ONE DIRECTION FAN FICTION

O DVA MĚSÍCE POZDĚJI

HARRYHO POHLED

"Nialla dnes propouští z nemocnice," řekl Zayn. "Půjdeš se mnou pro něj?"

"Proč?" řekl jsem tiše.

"Jak proč?" podíval se na mě Zayn. "Když se to stalo, sotva ses nezhroutil. Tři dny jsi v podstatě nepromluvil. Vždyť jsi u něj byl každý den co byl v komatu a pak když se léčil. Teda až do minulého týdne. A najednou už se tě to netýká?"

Já jenom sklopil zrak.

"Vždyt víš že sami doktoři řekli že měl dost velkou motivaci na to dostat se z toho co nejrychleji. A oba víme že tou motivací jsi byl ty," řekl.

"Jak to můžeš vědět?" zeptal jsem se zahořkle.

"Protože tě miluje," řekl. "A ty jeho."

"Jak tě to napadlo prosím tě," vytáhl jsem si se smíchem flašku.

"Kurva," vyrazil mi ji z ruky. "Přestaneš už kruci chlastat? Chceš aby se z tebe stal tvůj otec?"

Se zavrčením jsem si vzal flašku zpátky. "Dej mi pokoj."

"No. S mámou a klukama mu uděláme oslavu aby jsme ho přívitali doma. Ve 4. Jestli máš nějaké koule, tak přijď," podíval se na mě Zayn a práskl za sebou dveřmi.

Já si sedl a dál jsem pil.

Flashback

Seděl jsem na chodbě nemocnice a se strachem a pocitem naprosté bezmoci jsem sledoval personál a lidi, kteří se míjely kolem. Vedle mě seděly Zayn, Blake, Trisha, Louis, Liam a Niallova máma a čekaly jsme až nám konečně někdo řekne nějaké zprávy. Až po několika hodinách k nám přišel doktor.

"Doktore," vstala Maura v okamžiku. "Jak je mému synovi?"

"Naneštěstí, vám musím říct že je stále v komatu. Ale operace byla úspěšná, momentálně to nevypadá že by měl být jeho život ohrožený. Nevíme však na kolik je jeho mozek poškozený. Více zjistíme, až se probere. Jeho šance jsou dobré, už jen to že vůbec přežil ukazuje že ten chlapec má velké odhodlání žít," pousmál se.

Maura stále brečela a jenom slabě kývla.

Zayn mě ú směvem objal. "Říkal jsem ti to. Určitě se z toho dostane," zašeptal.

Já jenom dál hleděl před sebe a přemýšelel o tom jaké to ted bude. Pořád byl v komatu a nebylo přece jisté že se vážně probudí. Snažil jsem se myslet pozitivně a doufat v to nejlepší, ale pořád jsem měl velké obavy. Navíc, kdyby vážně zemřel, nevěděl jsem co bych udělal. Nechtěl jsem si to ani představit.

NIALLŮV POHLED

"Sluníčko," objala mě Trisha. "Jsi ještě krásnější než... předtím."

"Děkuju," usmál jsem se. "Děkuju vám všem že jste tady se mnou."

"Jasně," dal mi Liam ruku na rameno. "Máme tě rádi."

Já se jenom vděčně usmál a objal jsem mámu.

"Jsem rád že jsi tady taky mami," řekl jsem.

"Samozřejmě že jsem zlatíčko. Ty víš jak moc tě miluju," řekla plačtivě.

"Já vím. Ale tátovi jsem úplně ukradnutý. Byl se za mnou podívat jenom dvakrát a i to sotva na pár minut," řekl jsem.

"Zlatíčko. Já vím že tvůj táta není zrovna ideál správného otce ale má tě rád. Měl jsi vidět jeho výraz když jsem mu řekla co se stalo," pohladila mě po čele.

"No, tak ho to asi přešlo," pousmál jsem se smutně. "Ale hlavně že jste tady vy."

V místnosti byla kromě mámy, Trisha, Liam, Louis, Zayn, Andy, Blake a Amy. Jediný kdo mi tam chyběl byl Zayn, Tak moc jsem chtěl aby tam byl se mnou.

"Sluníčko," pohladila mě Trisha po vlasech. "Mluvila jsem s tvou mámou a vzhledem k tomu že u vás doma zatím nechceš bydlet a vzhledem k tomu že ještě pár týdnů nebudeš moct pracovat a tudíž ani si najít byt, budeš zatím bydlet u nás."

"Ale... já vás nechci zneužívat," řekl jsem.

"Nialle. Víš že tě mám moc ráda. Prosím," podívala se na mě lítostivě.

