ONE DIRECTION FAN FICTION

(O TÝDEN POZDĚJI)

NIALLŮV POHLED

"Takže ty chodíš s doktorem?" zeptal jsem se Zayna, když jsem přišel k Trishe.

"Jo. Ale hlavně to neříkej mámě, nebo začne strojit svatbu," povzdechl si.

Zasmál jsem se. "A jaký vlastně je? Viděl jsem ho jenom tu noc v klubu."

"Jmenuje se Blake, má 28, je to oftalmolog, oční doktor. Je fakt úspěšný a vážně hodně dobrý. Má vlastní dům a byt v Kanadě, kde občas jezdívá. Navíc fakt fešák, to sis už mohl všimnout," usmál se. "Je vážně milý, sladký, skromný, zodpovědný, přátelský a má úžasné rty, které bych chtěl pořád líbat."

"Ty jsi se už zamiloval?" plácl jsem ho se smíchem po zádech.

"Asi jo," pousmál se. "Je to směšný, ale je to tak. Vážně ho mám strašně rád a chci aby nám to vydrželo dlouho."

"No. Věřím že vám to vyjde. Ne jako mě a..." sklopil jsem zrak.

"S Harrym je to pořád stejné?" zeptal se.

"Už několik dní spím na gauči a vlastně už nějakou dobu na mě nic nezkoušel. Jenom se na mě tak zvláštně dívá. Předevčírem si tam nikoho přivedl, tak jsem šel spát k Amy."

"Co? Snad slíbil že si tam nikoho nedotáhne," řekl.

"To je jedno. Vždyť je to jeho byt, může si dělat co chce. Navíc nemá povinost nechávat si mě tam. Co nejdřív už odtud musím vypadnout, protože to tak dlouho nevydržím. Miluju ho, ale on ke mě nic necítí," řekl jsem.

"To není pravda. Vím že k tobě určitě něco cítí. Vidím to na něm, poznám to když o tobě mluvíme, ikdyž to nepřizná. Navíc, nevěřím že by už jenom den vydržel neošukat kluka co má u sebe v bytě. Věř mi," zasmál se a já se taky snažil usmát.

"Vážně o tom pochybuju. Ale díky," stiskl jsem jeho ruku.

"No... a co jinak? Už se něco pohnulo s tvým tátou?" zeptal se.

"Ne," povzdechl si. "Je to pořád stejné. Včera jsem mluvil s mámou a ta říká že opakuje že jestli budu pokračovat v tom co dělám, nechce mě už vidět a nejsem dál jeho syn."

"To je hrozný. Přece si jeho syn a vždycky budeš," zakroutil Zayn hlavou.

"Jo, no, myslím že to se stává docela často ne?" podíval jsem se na něj.

"No, já to neumím úplně posoudit. Nikdy jsem svého otce nepoznal. Umřel krátce po mém narození," řekl Zayn.

"To muselo být pro Trishu těžké, vychovat tě sama," řekl jsem.

"Jo, ale zvládla to docela dobře ne?" pousmál se a já ho s kývnutím objal.

***

"Co to tady tak voní?" řekl Harry když přišel z práce.

"Babiččina specialita," usmál jsem se. "Dáš si?"

"Ehm, jo," hodil na gauč tašku a rozvázal si kravatu. Upřímně, mi připadalo docela směšné že právě on nosí do práce oblek.

"Za chvíli to bude," řekl jsem.

"Zatím si dám sprchu," podíval se na mě letmo a začal se vyslíkat, no, jak měl ve zyvku.

"Fajn," kývl jsem a dál jsem se věnoval vaření.

Asi po deseti minutách přišel zpátky do kuchyně a sedl si ke stolu.

"Tak, už se to nese," dal jsem mu talíř.

"Díky," řekl a přivoněl si k tomu.

"Nemáš zač," vzal jsem si taky talíř a sedl jsem si naproti němu.

"Tak... jaké to je?" zeptal jsem se po chvíli.

"Vážně dobrý," řekl s plnou pusou.

Zasmál jsem se. "No, je to jeden z mých prvních pokusů."

"Nejen že jsi talentovaný malíř ale taky kuchař," řekl.

"Když to říkáš zrovna ty, asi to bude pravda," pousmál jsem se.

"Opravdu. A... chci ti říct že tady můžeš zůstat jak dlouho budeš chtít. A taky... dokud taky budeš, nebudu si sem nikoho vodit. Onehdy tu noc jsem byl dost opilý."

