ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

Po tom co přišel Harry, se k nám přidal na zahradu, a ikdyž mi to nebylo moc příjemné, snažil jsem se to nedát najevo. Navíc, jevil se celkem sympatický.

"Harry, máma je pořád ve Walesu?" zeptala se ho asi po patnácti minutách Karen.

"Jo, jo. Zůstane tam ještě asi dva měcíe. Hra má velký úspěch," pousmál se.

"Harryho máma hraje v divadle," podívala se Karen na mě.

"Oh," usmál jsem se.

"Ty pochážíš z Irska že?" zeptal se mě Harry, zatímco si upil pití.

"Ehm jo, přestěhovali jsme se sem nedávno," řekl jsem.

"Žiješ s oběma rodiči?" zeptal se.

"Ne, s matkou.... a jejím druhem... teda... žil jsem s nimi," sklopil jsem hlavu.

"Nialla včera vyhodili z domu po tom co zjistil že je gay," řekl mu Liam.

"Oh, promiň, nevěděl jsem," řekl.

"To je v pohodě," řekl jsem. "Jsem vážně vděčný Paynovým že mě tady na chvíli nechali.

"Jistě, jsou úžasní," stiskl Liamovi ruku a já na chvíli sklopil zrak. "Nechápu jak se můžou rodiče takhle zachovat k vlastnímu dítěti. Je mi z toho zle. Měl jsem štěstí že mám takové rodiče jaké mám. Teda, hlavně mámu. Podporuje mě, a vždycky stojí při mě."

"Jo, přemýšlím že se odstěhuju zpátky do Irska za tátou, když jsem mu to řekl, už před pár dny, reagoval dobře. Myslím že tak to bude lepší," řekl jsem.

Podíval jsem se na Liama, který se mi zdál trochu postmutněl, ale to se mi asi vážně jenom zdálo.

"A... on nemá nějakou přítelykni nebo tak..." zeptal se Harry.

"Má, a ještě tam s nimi bydlí i její dvě malé děti, a byt není moc velký, takže to tu situaci ztěžuje. Ale možná by se to dalo nějak vyřešit," pousmál jsem se.

"Jsem si jistá že tě táta bude chtít mít při sobě," usmála se Karen. "A tady můžeš zůstat jak dlouho budeš chtít."

"Jo," pousmál se Harry. "Jak dlouho budeš chtít," pohladil mě po stehně a skouskl si ret když se Liam zrovna nedíval. A pak... ho políbil jakoby nic.

Několikrát během toho rána jsem si všiml jeho flirtujících pohledů. Ikdyž to byl opravdu fešák, bylo mi to nepříjemné, hlavně kvůli Liamovi... ale možná si jenom dělal srandu nebo to nebylo úmyslné... alespoň jsem v to doufal, protože jsem se nemíil zaplést do žádného milostného trojúhelníku...

***

"Líbí se ti u nás?" usmál se na mě Liam když jsme šli spát.

"Mhm," kývl jsem.

"Co říkáš na Harryho?" zeptal se.

"Na tvého přítele?" podíval jsem se na něj překvapeně.

"Jo," řekl tiše.

"Vypadá sympaticky, a vy dva jste hezký pár," řekl jsem.

"Jo," sklonil hlavu.

"Děje se něco?" zeptal jsem se.

"Ne," zakrotuil hlavou. "Nic důležitého."

"Ne, vážně řekni mi to," nenechal jsem se odbít.

"O nic nejde... jenom... v poslední době nám to neklape jako dřív," řekl.

"Vážně?" snažil jsem se zakrýt svoje nadšení, snad úspěšně.

"Jo... už to není jak to bývalo. Nevidíme se tak často, ani sex už není tak vášnivý jako dřív," řekl Liam a já se začervenal při jeho slovech.

"No... tak to někdy bývá ne?" řekl jsem tiše.

"Možná, ale jestli takhle máme pokračovat... tak nevím. Navíc, už několikrát jsem si všimnul že flirtuje s jinýma klukama, dřív jsem tomu nevěnoval pozornost, ale už to nedokážu pořád přehlížet," vydechl.

"Jestli ho miluješ... neměl bys to vzdávat," řekl jsem.

Liam se usmál. "Díky. Jsi vážně moc milý kluk. A jsem rád že jsi tady."

"Taky jsem tu rád," pousmál jsem se.

"Jdeme spát?" natáhl se k světlu.

"Jo," lehnul jsem si a nedlouho potom zhaslo světlo.

