ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

"Máma mi dneska přinesla moje věci," řekl jsem Harrymu když přišel z práce.

"Jo?" začal si prohlížet krabice na zemi.

"Mám tady svoje oblečení, cédéčka, knížky... výkresy..." vytáhl jsem z jedné z nich skicák

"Ty kreslíš?" zeptal se Harry se zájmem.

"Jenom trochu. Není to nějak vážné nebo tak," zamumlal jsem.

"Ale jsi fakt dobrý," zadíval se na jednu kresbu.

"Ty se vyznáš v umění?" zeptal jsem se smíchem.

"Ne. Ale poznám že je někdo fakt dobrý," podíval se na mě letmo.

"No,díky," pousmál jsem se.

"Kdo je tohle?" otočil o pár listů dopředu.

"Ehm,nikdo," snažil jsem mu skicák vzít z ruky ale on to nepustil.

"Počkat, to jsem... to jsem já?" zadíval se na to nevěřícně.

"Jo," přiznal jsem.

"Kdy jsi to nakreslil?" zeptal se.

"No... po naší první noci," pousmál jsem se. "Tvou tvář jsem si vryl do paměti."

Zdálo se mi že se Harry usmál ale pak mi to jenom vrazil do ruky, vstal a vytáhl si cigaretu.

"Jsi fakt dobrý," řekl. "Mohl by jsi se tím živit.

"Nepřeháněj," zasmál jsem se.

"Nepřeháním. Měl by jsi to ukázat Trishe. Ta se v umění vyzná. Než se jí narodil Zayn, měla výstavy po celé Anglii," zapálil si ji.

"Dobře. Ukážu jí to," řekl jsem. "Chceš... uvařit večeři?"

"Ehm, ne. Jdu do klubu," vzal si bundu.

"A...kdy se vrátíš?" zeptal jsem se.

"Nevím, jsi snad kurva moje žena?" podíval se na mě mrzutě.

"Promiň," sklopil jsem zrak.

"Uvidíme se později," řekl ještě než odešel.

***

"Ahoj. Omlouvám se jestli vás ruším," podíval jsem se s výčitkami na Trishu když mi otevřela dveře.

"Ale vůbec ne sluníčko. Jenom pojď dál," pustila mě s úsměvem dovnitř.

"Díky. Ahoj kluci," podíval jsem se na Zayna, Louiho a Liama.

"Čau," usmáli se a já si sedl vedle nich.

"Tak co tě sem přivádí?" zeptal se Zayn.

"No... vlastně jdu za Trishou," podíval jsem se na ni.

"Za mnou? Co by jsi potřeboval drahoušku?" pohladila mě po vlasech.

"Víte, Harry viděl nějaké moje kresby a řekl že bych je měl ukázat vám, protože se v tom vyznáte," vytáhl jsem skicák.

"To řekl?" zeptala se udiveně.

"Jo," usmál jsem se.

"No, tak mi to ukaž zlato," vzala si skicák do rukou a začala si prohlížet stránku za stránkou. "Páni. Jsi vážně nadaný," řekla po chvíli.

"Vážně?" zeptal jsem se nevěřícně.

"Sice aktivně nemaluju už celé roky ale myslím že opravdový talent pořád poznám," řekla.

"Harry řekl že bych se tomu měl věnovat profesionálně," řekl jsem.

"No, konečně ten kluk navrhl jinému klukovi něco jiného než sex," zasmála se.

"Mami prosím tě," řekl Zayn.

"Co, není to pravda?" podívala se na Liama a Louiho kteří se smíchem kývli.

Najednou Zaynovi zazvonil mobil "My o vlkovi..." podíval se na nás a zvedl to. "Čau. Jo. Ne. Ne, nikam nejdem. Co že děláš? No to je fakt úžasný. Ne. Ne. Ne, Tak, fajn, bav se. Ahoj," složil po chvíli.

"To byl Harry?" zeptal se Liam.

"Jo, zrovna si ho od někoho nechává kouřit a chce aby jsme šli za ním," řekl.

"No to je hezký," řekla Trisha. "Hlavně ať vás nenapadne tam jít. Alespoň občas ho nemusíte poslouchat na slovo jak nějací vycvičení psi."

"Nebojte paní M, rozhodně nikam nejdem. Zítra musíme brzo vstávat a hlavně... jsem fakt unavený," vstal Louis najednou. "Jdů domů."

"Jo, já už taky jdu. Zatím se mějte," usmál se na nás Liam a dal Trishe krátkou pusu na tvář.

"Mějte se zlatíčka," mávla jim na rozloučenou a pak si sedla zpátky k nám.

"Oh, sluníčko. Vidím že se kvůli němu trápíš," vzala jemně mou ruku.

Já jenom sklopil hlavu.

"Zayne, zlato, můžeš nás nechat chvíli o samotě?" podívala se na Zayna.

"Jasně," usmál se a odešel nahoru po schodech.

"Sluníčko. Máš dvě možnosti. Buď co nejdřív odejdeš z jeho bytu a zapomeneš na celého Harryho Stylese, nebo se ho pokus získat," řekla.

"A jak bych to měl udělat? On nevěří na lásku, na važný vztah," řekl jsem.

"To jsou kecy. Věř mi, každý dokáže milovat a on taky. Občas hraje namachrovaného, bezcitného tvrďáka. Ale věř mi že takový ve skutečnosti není. Za ty, které má skutečně rád by dal svůj život."

"No, ale já mezi ty lidi nepatřím," povzdechl jsem si.

"Ale mohl by jsi," usmála se záludně.

"Tak co mám dělat?"

"V první řadě mu nepodléhej snadno. Nenech si ho myslel že s tebou může dělat co chce, ukaž mu že dokážeš existovat i běz něho. Nelehej si s ním do postele, neustupuj mu v každém hloupém výmyslu co ho napadne a hlavně ukazuj mu svou náklonost maličkostmi. Uvař mu, provokuj ho, ať o tebe bojuje, vždyť víš že když je něco nedostupné, ještě víc po tom toužíš," řekla.

Já se jenom pousmál a rozhodl jsem se že se pokusím poslechnout její rady.

***

Tu noc jsem si ustlal na gauči. Podíval jsem se na hodiny a bylo něco málo po 2, když se začali odemykat dveře. Překryl jsem přes sebe deku těsně předtím než vešel a rožnul světlo. Slyšel jsem jak tradičně odhazuje kusy svého oblečení po bytě a pak jsem cítil že se přiblížil až těsně ke mě a chvíli tam zůstal stát.

Pak si jenom povzdychnul a odešel do ložnice. Tak trochu se mi chtělo smát, ale po pár minutách jsem usnul a hodlal jsem ve svém, takzvaném plánu pokračovat.