ONE DIRECTION FAN FICTION

(PLAY↑)

HARRYHO POHLED

Od otcovy smrti uběhly víc jak dva týdny. Niall se ke mě stále ještě oficiálně nevrátil, teda, řekl že zkusíme jít na to pomalu, ale zatím u mě bydlel protože se opět vrátila Charlotte, a tak Niall zůstal se mnou. Byl jsem rád, protože jsem vážně chtěl, aby jsme spolu začali znovu. Jako první krok jsem skončil s alkoholem a pokoušel jsem se omezit i kouření. Dokonce jsem odmítal chodit do baru, leda o víkendu a i to jenom na pár hodin. Sice jsem se musel docela přemáhat, ale věděl jsem že Niall mi za to stojí. Vážně jsem se chtěl změnit, být lepší, pro něj.

Niall se zrovna sprchoval a já si všimnul otevřeného dopisu na stole. Se zvědavosti jsem vzal dopis do ruky, ikdyž jsem věděl že bych neměl. Stálo tam že je mu nabídnutá šestiměsíční stáž ve Španělsku u jednoho z nejvýznamějších malířu současnoti s tím, že bude moct vystavit i některá svá dílá v místních galeriích a na výstavách a že za to dostane slušný peněžní obnos a mohl by o sobě dát vědět ve světě. Psali tam taky že musí zaslat svou odpověď do tří dnů, jinak bude nabídka ztažena. Když jsem to dočetl, jakoby se se mnou na chvíli zatočil celý svět. Věděl jsem že je tady možnost že by Niall odešel na nějakou dobu pryč, ale teď, když byla reálná šance že vážně odejde na půl roku do Španělska, jsem byl zoufalý. Na jednu stranu jsem chtěl aby něco dokázal, aby si splnil sen, ale na druhou stranu jsem nechtěl aby byl tak dlouho pryč. Zůstal jsem stát na místě s dopisem v rukách a ani jsem si nevšiml že za mnou stojí Niall.

"Proč jsi to četl?" zeptal se tiše.

"Kdy ses mi chystal říct že odjíždíš?" otočil jsem se na něj.

"Ale já neodjíždím," vzal mi dopis z rukou a položil ho zpátky na stůl.

"Proč? Vždyť je to jedinečná příležitost. Mohlo by ti to změnit život," řekl jsem nechápavě.

"Když odejdu," vzal mou ruku. "Zapomeneš na mě."

"To není pravda," políbil jsem ho dlouze. "Budu tady na tebe čekat. Slibuju."

"Jo, to říkáš teď. Ale 6 měsíců je dlouhá doba. Nevěřím tomu, že až se vrátím bude to stejné," řekl.

"Nialle, přísáhám ti," stiskl jsem pevně jeho ruku. "Že u mě se nic nezmění, a budu k tobě cítit to samé co teď. To já bych měl mít strach, vždyť tam můžeš potkat spoustu kluků, lepších než já. Kteří tě udělají tak šťastným, jak si zasloužíš."

Vlastně jsem vůbec nechápal co to říkám, vždyť jsem chtěl aby zůstal, ale nechtěl jsem aby se tak hloupě obětoval.

"Jediný kluk, který mě udělá dokonale šťastným jsi ty," usmál se. "Už to vím. Možná náš vztah nikdy nebude tak jako většiny lidí, ale hlavní je že víme co k sobě cítíme. A to jenom tak nezmizí, ani za 6 měsíců."

Pousmál jsem se, ikdyž mi bylo spíš do pláče.

"Víš co?" vzal jsem jeho tvář do dlaní. "Na světě jsou čtyři lidi, které pro znamenají nejvíc na světě, na kterých mi záleží nejvíc na světě, a pro které bych udělal všechno. Jsou to moje sestra, David, Zayn... a ty," pohladil jsem ho po vlasech.

On se jemně dotknul mé ruky

"A právě proto tě musím nechat jít a nemůžu tě tady držet jenom kvůli tomu že nechci abys odešel," řekl jsem slabě. "Vím že se zase vrátíš."

"Vrátím se," usmál se a pak mě objal.

O TÝDEN POZDĚJI

NIALLŮV POHLED

Ikdyž s těžkým srdcem, jsem nakonec nabídku přijal a chystal jsem se odjet do Španělska. Nevěděl jsem jak to tam vydržím sám, bez Harryho a ostatních ale věděl jsem že to musím udělat. Navíc, vždyť Španělsko nebylo tak daleko a bylo to jenom 6 měsíců, které utečou jako voda. Alespon to jsem si opakoval.

"Budeš mi chybět sluníčko," objala mě Trisha s úsměvem.

"Ty mě taky," políbil jsem ji na tvář. "Děkuju za všechno. Vážně jsi mi moc pomohla a mám tě hrozně rád. Opravdu."

"Taky tě mám ráda," pohladila mě ještě po vlasech.

"Zayne," objal jsem ho pevně. "I ty mi budeš moc chybět."

"Neboj se. S Blakem za tebou přijedeme do Španělska," pousmál se.

"Dobře," usmál jsem se a objal jsem i Blaka.

Pak jsem objal ještě Louiho, Liama a Amy.

"Mami," podíval jsem se na ni, jak jí stékají po tváři slzy. "Neplač," usmál jsem se, ikdyž i mě bylo do breku.

