ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

S Liamem jsme spolu chodili už pět dní, a já byl do něj čím dál víc zamilovaný. Cítil jsem s ním tak svobodný, tak... hrozně šťastný. Ještě před pá týdny jsem si nedokázal představit že bych s klukem chodil, že bych se s ním vodil na veřejnosti za ruce, že bych ho líbal... ale s Liamem jsem se nebál ničeho, ani nikoho.

"Miluju tvůj smích," řekl Liam s lehkým úsměvem.

"Proč?" pohladil jsem ho po tváři.

"Nevím, prostě... jsi tak stračně roztomilý, že bych tě nejradši umačkal," začal mě pevně objímat, a já se rozesmál a snažil jsem se dostat z jeho sevření.

"Nech toho," řekl jsem mezi smíchem.

"Tak dobře," pousmál se a pustil mě po chvíli. "Jenom... vážně tě miluju. Moc tě miluju."
"Nemyslíš si že je to celé neuvěřitelné?" podíval jsem se na něj. "Známe se jak dlouho vlastně... dva týdny? A už jsme spolu, a milujeme se?"

"No, tak to je," zasmál se a políbil mě.

"A... tak rychle jsi zapoměl na... Harryho?" řekl jsem.

"Hele," řekl jemně. "Řekli jsme si že o něm už mluvit nebudeme."

"Já vím, promiň... ale vy dva jste spolu chodili dlouho, dost jste spolu zažilli...
"Jo, hlavně hádky a trápení," vydechl.

"Ale miloval jsi ho, to nemůžeš popřít, ještě nedávno jsi ho miloval," řekl jsem.

"To možná jo, ale všechno se změnilo když jsem poznal tebe. S Harrym jsem... přežíval. Byl jsem rád že jsem s někým, a toleroval jsem jeho chyby, jenom proto abych nebyl sám. Ale při tobě jsem si uvědomil že to nestačí. Že chci být s někým komu na mě záleží."

"Věřím že si to zasloužím, být s někým kdo miluje, ikdyž díky mé matce a otčímovi jsem si myslel že si nezasloužím vůbec nic, že nejsem nic."

LIAMŮV POHLED

Ikdyž to možná bylo trochu urychlené, věděl jsem že to bylo pravé. Myslím že hned jak jsem ho poznal, jsem k němu pocítil něco zvlášního. A pak... když jsem ho za těch několik dní víc poznal, to jak je úžasný, nebylo těžké se do něj nezamilovat. Asi mi chyběla opravdová láska, kterou jsem s Harrym prostě neměl. Bohužel. Ano, miloval jsem ho, a bolelo mě když jsem ho tam nachytal, ale v té době jsem už k němu lásku necítil, i její poslední zbytky vyprchaly když jsem poznal Nialla. Věděl jsem že s ním to bude jiné, že to bude opravdová láska.

"Proč se na mě tak díváš?" zeptal se mě Niall zatímco jsme leželi na léhatkách na zahradě. Bylo krásné červencové poledne, máma i táta byli celý víkend pryč, a já tak mohl být s Nialle msám.

"Ale nic, jenom... jsi... tak nádherný," zasmál jsem se lehce.

"Nejsem," pousmál se. "To ty jsi."

"Kolikrát ti to mám ještě říkat? Hmm?" pohladi ljsem ho jemně po tváři. "Jsi ten nejkrásnější a nejúžasnější kluk co znám. Co kdy poznám."
"Tak... když jsem tak strašně krásný, a úžasný," přitáhl si mě pomalu k polibku, "Co kdyby jsi skočil do obchodu pro nějaké pití, a taky něco sladkého? Umírám hlady."

"Dobře," zasmál jsem se a vášnivě mě políbil. "Budu hned zpátky."

NIALLŮV POHLED

"Liame? Už jsi tady?" otočil jsem se smíchem dozadu když jsem uslyšel kroky.

Ale k mému překvapení to nebyl Liam.

"Harry?" podíval jsem se na něj překvapeně a vyděšeně zároven. "Co tady děláš?"

"Sakra," vydechl s falešným úsměvem. "Takže ty jsi ted jeho... kluk?"

"Jo," kývl jsem. "A radím ti aby jsi šel."

