ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

Zayn už v bytě bydlel dva týdny a vážně to šlo dobře. Děti si na něj opravdu zvykli a měli ho rádi. A viděl jsem že i Zayn je. Svěřil se mi že mu vážně chybí jeho sestry, ta nejmladší měla dva roky když ji naposledy viděl. Chápal jsem že se cítí sám. Tak jako já. Já jsem sice měl Dominica a Emmu, ale nikoho jiného. Výhoda toho že Zayn byl celý den v bytě mělo taky tu výhodu že jsem mohl brát směny navíc. Dohodli jsme se že dokud bude bydlet u mě, nebudu mu dávat moc peněz, protože nemusel platit nájem, elektřinu ani potraviny. Svěřil se mi taky že se rozhlíží po další práci a to mě upřímně trochu zabolelo. Asi proto že jsem si uvědomil že může každým dnem odejít...

"Říkal jsem si že bych dnes uvařil já, co ty na to?" zeptal se mě Zayn.

"Klidně," upil jsem si džusu. "Co to bude dobrého?"

"No, nevím jestli dobrého. Bude to jeden z mých prvních pokusů o pořádné jídlo," zasmál se.

Taky jsem se zasmál. "Chceš jít do obchodu?"

"Jo, můžu vzít i děti. Je to jenom kousek odsud ne?"

"Jo, půjdu s vámi, někdy se v obchodě rozeběhnou a musím je hledat mezi regály. Teď na to budeme alespoň dva," usmál jsem se.

"Tak dobře," taky se usmál.

***

V obchodě jsme strávili asi půl hodiny a cestou jsme se stavili i na zmrzlinu. Když jsem viděl jak si Zayn rozumí s dětma, jak si Emmu dává na ramena a s Dominicem si hraje na letadlo, vážně mě to hřálo u srdce. Dávalo mi pocit že na to všechno nejsem sám. Měl jsem Zayna vážně rád, ale pořád jsem se při něm cítil tak nějak nestůj. Ne že bych mu nevěřil nebo tak něco, ale prostě... mě vážně přitahoval, jako ještě nikdo. Ale nevěděl jsem jestli je gay, o čemž jsem vážně pochyboval a ikdyby náhodou byl, nevěřil jsem že by mohl cítit to samé a že bych se mu mohl líbit. Sice jsem ho občas nachytal jak se na mě dívá, tím jeho pronikavým pohledem a s jemným úsměvem na tváři, každou noc mě alespoň chvíli držel v náručí, ikdyž jsem věděl že vždycky už spal a asi se ve spánku prostě tulil ke každému. Každopádně, jsem byl rád že je při mě, teda při nás...

"Nialle?" podíval se na mě Zayn najednou v půlce filmu, po tom co šli děti spát.

"Co?" zeptal jsem se zmateně.

"Ehm, doufám že tě to nijak neurazí nebo tak, ale můžu se tě na něco zeptat?"

"Jo, jasně," řekl jsem.

"Jsi... jsi gay?" zeptal se.

Polkl jsem. "Jo, jsem. Sice jsem nikdy neměl s žádným klukem opravdový vztah, ale jo, jsem."

Na Zaynově tváři se objevil nesmělý úsměv.

"P-proč se mě na to vůbec ptáš?" zeptal jsem se.

"Já... jsem gay a tak jsem prostě chtěl vědět jestli..." zastavil se najednou.

"Jestli co?" znervozněl jsem, když si sedl o něco blíž.

"Jestli mám u tebe šanci," podíval se mi hluboce do očí.

"Šanci?" řekl jsem tiše.

Zayn nic neřekl, jenom se posunul ještě blíž a stiskl mou ruku. Hleděl mi do očí stejně pronikavě a láskyplně jako vždy a jeho ruka tiskla mou tak pevně, tak vroucně. Po chvilce ticha se ke mě pomalu naklonil a já zavřel oči, když spojil naše rty. Jeho rty byli vážně jemné, sladké... prostě neodolatelné. Cítil jsem jak mi v břiše lítá milion motýlků a když se nás nevinný polibek začal měnit ve vášnivý, dal jsem ruku na jeho tvář, on mě jednou objímal a druhou položil na mé stehno. V té chvíli jsme existovali jenom my dva. Toužil jsem po tom už tak dlouho, ikdyž jsem si to pořád odmítal přiznat. Ale v tu chvíli, v tu kouzelnou chvíli jsem to už věděl jistě. Vážně jsem se zamiloval.

ZAYNŮV POHLED

Políbit Nialla jsem toužil v podstatě už od první chvíle, co jsem ho uviděl. Ty jeho oči, jasné jako moře, jeho sladký úsměv, jeho jemné ruce, jeho krásné srdce plné lásky... prostě jsem se do něj zamiloval. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled a nikdy jsem upřímně nebyl zamilovaný tak, abych na někoho myslel s takovou láskou jako na něj, s tak velkou něžností... Vážně jsem ho miloval.

Když se naše rty oddělily, opřel jsem si čelo o to jeho a jemně jsem ho hladil po tváři, zatímco on měl ruku na mé hrudi. Zhluboka jsem dýchal a díval jsem se mu do očí, které jsem tak strašně zboznoval. Chtěl jsem aby ta chvíle nikdy neskončila.

"Proč... proč jsi to udělal?" zeptal se po chvíli stále zadýchaně.

Pousmál jsem se. "Po tomhle jsem toužil už hodně dlouho."

Niall sklonil hlavu, ale já mu ji něžně zvedl.

"Co se děje? Necítíš ke mě to co já k tobě?" zeptal jsem se jemně, se strachem z odmítnutí.

Niall dlouho mlčel, už jsem začínal mít vážně strach.

"Prosím řekni něco," zašeptal jsem.

"Já... já jsem nevěřil že se mi to stane. Že bych někoho mohl mít takhle rád," řekl po chvíli.

S úsměvem jsem ho znova krátce políbil. "Já tě miluju."

Viděl jsem v Niallově tváři překvapení. "Já tebe taky," usmál se jemně.

Ještě jsem ho pohladil po vlasech a objal jsem ho. Byl jsem vážně straště šťastný.