"Nevšímej si mě zlatíčko," popupravovala mi s úsměvem tričko. "Víš že jsem přecitlivělá."

"Mám tě hrozně rád mami," objal jsem ji dlouze.

"Já tebe taky miláčku. Víc než cokoliv na světě," vzlykla.

"Šest měsíců není tak dlouho," řekl jsem pak a ona kývla, ikdyž její pláč pořád nepřestával.

Kousek opodál stál Harry se založenýma rukama a většinu času hleděl do země. Věděl jsem že nechce aby odjel, ale už jsem se rozhodl. Chtěl jsem jemu, sobě i ostatním dokázat čeho jsem schopný.

Pak jsme se vrátili do Harryho bytu. Na chodbě už stáli moje kufry a mě najednou došlo, že za několik hodin už budu pryč.

"Víš co? Vzpomínám na naši první noc," usmál jsem se na Harryho.

"Vážně?" svraštil obočí.

"Jo. No... vím že ty z toho možná moc nepamatuješ, ale pro mě to byla nejkrásnější noc v mém životě. V tu noc jsem se ti... oddal, v tu noc jsem se do tebe zamiloval. Ale nevěděl jsem co mě s tebou čeká," zasmál jsem se.

Harry mě se smíchem objal okolo pasu. "Kdo ví jaké by to bylo kdybych za tebou tehdy nešel k baru?"

"Já bych asi pracoval někde za minimální mzdu a snažil se být dobrým synkem svému otci a ty by jsi prostě byl... ty," řekl jsem.

"Kdybych tě nepoznal, byl bych pořád ten stejný Harry Styles. Idiot, který tráví každý večer v baru a pak si to s někým rozdá, a tak pořád dokola."

"Jo, no... to jsi ty. Teda alespoň většinou," otočil jsem se čelem k němu. "Ale miluju tě. Takového jaký jsi. Nemusíš se kvůli mě měnit,"

"Ale co když chci?" dal své ruce na moje boky. "Chci být ten, který chceš abych byl. Chci tě udělat šťastným, tak jak si to zasloužíš."

Pousmál jsem se. "Hlavně musíš být sám sebou. Nechci po tobě aby jsi zapřel to jaký jsi. Jsi přece Harry Styles."

"Sakra, proč mi to děláš tak těžké?" pohladil mě se smíchem po tváři.

"Těžké? Já myslím že ti to spíš ulehčuju ne?" prohrábl jsem se mu ve vlasech.

"Chci abys věděl že na tebe budu čekat. Přímo tady," řekl rozhodně.

"Já vím," políbil jsem ho dlouze a pak jsem ho pevně objal. Objímali jsme se vážně dlouho, ale to mi bylo jedno. V tu chvíli bych nejradši celou cestu zrušil a zůstal s ním.

"Miluju tě," zašeptal najednou.

Já nemohl uvěřit svým uším. On vážně řekl ty slova? Pomalu jsem se odtáhl a díval jsem se mu do očí, do očí plné lásky a smutku zároveň.

"Miluju tě," zopakoval ještě jednou.

"Taky tě miluju," řekl jsem po chvíli s úsměvem a vášnivě jsem ho políbil. Bože, tak moc jsem to potřeboval slyšet z jeho úst a konečeně to bylo tady.

HARRYHO POHLED

Ještě před odletem jsme si vychutnali naše prozatím, poslední milování. Bylo to vážné krásné. Každá vteřina. Dřív jsem tomu neříkal jinak než sex, nebo šukání, ale s ním to bylo milování. Zbožňoval jsem líbat ho, laskat ho po celém těle, cítit jeho doteky plné něhy... uvědomil jsem si že bez něj už nedokážu existovat. Dlouho jsem si to nedokázal přiznat. Že bych se vážně mohl zamilovat, bláznivě zamilovat. Řekl jsem mu co k němu cítím. Chvíli předtím než odešel. Ale řekl jsem to. Poprvé v mém životě. A tak si alespon může být mými city jistý. Dohodli jsme se že si budeme co nejčastněji volat a skypovat a určitě jeden druhého navštívíme. A může si být jistý, že až budeme zase spolu, první co udělám bude že spolu zažijeme tak divoký sex, že na to bude vzpomínat každý den až do našeho dalšího shledání. No, a taky si může být jistý že ho zahrnuju miliony polibky a řeknu mu že ho miluju při každé příležitosti. Už jsem se to snad naučil vyslovit ne? Upřímně, poprvé za celý život jsem měl člověka, pro kterého jsem ochotný udělat cokoliv a pro kterého bych snesl i modré z nebe, kdyby to chtěl. Miloval jsem ho. Moje sluníčko. Miloval jsem ho až tak, že ikdyby jsme se už nikdy znovu neviděli, dokonce života bych ho milovat nepřestal. Nikdy. Dostal se mi až příliš hluboko do srdce. Byla to první a taky poslední láska mého života.

 ******************

Tak. Další povídka je u konce. Jak už jsem psala, teď tady toho nebude moct přibývat, mám hotových pár dílů další povídky, s tím že kdybych je přidala, tak další díly budou přibývat asi dost pomalu, protože v příštích týdnech nebudu mít čas a musím se soustředit na jiné věci. Každopádně pravděpodobně do konce týdne sem dám alespoň ze 3 díly té povídky a možná 1 nebo 2 druhé :D :)