ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

"Nialle!" přiběhl ke mě se strachem v očích Liam.

"Liame!" objal jsem ho, zatímco jsem dál bezmocně brečel.

"Kde je Zayn? Operují ho?" zeptal se rychle.

"Jo. Operace začala před 10 minutami," vzlykl jsem. "Dominic a Emma jsou se Sofiií?"

"Jo, řekl jsem ať s nimi zůstane doma a že jí zavolám až budu mít víc informací," dal ruku na moje rameno.

Jenom jsem kývl.

"Co se stalo? Byli jste přepadení nebo..."

"Ne," utřel jsem si slzy. "Byl to on," řekl jsem

"Kdo?" zeptal se zmateně.

"Ten hazjl co," nemohl jsem ze sebe skrz slzy dostat kloudou větu.

"Pojď, sednemě si. Řekni mi všechno," podíval se na mě odhodlaně.

Já s popotáhnutím kývl a sedl jsem si.

***

"Bože, to je strašné. Je to až neuvěřitelné" vydechl když jsem skončil. "Doufám že už jsi ho udal na policii."

"Ti z autoopravny už to ohlásili. Pátrají po něm," řekl jsem.

"Snad ho co nejdřív chytí. Ten hajzl si nemůže běhat po svobodě," řekl.

"Jediné na co v téhle chvíli myslím je Zayn. Aby byl v pořádku. Jestli mi odejde, přísáhám že..."

"Ne," objal mě rychle. "Zayn to zvládne. Je přece silný. A vím že tě až moc miluje na to aby tě opustil ano?" usmál se povzbudivě.

"Díky," řekl jsem. "Za to že jsi tady."

"Zayn je můj nejlepší kamarád. A ty jsi jeho životní láska. Jasně že jsem tady," zasmál se jemně, ikdyž jsem viděl že má v očích slzy.

Ještě jednou jsem ho objal.

Každou chvíli jsem se ptal jestli je něco nového, ale vypadalo to že nikdo nic neví, nebo mi nic nechcou říct. Mezitím jsem zavolal Zaynovým rodičům, kteří řekli že přiletí prvním letadlem. Poznal jsem je před měsícem a vážně jsem je měl rád a vážil jsem si jich. A taky jsem věděl jak moc Zayna milují a on je. Zavolal jsem i Harrymu, ale ten to nezvedal a Louimu, který přišel během několika minut. To čekání na konec operace mi připadal nekonečný. Myslel jsem že se tam složím a i mě budou muset odvést na sál, myslím že jsem k tomu fakt neměl daleko. Přesně v pět hodin k nám konečně přišel doktor.

"Niall Horan?" podíval se na mě.

"Ano, jak je Zaynovi?" zeptal jsem se klepajíc od strachu.

"Zranění bylo hluboké a bylo velmi blízko životně důležitých orgánu. Vlastně by stačilo aby rána byla o pár milimetrů jinde a jeho šance na záchranu by byli téměř nulové," řekl.

"Tak jak mu je doktore?" zeptal jsem se netrpělivě.

"Zayn Malik to přežije. Operace byla úspěšná," usmál se nakonec.

"Díky bohu," objal jsem ho samou radostí. "Moc vám děkuju."

"Bylo nám potěšením," řekl ještě a pak odešel.

Já pak s radostí objal Liama a Louiho.

"Já jsem ti to říkal. Zayn se nikdy nevzdává," usmál se Liam.

Doktoři sice řekli že se nevzbudí dřív než zítra ráno, ale já se i tak rozhodl v nemocnici přespat. Liama jsem poslal domů za Sofiou a dětmi a stejně tak Louiho. Přiletěli i Zaynovi rodiče a oni se rozhodli raději zůstat přes noc. Jejich dcery zůstali doma, hlavně proto že by těžko sehnali devět letenek a navíc jsem věděl že nemají zrovna moc peněz a chtěli přiletět co nejdřív. Noc se staršně vlekla, vlastně jsem spal možná dvě hodiny. Chtěl jsem jenom vidět Zayna. Strašně jsem ho miloval a potřeboval jsem ho cítit při sobě.