ONE DIRECTION FAN FICTION

POHLED KAREN

Hned jak jsem vešla do obchodu, kde jsem pracovala, jsem uslyšela zvláštní zvuk. Po několika sekundám mi došlo že je to pláč.

"Halo?" zavolala jsem, ale nikdo se nezoval. "Nialle, jsi to ty?" popošla jsem dál. Niall byl kluk který v obchodě vypomáhal.

"J-jsem to já," slyšel jsem slabý hlas.

"Bože, co se ti stalo chlapče?" šla jsem za hlasem a našla jsem ho na zemi, opřeného o zeď. Obličej měl růžový od slz a třásl se.

"M-mí rodiče, moje matka a otčím mě vyhodili z domu," vzlykl.

"Cože? Ale proč? Jak tě mohli vyhodit," sklonila jsem se k němu.

"O-oni zjistili... zjistili že jsem gay," vysoukal ze sebe.

"A proto tě vyhodili?" řekla jsem nevěřícně. "To je šílené. Myslela jsem že v dnešní době už je to jiné. Že se to zlepšuje," zakroutila hlaovu.

"U nich určitě ne. Řekli že mám vypadnout, že už nejsem jeho syn, at už se k nim nevracím dokud se nezačnu chovat tak jak se mám," vzlyklal zoufale

"No tak," objala jsem ho. "Neboj se. Promluvím si s nimi. Uvidíš že to bude dobré."

"Ne," zakroutil hlavou. "Vy je neznáte.Oni... jsou hrozně věřící, navíc moje matka mě nikdy nemilovala, její přítel mě už několikrát zmlátil, a to ještě ani nevěděl že jsem gay," vzlykal ještě zoufaleji.

"Nialle, zlato, neboj se, pomůžu ti ano? Slibuju," políbila jsem ho do vlasů.

"Jste moc milá žena Karen, ale asi mi nemůžete pomoct," řekl.

"No tak... alespon začnu tím že tě nechám u nás, ano?" řekla jsem.

"Vy mě chcete vzít k vám domů?" zeptal se mě překvapeně.

"Samozřejmě. Myslíš si snad že tě nechám spát na ulici?" pousmála jsem se.

"Nemůžu jít k vám. Ani bych nemohl platit nájem ani nic a jenom bych vám překážel," řekl.

"Už ani slovo, jasné? Dokud nebudeš mít kam jinam jít, půjdeš se mnou. Navíc, jsou prázdniny a než začne škola spousta věcí se ještě může stát," řekla jsme.

"Jo, můžu skončit někde ve stoce," řekl zahořkle.

"Dokud budeš při mě, slibuju že nic takového se nestane, jasné? Teď si utři slzy, a pojď se mnou," pohladila jsem ho po vlasech.

NIALLŮV POHLED

Karen mě odvedla až k nim domů. Neměl jsem sebou nic, jenom mobil, který jsem měl v kapse. Vyhodili mě bez toho abych si cokoliv vzal. Řekla že půjde do práce, ale skončí dřív. Že se mám cítím jako doma, a že její manžel a syn přijdou z práce až večer. Oba pracují v továrně na výrobu letadel. Sice se s Karen skrz obchod znal už pár měsíců, ale jejího manžela jsem viděl jenom párkrát od vidění, a jejího syna jsem neznal, jenom z jejího vyprávění. Když jsem se podíval na rodinné fotky v domě, viděla jsem tam kromě manželů Paynových i jejich dvě dcery, které už s nimi nežijí, a i jejich syna, Liama. Jo, hned jsem si pomyslel že je vážně krásný a sexy, a taky jsem věděl že je gay. Ale určitě by nestál o někoho jako jsem já...

"Už jste doma?" pousmál jsem se když jsem uviděl ve dveřích Karen s taškou v ruce.

"Řekla jsem ti že dnes přijdu dřív," zasmála se lehce.

"Ukažte, vezmu vám to," natáhl jsem se pro tašku.

"Děkuju zlato, kuchyně je tudy," chytila mě za rameno. "No... vlastně už jsi měl čas rozhlédnout se po domě.

"Ehm, paní Paynová... myslíte to vážně že tady můžu zůstat?" zeptal jsem se nesměle.

"Jistě," řekla. "Jak dlouho budeš potřebovat."

"Ještě jednou vám teda moc děkuju. Slibuju že vám to všechno splním," řekl jsem.

"Nech toho, ano? Nic mi nedlužíš," dala mi pusu na tvář.

"No... chtěl jsem se zeptat kde budu spát? Na gauči?" zeptal jsme se.

"Ne, můžeš klidně spát nahoře," řekla jsem.

