ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

"Sluníčko, tohle na číslo 5," dala mi Trisha do ruky objednávku.

"Jasně," usmál jsem se a odnesl to na stůl, když v tom jsem ve dveřích uviděl mámu.

"Mami," podíval jsem se na ni překvapeně.

"Zlato," usmála se dojatě a objemula mě.

"Co tady děláš?" zeptal jsem se během objetí.

"Moc mi chybíš. Mě i tátovi," pohladila mě po vlasech.

"Jo jasně. Tobě možná, jemu určitě ne," řekl jsem.

"To neříkej. Víš že tě má rád. Jenom je to pro něj těžké. Pro nás všechny."

"Jo jasně," přešel jsem za pult.

"Zlatíčko, prosím. Vrať se domů," chytla mě máma za ruku.

"Ne, nevrátím se tam dokud táta nepřijme to kdo jsem," řekl jsem.

Máma si povzdechla. "Prosím, ani nevím kde bydlíš."

"Právě teď u Harryho," začal jsem připravovat další objednávku.

"A kdo je Harry?" zeptala se zmateně.

"Harry je kluk, na kterém mi záleží, kterého miluju," řekl jsem.

"Tak... bych ho snad měla poznat," pousmála se.

"A proč?" pokrčil jsem rameny.

"No... ráda bych poznalal tvého přítele. Na to mám snad právo," řekla.

"Ne," řekl jsem tiše.

"Prosím. Jestli tě má vážně rád a myslí to s tebou vážně, může dnes přijít k nám na večeři. Možná že když ho táta pozná, tak líp pochopí o co jde," řekla máma s nadějí v hlase.

Povzdechl jsem si. "Vážně pohybuju že by to pochopil. Pro něj jsem jenom jeho syn buzerant," řekl jsem.

"To není pravda. Má tě pořád stejně rád, ale je to pro něj těžké."

"A pro mě jako ne?" řekl jsem naštvaně. "Myslíš že pro mě je to všechno lehké?"

"Ne, to jsem neřekla zlato. Jenom, prosím, zvaž to a dej mi co nejdřív vědět ano? Prosím," podívala se na mě lítostivě.

"Dobře," řekl jsem po chvíli. "Později ti zavolám."

"Tak fajn," usmála se a pohladila mě po tváři. "Zatím ahoj zlato."

"Ahoj mami," řekl jsem ještě.

***

"Co?" zeptal se Harry se smíchem když jsem mu to odpoledne řekl. "To si ze mě děláš srandu?"

"Harry, prosím," řekl jsem. "Možná to tak vážně bude lepší. Když nás uvidí spolu jako pár..."

"Jo? Vsadím se že tvoje máma čeká že tam přijdeme jako sladký zamilovaný páreček, pusinka sem, zlatíčko tam, ne že si tam dotáhneš kluka, o 6 let staršího, který tě jenom příležitostně opíchává."

To mě zabolelo. "Fajn. Chápu to. Vím že pro tebe vůbec nic neznamenám," sedl jsem si na gauč a snažil jsem se zadržet slzy.

"Sakra," sedl si s povzdechem vedle mě. "Tak dobře. Udělám to."

"Vážně?" podíval jsem se na něj s úsměvem.

"Jo. Jestli ti to pomůže," řekl tiše.

"Děkuju," políbil jsem ho dlouze. "Vážně tě miluju," zašeptal jsem, ikdyž jsem věděl že on mi ty city neopětuje. Jenom se na mě podíval a dal mi krátkou pusu.

HARRYHO POHLED

Vážně nechápu, jak jsem s tím mohl souhlasit. Bože, připadal jsem si jako bych šel na návštěvu tchýně a tchána. A to jsem s Niallem ani nechodil. Vlastně, jsem nikdy neměl opravdový, vážný vztah a ani jsem s tím nemínil začínat.

"Oh, ahoj zlato," objala Nialla jeho máma když jsme vešli do jejich domu.

"Mami," řekl Niall a po chvíli se odtáhnul.

"Ehm, tohle je tvůj...přítel?" podívala se na mě.

"...Tohle je Harry," řekl.

"Harry Styles, těší mě," snažil jsem se působit co nejvíc decentně a mile.

