ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

"Rodina Zayna Malika?" přišla k nám ráno sestřička.

"Ano," řekla Zaynova máma Tricia.

"Můžete jít za ním na pokoj, ale ještě spí," usmála se.

"Děkujeme," řekla Tricia.

"Ale měl by za ním zatím jít jenom jeden člověk," dodala ještě sestřička.

"Měl by jsi jít ty Nialle. Víme jak ho miluješ," přejela mi Tricia rukou po rameni.

"Moc vám děkuju," objal jsem ji a pak i Zaynova tátu.

Pak už jsem následoval sestru do Zaynova pokoje.

"Díky," řekl jsem a ona mě za sebou zavřela dveře.

Když jsem uviděl Zayna, rozbušilo se mi srce, radostí i strachem. Vidět ho tam ležet bezmocně na posteli bylo příšerné. Byl sice mimo nebezpečí života, ale ten vrah byl pořád ještě na svobodě a už jenom představa toho že to mohlo dopadnout úplně jinak mě děsila. Přitáhl jsem si před postel židličku a opatrně jsem vzal jeho ruku. Byla studená, ale hlavní bylo že jsem ho konečně mohlo držet. Zayn dál klidně spal a pravidelně oddechoval. Přejel jsem mu rukou lehce po vlasech a chvíli jsem váhal než jsem políbil jeho rty.

"Lásko moje," políbil jsem jeho, už o něco teplejší ruku. "Tolik jsem se o tebe bál," vzlykl jsem. "Ale jsi silný," usmál jsem se. "Jsi můj hrdina. Moc tě miluju. Strašně moc."

V tu chvíli jsem viděl že se začíná probouzet. Netrvalo dlouho a těžce otevřel oči.

"Lásko?" řekl tiše když mě spatřil.

"Miláčku," vstal jsem abych ho pohladil po tváři.

"Kde to jsem? V nemocnici?" zeptal se stále tichým hlasem.

"Ano. Včera tě operovali. Ale budeš v pořádku, neboj," stiskl jsem pevně jeho ruku.

On se jenom slabě usmál. "Chytili ho?"

"Ne," zakroutil jsem hlavou. "Ale brzo ho chytí. To ti slibuju."

"Děti jsou v pořádku že?" zeptal se.

"Jo. Sophia a Liam jsou u nich. Musel jsem Liama přesvědčovat, aby odešel. Přiletěli tví rodiče. Půjdu aby mohli za tebou ano?" políbil jsem jeho ruku.

"Ne. Ještě buď chvíli se mnou," podíval se na mě naléhavě.

"Dobře," dal jsem mu dlouhý polibek. "Strašně tě miluju."

"Já tebe taky," usmál se.

***

"Tak jak se má?" zavolal mi Harry když byli u Zayna jeho rodiče.

"Bude v pořádku," řekl jsem.

"To jsem rád," vydechl. "Promiň že jsem ti nebral telefon. Zapoměl jsem si ho doma a byl jsem přes noc u Jenny."

"Nedělej si s tím starosti. Byli tady Liam, Louis i Zaynovi rodiče."

"Jo, ale měl jsem u tebe být i já. Jsi můj nejlepší kamarád, víš že tě beru jako bratra," řekl.

"Já vím. Já taky. Ale vážně, nemusíš si dělat starosti. Vím že brzo odjíždíš a stejně za chvíli se uvidíme na svatbě ne?"

"Já vím. Za měsíc si beru Jenny a ty budeš můj svědek, jasný?" zasmál se.

"No... jo. Uvidíme se na vaší svatbě a možná i na další..." řekl jsem záludně.

"Počkej jak to myslíš?" zeptal se Harry podezřívavě.

"No, tak že i já a Zayn se vezmeme," usmál jsem.

"Cože? Ale, jak to že to ještě nevím?"

"Chtěl jsem ti to říct spolu se Zaynem. Vlastně to skoro nikdo neví. Jenom Liam, Louis, a Zaynovi rodiče."

"No úžasné. Tak Louis a Liam to věděli přede mnou?" zavzdychal.

Zasmál jsem se nad jeho naštvaným tonem. "No tak nech toho. Ty víš že jsem chtěl aby jsi byl první kdo to uslyší, ale snad ti to vynahradím když z tebe udělám mého svědka."

"Jasně brácho," řekl Harry po chvíli. "Mám z toho velkou radost. Ale přes tu zradu se asi nedostanu."

Já se jenom zasmál a myslel jsem na to jak jsem v tu chvíli šťastný. Ale k úplnému štěstí mi chybělo aby chytili toho hazla...