ONE DIRECTION FAN FICTION

(o pár dní později)

LIAMŮV POHLED

Nastal den narozenin mé mámy, a protože to byli už 55,, rozhodli jsme se udělat větší oslavu v restauraci, kde byla část rodiny a máminy přátelé a kolegové. S Harrym jsme se mezitím usmířili, ikdyž to pořád mezi námi skřípalo. Ale rozhodl jsem se našemu vztahu dát ještě šanci.

"Všechno nejlepší mami," objal jsem ji po tom co jsme rozkrojili dort a byli sfouklé svíčky. "Mám tě rád."

"Děkuju zlatíčko, taky tě moc miluju," dala mi pusu na tvář.

"Všechno nejlepší," objal ji hned po mě Niall. "Ať se dožijete alespoň stovky."

"Díky broučku," políbila ho se smíchem do vlasů.

"Harry," naznačil jsem mu aby i on mámě popřál, když se s někým zamluvil.

"Jo, promiň," pohladil mě po hrudi. "Všechno nejlepší Karen," objal ji. "Moje budoucí tchýně."

Při jeho slovech se ve mě smíchaly různé pocity. Radost a štěstí z toho že možná by si mě opravdu někdy vzal, ale taky jsem se zároven bál že si nejsem vůbec jistý že bych si ho já chtěl vzít, vlastně jsem si už ani nemyslel že ho pořád ještě miluju...

"Bavíš se dobře?" pousmál jsem když jsem si sedl k Niallovi, který se mi zdál trochu opuštěný. Taky tam nikoho až na nás neznal.

"Jo, všichni jsou moc milí," taky se usmál. "Kde máš Harryho?"

"Šel na záchod," řekl jsem. "Prý mu nějaké jídlo co tu bylo neudělalo nějak dobře,"

"Oh," podíval se na mě. "Ještě jednou ti děkuju za to co jsi pro mě udělal?"
"Co jsem udělal?" svraštil jsem obočí.

"No... pomohl jsi mi. Nechal jsi mě spát u tebe, chováš se ke mě úžasně, šel jsi se mnou pro moje věci... mám ti být za dost věcí vděčný," řekl.

"Nemusíš," zakroutil jsem s úsměvem hlavou. "Neudělal jsem ti nic zvláštního. Jenom jsem udělal to co je správné, a míním v tom pokračovat, protože tě mám... moc rád," přiznal jsem.

"Taky tě mám rád," řekl.

Vážně jsem ho měl moc rád. A ikdyž jsem si to nerad přiznával, možná víc než jen rád...

NIALLŮV POHLED

Musel jsem jít na záchod, takže jsem se vydal k toaletám. Když jsem otevřel dveře, uslyšel jsem hlasité zvuky vycházející z jedné z kabinek. Hned mi došlo že tam měl někdo sex. Napřed mi to přišlo trochu zábavné, možná i vzrušující, ale to až do doby než jsem rozpoznal že jeden z nich je Harry. Vrčel a vzdychal, a bylo jasné že si to vážně užíval. A bylo jasné že ne s Liamem, protože jsem od něj právě odešel. Bylo mi z toho zle, a měl jsem sto chutí přivést Liama tam, nebo Harryho dokonce konfrontovat sám, ale místo toho jsem radši odešel zpátky.

"Nialle, je tam Harry? Je v pořádku?" chytil se mě Liam najednou za rameno.

"J-já nevím," řekl jsem tiše.

"Jak to myslíš že nevíš," zeptal se mě.

"Já..." nemohl jsem ze sebe nic vysoukat.

Liam pak už na nic nečekal a vrhl se přímo na záchody. Já šel hned za ním.

"Co to... vydechl Liam, když uslyšel co se děje, a vlastně,.. i uviděl protože hned nato vylezli oba z kabinky. Harry, i ten kluk se kterým byl.

"L-Liame," začal si Harry rychle zapínat kalhoty. "Tohle.. tohle není..."

"Není to jak to vypadá, co?" chytil toho kluka za triko, a pak ho zase pustil. Ten utekl pryč.

"Hele, zlato, prosím tě, vyslechni mě," položil Harry ruku na Liamovu hruď.

"Nesahej na mě," odstrčil ho.

"To tenhle spratek tě sem dovedl co? Určitě to celé naplánoval," ukázal na mě prstem.