"Maura Horan," usmála se. "Pojďte dál."

Kývl jsem a Maura nás zavedla až do jídelny kde už za stolem seděl starší muž, Niallův otec.

"Ahoj tati," řekl Niall nejistě.

"Dobrý den pane Horane," řekl jsem.

On po chvíli mlčení vstal a podal mi ruku.

"Bobby Horan," řekl přísně.

"Harry Styles," pousmál jsem se.

"Tak. Prosím posaďte se," řekla Maura s úsměvem.

Když jsme si sedli nastala chvíle trapného ticha, doplněná Bobbyho intenzivním pohledem, který mohl přímo zabíjet.

"Večeře bude hotová asi za deset minut. Co kdyby jsme se zatím... trochu seznámili?" sedla si i Maura ke stolu.

"Jistě," pousmál jsem se.

"Takže. Harry. Kde pracujete?" zeptala se Maura.

"V reklamní agentuře," řekl jsem.

"Oh, a máte vlastí byt?" začala nalévat do sklenic víno.

"Ano," vzal jsem si skleničku do ruky

"A vaše rodina?" zeptala se.

"Mám starší sestru Gemmu a synovce Davida. Nedávno mu byli dva," řekl jsem.

"Oh," usmála se. "A rodiče?"

"Mami," řekl Niall tiše. "Nemusíš ho tak zpovídat."

"To je v pohodě," dotkl jsem se jeho ramene. "Matka je alkoholička, žijicí v obrovském domě obklopená patolízaly schovávající se za víru podle které bych měl shořet v pekle a otec je sobecký odporný parchant, který mi nikdy neřekl ani jedno hezké slovo a rozdával rány za to že se na něj někdo špatně podíval," upil jsem s úsměvem pití. "Výborné víno."

Maura se nervozně zasmála a Bobby tam jenom seděl, a vypadal čím dál víc zlověstně.

"A kolik vám je let... jestli se můžu zeptat? Vypadáte o něco starší než Niall," řekla po chvíli.

"Bude mi 25," řekl jsem.

"Oh. Takže jsi na mladší kluky co?" řekl Bobby se samolibým úsměvem.

"Prosím?" podíval jsem se na něj.

"No, Niallovi bylo teprve před pár týdny 18 a to vám nezabránilo v tom svést ho a udělat z něj homouše," řekl.

"Bobby," stiskla Maura jeho ruku.

"Ne, to je v pořádku madam," řekl jsem. "Váš muž má pravdu. Skutečně jsem ho svedl, odvezl do mého bytu a ošukal jsem ho. Dělali jsme to celou podělanou noc a musím vám říct že váš syn má fakt perfektní zadek."

"Ty hajzle," shodil věci ze stolu a vrhnul se na mě. Začal mi dávat rány pěstmi do obličeje a Niall i Maura se ho ze mě snažili odtrhout. Nakonec se mi podařilo dostat ho ze sebe a vstal jsem. Otřel jsem si krev z pusy a díval jsem se na něj jak vstává.

"To stačí Nialle. Buď zůstaneš tady a začneš se chovat jako normální chlap, nebo si jdi s ním a už se nevracej!" zaječel.

"Dobře," řekl Niall po chvíli zadýchaně. "Jestli to chceš takhle, dobře. Už se sem nikdy nevrátím! Slyšíš? Nikdy," zařval na něj a vzal mě za ruku aby mě odvedl.

"Nialle, zlato prosím," viděl jsem že Maura začíná brečet.

"Promiň mami, ale už tady nebudu ani minutu," řekl Niall.

"Zlato," vzlykla.

"Nech ho! Ať si jde s tím buzerantským zmetkem! Až se na něj vykašle, uvidíme jak si chlapeček poradí," slyšel jsem Bobbyho křičet a co nejrychleji jsem vyšel s Niallem ven.

"Omlouvám se. Prosím odpusť mi to. Ukaž, co ti udělal," začal si Niall prohlížet můj obličej.

"Jsem v pohodě. Neměj strach. Teď už pojdme, teda jestli se tam nechceš vrátit," řekl jsem.

"Chci jít s tebou," řekl rozhodně a bez dalších slov jsme nasedli do auta a odjeli jsme do bytu.