"V pokoji pro... hosty?" zeptal jsem se.

"V Liamově pokoji," řekla.

"C-co? U vašeho syna?" zakoktal jsem se.

"Jistě, určitě s tím nebude mít problém," řekla zatímco vybalovala věci z tašky.

"Ale... nemáte tady i další pokoje? Vašich dcer?" zeptal jsem se.

"Po tom co se naše dcery odstěhovali, jsme si koupili menší dům, je tam ještě jeden pokoj, ale právě se tam dodělávají nějaké úpravy, ještě tam ani není pořádný nábytek," řekla.

"Oh, ale... já klidně budu spát v obýváku na gauči, nebo tam," řekl jsem.

"Už toho nech chlapče, ano? Potřebuješ se pořádně vyspat, a až zajdeme pro tvoje věci do vašeho domu, musíš si je někde dát," řekla.

"Jít tam?" zeptal jsme se.

"Jistě, ikdyž tě tví rodiče vyhodili, máš právo vzít si svoje věci. Minimálně oblečení a věci do školy," řekla jako samozřejmost.
"D-dobře ale radši bych tam šel až se to trochu uklidní," řekl jsem.

"Dobře, zatím si můžeš půjčit něco od Liama, možná ti to bude trochu větší. Chci aby ses tady cítil opravdu dobře. Jako doma," řekla.

"Děkuju," objal jsem ji dlouze.

Upřímně, vážně jsme byl nervozní z toho, že budu spát v jedné místonsi... v jedné místnosti s Liamem... klukem který ztělesnuje moje sny a touhy.... No, jedno bylo jisté. Nebudu to mít jednoduché...

CHAPTER 2

LIAMŮV POHLED

"Mami, už jsme doma!" zavolal jsme zatímco jsme s tátou vešly dovnitř.

"Zlato, ahoj," přišla k nám máma s úsměvem a dala pusu napřed mě, pak tátovi.

"Co to tady tak dobře voní?" zeptal jsem se když jsem ucítil jak se něco line z kuchyně.

"Udělala jsem speciální večeři," usmála se.

"K jaké příležitosti?" šel jsem k ní do kuchyně.

"No... vím že jsem to tobě i tátovi měla zavolat, ale myslela jsem že to není podstatné," řekla.

"Mami, tak co se děje?" složil jsem si ruce na prsou.

"Nějakou dobu u nás bude bydlet jeden chlapec, Niall, pomáhá v obchodě," řekla.

"Jo, říkala jsi mi o něm, ale... ale proč tady bude bydlet?" zeptal jsem se nechápavě.

"No... řekněme že jeho matku by měl někdo pořádně probrat," vydechla. "Ona a její druh ho vyhodili z domu po tom co zjistili že je gay."
"Nechápu že v dnešní době ještě rodiče takhle reagují," vešel k nám táta.

"Ehm, no... jestli nemá kam jinam jít tak tady určitě může zůstat," pokrčil jsem rameny. "Já bych byl ten poslední kdo by byl proti."

"Já vím zlato," pohladila mě máma po vlasech. "Zatím jsem mu půjčila nějaké tvoje oblečení, protože nechce jít do jejich domu."

"Jo, jasně," řekl jsem jako samozřejmost. "Je teď nahoře?"

"Přijde na večeři, za chvíli bude hotová, můžete si klidně sednout ke stolu," řekla máma.

"Tak jo," pousmál jsem se a sedl jsem si spolu s tátou ke stolu, který pak vstal abych aby mámě pomohl naservírovat na stůl.

"Nialle! Zlato, pojď se navečeřet," zavolala pak máma nahoru do schodů.

Po chvíli jsme uslyšely jak schází dolů.

"Dobrý večer," pousmál se nesměle když přišel k nám.

Byl to drobnější, blonďatý kluk, na kterém viselo moje triko, a taky... byl vážně moc hezký.

"Dobrý večer," řekl táta. "Rád tě vidím. Ciť se tady jako doma."

"Děkuju pane Payne," řekl Niall a sedl si naproti mě.

"Jsem Liam," podal jsem mu s úsměvem ruku.

"Niall," potřásl s ní.

"Takže, dobrou chuť," sedla si a máma a všichni jsme se pustili do jídal.

Nevím proč, ale pořád jsem se na něj musel dívat. Bylo na něm něco zvláštního, něco tak... sladkého a nevinného. Jo, měl taky jenom 17, mě bylo 22. Ale byl vážně strašně hezký, a jeho úsměv mě vyvázel z míry...

