ONE DIRECTION FAN FICTION

CHAPTER 4

"To myslíš vážně?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

"Jasně," řekl bez rozmýšlení.

"Ale... co tví rodiče? Jak jim budu platit, víš že brigádama sotva něco vydělám," řekl jsem.

"O to se neboj, jasné?" dal ruce na moje ramena.

"Díky," dal jsem mou ruku na tu jeho, nacož Niall polknul. "Díky za všechno."

"Nemáš za co. To pro sebe nejlepší kámoši dělají ne?" usmál se Niall a ještě jednou mě objal.

"Nemám tady věci. V tašce mám jenom učebnice na zítra, mobil a asi 150 liber," řekl jsem.

"O to se nestaraj. Na dnešek ti něco půjčím a zítra zajdeme pro tvoje věci," řekl Niall.

"Ještě jednou děkuju. Nevím co bych dělal, kdybych tě neměl," pohladil jsem ho po rameni.

Niall se jenom nesměle usmál.

"Jdu se osprchovat. Dáš mi prosím nějaké věci?" řekl jsem.

"Jasně," zaběhl Niall pro nějaké boxerky, kalhoty a tričko.

"Hned jsem zpátky," usmál jsem se.

***

Když jsem vešel z koupelny, Niall už ležel v posteli a rozpačitě se na mě díval.

"Už jdeme spát?" pousmál jsem se.

"Jo, nějak se mi zavírají oči," řekl Niall.

Usmál jsem se a zhasl jsem světlo.

Lehl jsem si za Nialla a oba jsem nás zakryl.

"Já..." otočil jsem se čelem k Niallovi. "Nevím jak ti mám poděkovat." řekl jsem tiše.

"Za co?" zašeptal Niall.

"Ty se ještě ptáš?" dotkl jsem se jeho ruky. "Kdybych neměl tebe, teď bych asi někde mrzl na ulici," vzlykl jsem.

"Zayne, já... víš že tě mám moc rád a nikdy bych tě nenechal samotného," řekl Niall.

"Já vím," řekl jsem. "Můžu tě poprosit ještě o jednu věc?"

"Jasně," prohrábl si Niall vlasy.

"Obejmeš mě?" řekl jsem tiše.

Niall se chvíli ani nehnul a pak mi nastavil náruč, do které jsem si lehnul.

Slyšel jsem jeho bijící srdce a jeho ruka něžně hladila moje záda. Cítil jsem se s ním najednou v bezpečí. Necítil jsem se sám.

***

Po škole a po tom co jsem si zašel pro věci do domu Diane, ve kterém ona v tu chvíli naštěstí nebyla, jsme šli s Niallem k němu domů aby jsme jeho rodičům řekli že budu nějakou dobu bydlet u nich.

"Mami. Musíme ti něco říct," sedl si Niall naproti mámě, a já naproti němu.

"Co mi chceš říct?" řekla, zatímco její pohled sklouzl na kufr přede mnou.

"Zayn tady bude nějakou dobu bydlet," řekl Niall.

Maura nevypadala moc šokovaně. "Je to doma tak hrozné?" podívala se na mě.

"To místo nemůžu nazývat domovem," sklopil jsem oči.

"Dobře. Nemám s tím žádný problém a myslím že táta taky ne. Klidně tady můžeš zůstat Zayne," vstala, aby mě objala.

"Děkuju vám paní Horanová," řekl jsem.

"Nemusíš mi děkovat. Víš že tě mám ráda. A říkej mi Mauro, prosím," zasmála se.

"Dobře. Mauro," řekl jsem nervozně, nacož se zase zasmála.

 CHAPTER 5

"Nialle, už jsi měl dost," řekl Louis, jeden z dobrých Niallových kamarádů.

"My irové nikdy nemáme dost. To si pamatuj," řekl Niall a skoro se ani neudržel na nohou.

"Nialle. Poslechni ho. Už by jsme měli jít domů," podpíral jsem ho.

"Zayne, neboj. Ještě jednu skleničku a jdeme," vzal si Niall plnou skleničku vodky do ruky a vypil ji na ex.

"Ta má říz," otřel si pusu.

"No tak. Už pojďme," řekl jsem nedočkavě.

"Fajn, fajn," chytil se mě za rameno.