"Bože," rozesmál se. "Takže on mě vyměnil za ubohého chlapečka, o takového ubožáka jako jsi ty?" ukázal na mě prstem.

"Jediný ubožák z nás dvou jsi leda ty. Dlouho jsem snášel urážky a ponižování od hodně lidí, ale už v tom pokračovat nebudu. Liam mi dal sílu a ukázal mi že mám svou cenu a taky že mě opravdu miluje," řekl jsem.
"Miluje?" zvedl směšně obočí. "Jenom si chce s tebou užít. Nic víc. Až skončí prázdniny ty se vrátíš pěkně do školy nebo ještě líp odletíš někde do Irska a Liam se pak připlazí zpátky mě. Tím jsem si jistý," řekl.

"Hele, je mi jedno co říkáš. Žádám tě slušně, abys šel okamžitě pryč, jasný?" udělal jsem pár kroků směrem k němu.

"Co si myslíš? Že mě můžeš jenom tak vyhodit? Hmm?" přiblížil se i on ke mě, až nás od sebe dělilo sotva pár centimetrů.

"Vypadni ode mě," snažil jsem se ho odstrčit, ale byl vyšší a silnější.

"Kdo si myslíš že jsi chlapečku? Hmm," usmál se falešně a vtlačil mě dovnitř domu.

"Co to děláš? Pusť mě," začal jsem se bránit, ale on mi vrazil facku a povalil mě na gauč.

"Myslím že jsi panic co? Vypadáš tak," sedl si na mě a začal si rozepínat pásek.

"Nech mě být, prosím," řekl jsem zoufale, ale on nepřestával. Jenom mě znova uhodil a začal mě surově vyslíkat, tak až mi potrhal triko.

"Teď tě ošukám," zasmál se.

"Nech mě," vzlykl jsem a v tom jsem uslyšel něčí kroky.

"Okamžitě z něj slez!" ozval se Liamův křik. "Slyšíš mě kurva?" sundal ze mě Harryho a ten spadl na zem.

"Liame," vydechl Harry. "Zlato, vrať se ke mě prosím tě.
"To myslíš vážně?" řekl Liam nevěřícně a vytáhl ho zpátky ze země a přitáhl si ho za lem trika k sobě. "Jsi ubožák a zasraný hajzl. Nikdy, rozumíš, nikdy bych se k tobě už nevrátil. Nikdy!" pustil ho a pak přešel ke mě.

"Jsi v pořádku zlatíčko?" políbil mě na čelo.

"N-nic mi není," řekl jsem.

"A ty vypadni, okamžitě vypadni než zavolám poldy, jasný?" řekl Harrymu který tam jen stál a díval se na nás. "Tak slyšíš mě?" zaječel a Harry jenom kývl a šel směrem ke dveřím, které pak hlasitě třískly.

"Zlato," líbal mě do vlasů. "Zlato, mrzí mě to. Nechápu jak sem mohl Harry jen tak vejít a pokusit se ti... ublížit."

"Myslím že byl opilý, cítil jsem z něj alkohol," řekl jsem.

"To je jedno, jestli ho ještě někdy uvidím v tvojí blízkosti, příshahám že mu dám pořádnou příručku. Takovou jakou jsem mu měl dát ted," řekl.

"Ne, nedělej si zbytečné problémy. Už je pryč," dal jsem ruku na jeho hrud.

"Mrzí mě to," řekl ještě jednou a objal mě. "Miluju tě."
"Já tebe taky," pousmál jsem se.

CHAPTER 8

LIAMŮV POHLED

"Mami, mohl bych tě o něco poprosit?" podíval jsem se na ni záludně.
"Hmm?" pohladila mě s úsměvem ve vlasech. "Co potřbuješ zlatíčko?"

"No... já... ehm, nešlo by asi by jsme tu dnes v noci byli s Niallem sami?"

"Něco snad chystáš," podívala se na mě máma podezíravě.

"Chtěl bych... udělat Niallovi a mě hezký večer. Dnes je naše měsíční výročí," pousmál jsem se.

"Zlatíčko," zasmála se lehce. "Nevím kam by jsme s tátou měli jít. Máme snad jít do hotelu?"

"Možná k strýci Frankiemu? Bydlí jenom kousek odsud a má velký dům," řekl jsem s nadějí v hlase.