Podíval jsem se na mámu, která se usmívala, ikdyž jsem viděl že má na krajíčku.

"Dobře," kývl jsem. "Moc vám děkuju," objal jsem ji.

"Nemáš za co sluníčko," řekla se smíchem.

Najednou se ozval zvonek. "Oh. To bude asi pizza," řekla Trisha a šla otevřít dveře.

Z nich vyšel Harry. V tu chvíli se mi šíleně rozbušilo srdce a měl jsem chuť se za ním rozběhnout, ale potlačil jsem ji.

"Co tady děláš? Myslel jsem že tě Niallovo přivítání nezájímá," řekl Zayn zatímco mi dal ruku na rameno.

"Sklidni se jo?" řekl Harry. Bylo vidět že je opilý.

"Harry, proč jsi sem přišel?" zeptal jsem se.

"Já nevím," zasmál se. "Asi jsem tě chtěl vidět... zpátky z nemocnice."

"A to je jediný důvod?" zeptal se Zayn.

"Ne," řekl Harry. "Taky jsem ti chtěl říct aby jsi se vrátil."

"Vrátil?" zeptal jsem se zmateně.

"Do mého bytu," řekl.

"Do tvého bytu? A to proč?" podíval jsem se na něj překvapeně.

"Protože... chci abys byl při mě," .

"Ano. Po tom co ojedeš každého hezkého kluka, který se ti dostane do cesty?" řekl jsem.

"Ehm," odkašlala si Trisha. "Co kdyby jste si šli promluvit nahoru?"

Já jenom kývl a vzal jsem Harryho za ruku. Nějakým způsobem jsme zdárně vyšli schody a sedli jsme si na postel v Zaynově pokoji.

"Tak..." řekl jsem po chvíli když nic neříkal, jenom se hlavou otíral o moje rameno.

"Půjdeš se mnou?" zeptal se.

"Nechápu proč. Ty nehraješ na vztahy ne?" řekl jsem.

On sklopil hlavu.

"Víš co? Myslím že teď nemá smysl cokoliv řešit. Ty teď běž domů a zítra přijdu a vyřešíme to ano?" vzal jsem si jeho tvář do dlaní a on mě políbil a pak kývl.

**

Na druhý den ráno jsem šel za ním, odhodlaný udělat rozhodnutí, které by mě nenapadlo že někdy udělám a věděl jsem že to pro mě bude ponižující, ale miloval jsem ho a věřil jsem že přece jenom, se jednoho dne změní.

"Ahoj," otevřel mi jenom v ručníku.

"Ahoj," vešel jsem dovnitř.

"Zrovna jsem vylezl ze sprchy," zavřel dveře.

"Jo, to vidím," usmál jsem se.

"Tak jsi tady," přitáhl si mě k sobě aby mě políbl.

"Jo," odtáhl jsem se a pohladil ho po ramenou. "Promluvíme si."

On si s povzdechem sedl na gauč a já vedle něj.

"Podívej. Hodně jsem o všem přemýšlel a ikdyž tím dost možná ztratím SVPI důstojnost, chci to zkusit," podíval jsem se na něj.

"Poslouchám," řekl tiše.

"Vím že se asi nikdy nezměníš. Vím že mi nikdy nebudeš věrný, že možná neuděláš nikdy nic romantického, možná že mi ani nikdy neřekneš že mě miluješ. Ale já miluju tebe a vím že i ty mě máš vážně rád, ikdyž to nepřiznáš. Proč by jsi jinak pořád chodil do nemocnice, staral se o to jak mi je. Já... navrhuju ti tohle," vydechl jsem. "Můžeš mít sex s kým chceš, ale s nikým to nesmí být dvakrát. Nesmíš si nikoho brát sem, nikdy s ním nepůjdeš bez kondomu tak jako doteď, Žádné výměny telefonů. A doma budeš maximálně do 2 do rána," řekl jsem. "To jsou moje podmínky. Souhlasíš s nimi?"

Harry neodpověděl, jenom mě vášnivě políbil. Když se naše rty zase oddělily, chytil mou tvář do dlaní a opřel si svoje čelo o to moje.

"Já... souhlasím. Ale nechci tě ranit. Vím jenom že chci být při tobě," řekl.

"Harry, miluju tě. A jsem ochotný zkusit to. Ale jestli něco z toho porušíš, už mě nikdy neuvidíš, jasné?" řekl jsem.

"Je mi to jasné," kývl a políbil mě.

Já ho pak objal. V té chvíli jsem nevěděl jestli se mi chce brečet štěstím nebo smutkem. Věděl jsem že nikdy nebude jenom můj, a nevěděl jsem jestli to dokážu snést.