"Nemám ti pomoct?" řekl Louis

"Ne, to je dobrý," usmál jsem se. "K Niallově domů je to jenom kousek."

"Tak jo. Čau!" mávl mi krátce.

"Čau," řekl jsem a podpíral jsem Nialla aby jsme se co nejdřív dostali domů.

***

"Nialle,buď ticho," zašeptal jsem, když Niall začal na schodech zpívat nějakou irskou lidovku.

"Zpívej se mnou Zee," smál se.

"Nech toho," zasyčel jsem a nějakým zázrakem jsem ho úspěšně dovedl do pokoje, bez toho aby se jeho rodiče probudili.

Posadil jsem ho na postel a sundal jsem mu bundu. "Lehni si," řekl jsem a šel jsem se převléct.

Když jsem vyšel z koupelny lehl jsem si do postele.

Niall pořád něco mumlal a přehazoval se.

"Necukej sebou pořád," strčil jsem do něj jemně.

"Oh. Někdo je tady naštvaný," zasmál se Niall a natlačil se na mě.

"Nialle. Spi už," odstrčil jsem ho od sebe.

"A co když nechci?" řekl jako malé dítě.

Povzdechl jsem si.

"Fajn. Tak nespi. Já si půjdu lehnout do obýváku," začal jsem vstávat, ale on se najednou vyhoupl nade mě.

Zatajil se mi dech a zírali jsme si do očí. Najednou jsem nevnímal že byl opilý, vnímal jsem jenom jeho krásné modré oči, které mě naprosto hypnotizovali. Hodnou chvíli jsme tam jenom tak leželi, než se Niall pomalu naklonil k mým rtům a něžně je políbil. Cítil jsem z něj alkohol, ale v té chvíli mě zajímala pouze chuť jeho rtů na těch mých. Byli tak jemné, tak sladké... Nikdy jsem na něj nemyslel jako na předmět mého zájmu, no možná že někdy, ale nikdy jsem si to nepřiznal. Nikdy jsem se s žádným klukem nelíbal. Nikdy jsem si nepřiznal že se mi líbí kluci. Až do tvé chvíle. Nebo že by to bylo jenom Niallem? Že by to byl jediný kluk, který mě přitahuje? V ten okamžik jsem nad tím nepřemýšlel, jenom jsem si vychutnával polibek, který se začal měnit ve vášnivý souboj našich jazyků. On měl ruce na mé tváři a já dal ruce okolo jeho pasu. "Proč jsi tak zkurveně nádherný?" vydechl a začal mě líbat na krku. Vůbec jsem si v tu chvíli nemyslel že je to špatné. Brouzdal jsem rukama po jeho zádech a tiše jsem vzdychal. Niall si pak opřel čelo o to moje. "Miluju tě. Strašně tě miluju." V tu chvíli jsem se zarazil a vrátil jsem se zpátky do reality. "Co? Já..." řekl jsem zdráhavě. "Nic... neříkej," slezl ze mě. "Už se to nebude opakovat. Slibuju," otočil se na bok. Nevěděl jsem co mám dělat. Byl jsem hrozně zmatený. Už jsem natahoval ruku, abych ho pohladil, ale v poslední sekundě jsem ji dal zase zpátky. Nemohl jsem. Otočil jsem se zády k němu a snažil se usnout.

CHAPTER 6

"Dobré ráno," řekl jsem tiše, když jsem uviděl Nialla, jak si oblíká tričko.

"Dobré," pousmál se. "Šíleně mě bolí hlava. Včera jsem to asi dost přehnal."

"J-jo," sklopil jsem zrak. "Proč si ještě nelehneš? Je sobota," řekl jsem.

"Ne. Před chvíli jsem si dal studenou sprchu a nějakou tabletku. Za chvíli budu v pohodě," řekl Niall a vyšel z pokoje. "Snídaně už je na stole. Až budeš chtít sejdi dolů," řekl ještě a zmizel na chodbě.

Povzdechl jsem si. Asi si na to v noci nepamatuje. Nebo dělá, že si nepamatuje. No, asi to tak bylo lepší. Pomalu jsem vstal, šel do koupelny a oblékl jsem se.

***

"Chutná ti?" zeptala se mě Maura.

"Je to výborné. S tím blafem co jsem míval se to nedá ani porovnat," řekl jsem s plnou pusou.