"Jeho nech na pokoji. On za nic nemůže. Myslím že ani nechtěl abych to věděl, protože narozdíl ode mě mi nechce ublížit. Jsem idiot že jsem to už s tebou dávno neskončil, místo toho abych ti pořád dával nové šance," řekl Liam.

"Prosím tě, prosím... vyřešíme to. Pojďme ke mě, a tam si promluvíme," prosil ho Harry.

"Jdi si kam chceš, když si pospíšíš možná stihneš toho kluka co jsi ho tady před chvílí píchal, nebo on tebe?" zasmál se Liam falešně.

"Liame, prosím tě," snažil se ho Harry políbit, ale ten ho znova odstrtčil.

"Jdi si. Slyšíš mě dobře? Už tě nechci vidět. Vypadni," zaječel Liam.

Harry jenom pokývl a podíval se na mě tím nejjedovatšjším výrazem, než rychlým krokem odešel pryč.

Liam se pak svezl s pláčem na podlahu.

"Je mi to líto," sedl jsem si k němu a objal jsem ho.

"Už je konec, definitvní konec," řekl Liam a pevně se mě chytil a brečel mi do hrudě.

"Dostaneš se z toho, neměj strach," políbil jsem ho do vlasů.

"Díky," vzlykl a pak se pousmál. "Víš... rád bych... rád bych si myslel že bych mohl potkat někoho jako tebe..."

To mě sice potěšilo, ale zároveň i zabolelo. Tak proč prostě nechce být se mnou? To nejsem dost dobrý? Nebo jsem pro něj prostě jenom děcko? Je pravda, že jsem se sám o nic nepokusil, ale prostě nemám odvahu, nechci aby mě odmítl, což mi bylo jasné že by se stalo...

CHAPTER 6

LIAMŮV POHLED

Dva dny jsem radši ani nešel do práce, protože jsem na tom byl celkem dost špatně. Sice už jsem dlouho věděl, že Harry není úplně věrný typ, dokonce jsem i pochyboval o lásce k němu, vlastně, řekl bych že jsem ho vážně už dávno přestal milovat. Ale i tak, nechodili jsme spolu zrovna krátce, a nedokážu pochopit proč sotva pár dní potom co mě doslova urposil aby jsme si ještě dali šanci, si s to s někým rozdá na záchodních na oslavě mé mámy. Bylo mi z něj vážně zle. Z toho všeho. Byl jsem rozhodnutý že už ho nechci vidět. Navíc, cítil jsem k Niallovi něco silného, něco čistého, no... byl jsem si skoro jistý že ho miluju... ikdyž jsem ho znal jenom pár dní... Ale připadal mi jako anděl kterého mi někdo poslal a když jsem byl s ním cítil jsem se líp než kdy jsem se cítil s Harrym.

"Liame," vstoupil Niall do pokoje s nesmělým výrazem.

"Ahoj," usmál jsem se taky.

"Jenom jsem se chtěl ujistit že jsi v pořádku," udělal pár kroků čelem ke mě.

"Jo, myslím že jo, ikdyž to vážně bolí víš?" podíal jsem se na něj a on kývnul.

"No... za chvíli bude večeře," řekl.

"Zase jsi ji vařil ty?" vstal jsem pomalu.

"Pomáhal jsem," zasmál se lehce.

"Tak to bude určitě výborné," dotknul jsem se jeho ramene.

Moje ruka zůstala tam několik sekund, během kterých jsme si nevájem hleděi do očí a já měl najednou zvláštní pocit. Bylo to jakobych... ho moc chtěl políbit, cítit jeho rty na těch mých, ale zároven jsem nechtěl aby si myslel že se to snažím oplatit Harrymu nebo něco takového, tak jsem radši sundal svou ruku a šel jsem s ním dolů ke stolu.

NIALLŮV POHLED

Po večeři Liam zůstal ještě s rodiči v obýváku a dívali se na nějaký pořad pozdě do noci, byl taky pátek. Já si lehnul do postele, a snažil jsem se usnout, ale pořád jsem se jenom převracel. Podíval jsem se na mobil, kolik je hodin a v tu chvíli jsem uslyšel kroky a následné otevření dveří.

"Ještě nespíš?" pousmál se Liam.

"Nemůžu usnout," opětoval jsem mu úsměv.

