ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

Na druhý den ráno jsem zavolal Harrymu. On byl v podstatě jediný kdo věděl všechno o té noci, teda kromě policie, která nebyla schopná toho hajzla chytit, ikdyž jsem jim dal podrobný popis, případ se během tří let ani nehnul.

"Ahoj kámo. Jsem rád že voláš. Už týden jsem o tobě neslyšel," slyšel jsem jeho veselý hlas.

"Jo, víš, včera jsem Zaynovi řekl co se stalo," hlesl jsem.

"Fakt? Co na to říkal?" jeho nadšený hlas zvážněl.

"Podporuje mě, lituje mě, prý mě obdivuje," pousmál jsem se. "I když nevím za co."

"Nialle, kdybych zažil to co ty potřeboval bych psychiatra a na dveře bych zavěsil 10 zámků. Ale ty jsi se brzo posbíral aby ses postaral o sourozence, našel si práci, dokončuješ školu... Každý by tě měl obdivovat."

"Díky, ale já si to nemyslím. No, každopádně, jak se máš ty?"

Harry se zasmál. "Právě jsem se zamiloval."

"Co? Ty?" zeptal jsem se nevěřícně. Vím že holku měl naposledy před rokem a rozchod byl dost špatný.

"Jo, potkal jsem ji včera. Když jsem šel s klukama do bistra u školy, uviděl jsem ji tam. Je tam servírka. Jmenuje se Jenny, je jí osmnáct, má dlouhé hnědé vlasy, krásné oči, sladký úsměv a je... prostě úžasná," začal Harry básnit.

"Máš už její číslo?" zeptal jsem se smíchem.

"Ne, ale pracuju na tom. Přísáhám že dneska ho budu mít a za měsíc tě pozívám na svatbu."

"Ty jsi fakt blázen Harry," dál jsem se smál. "Ale i tak tě mám moc rád."

"Já tebe taky," řekl Harry. "Snad bych brzo za vámi přijel, chci už poznat Zayna, ještě jsem neměl tu čest. Viděl jsem ho jenom na fotkách."

"Fajn, tak přijeď. Budu rád," řekl jsem.

"Dobře. Zanedlouho končí škola a rád bych tě viděl než odjedu do Skotska."

"Ty odjíždíš do Skotska?" zeptal jsem se.

"Ehm, jo. Měl bych tam po škole dostat práci, asi na rok," řekl.

"Na konci školního roku se přece sejdem ne?" zasmál jsem se, ale už teď mi bylo smutno. Ikdyž ho vlastně nevidím ani teď, když je v Anglii.

"Jasně. Pořádně to oslavíme," zasmál se i Harry.

"Teď musím končit, Zayn už se vrátil ze sprchy," podíval jsem se na mého dokonale vypadjícího přítele, oblečeného jenom v osušce.

"Fajn, užijte si," řekl Harry drze.

"Sklapni," zasmál jsem se. "Zatím."

"Ahoj," zavěsil Harry.

"Mluvil jsi s Harrym?" přišel ke mě Zayn aby mě políbil.

"Jo," usmál jsem se. "Říkal jsem mu jak jsi úžasný."

"Vážně?" prohrábl se mi ve vlasech s drzým úšklebkem.

"Jistě," přejel jsem rukama po jeho nahé hrudi. "A teď se obleč. Já zatím udělám dětem snídani."

"Fajn," políbil mě ještě jednou a já odešel do kuchyně.

ZAYNŮV POHLED

Nemohl jsem přestat myslet na to co mi Niall řekl. Nedokázal jsem si ani představit kdyby se to stalo mě. Asi bych se pořád choulil někde v koutku. Každopádně jsem byl odhodlaný najít toho hajzla. Bylo mi jasné že to možná není úplně v mých silách ale byl jsem rozhodnutý že jednou dosáhnu toho že Niall bude mít konečně klid a budeme spolu, bez překážek a stínů minulosti.

"Lásko moje, odpočiň si," uložil jsem Nialla do postele.

"Ale musím se ještě postarat o děti," řekl unaveně.

"Já se o ně postarám, neboj se," políbil jsem ho na čelo.

"Miluju tě. Nevím co bych dělal kdybych tě neměl," stiskl mou ruku.

"Spíš co já bych dělal bez tebe," usmál jsem se. "Slibuju že udělám co budu moct abych si našel dobrou práci a postaral se o vás."

"Už jsem ti říkal že..."

"Jo, já vím. Že to počká. Ale ty toho děláš tolik, jsi můj hrdina, zlatíčko víš to? Jsi můj anděl," pohladil jsem ho po tváři.

"A ty můj," políbil mě.

"A slibuju že dostanu toho zmetka. Přísahám ti že se z toho nevyvylíkne. To ti přísáhám," řekl jsem odhodlaně a Niall mě beze slova objal.