ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

"Tak, za chvíli tady bude vaše nová chůva. Buďte hodní ano?" poupravil jsem Dominicovi a Emmě oblečení a odstranil jsem zbytky jídla z jejich tváří a snažil jsem se jim vyčistit ruky zašpiněné od fixů.

"My jsme vždycky hodní," usmála se Emma.

"No jasně," ušlíbl jsem se.

"Proč už tady není paní Bremová?" zeptal se smutně Dominic.

"Protože se odstěhovala. Vím že jste ji měli rádi ale určitě si zvyknete," pohladil jsem je po vlasech. "Slibujete že i na novou chůvu budete hodní?"

Oba kývli.

"Tak dobře," vstal jsem a v tu chvíli zazvonil zvonek. "To bude on," řekl jsem a všiml jsem si zmatku v jejich očích. Asi čekaly že nová chůve bude další stařenka.

"Jsi tady vážně načas," přivítal jsem Zayna, který vypadal snad ještě dokonaleji než minule.

"Já držím slovo," usmál se.

"Tak pojď dál prosím," pozval jsem ho dovnitř. "Tohle jsou Emma a Dominic."

"Ahoj," sklonil se k nim a potřásl jim s milým smíchem rukama. Hned bylo vidět že má děti vážně rád.

"Tohle je ale kluk," řekla Emma.

"Tohle je naše nová chůva?" zeptal se Dominic tiše a prohlížel si Zayn od hlavy po paty

"Ano. Tohle je Zayn, a bude se o vás starat když tady nebudu, teda... zkusíme to," podíval jsem se na Zayna který kývl s úsměvem hlavou. Dohodl jsem se s ním že to napřed pár dní zkusíme, jak to půjde.

"Ale..." našpulila Emma rty a já si ji zvedl nahoru.

"No tak Emmy," stiskl jsem jí ručku. "Nechovej se tak. Budete ho poslouchat jasné?"

Emma jenom sklopila oči a Dominic začal věnovat pozornost nějaké hračce.

"Slíbili jste to, pamatujete?" podíval jsem se na každého zvlášť.

"Tak jo," řekla po chvíli Emma.

"Tak se mi to líbí sestřičko," políbil jsem ji do vlasů a dal jsem ji zase na zem.

"Omlouvám se za ně. Doufám že si nemyslíš že jsou nevychovaní," řekl jsem Zaynovi zahanbeně.

"Prosím tě vůbec ne. Vypadají jako andílci," usmál se na ně.

"Jo, ale občas se podobají spíš čertům," řekl jsem.

"Neboj, myslím že to spolu zvládneme," dal mi ruku na rameno. Polkl jsem když jsem cítil jeho dotek. Intenzivně jsme se na sebe dívali až dokud nás nepřerušil Emmin veselý křik.

"Ehm, tak ti ještě trochu ukážu byt ano?" pokynul jsem rukou aby šel za mnou.

"Jo," vydechl Zayn s úsměvem a následoval mě.

ZAYNŮV POHLED

Nastal můj první den coby chůva. Niall odešel do práce a já se měl celé odpoledne až do večera starat o ty dva. No, vypadali jako andílci, ale vážně to byli malí čerti, hlavně Emma. Dominic se mi zdál trochu tišší a stydlivější. Oba byli Niallovi dost podobní. No, byli to přece sourozenci. Docela mě zajímalo kde jsou jejich rodiče, ale došlo mi že jsou dost možná po smrti a tak jsem se rozhodl radši na nic neptát, ostatně mi do toho vlastně ani nic nebylo.

"Polož to Emmo!" zavolal jsem na malou, která držela nějaký předmět položený na polici. Dala si pod sebe nějakou krabici aby se tam dostala. Asi malá chytrolínka. Rychle jsem jí to vzal z ruky a vzal jsem si Emmu do náruče abych ji odnesl na koberec, kde si Dominic v klidu hrál s legem.

"Tak, hraj si hezky s bratrem, za chvíli bude večeře," řekl jsem jí a ona jenom otráveně zakňucela.

Pousmál jsem se a vrátil jsem se ke kuchyňské lince, kde jsem měl připravené věci na ovocný salát a k tomu jsem chtěl přichystat nějaký zmrzlinový pohár. V mražáku jsem totiž našel čokoládovou zmrzlinu a taky jsem našel jahody, mandarinky a banány. Když jsem byl hotový, přinesl jsem to do obýváku k dětem a posadil jsem je na pohovku. Já si sedl mezi ně a taky jsem se pustil do jídla. Při tom jsme sledovali nějakou animovanou pohádku. Netrvalo to dlouho a už se jim zavíraly oči. Pustil jsem jim vanu a když se vykoupali, oblékli se do pyžam a já je uložil. Měli sice malý pokojík, ale útulný se spoustou hraček. Řekl jsem jim ještě dobrou noc a čekal jsem až přijde Niall z práce.

***

"Ahoj," zašeptal jsem když se vrátil něco po desáté.

"Ahoj," zašeptal taky a položil si na zem tašku. "Už spí?"

"Jo, už přes dvě hodiny," usmál jsem se.

"Zvládli jste to v pohodě?" zeptal se.

"Jo, jsou to hodné děcka, no ikdyž Emma je občas docela... paličatá," snažil jsem se najít správné slovo.

"Jo, já vím. V tom je po tátovi," pousmál se na chvíli, ale pak se mi zdálo že zesmutněl.

"Ehm, já vím že mi do toho nic není, ale kde jsou vaši rodiče?"

"Zemřeli," řekl tiše.

"To mě mrzí," řekl jsem.

"To nic, už to budou tři roky," pousmál se.

"Obdivuju tě že to tak zvládáš," řekl jsem.

"Ne, nemáš mě co obdivovat, vážně. Kdyby nebylo paní Bremové a teď tebe," podíval se na mě a já se usmál, "Určitě bych to nezvládl. Víš, musím se v práci fakt snažit, občas mám přesčasy, ale i tak plat není zrovna výhra. Navíc mám školu, sice mám naštěstí stipendium, ale i tak musím do toho dát určité náklady a ikdyž studuju na dálku, bývá to těžké. S financováním školy mi dost pomáhá Harry, můj kamarád z vysoké, který má dost prachů. Nechci ho využívat ale on říká že to dělá proto že jsme přátelé, a ti si musí pomáhat. Víš, známé se už od základky. Já... někdy myslím že jsem všem na přítěž a neměl bych si přestat nalhávat že to všechno zvládnu," řekl.

"Hej," přišel jsem k němu a zvednul jsem mu hlavu. "Ty rozhodně nemůžeš být nikomu naobtíž, jasné?" pohladil jsem ho po tváři a zahleděl jsem se do jeho jasně modrých očí. Měl jsem hrozné nutkání ho políbit, ale potlačil jsem to. Nechtěl jsem ho vyděsit, ani aby si myslel že líbám lidi na potkání, ještě ke všemu svoje šéfy.

"Tak já asi půjdu," odtáhl jsem se od něj a přišel jsem ke dveřím.

"Zayne?" promluvil na mě ještě předtím než jsem odešel.

"Ano?" otočil jsem se čelem k němu.

"Děkuju," řekl.

"Nemáš zač," usmál jsem se a odešel jsem z bytu.