"Tak dobře," povzdechla si. "Zavolám mu a uvidíme. Stejně jsme se za ním chtěli s tátou zastavit.ů
"Díky mami," dal jsem ji pusu na tvář a objali jsem ji. "Děkuju."
"Ať ten večer stojí za to ano?" usmála se. "Víš že strýce Frankieho vlastně nesnáším."
"Mami,"zasmál jsem se. "Mám tě rád.
"I já tebe miláčku," usmála se.

"Co je tohle všeho?" zeptal se se smíchem Niall když sešel dolů do kuchyně, kde byla na stole naservírovaná večeře a nechyběly ani svíčky a hudba.

"Chtěl jsem aby jsme měli krásný večer," přišel jsem k němu abych ho objal kolem pasu.

"Tohle všechno... pro mě?" pousmál se.

"Zasloužíš si to zlatíčko," pohladil jsem ho po vlasech. "Jsi přece můj princ."

"Liame, j-já, ani za milion let bych si nepomyslel že nastane tahle chvíle," vydechl.

"Jaká chvíle?" zeptal jsem se.

"Ta nejkrásnějíš v mém životě," dal mi s úsměvem polibek.

Já ho jenom objal a věděl jsem že s ním chci strávit zbytek svého života. Že jsem na něj dosavadní život čekal.

NIALLŮV POHLED

"Opravdu to chceš?" zeptal se mě Liam něžně když jsme později toho večera leželi v posteli.

"Ano, chci," vzla jsem si jeho hlavu do dlaní. "Chci abys to poprvé byl ty."

"Dobře," políbil mě na čelo. "A já chci aby tohle by nejlepší noc v našem životě. Naše první noc, kdy splyneme v jedno tělo."

Já si přitáhl k polibku a on mi zatím pomalu začal sundávat kalhoty a já mu pomohl vysléknout si tričko.

"Jsi tak sexy," přejel jsem po jeho nahé hrudi.

"A ty jsi nádherný," řekl jemně a sundal tričko i mě.

Upřímně jsem se před ním pořád trochu styděl, protože oproti němu jsem vypdal uboze. On měl vypracované tělo, krsánou tvář... já jsem byl jenom sedmnáctiletý kluk bez zkušeností, který právě měl poprvé zakusit pocit té největší rozkoše.

Když už jsme byli oba nazí a poté co mi dopřál první rozkoš,kterou mi dopřály jeho dokonalé ústa a já mu to oplatil, jsem si najednou uvědomil že už za chvíli se to opravdu stane.

"Lásko, jsi si jistý?" pohladil mě ještě po vlasech.

"Jsem," kývl jsem s úsměvem.

Chvíli po tom jsem už ucítil jak do mě vniká. Ano, bolelo to, ale brzo se ta bolest změnila v úžasný požitek, v něco nádherného. Bylo v tom tolik vášně i lásky, a já myslel že se z toho pocitu zblázním. Liamova slova, jeho polibky, doteky... to všechno byla další součást toho dokonalého večera. Celé to bylo prostě perfektní. Lepší než jsem si kdy dokázal předsatvit. A nejlepší na tom bylo to, že se to stalo s člověkem, kterého miluju z celé duše.

LIAMŮV POHLED

(O TŘI TÝDNY POZDĚJI)

Čekal jsem před školou na kterou Niall nastoupil, a netrpělivě jsem ho vyhlížel, až vyjde z budovy a já ho budu moct obejmout. Byl jsem zvklý na to vídat ho kdykoliv jsem chtěl. Pak jsem ho uviděl. Hned jak se naše oči setkaly, se mu na tváři objevil ten nejkrásnější úsměv.

"Lásko," usmál se a vyskočil na mě tak, že jsem ho musel pevně chytit, aby nespadl.

"Zlatíčko," políbil jsem ho dlouze. "Jaké to bylo?"

"Lepší než jsem čekal," řekl. "Ale všechno ti povím až dojedeme domů."

"Fajn," usmál jsem se. "Miluju tě Ni."
"Taky tě miluju. A dal bych si čokoládu," políbil mě se smíchem.

"Máš ji mít," zasmál jsem se.

Do toho sladkého, nesmělého, a nádherného kluka se prostě nedalo nezamilovat.