NIALLŮV POHLED

Značne nervozní jsem seděl na zemi, vedle sebe jsem měl polštář a deku. Rozhodl jsem se radši spát na zemi, protože jsem nemohl být s ním být v jedné posteli.

"Čau," pousmál se Liam zatímco vyšel ze sprchy, jenom v ručníku a sušil si morké vlasy. Vypadal jednoduše jako bůh. Kruci, to mě snad chtěl rovnou zabít?

"A-ahoj," uhnul jsem pohledem.

"Co děláš tam na zemi?" zasmál se. "Snad tam nechceš spát?"

"No... tvoje postel není tak velká a já tě nechci nijak obtěžovat," řekl jsem.

"Ale no tak. O co jde, navíc, oba jsme gayové, tak to snad nebude tak divný ne?" pousmál se.

Já jenom nesměle kývl.

"No tak, lehni si do postele," řekl zatímco si vytáhl nějaké oblečení.

Vzal jsem si teda polštář a deku a lehnul jsem si do postele. Zakryl jsem se a otočil jsem se na bok, zatímco se Liam oblíkal.

Pak zhasnul světlo a lehl si na druhou stranu postele.

"Leží se ti dobře?" zeptal se po chvíli.

"Jo," vydechl jsem.

"Ehm... nechci znít zvědavě... ale máš nějakého kluka?" zeptal se mě.

"Ne," zakroutil jsem hlavou.

"A měl jsi?" cítil jsem že se na mě podíval a tak jsem se otočil čelem k němu.

"Ne," přiznal jsem.

Pak, zničehonic se ke mě naklonil a políbil mě na čelo.

"Za co to bylo?" pousmál jsem se.

"To jenom tak," pokrčil rameny. "Víš jak si hezký?"

"Nejsem," začervenal jsme se, ještě že byla tma.

"Ale jsi," řekl. "Určitě si brzo někoho najdeš. Uvidíš. Teď, když pravda vyšla na povrch, to bude jiné, to ti slibuju. Vím to z vlastní zkušenosti."

"Díky," pokývl jsem. "Dobrou noc."
"Dobrou," řekl Liam a já se zase otočil na bok.

Ještě nikdy, nikdy v životě jsem se necítil k žádnému muži tak blízko. Nikdy jsem ani žádného nelíbal, teda jednou, a pak jsme za to od něj dostal pořádně do držky. Ale Liam.... ne, Liam byl sice atraktivní, vážně moc hezký, i milý... ale věděl jsem že by o mě nikdy neměl zájem. Byl jsem o pár let mladší, nezkušený a až příliš bázlivý na to udělat první krok.

Druhý den ráno byla sobota, takže Liam a jeho táta Geoff nešli do práce. Karen teda udělala hodně dobrou snídani a pak jsme si sedli ven na zahradu. Bylo vážně hezky, a cítil jsem se s nimi vážně dobře, ikdyž jsem byl pořád ohledně Liama nervozní a při každém jeho úsměvu nebo dlouhému pohledu jsem sklonil hlavu.

"Fajn, kdo chce limonádu?" vstal najednou Geoff.

"Já si dám," řekl Liam.

"Já taky," pousmál jsem se.

Karen pak šla spolu s Geoffem pro to pití a taky pro rádio. S Liamem jsme teda zůstali na chvíli sami.

"Moje oblečení ti ti sluší, ikdyž je ti trochu velké," řekl..

"Um, díky," usmál jsem se. "Brzo si snad vezmu svoje věci."

"Ne, s tím se vůbec netrap. Vážně," položil svou ruku na tu mou a já pocíil něco zvlášního. Tlukot mého srdce dosahoval šílené rychlosti a já myslel že se rozplynu při tom hlubokém Liamově pohledu.

Pak jsme uslyšeli že někdo zazvonil, a Liam sundal svou ruku.

"Oh, podívejme kdo je tady," slyšel jsem Karen.

"Dobrý den," slyšel jsem nějakého kluka.

"Liame, máš tady návštěvu," přišla k nám Karen, spolu s ním. Byl to vysoký, atraktivní muž s delšími vlasy a drzým úsměvem.

"Harry," vydechl Liam a vstal.

"Ahoj puso," políbil ho Harry dlouze.

V té chvíli jakoby ta jiskřička naděje co jsem v sobě držel, zhasla. Měl přítele. A zatraceně hezkého. Dospělého, sebevědomého, svobodného, takového se kterým je určitě šťastný. A já... já se prostě musel smířit s tím že jen tak nepotkám někoho, kdo by mě měl opravdu rád, kdo by mi dal pocítit že můžu být milován upřímnou, opravdou láskou po které jsem toužil.