odtažitý, ale trochu jsem se bál že si toho někdo všimne. Ale ani nevíš jak jsem tě toužil políbit," naklonil se lehce k mým rtům, a jemně je políbil.

"Chápu to. Ale myslím že to bude těžké. Víš... být při tobě ale zaroveň nebýt," pousmál jsem se.

"Škola končí za čtyři měsíce," políbil mě do vlasů. "Pak to bude jinak," řekl.

"Já vím. Ale čtyři měsíce jsou strašná doba," řekl jsem smutně.

"Ale i tak jsme spolu ne? Vždyť bydlíme ve stejném domě, ve stejném pokoji," snažil se mě Niall povzbudit.

"Máš pravdu. Vždyť škola je jenom pár hodin a pak můžeme být pořád spolu," pohladil jsem ho po vlasech.