"Co jste mívali na snídani?" zeptala se.

"Ani nic. Většinou jsem si šel koupit nějaké pečivo, protože ona mi dala maximálně suchý rohlík z před dvou dnů," usmál jsem se nesměle.

Maura zakroutila hlavou. "Chudáčku. Muselo to být těžké. Tolik let žít s takovou ženou."

"Když tam ještě žil Liam, jeden z jejich osvojených dětí, tak se to dalo. Kamarádili jsme se. Oba jsme ji nesnášeli, vždycky jsme se podrželi. Ale před rokem odjel do Španělska a od té doby jsem ho neviděl. Jenom si občas zavoláme. Ti další dva, Miranda a Luke byli o pár let starší a odešli už dávno. S nimi jsem se nějak zvlášť nesblížil," řekl jsem.

"A co pan Deliver, jaký vlastně byl?" zeptala se.

"Byl to kretén. Pořád jenom ječel, věčně si na něco stěžoval... Ale alespoň se do mě nestaral tak jak Diane," ukousl jsem si dalšího sousta.

"No, ale už je pryč," řekla Maura tiše.

"Jo, naštěstí. Diane mi bohatě stačí," řekl jsem.

"Víš, že s námi můžeš počítat," stiskla mou ruku. "Se mnou, Bobbym a s Niallem."

"Já vím, děkuju vám za to. Niall je můj nejlepší kamarád. Vlastně jediný kamarád," usmál jsem se.

"No, já teď musím jít," vstala od stolu. "Můžeš říct Niallovi že mi volal Harry?"

"Kdo je Harry?" zeptal jsem se.

"Jeho bývalý přítel," řekla Maura.

"Jeho...přítel?" řekl jsem překvapeně.

"Ano. Niall je gay. On ti snad neřekl?"

"Ne," vydechl jsem.

"Asi se styděl. Víš, ví o tom jenom pár členů rodiny, ale myslela jsem že tobě to řekl," řekla Maura.

"Neřekl," přejel jsem si po vlasech.

***

"Nialle?" vešel jsem opatrně do obýváku.

"Hmm?" otočil se na mě.

"Můžu s tebou o něčem mluvit?" zeptal jsem se nesměle.

"Jasně," řekl Niall bez zájmu.

"Víš... ehm... pamatuješ si na včerejší noc?"

"Ne, ze včerejška si nepamatuju nic," zasmál se Niall.

"No... ehm... víš, něco se stalo... a... emh," snažil jsem se nabrat odvahu.

"Co je?" řekl Niall zvědavě.

"Tvoje... tvoje máma mi před chvílí řekla že jsi... že jsi gay," dostal jsem nakonec ze sebe.

Niall se na mě vystrašeně podíval. "Řekla ti to?"

"Jo. A chci abys věděl že je mi to jedno," usmál jsem se.

"Proč ti to do hajzlu řekla?" složil si hlavu do dlaní.

"Nialle, neboj. Jestli nechceš, tak to nikomu neřeknu," dal jsem mu ruku na koleno.

"To je jedno," podíval se na mě.

"Můžeš mi říct jak dlouho...to víš?" podíval jsem se na něj.

Niall si povzdechl. "O letních prázdninách... když jsme odjeli do Irska. Potkal jsem tam jednoho kluka..."

"Harryho?"

"Jak to víš?" podivil se.

"Tvoje máma řekla že jí dneska volal," řekl jsem tiše.

"S Harrym jsem poznal že jsem gay. Víš, on se tím že je gay nijak netaji, a no... když jsem měl v sobě pár drinků, jsme se začali líbat a no... začali jsme spolu chodit. Asi do října jsme udržovali vztah na dálku, ale pak jsem se s ním rozešel. Víš, uvědomil jsem si že ho nemiluju a že se k sobě asi nehodíme," řekl.

"Chápu," kývl jsem.

"Já... nevím jestli ti to mám říct," začal si Niall hrát nervozně s prsty.

"Nialle, řekni mi cokoliv, ano?" stiskl jsem mu koleno.

"Dobře," nadechl se zhluboka. "S Harrym jsem se rozešel hlavně proto že... že jsem si uvědomil že miluju někoho jiného."

"Koho?" zeptal jsem se.

"Tebe," řekl Niall tiše.