Otočil jsem se na bok a zhluboka jsem vydechl když jsem ucítil že si Liam lehnul vedle mě. Dělilo nás od sebe sotva pár centimetrů. A jediné co jsem v tu chvíli chtěl, bylo aby mě jeho silné ruce objímaly. Ale to jsem si rychle musel setřást z hlavy a potom co usnul, jsem se i já brzo vydal do říše snů...

LIAMŮV POHLED

Když jsem se ráno probudil, nasktyl se mi pohled na Niallovu spící tvář. Vypadlal tak klidně, nevinně... krásně... ani nechápu proč ale pohladil jsem ho lehce po líci. V tom se začal hýbat, a tak jsem ruku zase rychle sundal.

"Mhm," zasténal rozespale.

Já vstal a usmál jsem se na něj. "Dobré ráno."

"Dobré ráno," protřel si oči.

"Spal jsi dobře?" zeptal jsem se.

"Jo, vlastně skvěle," řekl.

"To jsem rád," kývl jsem. "V noci... v noci jsem slyšel že ti přišla zpráva."

"Vážně?" natáhl se pro mobil na nočním stolku.

Vzal jsem si do ruky triko a podíval jsem se na Nialla, který při pohledu na zprávu vypadal jakoby se měl každou chvílí rozbrečet.

"Stalo se něco? To... je tvoje matka?" zeptal jsem se opatrně.

Niall jenom kývl a viděl jsem že zadržuje slzy.

"Co ti napsala?" sedl jsem si zpátky na postel a on mi podal mobil.

JESTLI SI CHCEŠ VZÍT SVOJE KRÁMY, PŘIJD PRO NĚ ZÍTRA RÁNO, KDYŽ NEBUDEME DOMA. NECHCI UŽ VIDĚT TEN TVŮJ BUZERANTSKÝ KSICHT. LITUJU ŽE JSEM TĚ PORODILA. AŽ SI TO SEBEREŠ, UŽ SE NIKDY NEVRACEJ.

"Bože," vydechl jsem. "Co je to za bezcitnou hyenu?"

"Jsem odporný," vzlykl Niall a schoval si hlavu do dlaní.

"Ne nejsi, přestaň s tím," donutil jsem ho ať se na mě podívá a políbil jsem ho na tvář. "Jsi nádherný. Jasné?"

"Nemusíš to říkat," zakroutil hlavou a dál mu po tváři stékaly slzy.

"Je to pravda, vždyť se na sebe podívej. Jak můžeš říct že jsi odporný? Nejen že jsi krásný zvenku, ale i zevnitř, jasný? Nesrážej se dolů," řekl jsem a Niall mě pevně objal.

"Díky," vzlykl slabě.

"Nemáš za co," hladil jsem ho po zádech. "Jsem tady pro tebe."

Začal jsem k tomu klukovi cítit něco zvlášního. Něco, z čeho jsem měl tak trochu strach. Nemohl jsem se přece... zamilovat. Mám přece přítele kterého miluju. Ne?

CHAPTER 4

NIALLŮV POHLED

To co mi řekl Liam mi vážně pomohlo. Začal jsem k němu chovat čím dál silnější a hlubší city. Ale věděl jsem že má přítele, a že u něj nemám šanci. Navíc, teď bych se měl hlavně soustředit na to abych se posbíral a pokusil se uspořádat si život, možná se vážně odstěhovat zpátky do Irska. Nevím ale jestli je to správné, nevím jestli by nebylo lepší dát životu tady... ještě šanci...

"Nialle, zlatíčko, pomůžeš mi s večeří?" zeptala se mě Karen když jsme přišli z obchodu.

"Dobře," kývl jsem s úsměvem.

"Děkuju broučku," pohladila mě po vlasech.

Vážně jsem ji měl rád. Co bych dal za takovou mámu jako je ona. Liam má vážně štěstí.

"Chceš aby jsem s tebou zítra šla pro tvoje věci? Vezmu si volno," řekla.

"To nemusíte, vážně. Nechci vás obtěžovat. Navíc, vezmu si jenom to nejnutnější. Nějaké oblečení a věci do školy," řekl jsem.

"Dobře, nemusím tam s tebou jít já, jestli nechceš. Ale půjde s tebou Liam," řekla.

"Cože? Ale proč?" podíval jsem se na ni.

"S mužem mají odpolední směnu. Bydlíš celkem daleko, a někdo tě tam musí odvést," řekla .
"A-ale to vážně není nutné,"řekl jsem.

"Už nechci nic slyšet," pousmála se. "Teď jsi jako můj další syn, jasné?" chytila mě jemně za bradu.
"Děkuju vám," usmál jsme se.

