ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

"Horane hej!" ozvalo se čísi závolání. Já nereagoval, byl jsme zabraný do hledání co nejlevnější chůvou pro své sourozence, Emmu a Dominica.

"No tak!" hodil po mě utěrku.

"Co je?" otočil jsem se a viděl jsem jak se na mě zmateně dívá Louis, můj spolupracovník a kámoš.

"Spíš nebo co? V poslední době jsi jak náměsičný," pousmál se.

"Jo... no sice mám stipendium a individuální plán ale i tak mi škola dost zabírá a jestli tady chci být na plný úvazek a dostávat prachy za přesčasy, musím najít někoho kdo by hlídal Emmu a Dominica. Nemůžu je celý den nechat samotné. Paní Bremová se stěhuje a už mi nebude pomáhat, ve školce nejsou místa. Nevím co mám dělat, nemůžu si dovolit platit chůvě," povzdechl jsme si.

"Hele, určitě se někdo najde. Najdi si nějakou stařenku které bude stačit milé slovo a pár bonbonů na cestu, nebo možná nějakou dámu na zajíčky" zasmál se.

"Vtipný," ušklíbl jsem se. "V sobotu mají přijít nějaké uchazečky, tak snad to nějak vydje," snažil jsem se povzbudit sám sebe.

"Kámo, neboj, bude to v pohodě," přišel Louis ke mě a dal mi ruku na rameno.

Vděčně jsem se na něj usmál. Ikdyž jsem si vůbec nebyl jistý jestli to bude tak jednoduché.

ZAYNŮV POHLED

"Slyšel jsi to?" zeptal se mě Liam, můj nejlepší kamarád kterého jsem potkal před 2 lety když jsem začal pracovat v autoopravně.

"Co?" zavolal jsem zespod auta.

"Swenson to tady zavírá," řekl.

"Cože? Kdo ti to řekl?" zeptal jsem se zatímco jsem se dostal zpátky na nohy.

"Garry. Prý to tady chce zavřít protože mu to nevynáší. Možná se prý spojí s konkurencí a asi nevezme sebou nikoho z nás. Možná ty nejzkušenější," podíval se na mě s lítostivým úsměvem.

"Ale to nemůže. Co jako budem dělat? Už tak nám platí mizerně a teď se na nás úplně vykašle," zaječel jsem.

"Jo, no, možná na něj můžeš skusit nějaký svůj šarm?" usmál se .

"Hele, jenom proto že jsem gay, neznamená že se budu kroutit kolem nějakého dědka, jasný?"

"Tak promiň, promiň," zasmál se ale po chvíli zase zvážněl. "Ale fakt. Co budeme dělat? Víš že tady to s hledáním práce není zrovna nejjednoduší."

"Jo, no, asi si budu muset prohlídnout nějaké inzeráty," pousmál jsem se a hodil jsem hadru na zem.

"Všichni zaměstatnci, přeruště práci a dostavte se do mé kanceláře," ozval se po chvíli v reproduktruru šéfův hlas.

"A... je to tady," řekl jsem a Liam mě vzal kolem ramen.

"Neboj, to zvládnem," usmál se.

"Já vím," pohladil jsem ho letmo po tváři.

"Hele, co jsem ti říkal o těch dotekech? Nemusí si každý myslet že jsem taky teplej," řekl Liam.

"Jo, jasně, promiň," zasmál jsem se.

Snažil jsem se zůstat v pohodě ikdyž jsem měl strach. Protože už jsem neměl práci a nevěděl jsem co si mám počít.

NIALLŮV POHLED

"Jsem doma!" zavolal jsem večer když jsem se konečně dostal do bytu.

"Nialle!" rozběhli se ke mě Emma a Dominic a objali mě kolem nohou.

"Ahoj," zasmál jsem se, vzal jsem si Emmu do náruče a Dominica jsem pohladil po vlasech.

"Nezlobili vás paní Bremová?" podíval jsem se na pětašedesátiletou stařenku v křesle.

"Jsou to andílci," usmála se a pomalu vstala. "Mrzí mě že už vám nebudu nápomocná."

"To nic," taky jsem se usmál a položil jsem Emmu na zem. "Ještě jednou vám děkuju co jste pro nás udělala. Snad si bez vás nějak poradíme."

"Jsem si jistá že ano," pohladila mě po rameni a dala mi pusu na tvář.

"Děkuju vám. V sobotu mají přijít uchazeči na místo chůvy, ale jsem si jistý že nikoho jako vy nenajdeme."

Paní Bremová jenom zakroutila s úsměvem hlavou a políbila na rozloučenou ještě děti. Pak s posledními slovy rozlučky odešla. Svalil jsme se na pohovku a sledoval jak Emma žvýká nějaký bonbon a Dominic si lehl ke mě a snažil se mě rozesmát. Zbožňoval jsem je. Byli to moje zlatíčka. Byl jsem sice jejich velký brácha ale když jsem se o ně staral skoro od jejich narození, cítil jsem se někdy spíš jako jejich otec a někdy jsem se cítil sám ikdyž jsme věděl že mám je.

ZAYNŮV POHLED

Vyčerpaně jsem si sedl na postel a zabořil jsem hlavu do dlaní. Co budu dělat? To jsem si opakoval pořád dokola. Swenson nás všechny vykopl na chodník ze dne na den, teda až na toho kreténa Eddieho, kterého doporučil tomu majiteli velkoopravny. Sakra.

Procházel jsem inzeráty na volné pracovní místa, ale nic jsem nenašel. Buď to byli nějaké kancelářské blbiny, nebo něco za co bych dostal sotva minimální mzdu. Občas jsem se snažil vydělat něco malováním, ale pokud se nestaneš opravdu známým, tak si tím nic nevyděláš. Zničeho nic se přede mnou objevil inzerát podaný před 5 dny od nějaké Nialla Horana. Psalo se tam že hledá chůvu pro tříleté dvojčata. Podmínka by byla pohyblivá pracovní doba, plat dohodou. Nevím proč ale zaujalo mě to. Ne že bych byl odborník co se týče péče o dítě ale musel jsem nějak začít a myslel jsem že pár hodin denně hlídání dvou malých děcek zvládnu a můžu se při tom snažit dál malovat a třeba něco prodat. Potřeboval jsem peníze a kdyby mě přijal, začal bych hned takže jsem si řekl... jdu do toho.