ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

Následující ráno jsem se probudil ještě stále v Zaynově náručí. Držel mě pořád stejně pevně a jeho lehké strniště mě lechtalo na krku. Nevím proč ale na chvíli jsem dal svou ruku na tu jeho, ale hned jsem ji zase sundal. Opatrně jsem se otočil čelem k němu a páni, ve spánku vypadal stejně dokonale jako když je vzhůru. Potlačil jsem nutkání dotknout se jeho tváře, možná pohladiit jeho rty a pomalu jsem vstal.

"Hmm," začal se Zayn v tu chvíli hýbat.

Já zůstal sedět a s úsměvem jsem sledoval jak se snaží otevřít oči.

"Dobré ráno," řekl jsem po chvíli.

"Dobré," odpověděl chraplavým ranním hlasem.

"Můžeš klidně ještě spát. Dnes je neděle, nemusíš se starat o děti," řekl jsem.

"Ne, to je v pohodě, za chvíli vstanu," pousmál se ale nezdálo se že by se chystal vstát. Vzal jsem ze skříně nějaké oblečení a nechal jsem ho na posteli, protože jsem věděl že Zayn nemá v podstatě žádné věci. Pak jsem si sám vzal něco na sebe, osprchoval jsem se a zkontroloval jsem děti které si už hrály v pokoji. Začal jsem teda dělat snídani. Asi po dvaceti minutách přišel Zayn.

"Tak už jsi vstal?" zasmál jsem se.

"Jo, promiň, ale byl jsem vážně unavený," povzdechl si.

"To nic," řekl jsem, zatímco jsem se vrátil k přípravě slaniny.

"Vypadá to výborně," řekl Zayn.

"Můžeš prosím přijít pro děti? Za chvíli už to bude," podíval jsem se na něj letmo

"Jasně," řekl s úsměvem a zašel pro ně.

ZAYNŮV POHLED

"Tak pojďte, brácha vám udělal výbornou snídani," řekl jsem zatímco jsem popoháněl Dominica a Emmu do kuchyně.

Na stole už bylo naservírováno. Vážně to vypadalo úžasně. Pomohl jsem jim sednout si na židle a sedl jsem si vedle nich.

"Ta vůně je úžasná a co teprve jak to bude chutnat," usmál jsem se.

"No, jsem kuchař tak bych měl něco umět ne? Minimálně vejce a slaninu," řekl Niall a sednul si naproti.

Zasmál jsem se. "Neměl jsi si dělat starosti a dělat snídani i mě. Nechci tě využívat."

"Prosím tě. Vůbec mě nevyužíváš. Bez tebe bych nevěděl co si mám s těmito čerty počít," podíval se na děti.

"Nepodceňuj se. Jsi úžasný," zasněně jsem se na něj podíval. "Ehm, no jsi úžasný bratr, zvládáš práci i vysokou, vážně tě obdivuju."

"To nemusíš, vážně," řekl Niall.

"Ale jo," usmál jsem se a chvíli jsme na sebe zase tupě zírali, než ticho prolomila Emma, která začala zpívat nějakou dětskou písničku a my se se smíchem pustii do jídla.

NIALLŮV POHLED

"Takže je u vás doma?" zeptal se mě Louis.

"Jo. Vyhořel a nemá kam jít," řekl jsem.

"No... takže spí na gauči?"

"Ne," odkašlal jsem si. "U mě v posteli."

"Ahá," usmál se uličnicky

"Nech toho. Je to velká postel, tak o co jde. Na té pohovce by se určitě pořádně nevyspal," řekl jsem, snažíc se zakrýt že jsem rudý jak rajče.

"Jo, jo, vždyť nic neříkám," pokračoval v mytí nádobí.

"Hele, je to chůva mého brášky a ségry a teď u nás na chvíli bydlí, nic víc,"

"Fajn, fajn," snažil se zadržet smích. Ale rád bych ho poznal."

"Proč?" zeptal jsem se.

"Abych viděl toho, do kterého se můj kámoš zabouchnul."

"Cože? Já do něj nejsem zamilovaný!" vykřikl jsem, až se na nás otočilo pár dalších kuchařů.

"Já ti říkám že jsi. Takového jsem tě ještě neviděl."

"Jakého?"

"Šťastného, vždyť jenom při zmíňce o něm se začneš červenat a koktat," usmál se.

"Nech toho už jo?" řekl jsem naštvaně a odešel jsem na druhou stranu kuchyně.