"To je v pohodě. Je to přece tvůj byt. Vážím si toho že mě tady necháš, ale hned jak si najdu něco vhodného, přestanu tě obtěžovat," podíval jsem se na něj.

On se na mě jenom chvíli intenzivně díval, ostatně jako obvykle, a pak s pokývnutím sklonil hlavu.

(O DVA TÝDNY POZDĚJI)

HARRYHO POHLED

"Jdete dnes do klubu?" zeptal jsem se Zayna, Louiho a Liama.

"Asi jo. Proč?" zeptal se Liam.

"Jen tak. Nechce se mi tam jít sám," řekl jsem.

"A... půjde i Niall?" usmál se Zayn záludně.

"Jak to mám k sakru vědět?" podíval jsem se na něj podrážděně.

"Tak se ho zeptej. Pozvi ho tam," řekl.

"A to jako proč? Jako na rande? Zbláznil ses?" řekl jsem.

"Jak chceš," pohladil mě po vlasech. "Ale nediv se až bude příliš pozdě."

S těmi slovy odešel a spolu s ním i Louis a Liam. Já tam zůstal stát a přemýšlel jsem, co tím asi tak myslel. Ikdyž, jsem to vlastně věděl.

***

Večer jsme šli do klubu já, kluci a Niall. No, a ještě Andy a Zaynův objev, doktůrek Blake.

"Tak co? Klape vám to v ráji?" zeptal se Louis se smíchem Zayna a Blaka.

"Jo. Zatím jde všechno dobře," políbil Zayn doktora.

"Už dlouho jsem se s někým necítil tak dobře jako s ním," objal ho Blake kolem pasu a začali se znova líbat.

"Fajn. Fajn. Musím jít někam přestat zvracet," napil jsem se ještě pití a vstal jsem.

"Jdeš se mnou?" podíval jsem se na Nialla.

"Jo," usmál se a já ho vzal za ruku na parket.

Dal jsem ruce okolo jeho krku a on dal ty své na moje boky. Vážně jsem po něm toužil. Naposledy jsme spolu byli před 3 dny a já cítil... neumím to vysvětlit. Prostě při něm jsem cítil něco, co při nikom jiném.

"Harry, proč jsi někdy tak odporný?" zeptal se mě Niall. "Ti dva jsou spolu šťastní."

Já se jenom díval do jeho očí, do jeho nevinných modrých očích, ve kterých se občas beznadějně ztratím.

"Protože jsem takový. Nedokážu se změnit," řekl jsem a pohladil jsem ho po tváři. On se zachvěl a polknul. Pak jsem přitiskl svoje rty na ty jeho. Tancem spojeným s líbáním a doteky jsme strávili asi dvacet minut. Pak jsme se vrátili k ostatním.

"Bavíte se dobře?" podíval se na nás Liam s uličnickým úsměvem.

"Hele. Proč radši nezvednete zadky a nepřidáte se k nám?" vytáhl jsem cigaretu.

"Jdu si zavolat jo?" položil Niall svou ruku na mou hruď a já kývl.

Ostatní se mnou odešli na parket a když se Niall pořád nevracel, začali jsme mít všichni trochu obavy.

"Měli by jsme se po něm jít podívat ven," dal mi Zayn ruku na rameno.

"Dobře," řekl jsem a vyšel jsem s ním a Blakem ven.

"Nialle!" zavolal Zayn zatímco jsme se rozhlíželi kolem.

"Tam!" ukázal Blake na bezvládné tělo ležící kousek za barem.

"Pojď," vzal mě Zayn za rukáv.

Já jsem si připadal jako ve zlém snu a nevěděl jsem co mám dělat. Byl to vážně Niall.

"Nialle," kleknul si Zayn k němu a Blake zatím volal záchranku. "Pomozte nám někdo!" zařval Zayn ale nikdo nereagoval. Vlastně tam ani nikdo nebyl. Až na pár zmetků opodál.

Já se svezl na chodník k Niallovi a zíral jsem na něho. Nezmohl jsem se ani na slovo. Všude kolem něho byla krev a vypadal jako mrtvý. Blake se snažil nějak Niallovi zastavit krvácení zatímco mě Zayn objal a čekali jsme na záchránku.

V nemocnici ho hned poslali na operaci. Bylo to s ním opravdu vážné. Já si sedl do čekárny a seděl jsem na místě. Slzy mi stékaly po tváři a nedokázal jsem je zastavit. Zayn seděl vedle mě a šeptal mi konějšivá slova, ale já se bál toho nejhrošího.