"Nepustíme si nějaký film tady?" vyslékl si triko a dal si nátělník. Sakra, proč mi to dlěá.

"Jo, klidně," řekl jsem a Liam pak zapnul notebook a pustil nějaký film. Romanické drama, které mělo vážně hodně smutný konec. Nezadržel jsem slzy, a když to Liam uviděl, začal mi slzy něžně otírat a díval se mi do očí s takovou intenizou... klidně mě mohl zhypnotizovat, a kdybych stál, určitě by se mi podlomily kolena.

"Nialle, já..." zašeptal. "Můžu tě prosím políbit."

"A-ano," kývl jsem nervozně. Sakra, jak bych mohl říct ne.

Liam se ještě jemně pousmál, vzal si mou tvář do dlaní a dlouze mě políbil. Byl to dokonalý polibek. Mohl bych říct že můj první opravdový polibek. Bože, když se naše rty spojily už jsem si byl jistý že jsem do něj po uši zamilovaný. Líbali jsme se vážně dlouze, ikdyž sladce, tak zároveň vášnivě. Po chvíli se vyhoupl nade mě a já dal ruce na jeho boky, zatímco ani na okamžik neopouštěl moje rty. Po chvíli si opřel svoje čelo o to moje a museli jsme nabrart dech.

"Nialle, já... chci abys věděl že tě mám rád, opravdu rád," řekl ještě pořád zadýchaný.

"Já tebe taky," řekl jsem.

"Víš... já... nebyl jsem si jistý, byl jsem s Harrym, ale teď když už je pryč, mám pocit, že můžu být šťastný s někým kdo mě bude milovat tak jako já jeho," přejel prsty po mé tváři.

"Liame, nejsem jenom náhrada že ne?" zeptal jsem se.

"Jasně že ne zlatíčko," políbil mě rychle. "Myslím že na tebe jsem čekal. Nikdy jsem si nemyslel že Harry je... ten pravý."

"Liame, já... já... tě miluju," řekl jsem po chvíli

"Taky tě miluju," políbil mě znovu. "Jsem si jistý že tě miluju."

Tu noc jsme usnuli v pevném objetí a já byl šťastný jako nikdy. Ikdyž mi přišlo trochu zvláštní že mi Liam vyznal lásku zrovna v tu chvíli, ale věděl jsem že to myslí upřímně. Cítil jsem to z jeho polibků, i doteků, i jeho pohledů. Vážně jsem byl hrozně šťastný.

LIAMŮV POHLED

"Dobré ráno," vešel jsem s úsměvem do kuchyně.

"Dobré ráno," řekla máma.

"Dobré ráno," podíval se na mě táta zpoza novin.

Pak jsem šel s úsměvem dát pusu Niallovi, který zrovna něco dával na talíř.

"Hmm, voní to skvěle," objal jsem ho okoo pasu.

"Ehm ehm," podívala se na nás máma.

Všiml jsem že že Niall trochu zčervneal a já se jenom zasmál.

"Nechete nám vy dva něco říct?" zeptal se máma.

"Co jako?" políbil jsem ho na tvář.

"No... vypadáte to že se k sobě nějak máte," zatvářila se máma záludně.

"No... asi to tak je," řekl jsem.

"Doufám že vám to nevadí," podíval se Niall na mámu.

"Sice Liam... zrovna ukoničl jeden vztah, ale jestli chcete být spolu, tak já jsem jenom ráda," usmála se a lehce objala Niallla i mě.

"Diky mami," usmál jsem se.

"Nialle, budeš můj kluk, oficálně?" zeptal jsem se ho když jsme spolu leželi na gauči.

"Vážně?" podíval se na mě.

"Jasně, když tě miluju, a ty mě... musíme to nějak zpečetit ne?" usmál jsem se.

"Rád budu tvůj kluk," pousmál se a políbil mě. "Ale... já... nemám žádné zkušenosti... ještě jsem s žádným klukem nechodil ani nic..."
"To je jedno," zakroutil jsem hlavou. "Jsi až příliš sladký. Myslím že si tě ani nezasloužím," pohladil jsem ho po tváři.

"Tohle není pravda, to spíš já tebe," řekl.

"No tak, nezačněme se hádat," zasmál jsem se lehce. "Radši mi dej ještě pusu."

Niall mě pak s úsměvem dlouze políbil.