ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

(O TŘI TÝDNY POZDĚJI)

Se Zaynem jsme byli spolu už měsíc a byl jsem s ním vážně šťastný, tak jako ještě nikdy. Staral se skvěle o děti i o byt, občas dostal peníze za nějaké práce v domě, vždycky čekal až přijdu z práce aby mě mohl políbit na dobrou noc a aby jsme usnuli v obětí.

Na naše měsíční výročí jsme dohodnuli hlídání na celou noc a měli jsme tak byt pro sebe.

"Chutná ti?" zeptal jsem se Zayna když začal jíst večeři, kterou jsem uvařil.

"Je to výborné lásko," usmál se.

"Snažil jsem se," zasmál jsem se.

"Jsi užásný kuchař," taky se zasmál. "Možná že je to pravda, že láska prochází žaludkem. Po tvém prvním jídle které jsem snědl už jsem tě nespustil z hlavy.

"Miluju tě," natáhl jsem se k němu abych ho políbil.

"Já tebe víc," vzal mou ruku.

ZAYNŮV POHLED

"Opravdu to chceš?" zeptal jsem se zadýchaně, zatímco jsem mu rozepínal košili.

"Jo chci," dál mě vášnivě líbal.

"Tak strašně po tobě toužím," vyslékl jsem mu košili a sám jsem si vyslékl tričko.

"I já po tobě," zapletl své prsty do mých vlasů zatímco jsem ho líbal na hrudi a rozepínal jsem mu kalhoty. Najednou jsem uviděl velkou jizvu těsně pod srdcem.

"Co to máš?" přejel jsem po ní jemně.

"To nic, měl jsem nehodu," přitáhl si mě k sobě a dál mě líbal. Já to ale nemohl spustit z hlavy. Byla to totiž fakt velká jizva a nepřipadalo mi to jako výsledek nějaké obyčejné nehody.

"Říkáš mi pravdu?" podíval jsem se mu do očí.

"Já..." zastavil se najednou. "Nejsem připravený o tom mluvit."

"Nialle, lásko. Mě můžeš říct všechno ano?" políbil jsem jeho ruku. "Prosím, řekni mi to.

"Tak dobře," vydechl po chvíli. "Sedněme si," zavedl mě za ruku na postel. Naše ruce byli stále propojené.

"To co ti řeknu jsem chtěl zapomenout, ale asi to nepůjde. Musím ti to říct," polkl.

Já ho pohladil po tváři a napjatě jsem čekal až mi to řekne.

"Stalo se to před 3 lety. Do našeho domu vrthl nějaký maniak, zloděj a vrah," sevřelo se mu hrdlo a mě taky. Hned mi došlo jak jeho rodiče zemřeli a objal jsem ho kolem ramen.

"Nemusíš pokračova jestli nechceš," zašeptal jsem.

"Ne, chci ti to říct," řekl rozhodně.

"Dobře," políbil jsem ho do vlasů.

"Dominic a Emma měli sotva pár měsíců a ten víkend zrovna byli v nemocnici, protože měli nějaké zdravotní problémy. Doma jsme teda byli máma, táta a já. Kolem jedenácté do bytu vtrhnul nějaký chlap, neměl žádnou masku, takže bylo jasné že nás plánoval zabít. Měl v ruce pistoli. Napřed nám řekl ať si lehneme na zem a jsme zticha. Rozhlídl se po domě a pak vyndal nějaký provaz a chtěl nás svázat, ale táta se rozhodl s ním bojovat a vyrazil mu zbraň z ruky. Chvíli spolu zápasily ale pak ten hajzl vytáhl nuž a bodl tátu přímo do srdce. Pak ho bodl ještě sedmkrát. Pořád slyším ten zvuk a pořád slyším ten zoufalý mámin křik a pláč. V okamžiku vzal tu zbraň a namířil ji proti nám. Snažil jsem se mámu bránit, ale on mě postřelil do ramene. Hned potom střelil do mámy. Několikrát. Sebral jsem všechy zbívající síly a když se mi otočil zády aby se ujistil že je mrtvá, jsem se pokusil utéct, ale on mě doběhl, otočil mě k čelem k sobě a dvakrát mě bodnul do hrudě. Já se spotácel k zemi a jediné co mě napadlo, bylo dělat že jsem mrtvý. Ikdyž, myslel jsem že vážně za chvíli zemřu stejně jako moji rodiče. Zůstal jsem tam ležet a po chvíli jsem slyšel sirény. On utekl a já tam zůstal ležet. Pak už si pamatuju jenom to jak jsem ztratil vědomí a druhý den v nemocnici. Bylo to tak... slíbil jsem si že se postarám o Emmu a Dominica. Nikoho jsme neměli, i dům nám sebrali ale já jsem si řekl že to nevzdám, a hlavně že je neopustím. Odstěhoval jsem se, našel jsem si práci a rozhodl jsem se dodělat dálkově vysokou, protože jsem věděl jak moc to pro mámu znamenalo a jak na mě byla hrdá, já..." brečel Niall tak zoufale, až jsem i já měl v očích slzy. CÍtil jsem se tak strašně, ani jsem netušil co si musel vytrpět. Rychle jsem ho obejmul a on mi plakal do hrudě. Šeptal jsem mu konějšivá slova a hladil jsem ho po vlasech a držel jsem ho co nepevněji, protože to bylo jediné co jsem pro něj v tu chvíli dokázal udělat. To co mi řekl jenom zvýšilo můj obdiv k němu a přesvědčení o jeho síle. Miloval jsem ho tak hrozně moc a nemínil jsem dovolit aby se jemu nebo jeho sourozencům ještě někdy něco stalo.

NIALLŮV POHLED

Ulevilo se mi když jsem to řekl Zaynovi. Tížilo mě to už dlouhou dobu a byl jsem rád že jsem věděl že už na nic nejsem sám. Zayn mi taky dodal novou sílu a odhodlání najít toho odporného hajzla, který mě, Emmě a Dominoci zabil rodiče. Musel za to přece zaplatit.