"Víš, možná bych ti to nemusela říkat, ale když měl Liam 5, čekala jsem chlapečka. Ale bohužel jsem potratila. Další děti už jsem pak mít nemohla. Byl by teď ve tvém věku. Jestli tě tvá matka odvrhla, tak já budu tvoje nová máma. Teda, jistě že ne doslova, ale chci aby jsi věděl že tě mám ráda a můžeš se na mě vždycky spolehnout ano?" pohladila mě.

Já ji beze slova objemul.

"Večeře byla výborná," řekl Geoff.

"Niall má na ní hlavní podíl," usmála se na mě Karen.

"No... Nialle jsi vážně dobrý kuchař," napil se Geoff vody.

"Děkuju pane Payne," řekl jsem.

"Můžeš mi říkat jenom Geoffe," pousmál se.

"Dobře," kývl jsme.

"A mě Karen," přidala se paní Paynová. "Tak si třeba nebudu připadat tak moc stará."
Já se jenom lehce zasmál.

"Chutnalo ti Liame?" podívala se na něj Karen.

"Jo. Jo, chutnalo to svkěle," usmál se na mě. Zdálo se mi že se na mě usmívá už vážně dlouho. Přestal, až když Karen opět promluvila.

"A.... přijde Harry?" zeptala se. Při vyslovení jeho jména mi moje dobrá naláda opět o dost poklesla.

"No... asi ne. Trochu jsme se pohádaly," řekl Liam.

"Vážně? Kdy?" zeptala se Karen.

"Dneska odpoledne. Volal jsem mu, on se urazil kvůli jedné hlouposti a položil mi to," řekl.

"Ten váš vztah už se mi přestává líbit. Pořád nějaké hádky, úplně zbytečně. Harryho mám ráda, ale jestli to takhle bude pokračovat, myslím že by jste měli přehodnoit jestli to má dál smysl. Nechci aby sis myslel že se ti chci starat do života nebo do tvého vztahu, ale nechci aby ses trápil," řekla Karen.

"Asi... si už půjde lehnout," vstal Liam od stolu se smutným úsměvem. "Děkuju za večeři. Byla vážně skvělá."

"Říkala ti... tvoje máma že chce abys šel se mnou pro moje věci?" zeptal jsme se ho když už jsme se chystali jít spát.

"Ne," zakrotuil jsem hlavou. "Ale rád to udělám," usmál jsem se.

"Díky," opětoval jsem mu úsměv. "Promin jestli jsem vlezký.. ale co se vlastně stalo mezi tebou a Harrym? Když jsi odešel od stolu vypadal jsi vážně sklesel..."
"Jo, no to... nic. Takhle se hádáme pořád. Není to nic vážného," řkel.

Já kývl. "A... jak dlouho jste vlastně spolu?"

"Brzo to budou dva roky. Na konci srpna," pousmál se.

"Tak to asi nemůžete jenom tak zahodit," řekl jsem. "Jste... hezký pár. Určitě se fakt milujete."
"Jo... miluju ho," řekl tak nějak nejistě, ale to se mi asi jenom zdálo.

"A on tebe," usmál jsem se. "Zasloužíš si jenom to nejlepší."

"Díky," vzal mě najednou za ruku, z čehož mi srdce doslova poskočilo. "Ty taky. Jsem moc rád že jsi tady. Opravdu."

"Já taky," vydechl jsem.

Další den ráno se mnou šel Liam pro věci k domu mých rodičů.

"Páni. Hezký," vydechl Liam když uviděl pár pomačkaných krabic za prahem.

"Jo, no... asi za víc pro mou matku nestojím," pokývl jsem.

"Má štěstí že tady není protože bych jí rád řekl něco pěkně od plic.A tomu jejímu druhovi taky," řekl.

"Nech toho, prosím, nechci na ně myslet. Jenom mi pomož přenést pár věcí a pojdme pryč. Už tady nechci být víc než je potřeba," řekl jsem otráveně.

"Jasně," řekl Liam a vzal první krabici. "Tahle je docela těžká," řekl.

"Co tam je?" podíval jsem se do ní.

"Nějaké knížky," řekl Liam.

"Tuhle jsem měl jako malý, vytáhl jsem jednu z nich. "Pamatuju si jak mi ji táta četl před spaním."

"Pojď sem," položil Liam krabici na zem a objal mě. "Vím že je to těžké.
"Je to těžké, ale s tebou to snáším líp," řekl jsem. "Vážně mám pocit, že nejsem na to sám."

"To nejsi," políbil mě do vlasů. "Máš mě."